Poslanecká sněmovna N. S. R. Č.

II. volební období5. zasedání


1256.

Návrh

poslanců Al. Tučného, Langra, Pechmanové, Zeminové a druhů

na změnu některých ustanovení zákona ze dne 9, října 1924, čís. 221 Sb. z. a n.,

o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .............................. 1927,

jímž se mění zákon ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří se mění, případně doplňuje takto:

§ 2.

zní takto:

(1) Pojištěním povinen a podle tohoto zákona je pojištěn, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského (volontérského, praktikantského).

(2) Nařízením bude určeno, do jaké míry nebudou podléhati pojistné povinnosti práce nebo služby, vykonávané jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.

(3) Vykonává-li zaměstnanec přechodně práce mimo území republiky Československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní, jakož i pro vzduchoplavbu a mezinárodní dopravu i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky Československé.

(4) Pojištěním povinni a pojištění jsou dále pro případ invalidity a stáří občané, vykonávající zákonitou presenční službu podle §§ 17 a 61, posl. odst. branného zákona ze dne 19. března 1920 čís. 193 Sb. z. a n., čítajíc v to příslušníky náhradní zálohy, vykonávající vojenský výcvik podle § 3, zák. č. 53 z r. 1927 Sb. z. a n., byli-li již dříve povinně pojištěni nebo podle § 6, písm. a) a d) z povinného pojištění invalidního a starobního vyloučení, nebo vstoupí-li do poměru povinně pojištěného nebo do zaměstnání vyloučeného podle §u 6, písm. a) a d) v šestí měsících po návratu z presenční služby, pokud se týče z vojenského výcviku (§ 253).

§ 5, písm. a).

zní takto:

a) zaměstnanci státu a jiných nucených svazkův územních (zemí, okresův, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem sociální péče v dohodě s příslušným odborným ministerstvem, jakož i jejich ústavů a podniků, kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku, anebo na dávky rovnocenné dávkám podle tohoto zákona.

Na konec tohoto paragrafu vloží se jako písmeno d) další ustanovení tohoto znění:

d) členové rodiny zaměstnavatelovy, sdílející s ním společnou domácnost, nevykonávají-li práce nebo služby jinak povinně pojištěné na základě písemné smlouvy pracovní, služební nebo učební.

§ 6.

zní takto:

Z povinného pojištění invalidního a starobního podle tohoto zákona jsou vyloučeni:

a) osoby, uvedené v.§ 5, písm. b), c), a d) vůbec, dále osoby, uvedené v § 5, písm. a), jsou-li u nich dány podmínky pro vyloučení z povinného pojištění nemocenského a mají-li v případě invalidity a stáří nároky alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Za rovnocenné jest považovati nároky, týkají-li se aspoň invalidního, starobního, vdovského a sirotčího důchodu a je-li úhrnná jich hodnota, stanovená podle početních podkladův Ústřední sociální pojišťovny, rovna aspoň úhrnné hodnotě všech nároků podle tohoto zákona;

b) muži, kteří dokonali nebo překročili 57., ženy, které dokonaly nebo překročily 52. rok svého věku, kdy ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti, anebo po prvé po dosažení tohoto věku začnou vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné podle tohoto zákona, ač-li převodem podle § 240 až 242 a příslušným započtením příspěvkové doby vstupní věk nebyl snížen pod 57. u mužů a pod 52. rok u žen;

c) kdo požívá důchodu invalidního neb starobního podle tohoto zákona, po dobu požitku;

d) osoby podrobené pojištění podle právních předpisův o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, čítajíc v to i osoby, uvedené v § 2, odst. 1, č. 1, 3, 4, 6 a 7 zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n., a v § 9, čís. 3, vládního nařízení ze dne 29. prosince 1921 č. 506 Sb. z. a n.

§ 7.

zní takto:

(1) Pojištění pro případ nemoci vzniká dnem, kdy zahájeno bylo zaměstnání povinné pojištěním.

(2) Rovněž pojištění invalidní a starobní vzniká tímto dnem, byl-li zaměstnanec kýmkoliv u pojišťovny včas (§ 17) přihlášen k pojištění. Nestalo-li se tak, vzniká toto pojištění teprve dnem, kdy přihláška došla pojišťovně nebo kdy byla doporučeně podána na poštu, leč by již před podáním přihlášky dřívější vznik pojistné povinnosti byl vysloven výměrem pojišťovny; období nejvýše jednoročního zaměstnání před podáním přihlášky, nebo - nebyla-li přihláška podána - před vydáním výměru o pojistné povinnosti, je započítati jenom, když za ně bylo zaplaceno pojistné. K takovéto dodatečné přihlášce nebo úřednímu výroku o dřívějším vzniku pojistné povinnosti nebude přihlíženo, nastal-li pojistný případ dříve, nežli byla podána přihláška, nebo než bylo zahájeno šetření za účelem vydání výměru o pojistné povinnosti.

(3) Pojištění zaniká dnem, kdy pracovní, služební nebo učňovský (volontérský, praktikantský) poměr byl skončen, nebo nastala-li okolnost vylučující zaměstnance z pojištění (§§ 5 a 6), nebo nastal-li pojistný případ pojištění nemocenského, spojený s pracovní nezpůsobilostí nebo pojistný případ pojištění invalidního a starobního.

§ 12, odst. 2. a 4.

zní takto:

(2) Je- smluvena mzda týdenní, pokládá se za denní mzdu šestý díl její, je-li smluvena mzda měsíční, pokládá se za denní mzdu dvacátýpátý díl její. Je-li však zaměstnanec zaměstnán méně než šest dní v týdnu, pokládá se za denní mzdu šestý díl mzdy skutečně vydělané za kalendářní týden.

(4) Učně (volontéra, praktikanta), jenž nepožívá mzdy na penězích, jest zařaditi do první mzdové třídy.

§ 15.

zní takto:

(1) Pojišťovací ústavy mohou svými oprávněnými zmocněnci z řad zaměstnanců ústavu nebo svazu nemocenských pojišťoven, kteří již složili slib (§ 68, odst. 1. a § 69, odst. 1.), dáti nahlížeti do mzdových záznamů, pomocných zápisův a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám a ohláškám zaměstnanců, jakož i do úředních povolení stavebních (plánů a pod.) u příslušných stavebních úřadů, nebo dáti si je předkládati a činiti si z nich výpisy.

(2) Zmocněnci ti jsou povinni zachovati mlčenlivost o všech výrobních, obchodních a provozovacích poměrech, které jsou jim označeny za důvěrné, a nesmí přijmouti od zaměstnavatelů nebo jejích zaměstnanců jakýchkoli darů nebo pohostinství.

§ 16, odst. 1.

zní takto:

(1) Nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalostí povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo plní-li jí tak nedostatečně, že mzda nemůže býti spolehlivě zjištěna, nebo odepřel-li zaměstnavatel předložiti záznamy zmocněncům pojišťovacích ústavů nebo jich svazů, jest nemocenská pojišťovna oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat z dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření. Vzniknou-li takovým šetřením nemocenské pojišťovně útraty, může jich náhradu vyžadovati na zaměstnavateli. Tato náhrada vyměřuje se a vymáhá stejně jako pojistné (§§ 161 a 175).

§ 17.

zní takto:

(1) Zaměstnavatel je povinen přihlásiti u příslušné nemocenské pojišťovny (§ 24 až 29) osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti, nejpozději třetího dne ode dne, kdy bylo zahájeno zaměstnání povinně pojištěné a odhlásiti je v téže lhůtě ode dne, kdy pracovní nebo služební (učňovský, volontérský, praktikantský) poměr byl skončen, nebo když nastala okolnost, vylučující zaměstnance z pojištění (§§ 5 a 6), nebo nastal-li pojistný případ pojištění nemocenského spojený s pracovní nezpůsobilostí, nebo pojistný případ invalidního a starobního pojištění.

(2) Stanovami může býti lhůta pro přihlášku a odhlášku podle předchozího odstavce, jakož i lhůta pro oznámení podle §u 19 pro určité druhy podniků prodloužena na 8 dnů. Představenstvo pojišťovny může také s jednotlivými zaměstnavateli, u nichž se zaměstnanci často střídají, ujednati, že budou listiny o mzdě, vyplácené jednotlivým zaměstnancům, předkládati nemocenské pojišťovně ihned po každé výplatě a že musí knihy a doklady předložiti na požádání nemocenské pojišťovně za účelem přezkoumání oněch listin.

Dokud takovéto ujednání je zaměstnavatelem řádně dodržováno, odpadá povinnost k přihláškám, odhláškám a oznámením; jinak může nemocenská pojišťovna ujednání bez předchozí výpovědí zrušiti.

(3) Nařízením mohou býti stanovena další ulehčení v příčině ohlašovacích předpisů.

(4) Zaměstnanec jest povinen předložiti zaměstnavateli k vyplnění legitimaci, kterou si poprvé vyzvedne u nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě se nalézá místo práce. Do legitimace musí zaměstnavatel zapsati alespoň den, kterým bylo zahájeno zaměstnání povinně pojištěné, nemocenskou pojišťovnu, případně náhradní zařízení ve smyslu §u 6, písm. a), u něhož zaměstnance přihlašuje, jakož i svoje jméno a příjmení (firmu) a adresu. Nastupuje-li zaměstnanec vojenskou službu presenční nebo vojenský výcvik (§ 2, odst. 4.), jest i tuto okolnost v legitimaci zaměstnavatelem zaznamenati. Úpravu legitimací určí Ústřední sociální pojišťovna, která také hradí nemocenským pojišťovnám náklad, spojený s vydáním legitimací.

§ 18, odst. 3.

zní takto:

(3) Odhláška obsahujž udání, potřebná k tomu, aby byla zjištěna totožnost odhlašované osoby, dále den, jímž skončil pracovní poměr, jakož i příčinu zrušení pracovního poměru, je-li jí nastoupení vojenské služby presenční nebo vojenského výcviku (§ 2, odst. 4.).

K §u 19 připojí se

jako (2) odstavec ustanovení tohoto znění:

(2) Veškeré přihlášky, odhlášky a oznámení musí se díti na tiskopisech předepsaných Ústřední sociální pojišťovnou, které dodají nemocenské pojišťovny zaměstnavatelům za režijní cenu nejvýše 5 hal. za kus.

§ 20.

zní takto:

(1) Zaměstnavatel, jenž včas neohlásil okolností, uvedených v §u 18, odst. 1., písm. a), je povinen zaplatiti pojišťovně peníz, rovnající se dlužnému pojistnému i s úroky z prodlení (§ 174), pokud nejsou promlčeny.

(2) Kromě toho je zaměstnavatel povinen hraditi nemocenské pojišťovně náklad za dávky, jejž pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, ačkoli pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec nebo po uplynutí lhůty §u 17 teprve když nastal pojistný případ. Přihlásil-li zaměstnavatel zaměstnance na nižší mzdu, je povinen nahraditi pojišťovně rozdíl mezi dávkami, jež poskytla pojištěnci podle skutečné mzdy a dávkami, které by příslušely podle mzdy zaměstnavatelem přihlášené. Ustanovení tohoto odstavce nevztahují se na případy, kdy zaměstnavatel nepřihlásil zaměstnance proto, že pojistná povinnost je sporná a zaměstnavatel si v takovém případě vyžádal ve lhůtě přihlašovací (§ 17) výměr o pojistné povinnosti (§ 189); zaměstnavatel ručí však za celé pojistné i s úroky z prodlení pro případ, že bude uznáno na pojistnou povinnost.

(3) Náhrada podle předchozího odstavce se vyměřuje a vymáhá stejně jako pojistné (§ 161 a 175).

§ 21.

se doplňuje novým (2) odstavcem tohoto znění:

(2) Na žádost pojišťovny nebo politických úřadů musí zaměstnavatel nebo zaměstnanec podati kdykoliv potřebná vysvětlení o všech okolnostech, rozhodných pro pojistný poměr.

§ 24, odst. 1.

zní takto:

(1) U okresní nemocenské pojišťovny jsou pojištěni zaměstnanci, kteří vykonávají v jejím obvodu práce nebo služby, uvedené v §u 2 a nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven jmenovaných v §§ 25 - 29. Vykonávají-li se práce nebo služby povinné pojištěním v obvodech různých pojišťoven, je k pojištění příslušnou nemocenská pojišťovna, v jejímž obvodě je sídlo podniku nebo pobočného závodu, který zaměstnanci vyplácí mzdu. Totéž platí, vykonávají-li se v obvodě jiné nemocenské pojišťovny než pojišťovny sídla podniku (pobočného závodu) práce nebo služby, povinné pojištěním, jen přechodně. U osob v domácnosti zaměstnaných řídí se místní příslušnost pojišťovny podle řádného bydliště zaměstnavatelova a u osob zaměstnaných u různých zaměstnavatelů bydlištěm pojištěncovým.

§ 25, odst. 1.

zní takto:

(1) Zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven uvedených v §§ 26 -29, jsou pojištěni u zemědělské nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v §u 2. Jde-li o místní obvody, pro něž nebyla zemědělská pojišťovna zřízena, jsou uvedení zaměstnanci příslušní pojištěním u příslušné okresní nemocenské pojišťovny.

§ 30.

se zrušuje.

K §u 72 připojí se

jako odstavec (5) ustanovení tohoto znění:

(5) Ustanovení odstavce 3. a 4. platí obdobně, byl-li obvod okresní nebo zemědělské nemocenské pojišťovny změněn Ústřední sociální pojišťovnou. Na přejímající pojišťovny přecházejí i ostatní závazky, zrušené nebo co do zmenšení obvodu působnosti postižené pojišťovny.

§ 93, odst. 1., 2., čís. 6, odst. 4. a 9.

se následujícím způsobem mění a jako nový (11) odstavec se připojí:

(1) Nemocenské pojišťovny jsou povinny býti členy některého svazu nemocenských pojišťoven, aby plnily úkoly jim společné. O tom, kterého svazu má býti nemocenská pojišťovna členem, rozhodne společná schůze představenstva a dozorčího výboru dvoutřetinovou většinou přítomných. Nebude-li této většiny u pojišťovny, která dosud žádnému svazu nenáleží, docíleno, nebo kdyby pojišťovna do svazu, pro který se usnesl, nebyla přijata, rozhodne Ústřední sociální pojišťovna.

(2) ...................

6. Obstarávati statistiku pojišťoven v nich sdružených, poučovati je o řádném vedení správy, dávati jim odborné porady ve všech důležitých otázkách jejich hospodaření, prováděti revise mzdových záznamů (§ 15, odst. 1.) a dodávati jim potřebné tiskopisy a kancelářské potřeby, pokud se tím sníží jejich správní výdaje.

(4) Ústřední sociální pojišťovna, vykonávajíc dozor nad nemocenskými pojišťovnami, může použíti součinnosti svazu zejména ku provedení revise. Svaz je povinen takové žádosti vyhověti. Ústřední sociální pojišťovna může též na svazy přenésti jisté úkoly léčebné péče, zejména právo zásahu do ústavní léčby nemocenských pojišťoven podle § 146 až 148. V tomto případě jest Ústřední sociální pojišťovna povinna odevzdati svazům poměrnou část pojistného invalidního a starobního pojištění, pokud připadá na úhradu takovýchto výdajů.

(9) Stanovy mohou uložiti svazovým pojišťovnám, aby si poskytovaly vzájemně pomoc při výkonu pojistné činnosti i nad meze stanovené v §u 103 a mohou zvláště naříditi, že svazová nemocenská pojišťovna má poskytovati pojistné dávky na účet jiné svazové pojišťovny.

(11) Nový svaz nemocenských pojišťoven lze utvořiti pouze tenkráte, sdružoval-li by nový svaz aspoň 25 pojišťoven s průměrným počtem nejméně 100.000 pojištěnců za poslední 3 léta. Klesl-li by tento počet následkem vystoupení pojišťoven z určitého svazu pojišťoven a pojištěnců v něm sdružených pod polovinu uvedených čísel, může střední sociální pojišťovna svaz rozpustiti a pojišťovny přiděliti ke svazům ostatním. Na svazy, k nimž byly pojišťovny takto přiděleny, přecházejí práva a povinnosti rozpuštěného svazu v poměru, v jakém přejímají počet pojištěnců.

§ 95, I., č. 2., odst. 1.

zní takto:

2. pojištěnci, jenž je neschopen práce pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, ode dne této neschopnosti, nejdéle jeden rok, toto denní nemocenské:

§ 95, I., č. 2., odst. 3.

zní takto:

Nemocenské se neposkytuje za první a poslední den neschopnosti ku práci, nepracuje-li se toho dne.

§ 95, II., č. 1. a 2.

zní takto:

1. zdarma pomoc porodní asistentky a - je-li toho třeba - pomoc lékařskou (dle možností lékaře odborného); porodní asistentku a lékaře honoruje příslušná pojišťovna přímo sama.

2. peněžitou dávku rovnou jejím posledním požitkům v penězích a naturáliích šest týdnů před porodem a šest týdnů po porodu, nekoná-li pravidelné námezdní práce; doba, po kterou pojištěnka požívá této dávky před porodem, nepočítá se na vrub ochranné lhůty podle §u 97, odst. 4. a 5.

§ 95, II., č. 3.

zní takto:

3. vedle toho peněžitou dávku rovnou polovičnímu nemocenskému (I. č. 2), matkám, které děti samy kojí (příspěvek za kojení), až do uplynutí 26 týdnů po porodu.

Ustanovení č. 1. vztahuje se také na případy potratu.

Dávku uvedenou pod č. 1. jest poskytovati také manželce nebo družce (§ 96) pojištěncově, když manžel (druh) zemřel v době devíti měsíců počítaje zpět od porodu, nebo byl-li v té době práce neschopen a odkázán pouze na nemocenskou podporu.

Manželce nebo družce pojištěncově přísluší kromě dávky uvedené v předchozím odstavci peněžitá dávka rovná nemocenskému manželovu (druhovu) po dobu šesti týdnů po porodu.

Změní-li se za poskytování příspěvků za kojení (č. 3., odst. 1.) příslušnost pojišťovny, poskytuje tuto dávku až do vyčerpání pojišťovna, u které nastal pojistný případ porodu.

§ 95, III. č. 1.

zní takto:

1. ve výši třicetinásobné střední denní mzdy pojištěncovy, zemřel-li pojištěnec za trvání povinného pojištění, nebo ve lhůtě ochranné (§ 97, odst. 4. a 5.), nebo podpůrné (§ 95, I. č. 2.), nebo v době šesti měsíců ode dne, kdy vyčerpal nárok na nemocenské. Pohřebné nesmí býti nižší nežli 150 Kč. Nárok na pohřebné mají příslušníci rodiny (§ 96), kteří vypravili pojištěnci pohřeb. Není-li jich, jest použíti pohřebného až do výše útrat pohřbu k úhradě jich. Případný zbytek plyne do mimořádného podpůrného fondu podle §u 262, odst. 2.

§ 95,III. č. 2.

posl. odstavec se ruší a na jeho místo vkládá se odstavec tohoto znění:

Vypravilo-li pohřeb příslušníka rodiny více pojištěnců, mají nárok na pohřebné všichni za předpokladu uvedeného v §u 96. Nebyl-li pohřeb vypraven pojištěncem, použije se pohřebného až do výše útrat pohřbu k jich úhradě. Případný zbytek plyne do mimořádného podpůrného fondu podle §u 262, odst. 2.

§ 96, odst. 1.

zní takto:

(1) Za příslušníky rodiny podle tohoto zákona pokládají se kromě manželky, manžela, družky, druha ty osoby, které žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem, jsou převážně odkázány výživou na jeho mzdu a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění:

a) děti manželské i nemanželské, nevlastní, osvojenci a schovanci - do dokonaného osmnáctého roku.

b) starší dětí, vnuci, dále sourozenci, rodiče (i nevlastní), děd a bába, tchán a tchyně, kteří s pojištěncem žili ve společné domácností aspoň šest měsíců nežli nastal pojistný případ.

§ 97, odst. 3., 4. a 5.

zní takto:

(3) Nároku na dávky rodinného pojištění lze však nabýti teprve po uplynutí čtyř týdnů ode dne, kdy pojištěnec stal se povinně pojištěným; na tuto lhůtu není už nárok vázán při druhém pojištění, jestliže dřívější pojištění bezprostředně předcházející s případnou ochrannou lhůtou (odst. 4. a 5.) trvalo aspoň 4 týdny. Přerušení dřívějšího pojištění nemocí, těhotenstvím, šestinedělím (§ 95, I. č. 2. a II. č. 2.), nebo vojenským cvičením nepokládá se za zánik pojištění při výpočtu 4 nedělní lhůty. Nárok na tyto dávky trvá, dokud pojištěnec je pojištěn, nebo dokud má nebo by měl nárok na dávky uvedené v §u 95, I. č. 1. a 2., nebo na dávky je nahražující, a zaniká současně s nárokem pojištěncovým.

(4.) Osobě, jež přestala býti povinně pojištěna - mimo případy služby vojenské, nebo ztráty svobody z důvodů kárných - pokud je bez výdělku nebo nepožívá důchodu podle tohoto zákona a zdržuje se v území republiky Československé, vzniká nárok na dávky, uvedené v §u 95, nastal-li pojistný případ ve lhůtě, rovnající se době, po kterou osoba tato naposledy nepřetržitě byla povinně pojištěna, avšak nejvýše ve lhůtě šestí týdnů (ochranná lhůta).

(5) Počne-li osoba nezaměstnaná v této lhůtě znovu vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, nemá to na běh lhůt té vlivu. Vybývá-li po ochranné lhůtě založené novým zaměstnáním ještě zbytek dřívější ochranné lhůty, zakládají pojistné případy v něm nastalé nárok na dávky proti nemocenské pojišťovně příslušné za dřívějšího pojištění.

V §u 98

nahrazují se slova: "poznovu touto nemocí" slovy: "poznovu týmž druhem nemoci".

§ 101

zní takto:

Nemocenská pojišťovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 95, II.) a nebyla odškodněna podle §u 20, odst. 2., může vyžadovati od pojišťoven, u nichž byla pojištěna podporovaná nebo její manžel v posledních devíti měsících před porodem, poměrnou náhradu nákladů podle doby onoho pojištění.

§ 104, písm. a)

zní takto:

a) pojištěncům, kteří v případě onemocnění mají vůči zaměstnavateli nárok na vyplácení plné mzdy nebo na bezplatné naturální opatření (stravu nebo byt a stravu), může býti vůbec nebo z částí odepřeno nemocenské, vznikne-li jim na ně nárok; v tomto případě jest stanoviti přiměřeně nižší pojistné, odpovídající hodnotě poskytovaných dávek podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna.

Ústřední sociální pojišťovna může v těchto směrnících též stanoviti, zda a do jaké míry lze místo snížení pojistného vypláceti nemocenské zaměstnavateli.

Ustanovení písmeny c) tohoto paragrafu se zrušuje.

§ 105, odst. 1.

zní takto:

(1) Stanovami nemocenské pojišťovny může býti bez újmy ustanovení §§ 159, 178 a 179 dále určeno, že

a) denní nemocenské se zvyšuje podle trvání nemoci nebo podle počtu příslušníků rodiny pojištěncem vyživovaných nebo podle jiných hledisek potřeby (slepota, bezmocnost a pod,), zvýšení nesmí však nikdy přesahovati 90% střední denní mzdy;

b) pohřebné se zvyšuje až na čtyřicetipětinásobnou střední denní mzdu;

c) těhotným ženám a šestinedělkám z kruhu rodinných příslušníků poskytuje se nejvýše po dobu šesti neděl před porodem až polovice nemocenského pojištěncova a kromě toho šestinedělkám, vyjma manželku a družku (§ 95, II., č. 3., odst. 4.), stejná peněžitá dávka po dobu šesti týdnů po porodu;

d) příspěvek za kojení poskytuje se až do dvaceti šesti týdnů rodinným příslušníkům aspoň jednou čtvrtinou nemocenského, jehož pojištěnec požíval, nebo na něž by měl nárok.

Ustanovení písm. g) a h) dostávají označení e) a f).

§ 106

zní takto:

Ústřední sociální pojišťovna jest povinna poskytovati:

a) důchod invalidní a starobní,

b) příplatky vychovávací k těmto důchodům,

c) důchod vdovský a vdovecký (důchod družce),

d) důchod sirotčí,

e) výbavné,

f) odbytné,

g) nemocenské ošetření poživatelům důchodu.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP