Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vyjímajíc případ §u 39 odst. 2. není k zachování směnečného práva proti příjemci potřebí ani presentace, ani protestace (§ 37).

(1) Majitel směnky protestované pro neplacení je povinen podati svému předchůdci v pořadí nejbližšímu do dvou dnů po dni protestace písemnou zprávu (notifikaci) o nezaplacení směnky, k čemuž postačí, bylo-li oznámení dáno v této lhůtě na poštu.

(2) Byv takto zpraven, jest každý předchůdce povinen ve stejné lhůtě, počítané óde dne, kdy zprávu dostal, týmž způsobem zpraviti svého nejbližšího předchůdce.

(3) Majitel směnky nebo indosatář, který opominul takového oznámení, nebo je nezaslal svému nejbližšímu předchůdci, je povinen všem nebo vynechaným předchůdcům náhradou škody tím vzešlé. Pozbývá také vůči těmto osobám nároku na úroky ode dne dospělosti směnky až do doručení žaloby, na útraty a provisi (§ 46, 47).

K průkazu včasného vyrozumění postačí, je-li prokázáno poštovní stvrzenkou, že v udaný den byl předchůdci dopis odeslán, pokud se nedokáže, že došlý dopis měl jiný obsah.

Převedl-li indosant směnku neudávaje místa, stačí uvědomiti o nezaplacení nejbližšího předchůdce indosantova, jenž indosoval směnku udávaje místo.

(1) Každý směnečný dlužník jest oprávněn žádati proti zaplacení směnečného peníze s úroky a útratami, aby majitel směnky vydal mu ji kvitovánu spolu s protestem pro neplacení, pokud byl učiněn.

(2) Přihlásí-li se ku placení několik směnečných dlužníků, je majitel směnky povinen přijmouti nabídku toho, jehož placením bude nejvíce dlužníků závazku sproštěno.

Majitel směnky protestované pro neplacení může podati směnečnou žalobu na všechny směnečně zavázané osoby, nebo na některé nebo na jednu z nich, aniž pozbývá svého nároku vůči těm, jichž nežaloval; při tom nemusí se říditi pořadím rubopisů.

(1) Postihové nároky majitele směnky, který dal směnku pro neplacení protestovati, zahrnují:

1. nevyplacený směnečný peníz se šestiprocentními úroky ode dne dospělosti;

2. útraty protestu a jiné výlohy;

3. provisi ve výši ¹/₃% nevyplaceného peníze směnečného.

(2) Jsou-li tu podmínky postihu pro neplacení, má tyto nároky majitel směnky, i když se domáhá placení jen na příjemci.

(3) Bydlí-li postižník v jiném místě nežli platebním, musí býti placeno v průměru kursu "peníze" a "zboží", které by měla v den protestu směnka na viděnou vystavená z místa platebního na bydliště postižníkovo.

(4) Není-li v platebním místě kursů na místo právě uvedené, rozhoduje průměr kursů místa bydlišti postižníkovu nejbližšího.

(5) Průměr kursů dlužno na žádost postižníkovu osvědčiti řádným kursovním lístkem anebo vysvědčením přísežného dohodce a, není-li ani toho, ani onoho, potvrzením dvou kupců.

(1) Postižník, jenž směnku vyplatil, anebo jako rimesu dostal, jest oprávněn žádati od dřívějšího indosanta nebo výstavce nebo příjemce:

1. sumu, kterou zaplatil anebo která mu byla dána rimesou, se šestiprocentními úroky ode dne zaplacení;

2. vzešlé útraty;

3. provisi ¹/₃% ze sumy, kterou zaplatil anebo rimesou dostal.

(2) Bydlí-li postihovaný předchůdce v jiném místě nežli postihovatel, musí býti částky v odst. 1. uvedené placeny v průměru kursů, které by měla v den, kdy postihovatel směnku vyplatil anebo jako rimesu dostal, směnka na viděnou vystavená z bydliště postihovatelova na bydliště postihovaného.

(3) Není-li v bydlišti postihovatelově na bydliště postihovaného předchůdce žádný kurs znamenán, jest měřítkem průměr kursů místa, které jest nejblíže bydlišti postihovaného předchůdce.

(4) O osvědčení kursů platí § 46 odst. 5.

(1) Ustanovení §§ 46 a 47 č. 1. a 3. nevylučují, aby při postihu na zahraniční místo byly účtovány vyšší sazby tam přípustné.

(2) Totéž právo přísluší také cizozemskému postihovatelovi, jenž se hojí v tuzemsku, se zřetelem k položkám, které sám musel zaplatiti.

(1) Postihovatel může na částku své pohledávky vystaviti na postižníka návratní směnku.

(2) V takovém případě může připočítati k pohledávce také odměnu dohodce (sensála) za odbyt návratní směnky, jakož i kolkové poplatky, jsou-li jaké.

(3) Návratní směnka musí býti splatna na viděnou a vystavena bezprostředně na postižníka a jeho bydliště (a drittura).

Postižník jest povinen zaplatiti jen proti vydání směnky, protestu a kvitovaného účtu návratného.

Indosant, jenž vyplatí některého ze svých nástupců, může přeškrtnouti indosament svůj i svých nástupců.

(1) Je-li směnka protestovaná pro nepřijetí nebo pro neposkytnutí jistoty příjemcem (§§ 23, 27) opatřena podpůrnou adresou znějící na platební místo, musí býti dříve, nežli lze vésti zajišťovací postih, požadováno přijetí od podpůrné adresy.

(2) Je-li uvedeno na směnce několik podpůrných adres, přísluší přednost té, jejížto intervencí se osvobodí nejvíce postihových dlužníků.

Majitel směnky nemusí připustiti čestné přijetí od osoby, která není uvedena na směnce jako podpůrná adresa znějící na místo platební.

(1) Příjemce pro čest jest povinen, proti náhradě nákladů, vyžádati si protest a v dodatku k němu dáti poznamenati čestné přijetí.

(2) Jest povinen poctěného (honoráta) zpraviti o své intervenci, zaslati mu protest a tuto zprávu i s protestem odeslati do dvou dnů po dni protestace. Opomine-li toho, ručí za škodu tím vzniklou.

Nepoznamenal-li čestný příjemce ve svém přijetí, pro koho směnku přijal, platí výstavce za poctěného.

Čestný příjemce zavazuje se svým přijetím směnečně všem nástupcům poctěného. Jeho závazek zanikne, nebude-li mu směnka předložena ku placení nejpozději druhého všedního dne po dni platebním (§ 99).

Přijme-li směnku pro čest některá podpůrná adresa nebo jiný intervenient, nemají majitel směnky ani nástupci poctěného postih zajišťovací. Poctěný a jeho předchůdci tohoto postihu nepozbývají.

(1) Jsou-li na směnce pro neplacení protestované anebo na její kopii podpůrné adresy nebo čestné přijetí, znějící na místo platební, musí majitel předložiti směnku ku placení všem těmto podpůrným adresám a čestnému příjemci nejpozději druhého všedního dne po dni platebním (§ 99) a výsledek dáti poznamenati v protestu pro neplacení nebo v dodatku k němu.

Neučiní-li toho, pozbývá postihu na adresanta, pokud se týče na poctěného a na jejich nástupce.

(3) Odmítne-li majitel směnky placení pro čest nabídnuté jiným intervenientem, pozbude postihu na nástupce toho, za jehožto čest bylo placení nabídnuto.

(1) Čestným placením nabývá plátce práv ze směnky (§§ 46, 48) proti poctěnému, jeho předchůdcům a proti akceptantovi směnky.

(2) Směnka a protest pro neplacení musí býti vydány čestnému plátci proti náhradě útrat.

(1) Nabízí-li se několik osob k čestnému placení, přísluší přednost té, jejížto placením se osvobodí nejvíce směnečných dlužníků.

(2) Kdo platí proti tomuto předpisu jako čestný plátce, ztrácí postihové právo proti těm, kdož by jinak byli osvobozeni.

Čestný příjemce, který se nedostal ku placení, protože zaplatil směnečník nebo jiný intervenient, jest oprávněn žádati na plátci provisi ve výši ¹/₃% zaplaceného peníze směnečného.

(1) Plnění směnečné může býti zaručeno směnečným rukojemstvím.

(2) Rukojemství musí býti psáno na směnce nebo na listu se směnkou spojeném a vyjádřeno slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou téhož významu; toto prohlášení směnečného rukojmího musí býti jím podepsáno.

(3) Nebylo-li poznamenáno výslovně, za koho bylo rukojemství převzato, platí, že se tak stalo za příjemce a, nebyla-li směnka ještě přijata, za výstavce.

Směnečný rukojmí je zavázán stejně jako ten, za nějž se zaručil. Jeho závazek je platný také tehdy, je-li závazek toho, za nějž se zaručil, neplatný z jiných důvodů než pro vadu formy.

Opominutí směnečných úkonů, nutných k zachování práv proti směnečným předchůdcům po případě proti příjemci, má za následek ztrátu práv také proti jejich směnečným rukojmím.

Vyplatil-li rukojmí směnku, nabývá směnečného práva proti tomu, za koho platil. Proti ostatním směnečným dlužníkům přísluší mu směnečné právo jen, pokud by bylo placením vzešlo tomu, za nějž se zaručil.

(1) Výstavce směnky je povinen vydati remitentovi na požádání několik stejnopisů směnky.

(2) Stejnopisy směnky musí býti v souvislém obsahu označeny jako první (prima), druhá (secunda), třetí (tertia) atd. směnka, jinak by byl každý stejnopis pokládán za směnku pro sebe (solosměnka).

(3) Také indosatář může si vyžádati duplikát. Za tím účelem musí se obrátiti na svého bezprostředního předchůdce; tento se obrátí zase na svého předchůdce, až žádost dojde výstavce. Výstavce zašle vyžádaný duplikát popsanou cestou indosatáři, při kteréžto příležitosti jsou indosanti povinni opatřiti duplikát svými originálními indosamenty.

(1) Byl-li z několika stejnopisů směnky jeden zaplacen, pozbývají ostatní duplikáty platnosti.

(2) Zůstávají však zavázáni:

1. indosant, který indosoval jednotlivě stejnopisy směnky na osoby různé, jakož i všichni pozdější indosanti, jejichž podpisy jsou na stejnopisech směnky při placení nevrácených, ze svých indosamentů;

2. příjemce, jenž akceptoval několik stejnopisů směnky, z akceptů na duplikátech při placení nevrácených.

(1) Kdo zaslal jeden z několika stejnopisů směnky ku přijetí, musí na ostatních duplikátech poznamenati, u koho lze nalézti stejnopis směnky zaslaný ku přijetí. Opominutí této poznámky neodnímá však směnce platnosti směnečné.

(2) Schovatel stejnopisu směnky ku přijetí zaslaného je povinen vydati jej tomu, kdo se jako indosatář (§ 32) anebo jiným způsobem ku převzetí legitimuje.

Majitel duplikátu, na němž jest uvedeno, u koho jest stejnopis směnky ku přijetí zaslaný, nemůže uplatňovati postih zajišťovací pro nepřijetí ani postih pro neplacení, dokud nedá protestem zjistiti:

1. že mu schovatelem nebyl vydán stejnopis směnky ku přijetí zaslaný a

2. že nebylo možno dosáhnouti přijetí nebo zaplacení ani na duplikát.

(1) Kopie musí obsahovati doslovné znění směnky a rubopisů i poznámek na ní jsoucích a musí býti opatřena prohlášením "až potud opis" nebo podobnou doložkou.

(2) Na kopii budiž poznamenáno, u koho lze nalézti prvopis směnky k akceptu zaslaný. Opominutí této poznámky však neodnímá indosované kopii její směnečnou platnost.

Každý původní indosament na kopii psaný zavazuje indosanta stejně, jako kdyby byl na směnce původní.

(1) Schovatel originálu je povinen vydati jej majiteli kopie, který se jakožto její indosatář anebo jinak ku převzetí legitimuje.

(2) Odepře-li schovatel vydati originál směnky, je majitel kopie oprávněn, ale jen po vykonání protestu uvedeného v § 69 č. 1., vésti postih zajišťovací a po dni dospělosti v kopií udaném postih pro neplacení proti indosantům, jejichž původní indosamenty jsou na kopii.

(1) Vlastník ztracené nebo zničené směnky může žádati u okresního soudu místa platebního za její umoření. Řízení jest nesporné.

(2) Žadatel je povinen předložiti opis směnky nebo udati alespoň podstatný její obsah a podle okolností osvědčiti, že směnku měl dříve v držení. Uzná-li soud jeho údaje za dostatečné, zapoví příjemci placení a vydá edikt, ve kterém vyzve majitele směnky, aby v 45 dnech směnku předložil a své nároky ohlásil, jinak že směnka bude prohlášena za umořenou.

(3) Lhůta 45 dní počíná se, není-li směnka dospělá, prvým dnem po dospělosti, je-li dospělá, dnem, který následuje po dni, kdy edikt po prvé v úředním listě vyšel; při směnkách na viděnou, jestliže v době prvého uveřejnění ediktu ještě neuplynula presentační lhůta, počítá, se od posledního dne této lhůty; uplynula-li již, ode dne ediktu.

Po zahájení umořovacího řízení a. po dospělosti směnky může vlastník žádati od příjemce zaplacení, poskytne-li až do umoření směnky jistotu. Nedá-li jistoty, jest oprávněn žádati jen složení dlužné sumy u soudu.

(1) Předloží-li majitel směnku v ustanovené lhůtě, bude umořovací řízení zastaveno, zákaz vydaný na prospěch žadatelův zrušen a žadatel odkázán na pořad práva.

(2) Nepřihlásil-li se nikdo v ustanovené lhůtě jako majitel směnky, bude směnka prohlášena na opětnou žádost za umořenou.

(3) Na základě pravoplatného umořovacího usnesení možno žádati zaplacení směnky na příjemci podle směnečného práva.

Majitel směnky, legitimovaný jako remitent nebo podle ustanovení §u 32, může býti jen tehdy přidržen k jejímu vydání, nabyl-li směnky obmyslně nebo dopustil-li se při nabytí směnky hrubé nedbalosti.

Nepravé podpisy na směnce nemají vlivu na směnečně-právní účinek podpisů pravých.

(1) Byla-li směnka sfalšována, jsou indosanti, kteří indosovali před sfalšováním, zavázáni podle pravého obsahu směnky, ti, kdož ji indosovali po sfalšování, jsou zavázáni podle obsahu směnky falšováním vzniklého.

(2) V pochybnosti má se za to, že rubopisy pocházejí z doby před sfalšováním.

Ustanovení předcházejícího paragrafu platí i o výstavci, příjemci a rukojmí.

Směnečný nárok proti příjemci promlčuje se ve třech letech ode dne dospělosti směnky; při směnkách na viděnou, jež nebyly předloženy ku placení ve lhůtě uvedené v §u 29, odst. 2., ve třech letech ode dne uplynutí této presentační lhůty.

(1) Postihové nároky majitele směnky (§ 46) proti výstavci a ostatním předchůdcům se promlčují ve třech měsících, byla-li směnka splatna v Evropě, jinak v šesti měsících.

(2) Promlčení proti majiteli směnky počíná se prvním dnem po učiněném protestu; byl-li protest prominut, prvním dnem po dnu dospělosti směnky.

(1) Nároky postižních dlužníků, kteří směnku vyplatili (§ 47), proti výstavci a ostatním předchůdcům se promlčují ve třech měsících, bydlí-li postihovatel v Evropě, jinak v šesti měsících.

(2) Lhůta tato počíná se, byla-li směnka zaplacena dříve nežli byla podána směnečná žaloba, prvním dnem po dnu zaplacení, ve všech ostatních případech prvním dnem po dnu doručení žaloby.

(1) Promlčení směnečných nároků přetrhuje se jedině:

1. podáním žaloby;

2. přihlášením směnečné pohledávky v řízení konkursním;

3. opověděním rozepře nebo uplatněním směnečného nároku žalovaným ve sporu.

(2) Přetrženo-li promlčení, působí to jen proti tomu, v jehož osobě nastala skutečnost, jež přetržení působí.

Promlčení se staví jen pravoplatným zavedením umořovacího řízení. Tím nejsou dotčeny předpisy konkursního a vyrovnávacího řádu.

Ku promlčení směnečných nároků jest přihlížeti z úřední povinnosti jen, jde-li o vydání směnečného příkazu platebního.

(1) Příjemce, výstavce a indosant směnky, jakož i rukojmí směnečný a čestný příjemce jsou majiteli směnky směnečně zavázáni rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Závazek těchto osob vztahuje se na vše, čeho může pohledávati majitel směnky pro nesplnění směnečného závazku.

Směnečný dlužník může činiti jen takové námitky, které plynou ze směnečného práva samého nebo které mu příslušejí bezprostředně proti tomu, kdo právě žaluje.

Odpočtení (kompensaee) vzájemných pohledávek je přípustno jen, má-li dlužník proti tomu, kdo právě žaluje, dospělou pohledávku směnečnou nebo jinou peněžitou pohledávku spočívající na pravoplatném rozhodnutí soudním anebo na narovnání soudně vykonatelném.

(1) Zanikl-li směnečný závazek výstavce nebo příjemce promlčením anebo tím, že nebyly provedeny úkony zákonem předepsané k udržení směnečného práva (směnečným obmeškáním), zůstávají výstavce pokud se týče příjemce zavázáni majiteli směnky podle práva občanského jen, pokud se s jeho škodou obohatili.

(2) Proti ostatním směnečným dlužníkům, jejichž směnečný závazek zanikl, není takového nároku.

(3) Žaloba podle odst. 1. promlčuje se ve třech letech ode dne zániku směnečného závazku.

Způsobilost cizincova ke směnečným závazkům posuzuje se podle právního řádu státu, jehož je příslušníkem. Avšak i cizinec, který jest podle právního řádu své vlasti směnečně nezpůsobilý, zavazuje se podstoupením směnečného závazku v tuzemsku, pokud je směnečně způsobilý podle zákonů tuzemských.

(1) Podstatné náležitosti směnky v cizině vystavené, jakož i jiného směnečného prohlášení na směnce v cizině učiněného dlužno posuzovati podle právního řádu platného v místě, kde se prohlášení stalo.

(2) Vyhovují-li však směnečná prohlášení učiněná v cizině požadavkům tuzemského zákona, nelze okolnost, že jsou podle cizího řádu právního vadna, namítati proti právní závaznosti prohlášení, která byla později v tuzemsku na směnku napsána.

(3) Taktéž mají směnečnou platnost směnečná prohlášení, jimiž se zavazuje tuzemec jinému tuzemci v cizině, i když vyhovují jen požadavkům tuzemského zákonodárství.

Je-li směnka, splatná v tuzemsku po datu, vystavena ve státě, kde se počítá podle starého kalendáře, a není-li poznamenáno, že je datována podle nového kalendáře, nebo je-li datována podle obou kalendářů, počítá se den dospělosti podle dne nového kalendáře, který se srovnává se dnem vystavení, jenž odpovídá starému kalendáři.

O náležitostech úkonů, které je zapotřebí provésti v cizině za příčinou výkonu nebo udržení směnečného práva, rozhoduje právo tam platné.

(1) Protest musí býti učiněn veřejným notářem anebo soudním úředníkem.

(2) Svědků nebo zapisovatele není k tomu potřebí.

Do protestu buďtež pojaty:

1. doslovný opis směnky nebo kopie se všemi indosamenty a poznámkami;

2. jméno nebo firma osob, pro které a proti kterým se protest činí;

3. údaj, oč byla žádána osoba, proti které protest je činěn, její odpověď nebo poznámka, že odpovědi nedala, anebo že nebyla zastižena;

4. místo, jakož i kalendářní den, měsíc a rok, v němž bylo vybídnutí (č. 3.) učiněno nebo v němž byl o ně bezvýsledný pokus učiněn (§ 98, odst. 2.);

5. jde-li o přijetí nebo zaplacení pro čest, poznámka, od koho, pro koho a jak bylo nabídnuto, pokud se týče učiněno;

6. podpis veřejného notáře nebo soudního úředníka, který protest činí, a úřední pečeť.

Má-li se směnečně-právní plnění požadovati od několika osob, jest několikeré vybídnutí pojmouti do jedné listiny protestní.

Veřejní notáři a soudní úředníci jsou vinni bez prodlení vydati prvopis protestu majiteli směnky nebo jeho zmocněnci.

(2) Rovněž jsou povinni protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku časovém a číselném vepsati do zvláštního rejstříku, který jest opatřen list od listu za sebou jdoucími čísly; prostý nebo ověřený opis protestu musí účastníkům nebo jejich trávním nástupcem kdykoliv vydati za náhradu výloh.