Ve Státním Domově invalidů v Pohořelicích
shromažďováni jsou invalidé, kterým
místo invalidního důchodu byl poskytován
byt se zaopatřením, strava, ošacení,
2 Kč denně tak zv. kapesného a odměna
za práci pro ty, kdož se dobrovolně k práci
přihlásili. Od roku 1924 změnily se však
tyto poměry tak, že kapesné bylo sníženo
pro invalidy do 50% neschopnosti na 1 Kč a 2 Kč
ponechány jen invalidům nad 50%. Všem těm,
kdo se přihlásili do práce bylo však
kapesné odebráno vůbec a ponechán
jim toliko pracovní výdělek. V roce 1926schválen
byl pak ministerstvem sociální péče
domácí řád pro ústav, v němž
jest stanovena pracovní povinnost. Podle tohoto domácího
řádu pracovati musí každý chovanec,
kterého výslovně lékař neuzná
za k práci neschopného a úmyslně vyhýbání
práci jest trestné. v krátké době
na to vyhlášeno bylo ustanovení, podle něhož
pracujícím invalidům nadále vypláceno
jest toliko 70% skutečně dosaženého
výdělku z práce. Konečně pak
začátkem roku 1927 vyvěšena byla úřední
vyhláška, že kapesné invalidů do
50% neschopnosti, lékařsky za práce v ústavě
neschopně uznaných, snižuje se na 50 hal. denně
a kapesné invalido od 50 do 100% neschopnosti za stejných
podmínek na 1 Kč denně. Invalidům
pracujícím vyplácena jest mzda 4,- slovy
čtyři koruny denně. Současně
také bylo uvažováno o propuštění
ženatých invalidů z Domova. Na intervenci v
Brně byli sice ženatí chovanci ponecháni
dále v Domově, jejich manželkám byl
však odebrán 50%ní důchod, kterého
dosud požívaly a všechny příplatky
na děti. Každá stížnost invalidů
do těchto poměrů se briskně odmítá
a stěžovatelům se hrozí vyhazovem.
Poněvadž v Pohořelicích jsou poškozováni
sociálně nejslabší, táží
se podepsaní pana ministra sociální péče:
1. Zná pan ministr poměry v Pohořelickém
Státním Domově invalidů?
2. Jest pan ministr ochoten dáti neprodleně vyšetřiti
stížnosti invalidů a vyhověti oprávněným
jejich požadavkům?
3. Jest pan ministr ochoten zjednati nápravu ve všech
případech, v naší interpelaci uvedených?
V Praze dne 26. září 1927.
Činnost' štátného zastupiteľstva,
týkajúca sa kontroly tlačových produktov,
v poslednej dobe zase prestúpila medze povinnej ochrany
záújmov štátnych, čo dokazujeme
troma nasledujúcimi konfiškáciami listov.
1. "Prágai Magyar Hirlap" zo dňa 11. októbra
t. r. čís. 232 uverejnil reč senátora
dr. Gejzu Grosschmida povedanú v Košiciach a v Bratislave
nenašly v reči nič závadného,
naproti tomu štátne zastupiteľstvo v Prahe konfiškovalo
časť reči (uverejnenej bez prekážok
v košickom a bratislavskom deníkuú, ktorú
tu uvádzame:
"Či však možno hovoriť o tom tam, kde
obyvateľstvo štátu rozdelené je na panujúce
a slúžiace rasy?
Tam, kde sa v tvojej maďarskej materinskej reči obraciaš
na úrady, súdy, vyučovacie ústavy,
ba i na poštové úrady, železničné
stanice atd., klopýtaš, potrebuješ berle, tlmočníka;
či je rovnoprávnosťou to, že keď
neikto uzrel v českej alebo moravskej zemi svetlo sveta,
ten ma eo ipso štátne občianstvo, do troch
mesiacov obdrží domovské právo, kým
kto sa narodil tu na Slovensku, musí svoju státnu
příslušnosť dokazovať tým,
že už pred r. 1910 štyri roky tu bydlel, platil
obecné dane, a má doklad o tom, že bol vo sväzku
niektorej obce prijatý, kdežto opatrenie takýchoto
dokladov zákon v tých dobách platný
nepožadoval a tedy ich ani nikto nemá. Tak sa stane
spornou penzia a možnosť zárobku veľa ľudí
a tak sa stala bežencom do tisícov idúca massa
naších spoluobčanov, kterí tuná
cez celé desaťročia pokojne nažívali.
Či je rovnoprávnosťou, že suma, ktorá
sa poskytuje z veuveriteľne ťažkých verejných
daní k maďarským kulturným účelom,
na pr. maďarským vyskokým a stredným
školám, maďarských spolkom, maďarskému
divadelníctvu atď., ani z ďaleka nedosahuje pomerné
číslo maďarskej menšiny; či je
rovnoprávnosťou to, že z pozemkových statkov,
vyvlastnených pod titulom pozemkovej reformy, urobili 400
až 500 jutrové tak zv. zbytkové statky prima
kvality a rozdělily ich takem výlučne medzi
Čechami? - a tak ďalej!
Už z toho vidno, do akej miery schádza v našom
verejnom živote tiež druhý podstatný požiadavok
demokracie, t. j. hospodárska spravedlnosť.
Avšak priberieme-li ešte k tomu všetkému
napr. škody, ktorými tunajšie obyvateľstvo
v nepomerne väčšej miere bolo poškodené
nehonorovaním válečných požečiek,
beriemi-li na zreteľ dávku z majetku stanovenú
v dobách inflačných, hromadu šestročných
daní zárobkových a dôchodkových,
ktoré sa teraz vymahajú, nepomernú výšku
železničných tarifov na Slovensku, ohromný
počet peňažných ústavov a továrieň
ana slovensku, ktoré zkrachovaly za bezľútostnej
ľahastajnosti vládnej moci - a vidíme-li, že
v stejnej dobe len sa tak sypú štátne investície
do t. zv. zemí historických, že z týchto
zemí prichádzajú i k tým tunajším
veľmi zriedkavým verejným prácam tiež
materiálie, vedúce síly a robotníci
atď. atď. - vtedy je dokázané, že
tento druhý pilier demokracie nielen že sa tu nebuduje,
ale sa odburáva!
Že už i ten tretí a nejdôležitejší
pilier, t. j. "všeobecná kultúra"
sa tu s hľadiska Maďarov priamo odburáva, o tom
boľastne hovoria zavreté rešp. zrušené
maďarské ústavy, ako sú maďarská
univerzita, maďarské právnické a hospodářské
akademie, maďarská lesnícka a banská
vysoká škola vo Štiavnici a mimo zrušených
maďarských odborných stredných a ľudových
škol tiež ústav pre výchovu učiteliek
v Bratislave, zredukovaný z 11 na 1.
Ačkolvek zhusta tedy vzpomínajú vládne
strany a mocní jednotlivci takto v dobe volieb demokraciu,
ona tu nie je doma, ani nezostane tu na Slovensku, márne
ju vzpomínajú, márne jú lákajú
pamlskami sľubov, ona sa podová vybieravému
a chytrému vtáku sťahovaciemu, uletí
z kraja, kde sa mu nedostáva jedla: rovného práva,
rovnej hospodárskej miery, a rovnako voľnej kultúry.
Zostane tu i naďalej len to, čo ju odtiaľto vyhnalo:
vážna choroba štátov nových, utvorivších
sa po válke, a to obzvlášte štátu
Československého t. j. národnostná
nenávesť."
2. Stejne v "Pragai Magyar Hirlap" čísl.
12 shľadalo štátne zastupiteľstvo v Prahe
závadnými tyto dve zprávy. Jedna je v úvodnej
časti úvodníka a znie takto:
"Násilie a pretvárka.
Podla zpráv došlých dnes z Bratislavy zabraňovaly
vládne orgány strane kresťansko-sociálnej,
tejto jedinej strane Maďarov v Bratislave, aby mohla plakátmi
a letáčkami vyzývať tamojšie obyvateľstvo
ku podporovaniu jej kandidátky a plneniu povinnosti vôči
svojmu národu. Jako u príležitosti každých
dosavadnych volieb, tak i teraz dostaví sa násilie
a chce zaškrtiť slovo v tých, ktorých
agitácia je pre vládne strany nebezpečná
a nepohodlná.
Avšak násilie nie je jedinou zbraňou, ktorou
má byť Maďarom zabránené získať
príslušné zastúpenie v mestskej a obecnej
samospráve. Nebezpečnejšou zbraňou,
než násilie, je ich pretvárka.
Na inom mieste tohože čísla "Prági
Magyar Hirlap" zkonfiškovalo štátne zastupiteľstvo
podtitul "Úradný teror v okrese Modrokamenskom",
ako aj túto čásť textu:
"V okrese Modrokamenskom deje sa práve opak toho.
Pavel Maliarik, okresný náčelník,
chce si za každp cenu zaslúžiť statok v
Salatne, ktorý mu bol udelený. Notársky a
učiteľský sbor postavil do svojích kortešských
služieb a títo pracujú v obciach terorom.
Učitelia obdržali od škôldozorcov rozkaz,
aby sostavili kandidátky vládnych strán.
Obežník obsahuje pokyny, ako majú učitelia
pôsobiť na rodičov tiež prísnosťou
vôči deťom. Napriek týmto násilnostiam
sotrvávajú Maďarineochvejne pri svojej spoločnej
kandidátke. Náčelník, ktorý
premrháva auktoritu úradu a jeho notársky
sbor, znamenajú u ľudu už veľmi málo."
3. Úradná horlivosť štátneho zastupiteľstva
v Košiciach ide tak ďaleko, že zkonfiškovala
tiež prejav zákonodárcu, chránený
právom imunitným. Košický týždenník
"Nép" v čís. 11 uverejnil parlamentný
dotaz podľa § 67 jedn. riadu podaný poslancom
Leopoldom Gregorovitsom o jazykových krivdách páchaných
v obci Moldave. Predsedníctvo poslaneckej snemovne ešte
ani do dnes nedalo menovanému poslancovi na vedomie, že
by z jeho dotazu bolo niečo škrtlo. Zdá se
však, že košický štátny zástupca
snaží sa lepšie chrániť záujmy
štátu, ako predsedníctvo parlamentu a preto
z dotazu vytlačeného bez poznámky, vyškrtal
túto časť (ide v nej o materinskom jazyku školou
povinných detí):
" ... z týchto je len 6 slovenského jazyka
materinského; ostatní sú násilím
tam donútení mučedníci, ktorí
s veľkým utrpením poslúchajú
riaditeľa prísnej tváre."
Ku konfiškácii ad 1. nemáme čo poznamenať.
Nemôže to obhajovať ani pán minister spravedlnosti,
lebo čo môže obecenstvo čítat
z novín tlačených v Košiciach a v Bratislave,
to môže čítať tiež z tlačových
produktov vyšlých z tlačiarní v Prahe.
Konfiškácia pod čís. 2. je tiež
bezdôvodná. Keby pán minister vzal do ruky
ktorékoľvek číslo pražského
"českého slova", dočítal
by sa tam cele inej a ostrejšej kritiky dnešného
vládneho režimu, než ktorú obsahoval shora
uvedený a konfiškovaný úvodník.
O zpráve týkajúcej sa okresného náčelníka
v Modrom Kameni poznamenávame, že štátne
zastupiteľstvo vzalo menovaného bez akejkol'vek príčiny
a účelu do ochrany .
Ku konfiškácii ad 3. bolo by zbytočné
čokoľvek poznamenať.
Tážeme se pána ministra spravedlnosti:
1. Či vie o shora uvedených konfiškáciach
listov?
3. Či má pán minister spravedlnosti nejaký
vliv na štátne zastupiteľstva?
3. Jestliže má, či je ochotný dať
im inštrukcie, aby bolo zabránené konfiškáciam
novým, ktoré konfiškácie sú čiste
povahy persekučnej?
4. Či je ochotný uverejniť tie dôverné
pokyny, ktoré dal štátnym zastupiteľstvám
vo veci kontroly produktov tlačových?
5. Či je ochotný poučiť štátne
zastupiteľstvá v kurzoch o práve verejnom o
tom, že prejavy učinené zákonodarcom
v parlamentných dotazoch, nie sú oprávnené
zkonfiškovať?
V Prahe, dňa 13. Októbra 1927.
V §u 10 stanov frýdecké spořitelny se
praví: "Prvé volby výboru budou provedeny
podle těchto stanov ne později než 4 měsíce
ode dne, kdy tyto stanovy budou schváleny ministerstvem
vnitra."
Ministerstvo vnitra schválilo stanovy spořitelny
již 31. března 1924. Přes opětovné
dotazy na radnici z nezbadatelných důvodů
nebylo dosud možno nové volby výboru spořitelny
provésti. Do počátku roku 1927 nestalo se
vůbec nic a ač jest to neuvěřitelné,
slezská zemská vláda stížnost
Němců zamítla. Teprve ministerstvo vnitra
výnosem ze dne 16. května číslo 30.801/7
odvolání vyhovělo a jasně rozhodlo,
že nynější výbor spořitelny
trvá ještě neprávem a ihned má
býti zaveden stav podle stanov.
Frýdecký magistrát jako přímý
dohlédací úřad rad městskou
spořitelnou vyžádal si také kandidáty
do výboru, což strany také do 17. června
1927 učinily. Nelze však pochopiti, že se přes
to v této věci do dnes ještě nic nestalo
a nevíme, zda v nejbližší době
budou volby konečně provedeny. Takovýmto
jednáním českých šovinistů,
jež dlužno pokládati za přímé
porušení práva, podkopá se úplně
vážnost státu a zákonodárců
a otvírají se dokořán dveře
fašismu a svévoli jednotlivců.
Podepsaní táží se tedy pana ministra,
je-li ochoten vynutiti konečně volby do výboru
frýdecké spořitelny tím, že je
ihned nařídí, a pak pohnati k odpovědnosti
ty, kdož dosud obcházeli jasné rozhodnutí
ministerstva vnitra.
V Praze, dne 17. října 1927.
Již v několika dotazech a interpelacích vylíčili
jsme ministerstvu školství a národní
osvěty školské poměry ve Frýdku,
ovšem nepodařilo se nám dosud, aby se zde konečně
jednou udělal pořádek, když již
ne v zájmu ubohých dětí a týraných
rodičů, pak aspoň v zájmu státu
samotného. Neboť nynější stav jistě
může úplně otřásti právním
vědomím obyvatelstva a zničiti je.
Frýdecká místní školní
rada s českou většinou bez jakéhokoliv
právního podkladu vykonává 6 let dozor
na německé školství, ačkoliv
podle zákona ze dne 9. dubna 1920, číslo
292, jímž se upravuje správa školství,
již od 1. ledna 1921 měla býti zvolena nová
místní školní rada. Tato stolní
společnost bez jakéhokoliv zákonitého
podkladu osobuje si právo dělati německému
školství ve Frýdku všechny možné
potíže a k tomu účelu vydává
naprosto nezákonitá rozhodnutí a opatření.
Tak roku 1923 bylo prostě z německých škol
vyloučeno 126 německých školních
dítek s odůvodněním, že jsou
české národnosti. Odvolání,
která proti tomu podali dne 11. listopadu 1923 rodiče
59 dítek k ministrovi školství a národní
osvěty, když byla zemskou slezskou školní
radou zamítnuta, dodnes, tedy po 4 letech, nejsou dosud
ještě vyřízena, ačkoliv věc
sama jest velmi prostá a s rozhodnutím netřeba
si nijak lámati hlavu. Neboť podle ustanovení
platných pro Slezsko rozhoduje jen právo rodičů,
opatření rodičů, do které školy
dají zapsati své děti, což ministerstvo
školství a národní osvěty samo
přiznalo výnosem ze dne 22. června 1927,
číslo 36.066/27. V tomto výnose se výslovně
potvrzuje, že žádné dítě
ze školy ve Slezsku, do které bylo zapsáno,
nemůže býti vyloučeno, pro to, že
jest jiné národnosti než jest vyučovací
jazyk na škole, ani tenkráte ne, když již
docházelo do obecné školy s jiným vyučovacím
jazykem. Tím zmizely jistě všechny omyly, vylučování
ze školy bylo prohlášeno za nezákonité
a opět obnoveno rodičovské právo pro
Slezsko.
Tato jasná ustanovení neplatí ovšem
pro frýdeckou místní školní radu,
neboť přes tento výnos ministerstva postupovalo
se počátkem tohoto školního roku stejně.
Dětem vyloučeným ze školy, poněvadž
ministerstvo nedalo si ještě tolik práce, aby
vyřídilo odvolání, ležící
tam již 4 léta, bylo znovu odepřeno přijetí
do škol a rovněž 16 dětí, prý
české národnosti, bylo znovu vyloučeno
ze školy, sedmi čistě německým
dětem ze sousední obce Místku bylo odepřeno
přijetí do německé občanské
školy, ačkoliv v onom místě německá
občanská škola není a v §u 19 malého
školského zákona ze dne 4. dubna 1925, číslo
64 Sb. z. a n. se výslovně praví, že
žákům, kteří bydlí v okruhu
o poloměru 4 km od budovy školní, nelze přijetí
do školy občanské odepříti. Rovněž
české německé děti z vesnice
Staré Město, související s Frýdkem,
kde není německá obecná škola,
nebyly přijaty, pravděpodobně proto, aby
musely docházeti do české školy v místě.
Konečně bylo zakázáno přijmouti
do německé občanské školy 16
německých školních dítek ze Slovenska,
ačkoliv zákonná ustanovení jasně
a zřetelně za jistých podmínek dovolují
přijmouti děti z cizího obvodu. V zákoně
ze dne 9. dubna1920, číslo 292 Sb. z. a n. praví
se výslovně: "Ani žactvu z míst
vzdálenějších 4 km od budovy školní
nesmí přijetí do školy občanské
býti odepřeno, jestliže a pokud místo
v učebnách stačí a počet 80
žáků v jedné třídě
není překročen."
Německé obyvatelstvo jest právem mocně
pobouřeno tímto postupem frýdecké
místní školní rady, jak se to projevilo
v mohutné schůzi dne 24. září
1927, na níž se protestovalo proti školským
poměrům. Týraní rodičové
bouřlivě žádali, aby se této
kulturní ostudě učinila přítrž,
a aby se zabránilo frýdecké nezákonité
místní školní radě v její
zhoubné činnosti. S hlubokým rozhořčením
bylo konstatováno, že přes několik odvolání
a proseb není v českém státě
úřadu, kde se stane Němcům po právu
a že se žádný úřad nevzchopí,
aby se postavil odhodlaně proti zjevným porušením
práva.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
školství a národní osvěty:
1. Víte o těchto událostech ve Frýdku
a jste ochoten zjednati zde ihned pořádek?
2. Chcete vyšetřiti, proč frýdecká
místní školní rada jest stále
ještě složena podle starých předpisů
a podle zákonných ustanovení nebyla dosud
ještě zvolena nová?
3. Chcete zjistiti, proč odvolání do vyloučení
dětí ze školy z roku 1923 nebyla v ministerstvu
školství a národní osvěty ještě
vyřízena, který úředník
jest tímto průtahem vinen a zaslouženě
ho potrestati pro zanedbání povinnosti?
4. Chcete se postarati, aby vyloučení ze školy,
provedená letošního roku, byla ihned odvolána
a aby to ministerstvo nařídilo frýdecké
místní školní radě?
5. Chcete konečně naříditi, aby podle
zákona ze dne 9. dubna 1920 byla neprodleně zvolena
nová místní školní rada ve Frýdku?
V Praze, 29.října 1927.
Frýdecká okresní politická správa
uznala za nutné zabaviti níže uvedenou báseň,
která měla býti uveřejněna
v čísle 37 časopisu "Deutsche Volkswehr"
ze dne 19. září 1927.
Galeje...
Z chystané sbírky básní "Sudetendeutche"
od Hermanna Hesse.
Žár horečky sálá jim z tepu cév,
jsou mozol jen samý, prach a krev,
a v okovech proklatci musí dřít,
tak plaví se na "svoji" galeji...
A hvězdy tu nikde, jejíž by svit
jim ozářil duše v té trýzni běd,
bič fojtů jen slyšet se v rozkoši chvět.
-
Jim hořem už vyprahl skoro zrak,
jich žíly a svaly jsou napjaty tak,
že strhá je nezkrotná zášť a hněv -
kams v prázdno ti dole tam vzhlížejí.
A výš, - ač v jich žilách je stejná krev -
se s úsměvem fojtové před pány klaní jen
a rádio to slyší, že "nový směr" zaveden,
jímž pluje se v otrocké galeji...
"Vy, zvěři tam dole, jimž ho svírá plec,
proč v zahálce leníte, táhněte přec! -
Vy, fojti, pryč odtud a konejte povinnost!"
To žádá čest "vlasti" teď pádněji ... - -
Tu v překotném přívalu dutek chvost
se rozsviští rozbouřen rázem v ráz,
že ani těch fojtů um nezdolá zas
běh rozkymácených galejí...
Těm dole zub v maso zatíná vztek,
už nedbají na fojtů urputný skřek,
jim z dáli zasvitl věčný jas,
v zář jeho se galeje noří ...
Teď modlí se stále, by zachránce v sráz
loď otroků potopil konečně kdes,
pak vyplavou radostně na útes
co volní v zářícím moři
...
Kdo pročte báseň bez předsudku, shledá,
že v ní není nic, co by odůvodňovalo,
aby byla zabavena. I při nejpřísnějším
posuzování nelze ani v ní, ani mezi řádky
nalézti nic pobuřujícího. Může
tedy jíti jen o ukojení malicherné pomstychtivosti
pana okresního hejtmana Dvořáka proti říznému
německému časopisu v úmyslu zasáhnouti
časopis, hospodářsky jej poškoditi a
tím jej přinutiti, aby se ke všem přehmatů
frýdeckých českých šovinistů
choval mírněji.
Podepsaní táží se tedy pana ministra,
je-li ochoten naléhavě doporučiti panu frýdeckému
okresnímu hejtmanovi, aby censuroval rozumně, a
vysvětliti mu, že jeho malicherný a nenávistný
postup škodí vážnosti svobodného
národního státu, jakým má býti
Československá republika, a diskredituje jej?
V Praze dne 7. října 1927.