K interpelaci sděluje se toto:
Ad 1. Výbuch třaskavých plynů na dole
Barbora v Karvinné udál se dne 16. května
1927 na odpolední směně o hodině 14
h 30 min. ve východním překopu III. patra
a byl lokálního rázu, vyžádav
si smrt 7 horníků a těžké poranění
1 horníka.
Překop na III. patře byl ražen v hloubce 415
m ze dvou stran v profilu 2.7 X 2.4 m a to směrem východním
od těžné jámy (západní
překop) a dále směrem západním
od hlavní střídy sloje č. 28, ve kterémž
sloji bylo spojení III. patra s patrem II. úpadně
sjednáno (východní překop). S ražením
západního překopu bylo započato dne
3. října 1926, s ražením východního
protipředku k těžné jámě
dne 10. října 1926. Oba předky překopu
sešly se na odpolední směně dne 14.
května 1927, ve vzdálenosti 430 m od těžní
šachty, při čemž vznikl otvor 1 m široký
a 0.70 m vysoký. Délka východního
překopu hnaného od sloje č. 28 obnášela
při prorážce 280 m.
Před docílením prorážky byly
oba předky větrány dvojitými lutnami
tak vydatnc, že obsah třaskavých plynů
nikdy nedosahoval 11/2% plynu.
Po prorážce obou protipředků větral
se spojený překop III. patra průchodním
větrním proudem, jenž vpadal úvodní
těžní jamou na II. patro překopem, táhl
úpadnici ve sloji č. 28 dolů na lIl. patro
a zde po překopě III. patra západním
směrem ku větrní jámě I.
Během prací na překopě neudály
se dříve žádné úrazy.
Tento překop na III. patře byl prohlédnut
členy závodní rady (bezpečnostní
komise) třikráte.
Překop na III. patře křižuje ve vzdálenosti
490 m od těžní jámy sluj čís
29, který je 3.60 m mohutný a v těch místech
svrží porušený při plochém
uložení. Výdřeva překopu na tomto
místě byla přiměřeně
silně provedena.
Výbuch třaskavých plynů nastal na
začátku odpolední směny dne 16. května
1927 na východním překopu III. patra.
Šetřením revírního báňského
úřadu v Moravské Ostravě bylo zjištěno,
že k neštěstí došlo tímto
způsobem:
Těsně před hodinou 14 h 30 minut povstal
v překopě na kříži sloje čís.
29 velký zával uhlí, který z části
zabrzdil průchodní větrní proud a
současně uvolnil i třaskavé plyny
z uhlí. Uvolněný plyn naplnil překop
směrem větrního proudu ve velmi krátkém
čase. Závalem byl roztržen na překopě
zabudovaný vzduchovod, vzduch z něho unikal a přispíval
k zředění třaskavých plynů
na třaskavou směs vzduchu a metanu.
Tou dobou bylo na překopě celkem 8 lidí (4
havíři a 4 vozači) a to po 4 na každé
straně přerážky. Všichni zmínění
dělníci byli opatřeni elektrickými
lampami a pro zkoumání plynů vyzvedli si
1 benzinovou lampu.
Havíři, kteří měli pracovati
v předku od sloje č 28 (východní překop),
prolezli přerážkou do protipředku (západní
překop), takže v předku od strany sloje č.
28 zůstali pouze 2 vozači, z nichž jeden měl
bezpečnostní benzinovou lampu.
Právě tato benzinová bezpečnostní
lampa způsobila zapálení třaskavé
směsi na překopě nahromaděné
a byla příčinou výbuchu.
Zmíněná benzinová lampa byla nalezena
v předku od strany sloje čís. 28 (východní
překop) a podle jejího vzhledu na hoření
části koše nutno míti za to, že
došlo ku proražení plamene resp. rozžhavění
hořejší části koše. Že
byl činěn pokus zapálit benzinovou lampu,
zhaslou pravděpodobně vzniklým průvanem
vzduchu při závalu, jest dokázáno
páskem zápalných kapslí, jenž
trčí z benzinové nádoby ven na délku
asi 5 cm.
Proč tato lampa byla zapalována, když v předku
hořely elektrické lampy, nedalo se zjistiti, poněvadž
dotyční 2 vozači, kteří jedině
mohli s lampou benzinovou manipulovati, byli usmrceni. Zraněný
vozač Bina, který v době explose zdržoval
se na druhé straně přerážky (západní
překop), nemůže o této okolnosti ničeho
bližšího udati.
Vyšetřování revírního
báňského úřadu dálo
se za přibrání 2 osvědčených
horních znalců, kteří jsou závodními
nebezpečných jam karvinských a za stálé
spoluúčasti předsedy závodní
rady a 1 člena bezpečnostní komise závodní
rady, který byl pověřen bezpečnostními
obhlídkami důlního provozu.
Výsledek šetření znalců byl tento:
1. Příčina výbuchu na východním
překopu III. patra byla způsobena zapálením
výbušné směsi bezpečnostní
benzinovou lampou č. 1.204.
2. Výdřeva překopu v těch místech,
kde překop křižuje sluj č. 29, byla
dostatečná, soudíc z vydřevení
nalezeného na začátku závalu i pod
ním. Veřeje byly od sebe vzdáleny na 1 m,
síla stojek 28-30 cm a síla stropnic 25-26 cm. Mezery
jsou zapaženy odkorami a dutiny byly vyplněny kulatým
dřevem. Uhlí sloje č. 29 přelomilo
však při závalu zapažení, obsypalo
veřeje, tak že nepřevrácenými
veřejemi je podán důkaz, že výbuch
nastal teprve po závale.
3. Po přerážce protipředku na překopě
III. patra bylo větrání odpoledne dne 16.
května 1927 (v den katastrofy) správné, neboť
separátní větrání na obou stranách
stalo se prorážkou bezpředmětné.
4. K prohlášení členů závodní
rady, kteří při šetření
projevili názor, že výbuch měl svoji
příčinu v nepravidelném větrání
překopu po přerážce a že závodní
správa po změně větrání
měla aspoň dvě směny sečkati,
než překop na III. patře zase obloží,
aby mohla zjistiti, zda větrání jest správné,
odpovídají znalci, že přeložení
větrání stalo se již v sobotu 14. května
1927 odpoledne, bylo pozorováno i přes neděli
a v pondělí nalezeno v nezměněném
stavu. Četnými indikacemi dozorců i havířů,
jak v sobotu odpoledne v noční směně,
taktéž v neděli a zejména v pondělí
dopoledne nebylo zjištěno nikde více než
jeden a půl procenta metanu. Z toho je jasno, že pozorování
přeloženého větrního proudu na
překopě na III. patře se provádělo
dostatečně. Účinek přeložení
větrního proudu dostaví se za krátkou
dobu, což zjištěno pokusem při důlní
pochůzce; nebylo tudíž třeba stanovení
nějaké vyčkávací lhůty.
Členové závodní rady vzali dobrozdání
znalců protokolárně na vědomí
a neměli co podotknouti.
Z protokolů revírního báňského
úřadu o šetření vychází
nesporně, že příčinu zaplynování
překopu na lIl. patře a výbuchu třaskavých
plynů sluší hledati tedy pouze v náhlém
a nepředvídaném závalu na kříži
sloje čís. 29 a v zapálení plynů
benzinovou bezpečnostní lampou.
Podle výpovědí zástupců závodní
rady a dobrozdání horních znalců byla
výdřeva překopu v tomto místě
přiměřeně silná a před
závalem v náležitém stavu. Nemůže
tedy neštěstí býti přičítáno
na vrub nedostatečné výdřevě.
Se strany správy závodu nebylo přestoupeno
žádného hornoúředního
nařízení a vozač, který nešťastnou
náhodou manipuloval s bezpečnostní lampou,
je mrtev; týž patrně nepředpokládal,
že na horizontálním hlavním překopě
silně větraném může se v krátké
době nahromaditi třaskavá směs a že
zapalováním zhaslé lampy přivodí
neštěstí. Tak byla katastrofa způsobena
náhodným působením uvedených
dvou příčin.
Tvrzení uvedené v interpelaci o zapálení
třaskavých plynů jiskrami, které vznikly
třením tvrdých hornin a označení
důlní výdřevy jako nedostatečné,
neodpovídá skutečnosti, neboť při
čistém uhelném závalu nevznikají
jiskry a provedená důlní výdřeva
byla uznána jak horními znalci tak i členy
závodní rady za poměrům odpovídající,
byť i nebyla zamezila vzniknutí náhodného
závalu v uhelné sloji.
Úředník inspekčního oddělení
ministerstva veřejných prací prohlédl
dne 21. května 1927 místo katastrofy. Týž
prostudoval spisový materiál o šetření
katastrofy; jeho náhledy kryjí se s nálezem
revírního horního úřadu, horních
znalců a členů závodní rady.
Členové závodní rady, tázáni
inspekčním úředníkem ministerstva
veřejných prací, mají-li k šetřen
í o příčině výbuchu
provedeným revírním báňským
úřadem v Moravské Ostravě nějakých
námitek, prohlásili písemně, že
k provedení tohoto šetření nemají
žádných námitek.
Ad 2. Dosazení zvláštní vyšetřovací
komise vládou bylo by zbytečné, ježto
k šetření báňského revírního
úřadu byli přibráni zástupci
závodní rady, tedy zástupci dělnictva,
dobře znalí poměrů na dole Barbora
v Karvinné; při šetření kladl
předseda komise velkou váhu na to, aby tito zástupci
dělnictva ke každé výpovědi svědecké
a ke každému námětu projevenému
při šetření podali svůj posudek
a svoje návrhy na event. doplnění a rozšíření
konaného šetření. Provádělo
se tedy šetření za úplné součinnosti
zástupců dělnických.
Nad to, jak již uvedeno, zástupci závodní
rady dolu Barbora v Karvinné na příslušný
dotaz úřadu prohlásili písemně
dne 21. května 1927, že k provedení šetření
nemají žádných námitek.
Ad 3. Nahraditi bezpečnostní kontrolu dělnickou
prováděnou již členy závodních
rad, volených dělnictvem, jinými státními
orgány vyšlými z řad dělnictva
nebylo by žádným zlepšením inspekce.
Neboť tací státní dělničtí
inspekční orgánové, jichž počet
by mohl činiti nejvýše 20, nemohli by míti
podrobné lokální znalosti provozních
poměrů jednotlivých závodů
a mohli by věnovati ročně inspekcím
nejvýše 4.000 dní (20 orgánů
X 200 dní) oproti 1 1.178 dní inspekcí, konaných
se strany členů závodních rad.
Jinak ministerstvo veřejných prací věnuje
otázce inspekce v hornictví svou stálou a
bedlivou pozornost a sleduje obzvláště veškerá
nová zařízení v tu i cizozemsku, jichž
pomocí by se bezpečnost práce hornické
zvýšila.
Ad 4. Ihned po katastrofě byla ministerstvem veřejných
prací poukázána pozůstalým
po obětech výpomoc celkovou částkou
17.600 Kč; další zaopatření pozůstalých
po zabitých hornících jest upraveno zákonným
pojištěním.