Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Senát Národního shromáždění republiky Československé projednal a v 90. schůzi ze dne 1. července 1927 přijal s některými změnami a doplňky vládní návrh zákona o silničním fondu.

Při projednávání tohoto usnesení senátu bylo v rozpočtovém výboru jednomyslně konstatováno, že jak silnice státní, tak i ostatní silnice, nacházející se ve správě svazků samosprávných, nejsou všude ve stavu uspokojivém. Zjev ten třeba přičísti poměrům válečným, kterými udržování silnic trpělo v prvé řadě, dále poměrům poválečným, ve kterých nedostávalo se finančních prostředků, při čemž Národní shromáždění ještě cestou zákona zvýšilo náklady osobní. Rozmachem automobilismu silnice, které rozšířením železniční sítě pozbyly kdysi svého významu, staly se velmi důležitým činitelem v dopravě, neboť jejich vozovky používalo dle statistiky z r. 1926

mimo dosti slušný počet traktorů, sanitních aut, automatických stříkaček. Tímto provozem byly silnice na mnoha místech uvedeny do takového desolátního stavu, že provoz na nich stával se téměř nemožným.

V důvodové zprávě ku vládnímu návrhu uvádí se stav silnic v republice Československé z roku 1924 takto:

Porovnáme-li s těmito číslicemi výdaje silničních správ jak státu, tak samosprávných svazků, jichž řádné i mimořádné, osobní i věcné výdaje na silnice a mosty byly na rok 1927 rozpočteny

shledáváme, že tyto rozpočtené obnosy, ač dosahují značné výše, přece vzhledem ke stavu našich silnic naprosto nedostačují, a nastává - následkem nedostatečného udržování silnic - jejich postupný úpadek.

Z toho důvodu je nutno uvésti silnice co nejrychleji do řádného stavu. Leč zájem tento není jen čistě zájmem dopravy, nýbrž i zájmem zdravotním; je nutno, aby zejména v tratích, kde silnice probíhají ulice měst a osad, řádnou úpravou vozovky obyvatelstvo nebylo nadále trýzněno nesmírným prachem a blátem.

V důvodové zprávě k vládnímu návrhu se uvádí, že zlepšením silnic rozumí se zejména:

1. zdokonalení vozovek zřizováním dlažeb, betonových, živičných a podobných vozovek, zdokonalení válcováním a opatřením povrchu vozovek povlaky, které brání vznikání prachu;

2. rekonstrukce silničních úseků, které svým spádem a směrem jsou na překážku automobilové dopravě, rozšíření a vydláždění silnic v obloucích a odstranění místních zúžení silnic.

Pokud jde o silnice nestátní, provedl již senát změnu vládního návrhu, dle kterého mělo býti (nehledě k obecním silnicím v obvodu hlavních měst) silničního fondu použito jen na zlepšení oněch nestátních silnic, které mají zvláštní význam pro dálkovou dopravu nebo které by podle hospodářských a komunikačních poměrů kraje umožnily pravidelnou hromadnou automobilovou dopravu, spravedlivou opravu ve stylisaci § 2, dle které by sice v prvé řadě podporovány byly silnice dálkové, ale nevylučují se z podpory silnice, které mají mimořádný význam pro silniční dopravu.

Porovnáváme-li poměr počtu km státních silnic k silnicím samosprávných svazků, tu třeba konstatovati, že zejména na Moravě, Slovensku a Podkarp. Rusi neodpovídá poměr tento poměru, jaký je v Čechách. Zástupcové vlády, zejména p. ministr financí, v debatě v rozpočtovém výboru konstatovali, že bude nepoměr tento na Moravě, Slezsku a Slovensku odčiněn inkamerací, postátněním silnic, nacházejících se ve správě okresů nebo žup, a majících význam pro dálkovou dopravu.

Osnova zákona řeší pouze otázku finanční, neřeší řadu otázek souvisejících s hospodářstvím silničním, které vzhledem k zákonu o organisaci správy politické vyžadují průpravy a, jak rozpočtový výbor doufá, budou vládou Národnímu shromáždění v době brzké spolu se silničním zákonem k projednání předloženy.

Silniční fond stane se zákonem právnickou osobou. Správu silničního fondu, jehož rozpočet bude součástkou státního rozpočtu, povede ministr veřejných prací v dohodě s ministrem financí. Ministr veřejných prací bude povinen o hospodaření s fondovými prostředky podávati vždy za uplynulý rok zprávu parlamentu. Každoroční podrobné programy ministerstva veřejných prací na zlepšení silnic a rozdělení podpor z běžných příjmů fondu na zlepšení silnic nestátních budou předloženy předem k prozkoumání a posudku silniční radě. Silniční rada, která je sborem poradním, bude míti kromě předsedy 28 členů jmenovaných ministrem veřejných prací z přiměřeného počtu zástupců samosprávných svazků, Ústřední sociální pojišťovny, zájemníků a z odborníků, čímž bude umožněno směrodatným činitelům působiti v tom směru, aby peněz silničního fondu bylo vhodně použito.

Příjmy silničního fondu spočívají:

1. z daně z motorových vozidel a dávky z jízdného za osobní dopravu, které se tímto zákonem zavádějí;

2. z polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a z polovice cla z dovozu minerálních olejů;

3. z cla na dovoz pneumatik (duší a plášťů) a plných a komorových pryžových obručí.

Vedle těchto běžných příjmů opatří sobě silniční fond potřebné prostředky finanční úvěrem, který jemu podle § 4 poskytne "Ústřední sociální pojišťovna" ve výši 1.000,000.000 Kč v desíti letech vždy po 100,000.000 Kč. Zápůjčka, u které stanoví se zákonem současně míra zúročení, umoří se během 35 roků 69 pravidelnými půlletními splátkami.

Tímto ustanovením kapitály "Ústřední sociální pojišťovny" podpoří produktivní podnikání, budou tak napomáhati k odstraňování nezaměstnanosti nejen přímo na stavbách silničních, ale i ve všech jiných oborech různého podnikání, které na úpravě silnic bude interesováno, nehledě ke stránce hygienické, která odstraněním prachu ze silnic v městech a vesnicích nemálo může prospěti zvýšení zdravotního stavu obyvatelstva.

Při projednávání § 5, který jedná o použití běžných příjmů fondu, pokud jich nebude třeba na úrok a úmor dluhů, projeven nesčetněkráte názor všech zúčastněných, aby z přebytků pohotových prostředků dostalo se ve vydatné míře podpory na zlepšení silnic jednotlivých okresů, jimž v důsledku zákona o nové úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků (limitování přirážek) nebude se dostávati prostředků na řádné udržování silnic. V tom smyslu přijata byla příslušná resoluce.

Hlavním příjmem silničního fondu je daň z motorových vozidel, která se tímto zákonem zavádí. O oprávněnosti této daně, jejíž celý výtěžek slouží k zlepšení silnic, není sporu, zvláště uvážíme-li, že zlepšením silnic dosáhne se úspor v provozu automobilismu na benzinu, pneumatikách a opravách.

Zákonem ruší se současně obecní dávka z držení motorových vozidel, čímž znemožňuje se dvojí zdanění motorických dopravních prostředků, sazby daňové byly úměrně upraveny.

Zákonem dostává se osvobození od daně z motorových vozidel státní správě, pokud se jejich motorových vozidel nepoužívá ve státních závodech, dále vozidlům, jež používají se pro službu požární a zdravotní, vozidlům obcí a okresů, pokud používají se ku správě a udržování neb čistění veřejných cest a míst. Poskytují se ještě jiné úlevy, jež vyjmenovány jsou v §u 9.

Rozpočtový výbor projevil také souhlas se zavedením dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy podle vládního návrhu, t. j. ve výši stanovené pro železniční dopravu osobní, při čemž vyjmuto je jízdné v autobusech, obstarávajících výhradně dopravu v hranicích obce, dále všude jízdné za lístky dělnické a školní. Tam, kde není souběžného spojení železničního, může tato dávka zcela neb z části býti prominuta. V důsledku zavedení této dávky zaniká právo obcí vybírati obecní dávku z osobní dopravy autobusy.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna Národního shromáždění schválila osnovu ve znění usneseném senátem Národního shromáždění i s resolucemi senátu a výboru rozpočtového.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Při ministerstvu veřejných prací zřizuje se státní silniční fond, který jsa právnickou osobou může samostatně nabývati práv a se zavazovati.

(2) Na venek zastupuje fond ministr veřejných prací, pokud jde o zápůjčky (§ 4) spolu s ministrem financí. Akty týkající se zápůjček kontrasignuje předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

Účelem silničního fondu jest opatřiti prostředky na zlepšení silnic státních a na poskytování příspěvků na zlepšení těch tratí silnic zemských (župních) a okresních, které mají mimořádný význam pro dopravu, zvláště dálkovou, dále na zlepšení silnic obecních v obvodu měst, v nichž je sídlo zemské politické správy.

(1) Silniční fond opatřuje si potřebné peněžní prostředky:

1. z běžných příjmů (odst. 2.),

2. zápůjčkami.

(2) Jako běžné příjmy se silničnímu fondu přikazují výtěžky:

1. daně z motorových vozidel a dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy (§§ 8 až 25);

2. polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla z dovozu minerálních olejů;

3. cla na dovoz pneumatik (duše, pláště) a plných a komorových pryžových obručí.

(1) Ústřední sociální pojišťovna poskytne silničnímu fondu v době deseti let v částkách přibližně rovnoměrných úvěr do výše 1.000,000.000 Kč na úrok o ¹/₂% vyšší než činí úroková míra, kterou určuje § 185 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nejméně však na 5%, při čemž má silniční fond právo zápůjčku šest měsíců předem vypověděti. Zápůjčka tato umoří se v 69 pravidelných půlletních, pozadu jdoucích splátkách. Úrok a úmor hradí se z běžných příjmů fondu; pokud by příjmy ty na úrok a úmor nestačily, doplní je stát ze svých běžných příjmů.

(2) Jednání a listiny, kterých je třeba ku provedení odst. 1., jsou prosty kolků a poplatků.

(1) Pokud běžných příjmů (§ 3) fondu nebude třeba na úrok a úmor dluhů, použije se jich:

1. k zvýšení úvěru v řádném rozpočtu ministerstva veřejných prací na pravidelné náklady silniční do výše 70,000.000 Kč;

2. k doplnění mimořádného úvěru v rozpočtu ministerstva veřejných prací na stavby a rekonstrukce silniční a mostní částkou nejvýše 25,000.000 Kč.

(2) Zbytku běžných příjmů použije se jako podpory na zlepšení silnic nestátních, uvedených v § 2.

Silniční fond, jehož rozpočet je součástkou státního rozpočtu, spravuje v dohodě s ministrem financí ministr veřejných prací, který je povinen podati každoročně zprávu Národnímu shromáždění o hospodaření s fondovními prostředky v uplynulém roce a o stavu fondu k 31. prosinci každého roku. Zpráva bude součástí celkového státního závěrečného účtu.

(1) Při správě silničního fondu zřídí se jakožto poradní sbor silniční rada, jež kromě předsedy bude míti 28 členů a stejný počet náhradníků. Členy (náhradníky) jmenuje ze zástupců samosprávných svazků, Ústřední sociální pojišťovny, zájemníků a z odborníků vždy na tříleté období ministr veřejných prací. Za osoby, které v období přestaly býti členy, provede se jmenování náhradní.

(2) Silniční radě přísluší podati posudek o všeobecném i každoročním podrobném programu ministerstva veřejných prací na zlepšení silnic a posudek, jak má býti rozdělena podpora z běžných příjmů fondu na zlepšení silnic nestátních, uvedených v § 2, jakož i podávati v těchto směrech vlastní návrhy.

(3) Členství v silniční radě je čestné. Členové, kteří nebydlí v místě, kde silniční rada zasedá, obdrží po čas zasedání, jehož se zúčastní, nepožívají-li z veřejné pokladny již náhrady z jiného důvodu, diety; výši diet stanoví vláda. Mimo to nahradí se jim, nepožívají-li z veřejné pokladny náhrady jízdného z jiného důvodu nebo výhody volné jízdy, jízdné II. třídy za cestu z jejich bydliště k zasedání a zpět.

(4) Podrobnější ustanovení o silniční radě stanoví vládní nařízení.

Daň z motorových vozidel.

Motorová vozidla, jichž se používá k dopravě po veřejných cestách nebo místech a jež se nepohybují po kolejích, jakož i vlečné jejich vozy, pokud jsou zvlášť pro ně zařízeny, jsou podrobeny dam podle tohoto zákona.

(1) Osvobozena jsou vozidla:

1. státní správy s výjimkou oněch, jichž se používá ve státních závodech, ústavech a zařízeních, spravovaných podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n. o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, nebo jež jsou pronajata;

2. vozidla, jichž se používá výhradně pro místní službu poštovní, dále vozidla zvláště zařízená pro službu požární a zdravotní, jakož i zvláště zařízená vozidla silničních správ a obcí, jichž se používá výhradně ke stavbě, správě a udržování nebo čistění veřejných cest a míst;

3. určená pro osobní dopravu a náležející osobám, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulům z povolání a osobám jim na roveň postaveným s podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že uvedené osoby nejsou příslušníky československými;

4. traktory, používané v polním hospodářství, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a polmi, na nichž poplatníci (§ 10) sami hospodaří;

5. kola (bicykly) s pomocným motorkem (velomotory).

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby povolil, je-li vzájemnost zaručena,. osvobození cizozemským vozidlům, jimiž přijíždějí do území Československé republiky cizozemské osoby ve výkonu služby veřejné, a cizozemským vozidlům, zvláště zařízeným pro službu požární nebo zdravotní.

(1) Poplatníkem je majitel vozidla, v případě jeho prodeje s výhradou vlastnictví držitel vozidla. Vzniknou-li pochybnosti nebo jde-li o vozidla, s nimiž se podnikají zkušební jízdy, považuje se za majitele, na koho zní dopravně-policejní značka.

(2) Nemá-li majitel vozidla v tuzemsku bydliště (sídla) a nepoužívá-li vozidla v tuzemsku sám, jest poplatníkem, kdo vozidla v tuzemsku používá.

(1) Z tuzemských vozidel, t. j. takových, která mají stálé stanoviště v Československé republice, činí daň ročně:

1. z motocyklů s vozíkem nebo bez něho a z tříkolek 150 Kč;

2. z osobních automobilů, vyjímajíc autobusy, podle válcového obsahu:

z osobních vozidel, hnaných elektřinou, za každých 100 kg váhy a její část, převyšující 50 kg, 50 Kč;

3. z autobusů a podobných motorových vozidel, sloužících k hromadné dopravě osob, z traktorů a z vlečných vozů (§ 8) uvedených vozidel za každých 100 kg váhy a její část, převyšující 50 kg, 50 Kč;

z nákladních automobilů a jiných nákladních vozidel, hnaných motory spalovacími, elektrickými nebo parními, a z vlečných jejich vozů (§ 8) za každých 100 kg váhy, za každých 100 kg únosnosti a část váhy a únosnosti, převyšující 50 kg, po 35 Kč.

Sazby tyto platí pouze pro vozidla opatřená pneumatikami. Při vozidlech, opatřených obručemi plnopryžovými, zvyšuje se sazba o 50%, při vozidlech s obručemi komorovými o 20%;

4. z automobilů, používaných střídavě k dopravě zboží a osob, platí se daň podle sazby, stanovené pro automobily nákladní;

5. z vozidel, s nimiž podnikají výrobci nebo obchodníci motorových vozidel zkušební jízdy, za každou značku

na motocykly nebo tříkolky... 100 Kč,

na jiná vozidla....................... 500 Kč.

(2) Na šest měsíců činí daň 55% roční částky.

(3) Vyměří-li se při prvém vyměření (§ 14, odst. 1.) daň na dobu kratší jednoho roku nebo pololetí, vypočte se daň poměrnou částí z částek, vypadajících podle odst. 1. a 2.

(4) Vypočtená daň zaokrouhlí se nahoru na celé Kč.

(5) Z vozidel sloužících k dopravě pošty a patřících poštovní správě nebo poštovní správou k tomu účelu najatých, pokud nejsou podle § 9, odst. 1., č. 2. osvobozena, snižuje se daň o polovici.

(1) Za autobusy považují se vozidla, jež mají více než 8 sedadel.

(2) Obsah válců vypočte se podle vzorce

N = 0,785 X V X V X Z X P / 1,000.000

při čemž N značí obsah válců (v litrech), V vrtání (v mm), Z zdvih (v mm), P počet válců.

(1) Z cizozemských vozidel, která přibudou do tuzemska k jízdě na přechodnou dobu, činí daň

1. z motocyklů s vozíkem nebo bez něho a tříkolek:

2. z osobních automobilů, vyjímajíc autobusy:

3. z autobusů, nákladních vozidel a traktorů při váze vozidla

(2) Dny pobytu v tuzemsku nemusí následovati po sobě; daňový list (§ 14) ztrácí však rok po vyhotovení svou platnost. Dnem rozumí se den kalendářní; část dne počítá se za den celý.

(3) Činí-li pobyt v tuzemsku více než 60 po sobě následujících dnů nebo požádá-li o to poplatník, budiž zapravena daň podle sazeb, platných pro vozidla tuzemská (§ 11). Cizozemský osobní automobil může však býti zdaněn podle tuzemské sazby jen tehdy, když poplatník předloží vyměřovacímu úřadu (§ 17) osvědčení o počtu válců a jich rozměrech (vrtání a zdvihu) v mm. § 11, odst. 2. a 4. platí obdobně.

(4) Vyžádá-li si poplatník prodloužení doby pobytu v tuzemsku, zaplatiti jest na další období daň podle sazby, jako by šlo o nový vstup vozidla do tuzemska.

(1) Daň z tuzemských vozidel dlužno zapraviti před použitím vozidla, a to najednou na rok nebo šest měsíců, při prvém vyměření daně však vždy do konce běžného pololetí nebo běžného roku. Daň se platí, pokud vládním nařízením nebude stanoveno jinak, zvláštními složními lístky poštovního úřadu šekového.

(2) Z cizozemských vozidel zapraví se daň při celním záznamu vozidla na období uvedená v § 13. V případě § 13, odst. 3., zapraví se daň na celých šest měsíců nebo celý rok. O zapravení daně vydá úřad vyměřovací (§ 17) daňový list. Předpisy celní zůstávají nedotčeny.

(3) Za každé vozidlo budiž daň zapravena zvláště.

(4) Do které lhůty třeba zapraviti daň z vozidel, která byla v používání již v době účinnosti tohoto zákona, ustanoví vládní nařízení.

(5) Pro vozidla od daně osvobozená (§ 9) vydá úřad vyměřovací potvrzení o osvobození.

(6) Řidič vozidla je povinen míti při jízdě s sebou složenku o zapravené dani nebo daňový list nebo potvrzení podle předchozího odstavce.

(1) Nehledíc k případům zániku osvobození nemají změny nastalé v platebním období v osobě majitele nebo v podkladě pro zdanění toho kterého vozidla za následek změnu ve vyměřené dani, poplatník je však povinen změny tyto do 8 dnů oznámiti úřadu vyměřovacímu, který je vyznačí na složním nebo daňovém listu. Při cizozemských vozidlech mohou tyto změny býti oznámeny ve stejné lhůtě kterémukoli z úřadů, uvedených v § 17, odst. 2.

(2) Daň se nevrací vyjímajíc případ, o němž jedná § 16, odst. 1.

(1) Tuzemská vozidla jsou poplatníci (§ 10) povinni před použitím (§ 14, odst. 1. a § 15. odst. 1.), pokud se týče před uplynutím posledního období, za něž daň byla zaplacena, ohlásiti u vyměřovacího úřadu (§ 17), aby zjistil, zda daň byla správně zaplacena nebo že jest od ní poplatník osvobozen. Vzor přihlášky ustanoví vládní nařízení. Případně předepsaný dodatek na dani zapraviti je do 14 dnů po doručení vyrozumění; bylo-li na dani zaplaceno více než odpovídá zákonu, vrátí se rozdíl hotově.

(2) Cizozemská vozidla, která přibudou do tuzemska k jízdě na přechodnou dobu, jsou poplatníci povinni přihlásiti u celního úřadu při záznamním řízení. Zůstane-li cizozemské vozidlo na území Československé republiky ještě po uplynutí období, na které z něho byla daň zapravena, jest poplatník povinen přihlásiti vozidlo k dalšímu pobytu u vyměřovacího úřadu (§ 17) a zapraviti daň na další dobu nejpozději v den, kdy prochází platnost starého daňového listu.

(3) Do které lhůty třeba přihlásiti vozidla, která byla v používání již v době účinnosti tohoto zákona, ustanoví vládní nařízení.

(4) Pokud tuzemské vozidlo nebylo u dopravně-policejního úřadu odhlášeno nebo pokud cizozemské vozidlo nevystoupilo prokázaně z území Československé republiky, má se za to, že se ho používá k tuzemské dopravě.

(1) Úřadem vyměřovacím pro daň z tuzemských motorových vozidel je v Čechách a na Moravě okresní finanční ředitelství, ve Slezsku finanční inspektorát, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finanční ředitelství, v jehož obvodu má vozidlo stálé stanoviště.

(2) Vyměřovacím úřadem pro daň z cizozemských motorových vozidel je vstupní celní úřad a, jde-li o další zapravení daně nad dobu, pro kterou byla daň zapravena (§§ 13, 16, odst. 2.), též kterýkoli úřad, uvedený v odst. 1. Pro prvé vyměření daně podle § 16, odst. 3., jakož i pro dodatečné vyměření daně z vozidel, jež nebyla včas přihlášena k dalšímu pobytu, jest vyměřovacím úřadem kterýkoli úřad, uvedený v odst. 1., jakož i celní úřad výstupní.

(3) Pro vozidla, o nichž jedná § 11, odst. 5., je vyměřovacím úřadem pro obvod celého státu zemské finanční ředitelství v Praze. Podrobnější předpisy o řízení určí vládní nařízení.

(4) Vyměřovací úřady jsou oprávněny žádati od poplatníků vysvětlivky o veškerých okolnostech, které se týkají daně neb ohlašovací povinnosti, nahlížeti do průkazních listin, činiti z nich výpisy a vyžádati si na stvrzenku příslušné doklady.

Proti výměře daně nebo odepření osvobození lze u vyměřovacího úřadu podati odvolání do 30 dnů po sdělení o výši daně neb odepření osvobození. O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice a, jde-li o daň, vyměřenou podle § 17, odst. 3., ministerstvo financí. Odvolání nemá účinku odkládacího.

(1) Veškeré veřejné úřady jsou povinny účinně spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Politické (policejní) úřady, vedoucí v patrnosti motorová vozidla, jsou zejména povinny do 4 neděl po účinnosti zákona zaslati seznam všech motorových vozidel, jich majitelů a stanovišť vyměřovacímu úřadu (§ 17, odst. 1. a 3.), příslušnému podle stanoviště vozidla a sdělovati nadále témuž úřadu každou změnu majitele vozidla i stanoviště.

(2) Dopravně-policejní značka pro nově ohlášené vozidlo nesmí býti vydána, pokud nebyl podán průkaz, že daň byla zapravena.

(1) Jakékoli zkrácení nebo zatajení daně z motorových vozidel trestá se jako těžký důchodkový přestupek pěti až dvacetinásobkem zkrácené daně. Jiné přestupky tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných trestají se peněžitým trestem od 10 do 2.000 Kč.

(2) Jinak platí o stíhání přestupků tohoto zákona trestní zákon důchodkový z r. 1835, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle ustanovení třicátkových řádů z r. 1754 a 1788 s instrukcí z r. 1842 a zák. čl. XI/1909 se všemi změnami a dodatky.

(3) Trestnost přestupků promlčuje se ve třech letech.

(4) Při zmeškané přihlašovací povinnosti může vyměřovací úřad na základě pomůcek, které má po ruce, vyměřiti daň z moci úřední, jsa při tom oprávněn užíti sazeb o 10% vyšších než j sou uvedeny v § 11, pokud se týče 13.

O promlčení daně podle tohoto zákona, jakož i o vymáhání platí obdobně ustanovení, týkající se daní přímých. Pro daň podle tohoto zákona vázne na vozidle zákonné zástavní právo.

(1) Obecní dávka z držení motorických dopravních prostředků smí býti vybírána nejposléze za kalendářní pololetí, v němž tento zákon nabyl účinnosti. Tím mění se § 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.

(2) Pokud dávka, uvedená v předchozím odstavci, byla prokazatelně zaplacena za pololetí, v němž zákon tento nabyl účinnosti, započte se poměrnou částí, která vypadá na dobu od účinnosti zákona do konce pololetí, do daně podle tohoto zákona, vyměřené na touž dobu. Do daně na dobu pozdější není započítání dávky přípustno ani tehdy, když započítáním podle věty první nebyla placená dávka zplna vyčerpána.

(3) Poplatky za povolení dočasného vstupu cizozemských automobilů, vybírané na základě § 3 zákona ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n. o úřadu pro zahraniční obchod a § 2 zákona ze dne 19. ledna 1922, č. 25 Sb. z. a n., jímž se zrušuje úřad pro zahraniční obchod, se zrušují dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti.

(4) Pokud byly tyto poplatky zaplaceny na dobu, do níž spadá počátek účinnosti tohoto zákona, započtou se poměrnou částí, která vypadá na dobu od počátku účinnosti tohoto zákona do konce vstupní lhůty, těmito poplatky kryté, do daně z motorových vozidel.

(5) Ode dne účinnosti tohoto zákona nepodléhají přepychové dani předměty., uvedené v pol. 64 seznamu přepychových předmětů a výkonů, vydaného vládním nařízením ze dne 28. dubna 1927, č. 43 Sb. z. a n.

Orgány důchodkové kontroly a pohraniční finanční stráže, jakož i silniční a bezpečnostní policie jsou oprávněny a povinny bdíti nad tím, zda poplatníci zachovávají předpisy tohoto zákona, zejména zda daňové povinnosti bylo učiněno zadost. Zastavování vozidel v jízdě jedině za účelem tohoto dozoru nebudiž však prováděno. Výjimka se připouští jen v pohraničním pásmu.

Daň podle tohoto zákona není základem pro jakékoli přirážky.

(1) Z jízdného za osobní dopravu autobusy kromě autobusů, sloužících výhradně dopravě v hranicích obce, zapraviti je dávku ve výši, stanovené pro železniční dopravu osobní. Tato dávka může býti paušalována. Lístky dělnické a školní jsou od dávky osvobozeny.

(2) Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem železnic a pošt a telegrafů může pro autobusy, obstarávající spojení v krajích, kde není souběžného spojení železničního, dávku zcela nebo z části prominouti.

(3) Jinak platí pro dávku podle tohoto paragrafu obdobně ustanovení zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n. o dopravních daních.

(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(5) Právo obcí vybírati dávku z osobní dopravy autobusy zaniká pro dobu od účinnosti tohoto zákona. Tím mění se § 38 zákona č. 329/1921, a čl. I., § 1, č. 14 zákona ze dne 6. února 1920, č. 117 Sb. z. a n. o zavedení a vybírání obecních platů a dávek v obci hlavního města Prahy.

Poplatníci, kteří jsou povinni obstarávati dopravu motorovými vozidly za náhradu, stanovenou smlouvou nebo úředním tarifem, mohou žádati, aby náhrada byla přiměřeně upravena se zřetelem na zvýšení daňového břemene, vzniklé tím)to zákonem.

Kdy zákon tento nabude účinnosti, stanoví vládní nařízení.

Provedením zákona pověřují se ministři financí a veřejných prací v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.

Vládě se ukládá:

1. Aby při provádění tohoto zákona zbytek, kterého se má použíti podle § 5. odst. 2. zákona na podporu silnic nestátních dosáhl nejméně 25% z běžného příjmu;

2. aby k účelnému doplnění sítě státních silnic bylo přikročeno k inkameraci silnic okresních a župních, které mají zvláštní důležitost pro dopravu a aby k potřebným úpravám takových silnic byly poskytovány z prostředků silničního fondu (§ 3) přiměřené příspěvky;

3. aby § 2. zákona o silničním fondu vykládala tak, aby se z jeho prostředků poskytovaly též příspěvky na zlepšení okresních a obecních silnic v obvodu léčebných ústavů, které mají více jak 150 lůžek, resp. aby se takové silnice považovaly za silnice mimořádného významu;

4. aby v době nejkratší vydala služební řád pro státní cestáře a upravila jejich poměry na základě § 212 platového zákona čís. 103/1926.