Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o neudržitelných poměrech u karlovarského poštovního a telegrafního úřadu,

II. posl. Kaufmanna a druhů min, školství a nár. osvěty o jmenování definitivními učiteli občanských škol oněch prozatímních učitelů těchto škol, kteří kdysi podle výnosu zemské vlády v Čechách (1913) přestoupili jako učitelé na občanské školy a zřekli se svých definitivních služebních let ztrávených na obecné škole,

III. posl. Bergmanna, dra Uhlíře; Moudrého, Sladkého a druhů min. financí o výplatě odměny za přespočetné hodiny vyučovací středoškolským profesorům,

IV. posl. Simma, inž. Junga a druhů min. školství a národní osvěty o slíbené školské samosprávě,

V. posl. J. Weberové a druhů min. vnitra, že vídnavské četnictvo rušilo zábavní večer,

VI. posl. Kopasza, Šafranko, Kollárikovej a súdruhov vláde o zrušenie kremnickej mincovni,

VII. posl. Brodeckého a soudruhů min, národní obrany, že místa přísedících divisních soudů neobsazují se četn. gážisty v případech, kdy trestní věc se týká příslušníků této kategorie,

VIII. posl. O. Horpynky a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Böhmerwaldzeitung",

IX. posl. Pohla, Hackenberga a soudruhů min. vnitra, že předsedou okresní správní komise jest člen sněmovny,

X. posl. Kreibicha a soudr. min. pro věci zahraniční o chování konsulátu Československé republiky v Saské Kamenici proti Svazu válečných poškozenců, vdov a sirotků z Československé republiky v Německu,

XI. posl. Muny a soudruhů min. vnitra v záležitosti používání četníků při stávce krejčovského a stavebního dělnictva v Prostějově,

XII. posl. Kleina, Brodeckého a soudruhů vládě, že poštovní správa poškozuje státní zájmy v oboru telegrafních dodávek,

XIII. posl. Bergmanna a druhů min. národní obrany o zabezpečení dělnictva, pojištěného u zaopatřovacího ústavu pro civilní zaměstnance vojenské správy ve Vídni, převzatého do služeb republiky československé,

XIV. posl. Šamalíka, Adámka, Bezděka a druhů min. financí, železnic a obchodu o snížení dopravních tarifů při převozu řepy, surového a hotového cukru po drahách československých, snížení cukerní daně spotřební a obratové a zvýšení celních tarifů cukerních,

XV. posl, dra Daňka, Bezděka, Šamalíka a druhů min. železnic o zřízení čekárny v Černovicích u Brna,

XVI. posl. dra Koberga a druhů min, vnitra o zabavení č. 31 časopisu "Jägerndorfer Zeitung" ze dne 17. dubna 1927,

XVII. posl. Kirpalové a druhů min. spravedlnosti o zabavení letáku,

XVIII. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu: "Deutsche Volkszeitung für das Kuhländchen",

XIX. posl. Blatné, Kirpalové a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti o zabavení plakátu,

XX. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o zabavení čís. 151 časopisu "Neue Weiperter Zeitung" ze dne 18. prosince 1925,

Jak jest všeobecně známo, český režim zahájil v těchto zemích odrakoušťování, které se především projevovalo v odstranění starých zdatných úředníků v území obydleném Němci, pokud byli příslušníky německého národa. Tyto způsoby se těžce vymstily a jejich následkem jest, že u státních úřadů a ve státních podnicích, od nichž se mnoho požaduje, dochází často k nepřístojnostem; ba dokonce nelze ani zmoci službu, která se dříve vykonávala bezvadně. Vzorným příkladem toho jsou neudržitelné poměry, jež n. p. nastaly jíž dávno u poštovního úřadu světových lázní Karlových Varů. Není dne, aby nebyly podány nesčetné stížnosti, že karlovarská telefonní ústředna selhala. Na takovou stížnost, v níž se poukazovalo, že správce telefonní ústředny odpověděl panu senátorovi Teschnerovi na jeho osobní stížnost omluvou, že mu v místní telefonní síti schází 6 zaměstnanců a že ti, které má po ruce, naprosto nestačí na Karlovy Vary, pražské ředitelství pošt a telegrafů pod č. 140619 ze dne 20. června 1927 odpovědělo doslovně: "Pokud jde o další bod Vaší stížnosti, oznamujeme, že se poštovní správa stále snaží přidělovati do Karlových Varů jen dobře kvalifikované síly, ale nemátne vždy dosti zapracovaných sil a jsme proto nuceni zaměstnávati také mladší síly."

Zde jest tedy prohlášením správce karlovarské telefonní ústředny a také odpovědí pražského ředitelství pošt a telegrafů bezvadně prokázáno, že se do světových lázní Karlových Varů, ač mají vysoké požadavky co do telefonní služby, nevysílají náležitě kvalifikovaní úředníci, což již samo dokazuje, že v tomto směru nynější systém úplně selhal. Lze si tedy také vysvětlit, že tyto nezapracované síly, ovládající německý jazyk jen velice nedostatečně, nikdy nemohou zdolati tuto službu. Ze stonásobných stížností buďtež dnes uvedeny jen dvě v doslovném znění:

"Správě telefonního provozu v Karlových Varech,

V noci dne 17. byla pro velký požár v Ostrově alarmována III. četa naší stráže a četař chtěl mi jako veliteli dobrovolného záchranného sboru podati hlášení a před odjezdem hasičského vlaku si vyžádati potřebné pokyny. Volal proto v' půl druhé v nocí asi pětkráte mou stanici, můj aparát také vždy zvonil, ale přes to jsem nemohl dostati spojení, ačkoliv jsem se po každé hlásil volajícímu četaři telefonistka odpovídala: "Nikdo se nehlásí!" Dopoledne téhož dne chtěl mi pan dr Bedřich Kohn ze sanatoria "Villa Fink" oznámiti porod, k němuž jsem byl volán. Mezi půl devátou a desátou hodinou dopoledne byl pětkráte u aparátu a telefonistka mu odpovídala: "Obsazeno, toto číslo mluví meziměstsky." Ačkoliv namítal, že přece není možné, aby moje stanice mluvila meziměstsky celé hodiny, nedovedla telefonistka podati jinou zprávu a zřejmě nepovažovala také vůbec za nutné přesvědčiti se, proč vlastně stále svítí lampička na přepojovací desce u mého čísla, (Jak se vysvětlilo, dotýkaly se za mým domem dva dráty.) Dr Kohn mne konečně uvědomil jinak.

Oznamují tímto toto nerozumné a neodpovědné chování telefonistky a stěžuji si, že porucha mé stanice, která nastala v noci a kterou i při nepatrné pozornosti bylo lze zajisté zjistiti, nebyla napravena ihned v časných hodinách ranních (můj dům jest vzdálen od pošty jen 5 domů) a nikoliv teprve na mé zakročení, a že mimo to volající byli odbývání prostě zcela mylnými a nepravdivými údaji o stavu mé stanice. Zdůrazňují, že to není po prvé, co mám příčinu ke stížnosti, nýbrž že to jíž trvá dlouho, co telefonistky vykonávají svou službu nedbale, že volají a pak tvrdí, že vůbec nevolaly nebo oznamují, že se nějaká stanice nehlásí nebo mluví, kdežto dodatečně jsem mohl zjistiti, že tyto údaje nebyly pravdivé. Takové stížností se zde však ozývají všeobecně a lidé si již příliš zvyklí na tyto poměry, než aby považovali stížnost za účinnou byť jen poněkud a sám přece vím, že i správa provozu sama dobře zná tyto poměry a že přes nesčetné stížnosti, nikoliv naposled také lékařských sborů, nebylo lze dosud dosíci nápravy.

Ale události ze dne 17. přesahují přece meze mé trpělivostí, neboť jde nejen o mou dobrou pověst jako lékaře, jehož lze vždy zavolati, nýbrž také i o zcela nekontrolovatelné hospodářské poškozování a o ohrožení veřejné bezpečnosti. Snad se správa provozu přece konečně jednou odhodlá, zvláště nyní v sezoně, kdy se užívá telefonu takřka "před ušima" tak četných cizinců, jmenovati jen zdatné a své povinnosti dbalé telefonistky.

S veškerou úctou

Dr Pavel Cartellieri, lékař

v Karlových Varech."

Otevřený list v karlovarském časopise "Deutsche Tageszeitung":

"V létě byl u mne jistý Američan (lázeňský host) a chtěl jsem, aby jednou v sobotu odpoledne telefonicky promluvil se svým lékařem. Pěšky byl by tu věc vyřídil za čtvrt hodiny. U telefonu trvá to přes hodinu. Tento muž se velice rozlobil a pravil:

"Nemohu-li v Novém Yorku při jeho ohromném ruchu v 10 vteřinách mluviti se svým číslem, stěžuji si; v Evropě však jest hlavní chybou to, že se úředník domnívá, že stojí nad obyvatelstvem; ale on jest zde přece jen pro obyvatelstvo a jest jím placen." Nevěděl jsem, jak jej mám uklidniti. Ale získal si dobrý dojem. Od té doby, když nepřístojnosti byly již příliš veliké, žádal jsem správu provozu častěji o nápravu. Správa provozu se vždy chovala velice ochotně, ale nepomohlo to.

Dne 25. března t. r, mezi ¹/₄1 a 1 hodinou odpoledne pokoušel jsem se zase jednou zavolati asi 20 čísel, ale ústředna se vůbec nepřihlásila. Na mou stížnost správce provozu uznal, že mám pravdu, a doslova pravil, že vždy musí státi za slečnou "s holí" nebo "s klackem", jinak že nelze dosíci pořádku. Upozornil jsem ho, že skorem denně jsem spojován s úplně falešnými čísly nebo že jsem nesprávně volán. Správce provozu beze všeho uznal i to a pravil: "Nevěříte, co vše musím vyslechnouti. Příčinou toho jest, že dostáváme stále nové zaměstnance a že pro časté střídání nejsou nikdy zapracováni."

Dnes dne 30. března t. r. dopoledne chtěl jsem mezi ¹/₂9 a ³/₄9 mluviti v důležité věcí, však musil jsem se vyřízení vzdáti, poněvadž se ústředna nepřihlásila. Tím může býti způsobena velmi veliká škoda. Pan správce provozu jistě ví velice dobře o těchto nešvarech. Nechť použije příležitosti, aby u rozhodujícího místa zakročil o nápravu. Považuji za účelné, aby si každý telefonní účastník položil vedle svého aparátu záznamní lístek, na němž by zaznamenával datum a hodinu stížností. Za krátko většina bude míti delší arch a pak bylo by lze společným postupem zakročiti u příslušných úřadů. Předem vzdávaje díky, znamenám se v úctě

JUDr. Bruno Kriegelstein,

advokát."

Dále budiž z vlastní zkušenosti interpelanta konstatováno, že majetník telefonní hovorny bývá během dne často volán a pak vždy musí slyšeti omluvu, že volající byl mylně spojen. Tato mylná spojení dlužno odůvodniti tím, že, jak se zdá, telefonistky neumějí německy a tedy vždy chybně rozumějí žádanému číslu. Často se také stává, že jest někdo volán a pak se z telefonní ústředny tvrdí, že nebylo zvoněno.

Přímo neudržitelné jsou však poměry v karlovarském telefonním stavebním úřadě. Již ve výše uvedené odpovědi pražského ředitelství pošt a telegrafů se sice tvrdí, že nezbytný a nepříznivý vliv na telefonní provoz vykonává stálé rozšiřování telefonní sítě a kabelu, že se tyto práce provádějí sice v dohodě s městským zastupitelstvem, ale proti všemu očekávání musejí býti rozšířeny i na lázeňskou sezonu. Naproti tomu dlužno konstatovati, že, pokud jde o kladení telefonních kabelů, jak městská rada tak i karlovarské městské zastupitelstvo několikrát musilo velice ostře protestovati proti postupu karlovarského telefonního stavebního úřadu, a to jak proti způsobu provádění stavby tak také proti tomu, že telefonní spojení v rozličných úsecích bylo přerušováno a předplatitelé nebyli o tom napřed vyrozuměni.

Z četných stížností buďtež zde uvedeny jen dvě, uveřejněné v časopisech:

Časopis "Karlsbader Tagblatt": "Stálé stížnosti na telefon. Od několika dní jsou vypjaty četné karlovarské telefonní stanice. Poněvadž se klade nový kabel, jest telefonní spojení u většiny stanic úplně přerušeno. Jest naprosto neodpovědné od karlovarského poštovního úřadu, že telefonní spojení zastavil a napřed neuvědomil o tom předplatitele. Jak se zdá, poštovní úřad neví, že je pro předplatitele a nikoliv oni pro poštovní erár. Přerušení telefonního styku působí obchodníkům velkou škodu a odpovědnost za ni bude musiti býti přičtena jen karlovarskému poštovnímu ředitelství. Při tom není bez zajímavosti, že tímto neodpovědným přerušováním, bez předchozího vyrozumění předplatitele denními listy nebo jiným způsobem, jsou postiženy jen samostatné stanice a nikoliv společenské. Zvláště časopisectví trpí nad míru tímto opatřením a jest nám možno jen naší zvláštní radiovou službou dostati potřebné zprávy a telegramy. Postaráme se, aby se pražské zemské ředitelství pošt a telegrafů dovědělo o tomto postupu karlovarského poštovního úřadu."

"Osm dní bez telefonu. Na tomto místě byly již několikráte uveřejněny stížnosti na praxi zdejšího telefonního stavebního úřadu. V pátek byly některé úseky karlovarské telefonní sítě náhle uzavřeny bez předchozího vyrozumění předplatitelů a toto opatření odůvodněno kladením kabelu. Tito předplatitelé jsou nyní již týden bez telefonu a rozličné dotazy a stížností do dneška nepohnuly správu karlovarského telefonního stavebního úřadu k nějaké informaci. Před několika dny byly aspoň společenské stanice v činnosti, nyní přerušení postihlo dokonce i předplatitele společenských telefonů. Proti kladení nových telefonních kabelů nelze ovšem ničeho namítati, ale příslušné práce musejí býti prováděny urychleně a co nejdříve ukončeny, i kdyby se musilo pracovati nepřetržitě ve dne i v noci. Zvláště nynější kladení kabelu působí lázním velikou škodu, poněvadž jediná ulice v lázeňském území, která byla ušetřena dlaždičskými pracemi, byla rovněž proměněna ve střelecký zákop Tržiště a Třída mlýnského pramene jsou dnes neschůdny, ačkoliv jsou jediným spojením mezí Křížovou třídou a Starou Loukou, Novou Loukou, Promenádou k restauraci "Na poště" atd. Nehledě ke škodám, způsobeným lázeňskému místu, trpí velkou škodu také předplatitel telefonu, neboť dnes slouží telefon čistě účelům obchodním a jest nyní conditio sine qua non. Dokonce protest přednesený městskými radními Feilerem a Funkem na počátku poslední schůze městského zastupitelstva ani v nejmenším neznepokojil telefonního úřadu. Jménem postižených předplatitelů protestujeme tímto proti tomuto opatření karlovarského telefonního stavebního úřadu a žádáme, aby práce byly co nejrychleji ukončeny bez ohledů na vydání. Jisté úseky jsou již osm dní bez telefonního připojení a jak se dnes věcí mají, může to trvati ještě několik dní. Poštovní správa jest pro telefonní předplatitele a nikoliv naopak. Poplatníci a předplatitelé nesmějí býti vydání na pospas trýznění úřadů. Již jen to, že telefonní spojení bylo přerušeno bez předchozího vyrozumění předplatitelů, jest neodpovědné. Postaráme se, aby se pražské zemské ředitelství pošt a telegrafů dovědělo o tomto protestu.

Ve ¹/₄5 odpoledne dostáváme od karlovarského telefonního stavebního úřadu zprávu, že pro kladení nového kabelu musejí býti vypjatí od soboty 12 hodin v poledne do neděle večer telefonní předplatitelé v úseku od městského domu až k Vídeňské kavárně. Tedy se nám přece podařilo vychovati slavný karlovarský telefonní úřad, aby včas oznámil předplatitelům denními časopisy přerušení. Avšak přece neradi bychom ponechali bez zmínky, že předplatitelé výše uvedeného úseku nemohou mluviti již dva dny. Trváme na svém, v předcházejícím sloupci uveřejněném protestu a jako dříve žádáme, aby práce byly co nejrychleji ukončeny."

V čele telefonního stavebního úřadu byl dříve německý úředník, dobře obeznámený s karlovarskými poměry. Byl dán na odpočinek a od té doby neustávají stížnosti na telefonní stavební úřad. Také němečtí montéři byli s jedinou výjimkou nahrazení Čechy. Následky bohužel trpí obecenstvo. Jest to znovu důkazem, že tak zvané státní podniky nejsou vybudovány na tak zvaných obchodních zásadách a neřídí se jimi, nýbrž že i zde stále pronikají jen české národní tendence a že i tyto státní podniky mají sloužiti jen k tomu, aby němečtí zřízenci a zaměstnanci bylí vytlačení se svého pracovního místa a nahrazeni Čechy.

Opírajíce se o poměry zde vylíčené, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten zjistiti poměry u karlovarského poštovního úřadu a dáti napraviti všechny nešvary, zde vylíčené?

2:.Test pan ministr ochoten pečovati aby nenáležitě kvalifikované síly v karlovarské telefonní ústředně byly nahrazeny úřednicemi, které zde dříve bezvadně konaly službu, a to tak, že by byly zpět povolány zapracované úřednice, které po roce 1918 byly odtud přeloženy, nebo aby byly vybrány takové síly, které jsou pro tuto těžkou službu úplně kvalifikovány a dokonale znají němčinu?

3. Jest pan ministr ochoten předložiti sněmovně seznam úředníků, zřízenců a zaměstnanců, kteří u karlovarského poštovního úřadu

a) konali službu dne 1. července 1914,

b) konali službu dne 1. října 1918,

c) konali službu dne 1. července 1927,

a uvésti při tom jejich národnost?

V roce 1913 projednával tehdejší český zemský sněm návrh zákona, jímž se měl napraviti nedostatek učitelů na občanských školách tím, že se učitelům obecných škol, kteří by se vzdali započítání svých služebních let, ztrávených na obecných školách jako definitivní učitelé obecných škol, a kteří by přestoupili na občanskou školu, mělo tímto zákonem dostáti po pětileté uspokojivé činnosti na občanské škole definitivy, se započtením služebních let ztrávených na obecné škole. Z důvodů interpelantovi neznámých zemský sněm tohoto návrhu nevyřídil a tehdejší zemská vláda výnosem provedla jeho obsah.

Domnívajíce se, že jest dána zákonitá záruka, přešli četní učitelé na občanskou školu a vzdali se započtení svých služebních let na obecné škole. Na zakročení zemské správní komise rozhodl nejvyšší správní soud v roce 1922, že onen výnos utvořil nezákonitý stav. Podle tohoto rozhodnutí zemská správní komise protestovala proti udělení definitivy těmto učitelům a žádala, aby zemská školní rada rozepsala místa učitelů občanských škol, obsazená uvedeným způsobem a aby je obsadila definitivními učiteli občanských škol.

Zemská školní rada nyní vyhověla tomuto vyzvání a vydala příslušné pokyny okresním školním inspektorům a okresním školním radám.

Zemská školní rada a zemská správní komise staví se na stanovisko, že tito učitelé buď mají žádati o propůjčení místa učitelského na obecné škole nebo se považovati za propuštěné dnem 1. září.

Ucházejíce se o učitelské místo na obecné škole musejí tito učitelé, kteří mají již 27 až 32 služebních let, tak jako kandidáti učitelského úřadu, kteří se ucházejí o své první ustanovení, o toto místo žádati a musejí jako tito za stejných podmínek znovu začínati jako prozatímní učitelé.

Tím ztrácejí tito učitelé všechny nároky na plat, získané za 27-32 služebních let, rodina jest rozvrácena a zničena budoucnost dětí.

Tím, že se ucházejí o místo učitele na obecné škole, musejí se tito učitelé vzdáti vlastního domova, vytvořeného několikaletým usazením na jednom místě, musejí se vzdáti studia dětí, čehož nelze opět napraviti, musejí zpřetrhati všechny společenské a rodinné svazky poněvadž, bude-li jim propůjčeno žádané místo, budou přeloženi na odlehlou, a snad i malou vesnickou školu.

Mezera v zákonodárství, které tito učitelé jistě nezavinilí, má jim býti osudná. Nikoliv tito učitelé, nýbrž stát a zákonodárství mají tyto chyby napraviti a učitelům, kteří důvěřujíce státu a ústředním místům, vzdali se započítání skutečných služebních let a poslechli výzvy představeného školního úřadu, dáti to, co jim bylo zajištěno výnosem zemské vlády. Poněvadž podle prohlášení obou uvedených úřadů lze chybu způsobenou zákonodárstvím napraviti jen jmenováním ad personam, táží se podepsaní pana ministra, je-li ochoten

1. naříditi, aby všichni tito učitelé až do zákonné úpravy této otázky ve smyslu žádaném interpelanty byli ponechání na svých služebních místech za dosavadních podmínek, a

2. předložiti poslanecké sněmovně návrh zákona, podle něhož by tito učitelé byli na svých nynějších služebních místech jmenováni definitivními učiteli občanských škol?

V Praze dne 1. července 1927.

Podle služební pragmatiky profesorské může v přechodné době vláda zvýšiti počet učebných hodin středoškolských profesorů za přiměřenou odměnu přes maximum o ¹/₅.

Zákon ze dne 7. října 1919 čís. 541 Sb. z. a n. stanovil v §u 15 odměnu za týdenní hodinu 300 Kč, 240 Kč po případě 192 Kč ročně.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 24. července 1925 čís. 82476/25-II stanoveny byly mimořádné odměny za zvýšenou výkonnost takto:

1. za přespočetné hodiny o ¹/₂, kromě zákonné odměny 60% roční výměry,

2. za přespočetné hodiny přes ¹/₂ přídavek 100%,

3. odměny za správcovství sbírek, třídnictví, řízení ústavu a adm. výpomoc.

Následkem naprostého nedostatku profesorů bylo výnosem ministerstva školství a nár. osvěty ze dne 20. června 1925 čís. 76669/25-II nařízeno, že každý profesor jest povinen převzíti ¹/₅ vyučovacích hodin nad maximum.

Poukazování těchto odměn bylo upraveno ministerstvem školství a národní osvěty výnosem ze dne 21. listopadu 1919, čís. 56110 tak, aby příslušející odměna byla učiteli vyplácena v pěti, po případě deseti měsíčních splátkách zároveň s ostatními požitky a to tak, aby celá příslušná renumerace byla učiteli vyplacena do konce pololetí, po případě do konce školního roku.

Nový platový zákon zachoval zatím staré předpisy, dokud k §u 86 nebude vydáno nové vládní nařízení o nejvyšší výměře učební povinnosti a o výší odměn ji převyšující.

Zmíněné odměny nebyly profesorům a učitelům středních škol za školní rok 1926/1927 vyplaceny, ačkoliv ministerstvo školství a národní osvěty příslušný návrh ministerstvu financí předložilo. Naopak ministerstvo financí návrh tento ministerstvu školství a národní osvěty vrátilo, aniž meritorně rozhodovalo. Poněvadž se tím výplata vpředu uvedených odměn zdržuje, ačkoliv jest zde nesporný nárok profesorů a učitelů středních škol, táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby odměny vpředu uvedené byly okamžitě poukázány a vyplaceny?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil neb zaříditi hodlá, aby středoškolští profesoři a učitelé včas obdrželi, co jím po právu náleží?

V listopadu 1926 při projednávání rozpočtové kapitoly ministerstva školství a národní osvěty vylíčil pan ministr svůj názor na požadavky národních menšin státu po stránce kulturní, zvláště na požadavek školské samosprávy. Pan ministr tyto požadavky uznal. Uskutečnění jejich mělo býti umožněno snášenlivostí v otázkách kulturních a duchovních, jimiž by se řídily všechny strany. Také podle směrnic, jež ohlásil pro vedení státu předseda nynější vlády, pan dr Švehla, měla býti zahájena nová doba všeobecné snášenlivosti a příštím základem státu bylá by tu učiněna zásada rovní mezi rovnými.

Dne 3. března 1927 označil pak pan ministr ve své pozoruhodné řeči výroky učiněné v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovna senátu za základ tehdejších porad kulturního výboru. Mimo to pan ministr svůj školský program vylíčil Stejně také při jiných příležitostech.

Nelze popírati, že několikráte opakované stanovisko páně ministrovo k otázce školské bylo oceňováno jako význačný politický čin. Německé obyvatelstvo státu oprávněně doufalo, že prvním, pro Němce positivním výsledkem spolupráce v národně smíšené vládě bude zákonodárství o kulturní samosprávě národu ve státě. Než tyto naděje dodnes ještě nebyly splněny. Proto pokládají interpelanti za nutné připomenouti, aby požadavek kulturní samosprávy byl proveden, a při tom ještě jednou projeviti své názory na základy takové samosprávy.

Jako nezbytný předpoklad školské samosprávy musil by býti zákon, jímž se národové ve státě ustavují jako nedotknutelné jednotky (národní katastr). V tomto zákoně budiž nedvojsmyslně ustanoveno, že každý národ ve státě, pokud jde o školy a kulturní potřeby, bude úplně uspokojen, že děti budou výhradně odkázány do školy svého národa, učitelé na školách budou příslušníky národa, na jehož školách vyučují, že národové spravují si své školy sami a konečně, že, peníze pro účely školské a kulturní budou za všech okolností až do nejmenší podrobnosti rozdělovány poměrně.

Takovýto zákon zahájil by nové období kulturního vzestupu, při němž by nejvíce rozhodovala svobodná soutěž národů při budování svého školství. Nejcitlivější obor státních záležitostí byl by vyňat z věčného sporu a celkovému životu státu by se tím nesmírně posloužilo. Tvůrci tohoto díla bylí by pak v dějinách zvěčněni jako muži, jejichž nezapomenutelné jméno jest spojeno s vývojem nové školy.

Snášenlivost v otázkách kulturních a duchovních podle slov páně ministrových, dále posuzování kulturních práv národů se stanoviska právně-politického mohly by býti východiskem pro opravdové uskutečnění žádaného nového kulturního zákonodárství.

Interpelanti táži se pana ministra, je-li ochoten podati poslanecké sněmovně ohlášený návrh zákona na kulturní samosprávu národů ve státě v duchu uvedených vývodů a stanovisek k tomuto kulturnímu problému a přičiniti se, aby se tento návrh stal co nejdříve zákonem?

Několik žen a dívek, příslušnic německé národní strany, uspořádalo ve Vidnavě dne 20. června v Menzlově hostinci volný zábavní večer. Moje přítomnost přiměla jednoho Čecha, že o tom zpravil četnictvo a upozornil je na zřejmě státu nebezpečný ráz této schůzky. Skutečně v 10 hodin večer doslavilo se do jmenovaného hostince četnictvo a vynutilo si, aby místnost byla neprodleně vyklizena.

Podepsaní vzhledem k neslýchanému případu bezohledného zakročení podřízených činitelů při schůzce soukromých osob, která neměla naprosto rázu schůze, na níž se volně hovořilo o hospodářských otázkách ženských a denních zdůrazňujíce okolnost; že nebylo nejmenšího důvodu pro zakročení četnictva, tážií se pana ministra vnitra:

Jest pan ministr ochoten pohnati k odpovědnosti podřízené činitele, kteří v tomto -případě překročili svou úřední pravomoc?

Jest pan ministr ochoten postarati se o náležité poučení instancí a činitelů, podléhajících jeho pravomoci, aby se tak příště zabránilo takovýmto směšným a zbytečným událostem?

Je všeobecne známo, že vláda mieni kremnickú mincovňu zrušiť a novú vybudovať v Prahe. Tento úmysel vlády vyvolal oprávnený odpor nie len v Kremnici, ale i na celom Slovensku.

Kremnická mincovňa jestvuje už 600 rokov a za celú dobu jestvovania razila mince nie len pre Maďarsko, ale i pre niekoľko susedných štátov.

Od počiatku Československej republiky do tohoto času všetky vydané mince boly razené v Kremnici. Keďže vláda mieni vzdor výš uvedeným okolnostiam kremnickú mincovňu zrušiť, považujeme tento čin za pokračovanie kolonizačnej politiky vlády voči Slovensku, proti ktorému sa čo najrozhodnejšie staviame.

Týmto činom vlády na Slovensku bude o jeden závod menej a tam pracujúce robotníctvo sa octne na ulici bez akejkoľvek možností výživy.

Pýtame sa vlády:

1. Či je to pravda, že kremnická mincovňa má byt zrušená?

2. Keď áno, vzhľadom na katastrofálne následky pre tamojšie robotníctvo, je vláda ochotná od tohoto úmyslu opustiť a zabezpečiť nerušený chod tohoto závodu?