Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Již téměř 30 roků domáhají se hostinští a jejich odborové organisace, by byl zaveden průkaz způsobilosti v hostinství. Též odborné organisace zaměstnanecké domáhají se tohoto požadavku. Zavedení tohoto průkazu vládním nařízením připouštěl již 23 odst. 3. a 4. ž. ř. v historických zemích platného. Vydání vládního nařízení narazilo na některé obtíže a tu objevila se potřeba upraviti tuto otázku zákonem. V roce 1925 podala ministerstvo obchodu svůj návrh (tisk 5270) na zavedení průkazu způsobilosti v hostinství.

Tento návrh byl předmětem jednání v živnostenském výboru dne 13. a 15. července 1925, kde osnova zákona schválena, že nestala se předmětem jednání v plénu sněmovny, byly určité vlivy politické.

Po posledních volbách do obou zákonodárných sborů snažily se ústřední organisace hostinské v historických zemích, aby vládní návrh o průkazu způsobilosti v hostinství byl obnoven.

Konečně ministr obchodu dr Peroutka vydal vládní návrh (tisk 422) po současném návrhu posl. Petrovického a kolegů (tisk 420), aby pro živnost hostinskou a. výčepní byl zaveden průkaz způsobilosti.

Již v době před vydáním vládního návrhu o průkazu způsobilosti v hostinství ministrem obchodu inž. Novákem jednaly ústřední organisace hostinské se zástupci zájemných ostatních kruhů živnostenských: obchodníků, řezníků a uzenářů a cukrářů o dohodu, jakým způsobem by průkaz způsobilosti v hostinství byl upraven ku vzájemné spokojenosti.

V každém průkazu způsobilosti, který byl pro kteroukoliv živnost před tím zaveden, muselo býti určité ohraničení živnostensko-právní pro živnost, o jejímž průkazu bylo jednáno. Tak muselo se státi i při jednání o průkazu způsobilosti v hostinství.

Kdo sledoval a sleduje celý postup tohoto jednání mezi zájemnými živnostensko-obchodními organisacemi musí přiznati, že hostinské organisace ve svém ustupování šly na krajní meze. Činily tak s hledisek čistě nestranných a ohledu plných.

Organisace hostinské nedomáhají se průkazu způsobilosti pro stávající příslušníky hostinského stavu, nýbrž pro jeho dorost (učně a pomocníky). Vedeny jsou morální zásadou, aby učedníci i pomocníci, majíce průkaz způsobilosti, měli určitý cíl do budoucna, zajištění samostatné existence, jež nynější volností získání koncese hostinské je vždy mlhavou a nejistou. Zavedení průkazu způsobilosti bude míti vliv na výchovu a celý život hostinských a kuchařských učedníků a pomocníků. Průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepní zreformuje postupem času celou živnost hostinskou ve všech jejích kategoriích. I po stránce úředního dohledu na vedení živnosti hostinské bude obrat k lepšímu.

Moderní doba vyžaduje zvýšené požadavky také s ohledem na zájmy veřejného zdravotnictví a cizineckého ruchu, jimž může vyhověti takový uchazeč o koncesi hostinskou a výčepnickou který veškeré potřeby svého stavu zevrubně seznal delším vyučením a zaměstnáním v živnosti, po případě i návštěvou odborné školy živnostenské. Samy hostinské pomocnické organisace akcentují důvody sociální, aby vyučený personál pomocnický mohl své uplatňovati vydatnějším způsobem při nastupování samostatné výdělečné činnosti.

V §u 1 předlohy vypočítávají se kategorie živností hostinských a výčepnických, pro něž má platiti průkaz způsobilosti jednak se zřetelem k počtu obyvatelstva v dotyčných obcích, jednak se zřetelem k podnikům, při nichž počet obyvatelstva obce nepadá na váhu.

Bylo uvažováno, že by všeobecné zavedení průkazu způsobilosti bez ohledu na počet obyvatelstva, jak jednotlivé organisace hostinské požadovaly, nebylo žádoucí se zřetelem na malá místa venkovská, kdež živnost tato provozuje se často jako vedlejší zaměstnání zemědělců nebo obchodníků se smíšeným zbožím, kterým není třeba ukládati nějakou kvalifikaci. Proto byla volena cifra 4.000 jako poměrům odpovídající. Zkušenost s prováděním zákona ukáže, bude-li potřeba tuto cifru zvýšiti či snížiti.

Jestliže zavádí se v §u 1 průkaz způsobilosti bez ohledu na počet obyvatelstva v nádražních živnostech hostinských a výčepnických, je to v povaze těchto provozoven, aby byly vedeny jako státní restaurace odborně. S tohoto hlediska stanovilo jíž před časem samotné ministerstvo železnic řád pro pronajímání nádražních restaurací na prvém místě odborníkům, ve druhém případě odborníkům-legionářům, ve třetím případě odborníkům-invalidům atd. Téže odbornosti vyžaduje vedení hotelů turistických a živností hostinských a výčepnických v místech lázeňských a poutnických.

Tento paragraf stanoví formu průkazu způsobilosti a pamatuje na absolventy odborných škol.

V §u 3 obsažen jest výpočet úlev od průkazu způsobilosti a to v odstavci prvním, bod 1. k umožnění přechodu živnostníků hostinských a výčepnických z míst, ve kterých pro nastoupení této živnosti nebude požadován průkaz způsobilosti; dále pamatováno jest na ty, kdož šestiletým. zaměstnáním v živnosti hostinské, pivovarské nebo hospodářství viničném prokázali svou způsobilost ku nastoupení živnosti hostinské a výčepní; v bodu 2. poskytuje se úleva pro majitele obchodních živností podle §u 31, odst. 5. živnostenského řádu, kteří mají již vlastní průkaz způsobilosti kupecké, by jim nastoupení živnosti obmezené na výčep vína při živnosti kupecké ztěžováno nebylo. Podobně nepožaduje se v bodě 3. průkaz způsobilosti od cukrářů, žádajících obmezenou koncesi na podávání kakaa, čokolády a čaje bez alkoholických přísad; v bodu 4. osvobozuje se od průkazu způsobilosti uzenář-výrobce, který žádá za koncesi obmezenou na podáváni studených i teplých uzenářských výrobků; v bodu 5. osvobozují se od průkazu způsobilosti právnické osoby v místech do 4.000 obyvatel v zájmu podpory života spolkového. V místech o větším počtu obyvatelstva musí však způsobilý náměstek nebo pachtýř podati průkaz způsobilosti podle tohoto zákona.

Odstavec 2. pamatuje na případy, kdy šestileté zaměstnání v živnosti hostinské, pivovarské nebo v hospodářství viničném nebylo plně dokonáno před účinností tohoto zákona. Aby tato doba nepřišla na zmar a dotyčné osoby nemusely předložiti průkaz způsobilosti, jak se dnem účinnosti tohoto zákona zavádí, doplňuje se nedostávající se doba zaměstnání do účinnosti zákona na šest roků zaměstnáním také po účinnosti zákona.

Ustanovením § 4 pamatuje se na pensionáty a lázeňské domy, kterým může se prominouti průkaz pro podávání pokrmů hostům v nich bydlícím, vázané na koncesi, dále na ústavy, jako jsou kuchařské školy a pod., provozuje-li se živnost hostinská jako živnost vedlejší.

§em 5. pamatuje osnova zákona na případy, ve kterých by šlo o zřízení nebo převzetí význačných hotelových podniků v zájmu povznesení ruchu turistického a cizineckého takovými odborníky, kteří sice nemají formálního průkazu způsobilosti vyučením a delším zaměstnáním, za to však svým rozhledem neb zkušenostmi a znalostmi, zejména získanými pobytem v cizině, podávají záruku odborného vedení takovýchto význačných podniků. V těch případech může ministerstva průmyslu, obchodu a živností výjimečně udíleti dispens od průkazu způsobilosti předlohou zaváděného a účelnost tohoto výjimečného opatření jest plně odůvodněna okolností, že takových význačných podniků se našemu státu nedostává a nebylo by tudíž účelno schopným jednotlivcům klásti meze jejich podnikavosti.

§ 6 jedná o přeložení živnosti hostinské a výčepnické ze Slovenska a Podkarp. Rusi na ostatní území republiky; tato otázka jest upravena již platným zákonem č. 155/1925 Sb. z. a n., kterého se předloha pro úplnost dovolává.

Tento zákon dle §u 8 nevztahuje se na území Slovenska a Podkarp. Rusi, ježto tam není dosud vybudována odborná organisace společenstevní, ani není vytvořeno odborné školství pro živnost hostinskou a výčepní. Jakmile však tyto předpoklady budou splněny, bude jistě snahou vlády zavésti průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepnickou i na tomto území.

Zákon tento nebude vyžadovati finančních nákladů se strany státu.

Pro nastoupení živnosti hostinské a výčepnické zavádí se průkaz způsobilosti:

1: V obcích, čítajících podle posledního sčítání lidu 4000 i více obyvatelů,

2. bez ohledu na počet obyvatelstva:

a) v nádražních živnostech hostinských a výčepnických,

b) v turistických hotelích,

c) v živnostech hostinských a výčepnických v místech lázeňských a poutnických.

(1) Průkaz způsobilosti budiž podán listem výučným, vydaným příslušným společenstvím po ukončení doby učební (§ 14, odst. 4. živnostenského řádu) v živnosti hostinské a výčepnické uvedené v § 1 a dokladem a tříletém zaměstnání pomocnickém v takové živnosti, stvrzeným příslušným společenstvem.

(2) Průkaz způsobilosti v předchozím odstavci uvedený nahrazuje se vysvědčením zaměstnavatele o šestiletém zaměstnání při výrobě piva (§ 3, odstavec 1., bod 1. lit. c)) anebo vysvědčením zaměstnavatele o šestiletém zaměstnání při sklepním hospodářství viničném jako sklepmistr (,§ 3, odst: 1., bod 1. lit. d)).

(3) Absolvování dvouleté odborné školy pro živnost hostinskou a výčepnickou v Brně nahrazuje dobu učební.

(4) Ministr průmyslu, obchodu a živností vyslechna obchodní a živnostenské komory, zřízené snad společenstevní jednoty a společenstva ve shodě s ministry školství a národní osvěty a zemědělství označí úřední vyhláškou vyučovací ústavy, jichž absolvování nahrazuje dobu učební, po případě zkracuje. dobu zaměstnání pomocnického, potřebného pro průkaz způsobilosti.

(1) Od průkazu způsobilosti v předchozím paragrafu uvedeného jest osvobozen:

1. kdo před účinností tohoto zákona:

a) nabyl koncese hostinské a výčepnické anebo provozoval živnost hostinskou a výčepnickou jako schválený náměstek nebo schválený pachtýř,

b) byl zaměstnán nejméně šest let v živnosti hostinské a výčepnické jako. číšník, kuchař nebo sklepmistr,

c) byl zaměstnán nejméně šest let při výrobě piva jako sládek, podstarší, sklepmistr, spilečný; vařič, nadsladovník, sladovnický,

d) byl zaměstnán nejméně šest let při výrobě vína jako sklepmistr;

2. majitel obchodní živnosti podle § 38; odst. 5. živnostenského řádu, který žádá, za koncesi obmezenou na výčep vína v časové i místní spojitosti s vlastní živností obchodní;

3. cukrář, který žádá za koncesi obmezenou na podávání kakaa, čokolády a čaje bez alkoholických přísad v časové i místní spojitosti s vlastní živností cukrářskou;

4. uzenář-výrobce, který žádá za koncesi obmezenou na podávání studených i teplých uzenářských výrobků v časové i místní spojitosti s vlastní živnosti uzenářskou.

5. právnické osoby, pokud jde o jejich náměstka nebo pachtýře při provozování živnosti hostinské a výčepnické ve vlastních spolkových domech v místech do 6000 obyvatelů podle posledního sčítání lidu.

(2) Osobám, uvedeným v odstavci 1.; bod 1. lít, b)-d), které v den účinností tohoto zákona ještě nedokončily šestiletou dobu zaměstnání tam požadovanou, započítává se do tohoto šestiletí také doba ztrávená v zaměstnání po účinnosti tohoto zákona. Ustanovení toto platí také tehdy, jestliže během tohoto šestiletí přešly k některému z ostatních zaměstnání, vytčených v lit. b)-d).

(1) Průkaz způsobilostí vytčený v § 2, odst. 1. může býti prominut při provozováni živnosti hostinské v pensionátech nebo domech v místech lázeňských, je-li živnost hostinská, omezena na podávání pokrmů v nich ubytovaným hostům a neslouží-li tyto pensionáty nebo domy k veřejné a všeobecné návštěvě.

(2) Rovněž může býti průkaz způsobilosti prominut ústavům a podnikům, které provozují živnost hostinskou a výčepnickou v zájmu veřejném pouze jako činnost vedlejší.

(3) O prominutí průkazu způsobilosti v případech v předchozích odstavcích uvedených rozhoduje živnostenský úřad I. stolice.

(1) Tomu, kdo chce zříditi nebo převzíti význačný hotelový podnik (se všemi nebo některými oprávněními podle § 16, odst. 1.; lit. a)-g) živnostenského řádu), jehož provozování má význam pro povznesení ruchu turistického a cizineckého, může býti prominut průkaz způsobilosti předepsaný v § 2, odst. 1.; prokáže-li, že svým rozhledem neb zkušenostmi a znalostmi podává záruku odborného vedení takového podniku.

(2) O tomto prominutí průkazu způsobilosti rozhoduje ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.

O přeložení živnosti hostinské a výčepní ze Slovenska a Podkarpatské Rusi na ostatní území republiky platí zákon ze dne 23.: června 1925, č: 155 Sb. z. a n.; kterým se upravuje teritoriální rozsah nabytých živnostenských oprávnění.

Ustanovení §u 23, odstavce 3. a 4. živnostenského řádu se zrušují ostatní předpisy živnostenského řádu zůstávají nedotčeny pokud tento zákon nemá odchylných ustanovení.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Jeho platnost nevztahuje se na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.

(3) Provésti jej přísluší ministru průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministry vnitra, školství a národní osvěty a zemědělství.