II. volební období | 4.zasedání |
Stav, který vládne ve správních orgánech
nemocenských pojišťoven a v orgánech pojišťovacího
soudnictví, je přímo názorným
dokladem, jak zdárně bují pravé výlupky
nejhoršího absolutismu na půdě tak zv.
ťdemokratické republikyŤ. Od let 1911 až
1924, tedy po celých 13 až 16 let, nebyly vypisovány
volby do nemocenských pokladen a správu jejich obstarávají
bez ohledu na mínění pojištěnců
stará, všelijak jinak jen ne volbou doplňovaná
představenstva, správní komise, nebo správní
komisaři. Všechny vlády od převratu
až do dnes, jež se při každé příležitosti
zaklínaly demokracií, s povděkem přejímaly
toto zařízení po starém Rakousku,
které je zavedlo v poměrech válečných,
a aby se přece nějak lišily od starých,
rakouských vlád, vymýšlely a vymýšlejí
rozmanité ťodbornéŤ důvody pro
tento absolutistický režim. Všechny tyto důvody,
ať již to byl poukaz na nové sociální
pojištění, na novou organisaci obvodů
nemocenských pojišťoven, na vznik nových
zemědělských pojišťoven, na likvidaci
některých pojišťoven nevyhovujících
novému zákonu, na evidenci pojištěnců.
na volební řád a jiné, nebyly a nejsou
ničím jiným, než zastíráním
pravého důvodu: omeziti ještě více,
nežli tak učinil zákon c. 221/1924, vliv pojištěnců
na správu pojištění, okleštiti
co nejvíce samosprávu sociálního pojištění,
vyrvati pojištění z rukou pojištěnců
a vydati je na pospas zaměstnavatelům a byrokracii.
Cílem při tom je zabezpečiti v pojišťovnách
pevnou posici buržoasii, aby co nejvíce bylo na pojištěncích
ušetřeno a co nejvíce zůstalo volné
disposici finančního kapitálu.
Proti tomuto tažení zaměstnavatelů,
byrokracie a vlády stavíme spolu s masami pojištěnců
požadavek: Pojištění pojištěncům!
O pojištění zaměstnanců jde,
zaměstnanci si na ně ze svých skromných
mezd a platů a v dnešních drahotních
poměrech platí vysoké příspěvky
a i ta část příspěvků,
kterou zdánlivě platí zaměstnavatel,
plyne z nadhodnoty vytvořené zaměstnancem,
kterou mu zaměstnavatel béře a s ní
současně možnost, aby se zajistil pro neschopnost
k práci.
Jestliže požadavku ťpojištění
pojištěncům Ť nevyhovuje sám zákon
c. 221/1924, tu stav, který prakticky ve správě
pojišťoven trvá a který se snaží
vláda zuby nehty udržeti, jest stav docela nezákonný.
Pojištěnci nejen jsou prostě vyřazeni
z jakékoliv správy a kontroly pojištění,
ale nemají v ťsociálníchŤ pojišťovnách
ani těch záruk svých nároků,
jaké bez řeči musí míti ve
výdělečné soukromé pojišťovně:
pojištěnci se nemohou dovolati svého práva,
nemohou podati žalobu proti pojišťovně proto,
že soudy rozhodčí a pojišťovací
nejsou dosud zřízeny. Ač nepovažujeme
dnešní zákonnou úpravu správy
pojištění a pojišťovacího
soudnictví ještě za splnění požadavku
samosprávy pojištění, protestujeme znovu
proti dnešnímu absolutistickému a docela i
nezákonnému režimu samozvanců v nemocenských
pojišťovnách i v Ústřední
sociální pojišťovně, jakož
i proti nezákonnému stavu pojišťovacího
soudnictví a tážeme se vlády, je-li
ochotna vypsati neprodleně volby do nemocenských
pojišťoven?