II. volební období | 4.zasedání |
Podle § 6, lit. b) zákona z 9. října
1924, č. 221 Sb. z. a n., jsou z pojištění
invalidního a starobního vyloučeny osoby
tak zv. přestárlé t. j. ti, kdož 1.
července 1926 dokonali nebo překročili šedesátý
rok svého věku, nebo kdož teprve po dokonaném
60. roce svého věku počnou vykonávati
práce nebo služby povinně podle citovaného
zákona pojištěné. Obdobné ustanovení
obsahuje § 2 zákona ze dne 10. června 1 925,
č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob
samostatně hospodařících pro invaliditu
a stáří.
Vláda sama uznala, že je povinností státu,
aby se o tyto osoby postaral ve formě zaopatření
a již v důvodové zprávě k zákonu
o pojištění zaměstnanců (str.
37) prohlásila, že osnova o zaopatření
osob přestárlých tvoří jednotný
celek s oběma osnovami o pojištění zaměstnanců
i osob samostatných a slíbila, že tento návrh
předloží v blízké době.
Když se tak konečně loňského
roku stalo, zklamal vládní návrh zákona
o ťstátním příspěvku k
chudinským podporám starobnímŤ nejskromnější
naděje a vyvolal bouři odporu v širokých
pracujících vrstvách. Následkem tohoto
odporu pojala vláda - podle zpráv denního
tisku - úmysl, předložiti nový návrh
zákona o zaopatření osob přestárlých.
Provedení tohoto úmyslu vláda však neustále
odkládá, a tak, ač už od předložení
prvního návrhu a ode dne počátku účinnosti
zákona o sociálním pojištění
zaměstnanců uplynul rok, není otázka
osob přestárlých stále ještě
rozřešena.
Skutečnost, že okruh osob t. zv. přestárlých
se stále zmenšuje, není - jak vidno - vládě
podnětem, aby jejich zaopatření z prostředků
státních vybudovala právě proto co
nejdokonaleji, nýbrž spíše vítanou
příležitostí, aby věčným
odkládáním řešení této
otázky v pravém slova smyslu spekulovala na to,
až poznenáhlé odumírání
tohoto okruhu osob rozřeší samo docela v duchu
dnešní mezinárodní měšťácké
vládní koalice tento sociální problém.
Tážeme se vlády, chce-li konečně
zanechati dalších odkladů se zaopatřením
osob tak zv. přestárlých a je-li ochotna
předložiti ihned poslanecké sněmovně
nový návrh zákona o zaopatření
přestárlých, jenž by byl vybudován
na těchto zásadách:
1. státní starobní podpory se dostává
všem potřebným osobám přestárlým;
2. na podporu státní mají tyto osoby právní
nárok;
3. podpora má zajistiti důchodcům, ev. spolu
s jinými jejich důchody, existenční
minimum;
4. podpora se vyplácí z prostředků
státních;
5. v orgánech rozhodujících o přiznání
podpory mají většinu zástupci vrstev,
z jichž řad pocházejí osoby podporované.