II. volební období | 4.zasedání |
Poslední katastrofa výbuchem třaskavých
plynů dne 16. května 1927 na dole ťBarboraŤ
v Karvinné, při níž kromě jednoho
těžce zraněného, tragicky zahynulo 7
horníků, po nichž zůstaly 4 vdovy a
14 sirotků, vzrušila opětovně naši
veřejnost. Občasné katastrofy v uhelných
dolech volají nejdůrazněji po pronikavých
bezpečnostních opatřeních v dolech
a žádají co možno nejdůkladnější
kontrolu nad jejich prováděním a dodržováním.
Tuto potřebu již dávno uznávali i ministři
veřejných prací a sociální
péče. V odpovědi na interpelaci poslanců
Slavíčka, Marka, Staňka, dra Noska, dra Lukavského
a spol. (tisk 4586/24), podanou dne 15. dubna 1924 po katastrofě
na dole ťGabrielaŤ v Karvinné, jíž
d e 12. dubna 1924 padlo v oběť 15 lidských
životů a na 70 zraněno, prohlásili páni
ministři veřejných prací a sociální
péče mezi jiným toto:
ťMinisterstvo veřejných prací jsouc
si vědomo nutnosti rozšíření
a zdokonalení důlní inspekce, připravilo
v tomto směru již své návrhy, při
čemž se zvláště podotýká,
že úmyslem ministerstva jest umožniti horníkům,
aby se mohli svými zástupci činně
účastniti kontroly bezpečnostních
opatření v dolech.Ť
V odpovědi na naléhavou interpelaci posl. Pohla
v téže věci dne 14. dubna 1924 podané,
ministr veřejných prací (tisk č. 4587/24)
uvádí na konec toto:
ťÚčast inspektorů ze řad horníků
považuji za účelnou a žádoucí
a stanovisko toto bude ministerstvem uplatněno při
nové úpravě důlní inspekce,
která je již připravována.Ť
Od této doby uplynuly více než 3 roky. Bezpečnostní
poměry v dolech však nedoznaly zlepšení
a také pro lepší a účinnější
kontrolu nad dodržováním dosavadních
nedostatečných opatření, nestalo se
ničeho. Z toho co v této odpovědi členů
vlády bylo uznáno za plně odůvodněné,
jakož i z prohlášení, že ťúprava
důlní inspekce je již připravovánaŤ,
bohužel nebylo učiněno nic. A to přes
to, že bezpečnostní poměry v dolech
se značně zhoršily a kontrola nad nimi že
je ještě nedostatečnější.
Nejpádnějším potvrzením této
smutné skutečnosti jest, že počet smrtelných
úrazů v dolech, přes stále klesající
počet zaměstnanců, udržuje se na stejné
výši, ba značně stoupá, a počet
úrazů těžkých dosahuje dokonce
dvojnásobku úrazů v době předválečné.
O tom svědčí tato čísla:
Jak z těchto číslic je zřejmo od r.
1922, přes pokles počtu dělníků
zaměstnaných při dobývání
uhlí o 24.206 lidí, čili o plných
20%, vzrostl počet smrtelných úrazů
v hornictví o 39, čili o 26% a rovněž
značně stoupl počet úrazů těžkých.
Tyto číslice svědčí zřejmě,
že bezpečnostní poměry v dolech se stále
zhoršují a počet jak zabití, tak těžkých
úrazů rapidně stoupá. I když
je správno, že toto stoupání hornických
obětí na životech a zdraví je ze značné
míry způsobeno stále bezohlednějším
popoháněčským systémem v dolech,
ženoucím horníky ke stále větší
výkonnosti, je zřejmo, že bezpečnostní
opatření v dolech jsou stále horší.
Také kontrola těchto nedostatečných
opatření se stále zhoršuje, jednak následkem
rostoucí agendy báňských úřadů
a notorickým nedostatkem sil, dále režimem,
který je domovem v ministerstvu veřejných
prací, které je pohotově jen tam, kde se
jedná o zájmy báňských podnikatelů.
K těmto zřejmým nedostatkům přistupuje
ještě ten zarážející fakt,
že ustanovení zákona o závodních
radách (zákon ze dne 25. února 1920, čís.
144 Sb. z. a n.) jímž se stanoví, že úkolem
závodní rady mezi jiným je: ťspolupůsobiti
při dozoru na udržování a provádění
hornicko-policejních ustanovení zákonných
neb úředních nařízení
o ochraně dělnictva. hygieně provozu a na
provádění pracovního řádu,
jakož i zúčastniti se dotčených
komisionelních zřízeníŤ, nemají
praktického významu, ježto nelze jich prakticky
použít.. Jednak proto, že zejména na velkých
závodech nelze v jednom dnu, který za 14 dnů
je prováděcím nařízením
vydaným k tomuto zákonu k prohlídce dolu
pod zemí i na povrchu určen, přesvědčiti
se o stavu bezpečnostních opatření,
dále proto, že správy závodů
úmyslně tyto prohlídky ztěžují
a i když určité závady se najdou, o
nápravu nedbají, ba dokonce, plní-li členové
závodní rady řádně svůj
úkol, tyto šikanují a existenčně
ohrožují. Báňské úřady
a zejména ministerstvo veřejných prací
v tomto směru nečiní úplně
ničeho a je jim naprosto lhostejno, zda závodní
rady mohou ustanovení zákona prováděti.
Jedině za těchto poměrů je možno,
že počet zabití a těžkých
úrazů v hornictví stále stoupá.
Státní správa však. která nečinně
k těmto poměrům přihlíží
a která trvale jen v zájmů podnikatelů
sabotuje nutná bezpečnostní opatření
v dolech, v jiných státech již dávno
provedená a jak z uvedené odpovědi ministrů
je zřejmo i jí za nutné uznaná, obtěžkává
se těžkou odpovědností.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní: Jsou páni ministři veřejných
prací a sociální péče ochotni
postarati se, aby splněno bylo prohlášení
jejich předchůdců z 15. dubna 1924 o rozšíření
a zdokonalení báňské inspekce s přibráním
inspektorů z řad zkušených horníků,
nezávislých na správách závodů?