II. volební období. |
Nach den §§4 bis 6 des Gesetzes vom 6. August 1909.
R. G. Bl. Nr. 177, betreffen die Abwehr und Tilgung vom Tierseuchen,
ist die Ein- und Durchfuhr von Haustieren und tierischen Rohstoffen
an eine besondere, fallweise einzuholende Bewilligung des Landwirtschaftsministeriums
gebunden. Dem Landwirtschaftsministerium ist es Jedoch vorbehalten,
hinsichtlich der Zulässigkeit der Ein- und Durchfuhr im Einvernehmen
mit dem Handelsministerium auch allgemeine regelnd Bestimmungen
zu treffen. Ist in einem fremden Staate eine Tierseuche ausgebrochen
und ihre Verschleppung in das čechoslovakische, Gebiet
zu besorgen, so kann das Landwirtschaftsministerium (bei besonderer
Gefahr im Verzuge für den Verkehr zwischen Grenzbezirken
auch die politische Bezirksbehörde) die Ein- und Durch- fuhr
aller aus jenen Staate stammenden oder durch dessen Gebiet geführten
Tiere, tierischen Rohstoffe und anderen Gegenstände, welche
Träger des Ansteckungsstoffes sein können, verbieten
oder beschränken. Hinsichtlich jener Staaten, mit denen bezüglich
des Verkehres mit Tieren, tierischen Rohstoffen und anderen Trägern
des Ansteckungsstoffes Vereinbarungen bestehen, gelten die Bestimmungen
diesem Vereinbarungen.
Im Sinne der letztbemerkten Bestimmung des zitierten Tierseuchenegesetzes
gilt für den Viehverkehr mit Pollen, das Veterinäreinkommen
zwischen der Čechoslovakischen Republik und der Republik
Polen, welches samt dem dazu gehörigen. Schlußprotokolle
und dem Zusatzprotokolle einen integrierenden Bestandteil des
am 2. April 1925 in Warschau unterzeichneten Handelsübereinkommens
zwischen der Čechoslovakischen Republik und der Republik
Polen (S, d. G. u. V. Nr. 202 ai 1926) bildet. Nach Artikel 1
des Veterinärübereinkommens kann die Einfuhr von Tieren
und, Geflügel, tierischen Rohstoffen und Gegenständen,
durch welche Tierseuchen aus dem Gebiete des einen Vertragsstaates
in das Gebiet des anderen übertragen werden können,
auf bestimmte Eintritts Grenzstationen beschränkt und dort
von dem Staate, in den die Einfuhr erfolgt, einer tierärztlichen
Kontrolle n unterworfen werden. Nach Artikel 2, Punkt 1 des Veterinärübëreinkommens
kann Jeder der beiden Vertragsteile a) die eingeführten Tiere
der Untersuchung durch einen Amtstierarzt unterziehen lassen und
b) verlangen, daß die eingeführten Tiere mit einem
von den Ortsbehörden ausgestellten Ursprungszertifikat und
einem von einem Amstierarzte ausgestellten Gesundheitszeugnisse
zu versehen sind, welches bestätigt, daß die Tiere
gesund sind und daß zur Zeit der Absendung des Transportes
und 40 Tage vorher weder im Herkunftsorte noch in einem Umkreise
von 20 km eine auf die betreffende Tiergattung übertragbare
ansteckende Krankheit geherrscht hat. Bei Einhufern und Rindvieh
wird die Ursprungs- und Gesundheitsbescheinigung für jedes
Stück besonders verlangt, bei anderen Tieren genügt
eine Gesamtbescheinigung. - Von diesen Bestimmungen der Artikel
1 und 2 des Vetërinärübereinkommens wurden bereits
in dem dazu gehörigen Schlußprotokolle einzelne Ausnahmen
für den Grenzverkehr sowie für Postsendungen mit Waren
tierischer Herkunft vereinbart. Eine Ausnahme von für die,
čechoslovakische Landwirtschaft weittragendster Bedeutung
enthält aber der Punkt 1 des Zusatzprotokolles, welcher besagt,
daß Schlachtvieh, Geflügel sowie tierische, Rohstoffe
und Gegenstände, durch welche Tierseuchen aus dem Gebiete
des einen Vertragsteiles im das Gebiet des anderen Vertragsteiles
übertragen werden können, ohne eine besondere veterinärpolizeiliche
Bewilligung eingeführt werden können. Durch diese Bestimmung
ist die im 4 des Tierseuchengesetzes dem Landwirtschaftsministerium
vorbehaltene fallweise Bewilligung für die Einfuhr von Haustieren
und tierischen Rohstoffen tatsächlich einzig und allein auf
die Einfuhr von Wirtschaftsvieh (Zucht und Nutzvieh) beschränkt.
Ähnliche Fälle, in welchen die Bestiminungen des Tierseuchengesetzes
im Handelsübereinkommen mit Polen, beziehungsweise in dem
dazu gehörigen Schlußprotokolle und Zusatzprotokolle
in einer für die heimische Landwirtschaft bedrohlichen Weise
abgeschwächt sind, finden sich noch mehrere. So wird die
im 5 des Tierseuchengesetzes enthaltene Ermächtigung des
Landwirtschaftsministeriums, die Einfuhr aller aus einem fremden.
Staate stammenden oder durch dessen Gebiet geführten Tiere,
tierischen Rohstoffe und anderen Gegenstände, welche Träger
des Ansteckungsstoffes sein können, zu verbieten oder zu
beschränken, wenn in diesem fremden Staate eine Tierseuche
ausgebrochen und ihre Verschleppung in die Čechoslovakei
zu besorgen ist, bezüglich Polens in den Artikeln 5 und 6
des Veterinärübereinkommens einige schränkt auf
die Fälle, daß die Rindpest in dem Gebiete eines der
beiden Vertragsteile auftritt oder daß aus dem Gebiete des
einen Vertragsteiles durch den Viehverkehr eine der Anzeigepflicht
unterligende Seuche nach dem Gebiet des anderen Vertragsteiles
eingeschleppt worden ist oder daß eine solche Krankheit
in dem Gebiete des anderen Vertragsteiles in besonders bedrohliche
Weise herrscht. Dabei ist Jedoch bereit im Veterinärübereinkommen
bestimmt, daß in Fällen von Milzbrand, Rauschbrand,
Rinderseuche, Wut, Rotz und Bläschenausschlag der Einhufer
und des Rindviehs, von Räude der Einhufer und Schafe, von
Rotlauf der Schweine, von Geflügelcholera und Hühnerpest
sowie im Falle von Tuberkulose die Einfuhr (ebenso auch die Durchfuhr)
weder beschränkt hoch verboten werden kann. Diese Bestimmungen
des Veterinärübereinkommens haben eine weitere Abschwächung
durch die Punkte 8 und ' des Schlußprotokolles dadurch erfahren,
daß sich derlei Beschränkungen um Verbote beim Auftreten
der Rinderpest bloß auf den Verwaltungsbezirk II. Instanz,
in welchem die Seuche aufgetreten ist, und auf die benachbarten
Verwaltungsbezirke II. Instanz, in den übrigem angeführten
Fällen dagegen bloß auf die verseuchten Gebiete de
Verwaltungsbehörden I. Instanz und au die Nachbarbezirke
I. Instanz beschränken.
Alle diese Abmachungen stellen sich trotz ihres formal gegenseitigen
Charakters mit Rücksicht darauf, daß ein namhafter
Viehverkehr zwar in der Richtung von Polen nach der Čechoslovakei,
nicht aber auch in entgegengesetzter Richtung stattfindet als
einseitige Begünstigungen der polnischen Tierzucht zum Schaden
der čechoslovakischen Landwirtschaft dar. Gegenüber
Polen war dieses weitgehende Entgegenkommen umso weniger angebracht,
als die veterinärpolizeilichen Verhältnisse dieses Staates
noch keineswegs auf der gleichen Stufe stellen wie in der Čechoslovakei
oder deren Nachbarstaatten Deutschland und Österreich.
Die nachteiligen Folgen für die čechoslovakische Landwirtschaft
sind denn auch nicht ausgeblieben. In vielen Fällen findet
der Ausbruch der Maul- und Klauenseuche, welche in der letzten
Zeit wieder in bedrohlicher Weise um sich greift, seine nächstliegende
Erklärung in den Schlachtviehimporten aus Polen, insbesondere
im Importe von polischen Schweinen. Wenn auch nicht in allen Fällen
der strikte Nachweis erbracht werden kann, daß die Maul-
und Klauenseuche durch derlei Importe eingeschleppt worden ist,
so gibt es doch Fälle genug, n welchen der ursächliche
Zusammenhang offensichtlich ist. Es seien zwei Fälle, welche
sich im Bezirke Eger ereignet haben, hervorgehoben. In dem einen
Falle wurde ein Lamm zur Schlachtung in den städtischen Schlachthof
im Eger geschafft, daselbst waren am gleichen Tage polnische Schweine
eingetroffen, mit dem geschlachteten Lamme wurde in den völlig
isolierten Stall die Maul- und Klauenseuche eingeschleppt. Der
zweite Fall betrifft einem Landwirt aus Reichersdorf, welcher
mit einem Ochsengespanne nach Eger fuhr, vor dem Fuhrwerk wurde
ein Wagen mit eben eingelangten polnischen Schweinen zum Schlachthof
geführt, der Landwirt brachte die Maul- und Klauenseuche
mit nach Hause.
Aus dem Gesagten ist ersichtlich, daß die vertragsmäßigen
Abmachungen mit Polen insbesondere infolge der Bestimmung, daß
Schlachtvieh ohne eine besondere veterinärpolizeiliche Bewilligung
eingeführt werden kann, der čechoslovakischen Tierzucht
keinen hinlänglichen Schutz gegen die Seucheneinschleppung
aus Polen gewähren können und daß weiters das
gegenwärtig geltende Tierseuchengesetz keine Handgabe bietet,
um vertragsmäßige Abmachungen zu verhindern, welche
seinen Zweck zum großen Teile wieder illusorisch machen.
Daß das Tierseuchengesetz auch in mancher anderen Beziehung
einer zeitgemäßen Abänderung und Ergänzung
bedarf geht schon daraus hervor, daß sich die Regierung
bereits im Jahre 1921 veranlaßt gesehen hat, der Nationalversammlung
den Entwurf eines neuen Tierseuchengesetzes vorzulegen, allerdings,
ohne zuvor die Gutachten der berufenem landwirtschaftlichen Interessenvertretungen,
in erster Linie der Landeskulturräte einzuholen. Da diese
Regierungsvorlage in der damaligen Legislaturperiode nicht verabschiedet
wurde, ist die Einbringung einer neuerlichen diesbezüglichen
Regierungsvorlage dringend notwendig. Der baldigsten Einbringung
einer neuen, mit Rücksicht auf die inzwischen gewonnenen
weiteren Erfahrungen entsprechend umgearbeiteten Vorlage, steht
aber wiederum der Umstand hemmend entgegen, daß das Veterinärdepartement
des Landwirtsehaftsministeriums bei seinem ungenügenden Personalstande
kaum seinen laufenden Arbeiten, welche in der letzen Zeit namentlich
durch das katastrophale Auftreten der Leberegelseuche in verschiedenen
Teilen der Republik eine starke Steigerung erfahren haben., zu
genügen vermag.
Im Sinne dieser Ausführungen wird der Antrag gestellt, das
Abgeordnetenhau der Nationalversammlung wolle beschließen:
1. Die Regierung wird aufgefordert, der Nationalversammlung ehestens
den Entwurf für ein neues, den gegenwärtigen Verhältnissen
entsprechendes Tierseuchengesetz vorzulegen, in welchem auch die
zum Schutze der heimischen Tierproduktion gegen Seucheneinschleppung
aus dem Auslande erforderlichen Grenzen für den Abschluß
von Veterinärübereinkommen mit fremden Staaten klar
umschrieben lind. Der Entwurf ist vor seiner Einbringung den berufenen
landwirtschaftlichen Interessenvertretungen zur Stellungnahme
mitzuteilen.
2. Die Regierung wird aufgefordert, mit der Republik Polen ein
Abkommen dahin zu treffen, daß die in dem geltenden Veterinärabkommen
samt Schlußprotokoll und Zusatzprotokoll enthalten Begünstigungen
veterinärpolizeilicher Natur für den gegenseitigen Verkehr
mit Schlachtvieh aufgehoben werden.
3. Die Regierung wird aufgefordert, bis zum Inkrafttreten eines
neuen Abkommens mit der Republik Polen im Sinne des Antrags-Punktes
2 die geltenden gesetzlichen und vertragsmäßigen Bestimmungen
bezüglich der Einfuhr von Tieren, tierischen Rohstoffen und
Trägern des Ansteckungsstofes aus Polen in der zum Schutze
der heimischen Tierzucht unbedingt erfoderlichen strengsten Weise
zu handhaben.
4. Die Regierung wird aufgefordert, die Erteilung der Bewilligung
zum Bezuge von polnischem Schlachtvieh bedingungslos davon abhängig
zu machen, daß dasselbe, ohne jeden Fußtransport auf
öffentlichen Wege mit der Bahn unmittelbar in die Schlachthöhe
gebracht wird.
5. Die Regierung wird aufgefordert, unverzüglich für
eine derartige Ausgestaltung, der Veterinärabteilung des
Landwirtschaftsministeriums Sorge zu trugen, daß dieselbe
ihren hochwichtigen Aufgaben im Dienste des Schutzes der einen
bedeutenden Teil des Volksvermögens repräsentierenden
Bestände an landwirtschaftlichen Nutztieren aller Art gegen
Verluste durch Seuchen nach jeder Richtung hin zu genügen
in der Lage ist.
In formaler Beziehung wird die Zuweisung dieses Antrages an den
landwirtschaftlichen Ausschuß des Abgeordnetenhauses beantragt.
Koczor, Weisser, Tůma, Molík, Machník, Bistřický,
Böllmann, Mach, Nitsch, Dr. Korláth, Heller, Windirsch,
Bečák, Zierhut, Dubický, Halke, Hodina, Platzer,
Dr. Králík, Dr. Blaho, Branecký, Dr. Hanreich,
Füssy, Szent-Ivány, Böhm, Staněk, Bradáč,
Schubert, Dr. Holota, Beran, Mašata, Dr. ing. Botto,
II. volební období. |
o zhoršení předpisů na ochranu zdejšího,
dobytkářství proti zavlečení
nákaz z ciziny.
Podle §§ 4 až 6 zákona ze dne 6. srpna 1909,
č. 177 ř. z. zamezení a potlačení
nakažlivých nemocí zvířecích
jest dovoz a provoz domácích zvířat
a zvířecích surovin vázán na
zvláštní, případ od případu
vydávané povolení ministerstva zemědělství.Ministerstvo
zemědělství jest však vyhrazeno, aby
stran přípustnosti dovozu a průvozu v dohodě
s ministerstvem obchodu vydávalo také všeobecná
ustanovení. Vypukla-li v cizím státě
dobytčí nákaza a lze-li se obávati,
že.nákaza bude zavlečena na československé
území, ministerstvo zemědělství
může zakázati nebo omeziti (při zvláštním
nebezpečí v prodlení pro obchod mezi pohraničními
okresy také okresní politický úřad)
dovoz a průvoz všech zvířat, pocházejících
z onoho státu nebo jeho územím dopravovaných,
zvířecích surovin a jiných předmětů,
které mohou býti nositeli nakažliviny. Stran
oněch států, s nimiž o obchodu se zvířaty,
zvířecími surovinami a jinými nositeli
nakažlivin byly sjednány smlouvy, platí ustanovení
těchto smluv.
Podle posléze uvedeného ustanovení citovaného
zákona o zvířecích nákazách
platí pro obchod s dobytkem s Polskem veterinární
dohoda mezi Československou republikou a republikou Polskou,
která i se závěrečným protokolem
a dodatkovým protokolem k ní tvoří
podstatnou část obchodní smlouvy ze dne 23.
dubna 1925 podepsané ve Varšavě (číslo
202 Sb. z. a n. z roku. 1926).
Podle článku 1. veterinární úmluvy
dovoz zvířat a drůbeže, zvířecích
surovin a předmětů,,jimiž by mohla býti
přenesena nákaza z území jedné
ze smluvních stran na území druhë strany,
může býti omezen na určitá vstupní
místa pohraniční a podroben v nich zvěrolékařské
kontrole státem, do něhož se dováží.
Podle článku 2., bod 1. veterinární
úmluvy může každá z obou smluvních
stran a) dáti prohlédnouti dovážená
zvířata úředním zvěrolékařem
a b) žádati aby dovážená zvířata
byla opatřena osvědčením původu,
vydaným místními úřady a zdravotním
vysvědčením, vydaným úředním
zvěrolékařem, potvrzujícím,
že zvířata jsou zdravá, a že v
době odeslání transportu a 40 dni před
tím nepanovala ani v místě původu,
ani v okruhu 20 km.žádná nakažlivá
nemoc, přenosná na týž druh zvířat.
U jednokopytníků a skotu bude požadováno
osvědčení původu a zdravotní
pro každý kus zvláště, u ostatních
zvířat stačí hromadná osvědčení.
Z těchto ustanovení článku 1 a 2 veterinární
úmluvy byly již smluveny v závěrečném
protokolu k ní jednotlivé výjimky pro pohraniční
obchod a pro poštovní zásilky se zbožím
zvířecího původu. Výjimku dalekosáhlého
významu pro československé zemědělství
obsahuje však bod.1 dodatkového protokolu, v němž
se praví, že zvířata jatečná,
drůbež, jakož i zvířecí
suroviny a předměty, jimiž dobytčí
nákazy mohou býtî přenášeny
z oblasti jedné smluvní strany do oblasti druhé
strany, mohou býti dováženy bez zvláštního
povolení veterinárního. Tímto ustanovením
jest povolení pro dovoz domácích zvířat
a zvířecích surovin vyhrazené od případu
k případu ministerstvu zemědělství
v §u 4 zákona o nakažlivých nemocech zvířecích
omezeno skutečně jedině na dovoz hospodářského
dobytka (k chovu a užitkového).
Podobných případů, v nichž ustanovení
zákona o nakažlivých nemocech zvířecích
jsou obchodní úmluvou s Polskem nebo v závěrečném
a dodatkovém protokole k ní nebezpečně
oslabena, takže ohrožují domácí
zemědělství, najdeme ještě několik.
Tak zmocnění udělené ministerstvu
zemědělství §u 5 zákona o nakažlivých
nemocech zvířecích, aby zakázalo nebo
omezilo dovoz všech zvířat pocházejících
z cizího státu nebo provážených,
jeho územím, dále zvířecích
surovin a jiných předmětů, které
mohou býti nositeli nakažliviny, vypukla-li v tomto
cizím státě nakažlivá nemoc a
je-li se obávati, že by byla zavlečena do Československa,
pokud jde o Polsko, byla ve článcích 5 a
6 veterinární úmluvy omezena na případy
moru skotu na území jedné ze smluvních
stran nebo byla-li dopravou zvířat zavlečena
z území jedné ze smluvních stran na
území druhé strany nákaza, pro kterou
platí povinnost oznamovací, nebo je-li taková
nemoc rozšířena na území jedné
z obou stran zvláště hrozným způsobem.
Při tom jest však ve veterinární úmluvě
ustanoveno, že dovoz (ani průvoz) nemohou býti
omezeny ani zakázány v případech,snětí
slezinné, sněti šelestivé, nákazy
skotu, vztekliny, vozhřivky a puchýřiny jednokopytníků
a skotu, prašiviny jednokopytníků a ovcí,
červenky bravu vepřového, cholery drůbeže
a moru slepičího, jakož i v případě
tuberkulosy. Tato ustanovení veterinární
dohady byla ještě dále oslabena body 8 a 9
závěrečného protokolu, že takováto
omezení a zákazy, vyskytne-li se mor skotu, omezují
se pouze na správní okres: II. stolice, kde se nákaza
vyskytla, a na správní okresy II. stolice sousední,
v ostatních uvedených případech pauze
na zamořená území správních
úřadů I. stolice a na sousední okresy
I. stolice.
Všechny tyto úmluvy přes svoji formální
vzájemnost vzhledem k tomu,.že máme sice velmi
značný obchod s dobytkem z Polska do Československa,
nikoliv však také obráceně, jsou jednostranným
protežováním polského dobytkářství
na škodu československého zemědělství.
Vůči Polsku byla tato dalekosáhlá
ochota tím méně na místě, když
veterinární poměry tohoto státu nejsou
ještě nikterak na témže stupni jako v
Československu nebo v jako sousedních státech
Německu a Rakousku.
Škodlivé následky pro československé
zemědělství se však také dostavily
v mnoha případech lze si propuknutí kulhavky
a slintavky, které se opět v poslední době
povážlivě rozšiřují, nejlépe
vysvětliti dopravou jatečného dobytka z Polska,
zvláště dopravou polského dobytka vepřového.
I když ve všech případech nelze absolutně
prokázati, že kulhavka a slintavka byla zavlečena
takovým dovozem, přece jest dosti případů,
kde příčinný vztah jest zřejmý.
Buďtež zdůrazněny dva případy,
které se přihodil v okrese chebském. V prvmím
případě bylo dodáno do městských
jatek na porážku jehně, téhož dne
byli tam také dopraveni polští vepři;
s poraženým jehnětem byla do úplně
isolované stáje zavlečena kulhavka a slintavka.
Druhý případ týká se jednoho
rolníka z Reichersdorfu, který jel do Chebu s párem
volů, před povozem jel na porážku vůz
s právě došlými polskými vepři,
onen rolník přivezl domů kulhavku a slintavku.
Z toho, co jsme řekli, jest patrno, že smluvní
úmluvy s Polskem, zvláště následkem
ustanovení, že jatečný dobytek lze dovážeti
bez zvláštního zvěrolékařského
povolení, nemůže zaručiti československému
dobytkářství dostatečnou ochranu proti
zavlečení nákazy a že dále nyní
platný zákon o zvířecích nákazách
dobytčích neskytá opory pro zamezení
smluvních úmluv, které jeho účel
činí většinou opět ilusorním.
Že zákon o zvířecích nákazách
dobytčích také v mnohé jiné
věci potřebuje moderní změny a doplnění,
vysvítá již z toho, že vláda již
roku 1921 uznala za vhodné podati národnímu
shromáždění návrh nového
zákona o dobytčích morech, ovšem nevyžádala
si před tím posudek povolaných zájmových
zastupitelstev, především zemědělských
rad. Poněvadž tento vládní návrh
v tehdejším zákonodárném období
nebyl vyřízen, jest nutně třeba, aby
vláda podala nový takovýto vládní
návrh. Co nejrychlejšímu podání
nového návrhu, přepracovaného podle
dalších zkušeností, jež zatím
byly nabyty, překáží však opět
to, že zvěrolékařské oddělení
ministerstva zemědělství při nedostatku
zaměstnanců může sotva zdolati běžné
práce, které vzrostly zvláště
v poslední době katastrofálním rozšířením
motolice ovčí v různých částech
republiky.
Na základě těchto vývodů navrhujeme,
poslanecká sněmovně Národního
shromáždění, račiž se usnésti:
1. Vláda se vyzývá, aby co nejdříve
podala Národnímu shromáždění
návrh na nový zákon o zvířecích
nákazách dobytčích, vyhovující
dnešním poměrům, v němž
by také na ochranu domácího dobytkářství
proti zavlečení nákaz z ciziny byly jasně
vytýčený hranice potřebné pro
uzavírání veterinárních úmluv
s cizími státy. Návrh, než bude podán,
budiž sdělen příslušným
zemědělským zájmovým zastupitelstvím,
aby k němu zaujala stanovisko.
2. Vláda se vyzývá, aby s republikou Polskou
sjednala úmluvu, jíž se ruší výhody
veterinárního rázu pro vzájemný
obchod s jatečným dobytkem, obsažené
v platné veterinární úmluvě
s protokolem závěrečným a dodatkovým.
3. Vláda se vyzývá, aby dokud nenabude účinnosti
nová úmluva s republikou Polskou, uzavřená
v duchu návrhu pod bodem 2, prováděla bezpodmínečně
o nejpřísněji, jak jest toho třeba
na ochranu domácího dobytkářství,
řádná zákonná a smluvní
ustanovení o dovozu zvířat, zvířecích
surovin a nositelů nakažliviny z Polska.
4. Vláda se vyzývá, aby udělení
povolení k dovozu polského jatečného
dobytka učinila bezpodmínečně závislým
na tom, aby tento dobytek byl dopraven bez dopravy pěšky
po veřejných cestách drahou přímo
až na jatky.
5. Vláda se vyzývá, aby se neprodleně
postarala o to, aby veterinární oddělení
ministerstva zemědělství bylo tak rozšířeno,
aby mohlo v každém směru stačiti na
nesmírně důležité úkoly
ve službě ochrany zemědělských
užitkových zvířat všeho druhů,
representujících značnou část
národního jmění proti ztrátám
způsobeným.nákazami.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přikázán zemědělskému
výboru poslanecké sněmovny.