I. posl. Windirsche a druhů min. financí o vedení
berních exekucí v berním okrese libereckém,
II. posl. Muny a soudr. min. veř. prací o nepřípustném
postupu báňského revírního
úřadu v Praze,
III. posl. Nitsche a druhů min. veř. prací
o zastavení zaopatřovacích platů hutníkům
zaměstnaným kdysi v Uhrách, a o zastavení
drahotních přídavků horníkům
provisionistům,
IV. posl. Koudelky, Srby, Kříže, A, Chalupy
a soudr. vládě, že jest nutno organisovati
pomoc zemědělcům, postiženým
živelními pohromami,
V. posl. Karpíškové a soudr. min. spravedlnosti,
že se porodním asistentkám odmítají
diplomy,
VI. posl. Johanise a druhů min. pošt a telegrafů
a min. financí o postupu státních úřadů
vůči nemocenským pojišťovnám
ve věci poštovného,
VII. posl. Johanise, dra Wintra a druhů min. financí
o zřízení silničního fondu,
kterému by byla povinna Ústřední sociální
pojišťovna půjčiti 1 miliardu Kč
ze svých prémiových reserv,
VIII. posl. Hampla, Geršla a druhů min. předsedovi
a min. národní obrany o zasahování
aktivního důstojnictva do sporných politických
otázek,
IX. posl. Davida, Chvojky, Pechmanové a druhů min.
financí o odpisu daní firmě Herrmann Müller
v Hrádku n./Nisou,
X. posl. dra Luchky, Bartela a druhů min. zemědělství
a veř. prací o stavbách na ochranu břehů
v území Praděda,
XI. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic
o neudržitelných poměrech v železniční
dopravě z Kraslic a do Kraslic,
XII. posl. inž. Kalliny, Matznera a druhů min. zemědělství
o úpravě předpisů pro provádění
prohlídky masa,
XIII. posl. inž. Junga a druhů min. zemědělství
a min. financí o škodách způsobených
mrazy na jižní Moravě,
XIV. posl. Kreibicha, Elstnera a soudr. ministrovi národní
obrany o smrti vojína Schäfera u dělostřeleckého
pluku čís. 52 v Josefově,
XV. posl. inž. Kalliny a druhů min. zemědělství,
že pohořelí nebyli ubytováni v zámku
v Ostrově,
XVI. posl.. inž. Kalliny a druhů min. pošt a
telegrafů o nezákonitém a šovinistickém
jednání českých poštovních
úředníků na karlovarské hlavní
poště,
XVII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra, že
policejnímu inspektorovi ve výslužbě
Alfredu Müllerovi z Karlových varů, dům
"Palmbaum" v Pražské ulici, nebyly vyplaceny
peníze, které si ušetřil na stejnokroj,
XVIII. posl. inž. Junga a druhů min. národní
obrany, aby se s déle sloužícími poddůstojníky
bývalého rakousko-uherského mocnářství
nakládalo podle zákona č. 54 Sb. z. a n.,
XIX. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra, že
brněnská zemská politická správa
udělujíc koncese postupuje jednostranně,
XX. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o
postupu opavského státního zastupitelství.
Chrastavský berní úřad nařídil
na den 24. května 1927 hromadné exekuce, aby vymohl
dlužné daně, poplatky a dlužné
splátky na dávku z majetku v obci Bílý
Kostel nad nisou. V uveřejněné dražební
vyhlášce byly uvedeny tyto případy:
Číslo | Vymáhaný | Odhadní | ||
Číslo | domu | nedoplatek | Nabízené movitosti | cena |
106/11 | 4 | 14.037.06 | 6 jalovic | 18.000 Kč |
111 | 23 | 2.450.--- | 2 krávy (červené straky) | 7.000 " |
108 /77 | 62 | 4.370.--- | 2 krávy (červené straky) | 7.000 " |
109 | 189 | 144.--- | 1 tažná kráva | 3.000 " |
17/67 | 84 | 348.50 | 1 kráva, 1 volek | 5.000 " |
25/94 | 16 | 232.60 | 2 krávy se 3 telaty | 7.000 " |
37/137 | 39 | 1.897.20 | kočár a užitková kráva | 6.400 " |
70/90 | 223 | 343.295.--- | kancelářské zařízení, suroviny | |
automobil, motorová stří- | ||||
kačka atd. | 1,262.000 " | |||
1/19 | 79 | 601.96 | stojan s různým zbožím | 2.000 " |
51/19 | 84 | 4.962--- | 3 dojnice | 12.000 " |
120/19 | 224 | 2.235.--- | kulečník, pohovka, zařízení | |
do hostinského pokoje | 3.750 " | |||
257/19 | 1 | 1.180.--- | 5 stolů, 25 židlí, 5 lavic, | |
výčep atd. | 2.450 " |
Ze seznamu jest patrno, že jde většinou o zemědělce,
proti nimž se vedla exekuce. Berní úřad
musil však věděti, že zemědělci
mají na jaře vždy velmi málo peněz
po ruce, poněvadž již nemají příjmů.
Výtěžek žní roku 1926, který
ostatně plynul ze špatné žně, byl
již dávno vyčerpán a nové příjmy
lze očekávati opět teprve z výtěžku
žní na podzim nebo v zimě 1927/1928. Příjem
mohli by si opatřiti pouze z dobytka, který mají
ve stájích, jejž by však musili prodati
za babku, čímž opět utrpí velké
ztráty. Nelze si vysvětliti, proč berní
úřad nařídil exekuci právě
v tuto nepříznivou dobu, neboť tím budou
postiženým stranám způsobeny vesměs
těžké hmotné ztráty. Svědčí
to jen o velmi špatném porozumění zemědělství.
Jest také všeobecně známo, že exekuce
byly vedeny na základě daňových předpisů,
vydaných bez zřetele ke skutečným
příjmům zemědělců a
při tom nebylo ještě vůbec rozhodnuto
o rekursech proti nim podaných. Vedení exekuce jest
také příkrou svévolí. Na doklad
toho uvádím, že pokud jde o dům číslo
4 v Bílém kostele nad Nisou, předsednictvo
ministerstva financí prohlásilo samo dopisem ze
dne 12. dubna 1927, číslo 1373/W-1926, že jest
ochotno v tomto případě učiniti opatření,
aby někdejší předpis dávky z
majetku a přírustku na majetku byl projednám
znovu.Nemůžeme pochopiti, jak se v takovémto
případě přes to mohla vésti
exekuce. Proto se tážeme pana ministra, je-li ochoten
působiti
1. aby se s případným vedením exekucí
proti rolníkům počkalo až po výmlatě
nové obilní žně 1927,
2. aby dříve, než se začne s berními
exekucemi, byly vyřízeny rekursy, podané
proti daňovým předpisům,
3. aby přeplatky vzniklé z dávky z majetku
a přírustku na majetku byly připsány
ny účet dlužných daní.
V Praze dne 24. května 1927.
Báňský revírní úřad
v Praze v poslední době stále více
osobuje si vůči revírní radě
pro obvod revírních báňských
úřadů v Praze a ve Slaném práva,
jež mu podle zákona nepříslušejí
zasahuje do kompetence revírní rady naprosto nepřípustně.
Dokonce osobuje si i právo neprosto bezdůvodně
a protizákonně vyhrožovati trestem jednotlivým
členům revírní rady, třebaže
k tomu nemá jakéhokoliv věcného právního
podkladu.
Tak u příležitosti zabavení 4. čísla
"Věstníku revírní rady pro obvod
revírních báňských úřadů
v Praze a ve Slaném" zaslal revírní
radě přípis č. j. 1853, v němž
ji nařizuje, aby žádala náhradu škody
vzniklé konfiskací na odpovědném redaktorovi,
případně na osobě za vzniklou škodu
odpovědné a to s pohrůžkou, že
jinak báňský revírní úřad
v Praze ze své dozorčí moci uloží
náhradu za vzešlé škody jednotlivým
členům revírní rady. Kromě
toho pak nařizuje revírní radě, aby
sama před vydáním každého čísla
obsah "Věstníku" přezkoumala.
Báňský úřad tímto přípisem
projevuje v nejvyšší míře neznalost
právních předpisů, zejména
pak tiskového zákona, jakož i drzost, s níž
zasahuje do vnitřních záležitostí
revírní rady. Neboť požadovati náhradu
škody na odpovědném redaktorovi jest nesmysl
a je nutno báňský úřad poučiti,
že odpovědný redaktor odpovídá
za obsah listu pouze z hlediska trestních zákonů,
že však není odpovědný za škody,
jež vzniknou řáděním censury.
Proto také revírní rada nemá oprávnění
požadovati náhradu škody na odpovědném
redaktoru a před žádným soudem nemohla
by podobný nárok uplatniti.
Stejným nesmyslem jako je požadavek náhrady
škody na odpovědném redaktoru je i pohrůžka,
že se uloží náhrada škody jednotlivým
členům revírní rady, takže nařízení
i pohrůžka jsou dokonalým dokladem nevědomosti
a pánovitosti báňského úřadu
resp. podepsaného Chudoby.
Revírní rada resp. její členové
nejsou povinni rovněž přezkoumávati
každé číslo "Věstníku".
K tomu právě určena funkce redaktora, k němuž
má rada plnou důvěru, a jenž také
ve "Věstníku" otiskuje pouze články
v intencích revírní rady, jež je povolána,
aby hájila zájmy dělnické třídy.
Podepsaní se proto táží pana ministra:
1. Ví pan ministr o postupu báňského
úřadu v Praze vůči revírní
radě pro obvod revírních báňských
úřadů v Praze a ve Slaném?
2. Jak hodlá poučiti úředníky
báňského úřadu v Praze o jejich
právech a o platných zákonných předpisech?
3. Jak hodlá zabrániti, aby se podobné případy
pro příště nemohly opakovati?
V Praze dne 1. června 1927.
Pane ministře!
I. Část dělníků bývalých
státních hutí ve Smolníku byla kdysi
přeložena do státních železáren
v Diósgyör, tam byli jednak přeloženi
do výslužby, jednak je stihlo neštěstí
a zanechali nezaopatřené vdovy a děti. Po
přeložení do výslužby navrátili
se většinou do své vlasti a atké vdovy
a sirotci žijí většinou v Československé
republice. Až do převratu dostávali své
důchody u příslušné bratrské
pokladny. Po převratu, v roce 1924, přiznala jim
správní rada bratrské pokladny v baňské
Štiavnici podle zákona 242/1922 - poněvadž
jsou českoslovenští státní občané
- provisi i s drahotními přídavky podle tohoto
zákona a také vyplácely. V březnu
1925 byla však výplata provisí zastavena a
důchodci dopisem bratrské pokladny odkázáni
na dobu, až tato věc bude upravena mezistátně.
Od té doby tito pensisté nedostávají
vůbec žádných zaopatřovacích
platů a, poněvadž jde vesměs o lidi
neschopné práce, jsou vydáni na pospas největší
bídě. Kdyby byly maďarskými státními
občany, příslušela by jim od tamější
bratrské pokladny pense, která by u mnohého
činila až 500 Kč měsíčně.
Tedy zákonem 242/1922 jsou již beztoho zkráceni
a nemohou dostati ani tuto silně zkrácenou pensi.
Dosud jsem zvěděl o těchto důchodcích,
jimž byla zastavena výplata jeich důchodů:
V Hutě Smolnické: Štefan Hudak, Josef Galatta,
vdova Marie Hilayová; ve Smolníku: vdova po Gustavu
Paulinském, vdova po Ondřeji Krisztianovi, vdova
po Štefanu Voventyovi, vdova po Štefanu Kucharovi, vdova
po Josefu Tokarovi, vdova Eva Neupauerová, Vdova po Štefanu
Hilayovi, Jan Zajac, Robert Schrötter, Štefan Lersch,
Antonín Krakovský, Evžen Wachsmann, tento nedostal
již 5 let vůbec žádný důchod;
v Štósu: vdova po Vojtěchu Scholtzovi, vdova
po Františku Csumakovi.
II. Bývalým astátním horníkům
na Slovensku vyplácela štiavnická bratrská
pokladna drahotní přídavek, který
jim však byl v říjnu 1926 bez pdůvodnění
zastaven a již v září téhož
roku byly jim poukázány částky jen
značně menší. Již před tím
nebyly jim platy poukazovány stejnoměrně,
nýbrž někteří staropensisté
nedostávali vůbec žádných přídavků,
kdežto jejich druhům, kteří s nimi pracovali
a mají týž počet služebních
let, přídavek vyplácen byl. Ani podúředníci
a dozorci, kteří podle zákona 242/1922 dostávají
stejnou provisi jako dělníci, nedostávají
drahotních přídavků, takže dostávají
vlastně sotva polovicizaopatřovacích platů,
které byly vypláceny dělníkům.
Hutník Jan Labdavszky ze Smolníku, který
na př. byl dán do provise po 35 letech služební
doby, přes několik žádostí a
zákroků nedostal drahotní přídavek,
by dokonce ani odpověď na mnoho žádostí.
Havíri Antonínu Dvorakovi z Hutě Smolnické
ústřední bratrská pokladny v Bratislavě
vypočítala ještě v roce 1924, že
má nárok na drahotní přídavek,
který do té doby činí asi 2300 Kč
a měl býti vyplácen bratrskou pokladnou v
Báňské Štiavnici. Bratrská pokladna
však jeho žádost v této věci zamítla
a dodnes ještě přídavku nedostal.
Poněvadž tito starodůchodci nemohou žíti
ze své směšné nepatrné provise,
měl by jim býti drahotní přídavek
vyplácen i dále, tím spíše, když
ceny potravin a předmětů potřeby neklesly
tak, aby to odůvodňovalo zastavené drahotního
přídavku. Bylo by také třeba, aby
výplata přídavků byla upravena tak,
aby byly vypláceny všem provisionistům - také
dodatečně.
III. Podle zákona 242/1922 dostávají úředníci,
podúředníci a dozorci ve výslužbě
stejnou provisi jako dělníci, dokonce bez drahotních
přídavků, které byly dělníkům
po určitou dobu vypláceny. Bylo by tedy třeba,
aby v připravovaném zákoně o pensích
horníků byly zaopatřovací platy odstupňovány
podle jednotlivých kategorií.
Táži se tedy pana ministra:
1. Ví pan ministr o právě vylíčených
poměrech zvláště o bídě
pensistů z Diósgyör a jak nespravedlivě
byly vypláceny drahotní přídavky?
2. Jest pan ministr ochoten postarati se nebo naříditi
a) aby staropensistům z diósgyöerských
železáren, kteří jsou českoslovenští
státní občané a bydlí v republice,
byla povolena přiměřená záloha
- i se zpětnou platností - dokud nebude vyřízena
jejich pense,
b) aby ostatním staropensistům byly vypláceny
i nadále drahotní přídavky,
c) aby drahotní přídavky byly poukazovány
také podúředníkům a dozorcům
v provisi a těm dělníkům, kteří
je dosud dostávali,
d) aby v novém zákoně byly provise odstupňovány
i pro staropensisty?
V Praze dne 18. května 1927.
Obyvatelstvo četných míst a krajů
republiky postiženo bylo zase těžkými
živelními pohromami a na stolech poslanecké
sněmovny i senátu hromadí se iniciativní
návrhy členů Národního shromáždění,
žádající vládu, aby pomohla postiženému
obyvatelstvu. Každoročně přicházejí
tyto živelní pohromy, postihujíce tu neb onde
zemědělský lid a každoročně
stejným způsobem členové Národního
shromáždění dožadují se
pomoci, kterou vláda vůbec neposkytne anebo jen
nedostatečně.
Soudíme, že takto napříště
nelze řešiti otázku ochrany zemědělské
práce a živobytí zemědělského
lidu. Zemědělství nuceno je počítati
s těžkým risikem své práce uprostřed
nespoutaných sil přírody, má však
právo dožadovati se na státu a jeho orgánech,
aby mu pomohly nésti mimořádné risiko
zemědělského podnikání a aby
organisovaným zásahem systematicky risiko toto snažily
se zmenšiti na míru nejmenší.
Nejpřirozenější ochranou proti risiku
práce zemědělcovy je náležitá
organisace pojištění, vybudovaného tak,
aby bylo co nejlevnější a pokud možno
nejpronikavěji zmírňovalo utrpení
postiženého zemědělského obyvatelstva.
Pojišťovny na soukromokapitalistickém základě
vybudované, nebo ovládané živly buržoasně
- kapitalistickými, nikdy nebudou s to, rozřešiti
tento palčivý problém zemědělské
výroby. Jen vyřejnoprávní organisace
živelního pojišťování, patřičně
ovládaná drobnými zemědělci,
mihla by tento problém řešiti.
Živelní pohromy, stíhající zemědělce,
nabývají rozsaho většího jmenovitě
tím, že velmi málo a nesoustavně se
podniká, aby vodní toky a bystřiny byly tak
upraveny, aby hrůzy a škody živelních
pohrom nezvyšovaly. Škodlivé účinky
povodní a zátop daly by se spoutat podstatně,
kdyby soustavně prováděna byla péče
o úpravu vodních toků, bystřin a bylo
zajištěno jejich využití.
Státní pomoc postiženým zemědělcům
omezuje se na nedůstojný systém subvencí
a podpor, které bídu postižených neléčí,
venkovský lid demoralisují a přicházejí
zpravidla úplně pozdě. Nejsou dosud vyřízeny
ani loňské podpory postiženým živelními
pohromami a kdyby se jim, jak úřady na tom trvají,
mělo dostati podpory in natura na př. v osivu, byli
by letos vůbec nezaseli. K tomu dlužno zdůrazniti
okolnost, že při tomto systému podpory přicházejí
zkrátka zpravidla drobní zemědělci,
postižení nejtížeji, neboť rozhodování
o podporách děje se nepořád nespravedlivě
a stranicko politicky ve prospěch zemědělců
větších a velkých.
Vláda dosud neprovedla zákon ze dne 15. října
1926 č. 227 Sb. z. a n., aby přirozené risiko
zemědělského podnikání zmírněno
bylo na míru co nejmenší. V této době
předkládá vláda Národnímu
shromáždění návrh zákona
požadující miliardu na zřízení
automobilových silnic. Nechceme nijak podceňovati
význam tohoto kroku pro zlepšení dopravních
cest republiky, přece musíme vysloviti, že
jistě stejně naléhavým je dokončiti
úpravy na našich velkých řekách
Labi, Vltavě, Moravě, Váhu a Uži a energicky
upraviti všechny významnější vodní
toky a bystřiny v republice. A to nikoli jen proto, aby
úpravy tyto umožnily využití těchto
vodních toků pro další úkoly
národohospodářské, nýbrž
také proto, aby jimi chráněna byla zemědělská
práce a existence pracujících zemědělců
od zátop a povodní.
Podepsaní se proto táží:
1. Je vláda ochotna upraviti ochranu zemědělců
proti risiku, plynoucímu z přirozených sil
přírody moderně, účelně
a způsobem vyhovujícím?
2. Je vláda ochotna zaříditi, pokud nebude
moderní úpravy zemědělského
pojištění, aby státní pomoc postiženým
zemědělcům dála se rychle, nestranně
a se spravedlivým zřetelem na postižené
drobné zemědělce?
3. Je vláda ochotna předložiti k ústavnímu
projednání zákon pro opatření
potřebných prostředků k upravení
našich vodotoků a bystřin, pokud možno
co nejrychlejšímu, aby povodně a zátopy
neničily výsledky práce zemědělcovy?
V Praze dne 9. června 1927.
V posledních letech opakují se případy,
že porodním asistentkám politické úřady
odnímají diplomy, aniž proti nim zavedeno bylo
řádné řízení administrativní,
tím méně soudní. Porodní asistentky,
jimž tento neodůvodněný postup politických
úřadů způsobil nemalé škody,
jednak úhonou na pověsti, jednak ztrátou
obživy a existence, podaly v četných případech
stížnosti k nadřízeným politickým
úřadům, jmenovitě také k nejvyššímu
správnímu soudu.
Avšak stížnosti tyto se nevyřizují,
ačkoliv od podání uplynula již drahná
doba, takže je na snadě domněnka, že nejvyšší
správní soud umělými průtahy
oddaluje vyřízení, jež muselo by býti
pro stěžovatelky příznivé.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
zda se postará o nápravu, o bezodkladné projednání
a vyřízení stížností a
učiní opatření, aby případy
neodůvodněného stíhání
porodních asistentek se neopakovaly?
V Praze dne 8. června 1927.
Nemocenské pojišťovny, které byly zkráceny
na svých příjmech jak zákonem o sociálním
pojištění, tak zejména výkladem
tohoto zákona při rozhodnutí nejvyššího
správního soudu ze dne 14. dubna 1927 o placení
pojistného za 6 dnů v týdnu, ocitají
se v tísnivé finanční situaci, ježto
úkoly na ně vznesené zůstaly oproti
minulé době neztenčeny.
Ačkoliv zákon o sociálním pojištění
v § 255. výslovně stanoví, že všechny
veřejné úřady a korporace mají
vycházeti vstříc žádostem, na
ně vzneseným nemocenskými pojišťovnami
a jim v plnění jejich úkolů nepomíhati,
přece pozorujeme u orgánů veřejné
správy velkou aversi vůči těmto veřejně
prospěšným ústavům, kterou projevuje
postup úřadů vůči nim.
Zrušení výměrkování poštovného
jest jedním z nevlídných aktů vůči
nemocenským pojišťovnám, ale nezůstalo
při něm. Nemocenské pojišťovny
musily pro vysoké poštovné sáhnouti
k tomu, že svoji korespondenci v blízkém okruhu,
zejména platební výměry, doručují
osobně. Tento úmysl (doručovati osobně)
byl sdělen již ministrovi pošt p. dru Fatkovi
při jednání o zrušení poštovního
paušálu a pan ministr výslovně připustil
možnost tohoto opatření jestliže budou
dbány meze, stanovené poštovním zákonem.
Nyní se nám však hlásí případy,
že zemská správa politická vystoupila
proti doručování platebních výměrů
poslíčkem (proti nemocenské pojišťovně
ve Žluticích) a že důchodový kontrolní
úřad revisemi v některých pojišťovnách
(O. n. p. v Blatné) zjišťoval, že se platební
výměry doručují osobně. Akce
tyto byly vedeny s odůvodněním, že prý
postup uvedený odporuje poštovnímu zákonu.
Poštovní zákon v § 12 však stanoví,
že z poštovního regálu jsou vyňaty
a zákazu vytčenému v § 9 nepodléhají
dopisy, aneb periodické spisy:
a) když nejsou zapečetěny, neb jakýmkoliv způsobem uzavřeny, nebo
b) když se zasílají služebníkem,
nebo vlastním poslem, nebo vůbec nějakou
osobou, náležející k domácnosti
odesílatele, neb adresáta, aneb vůbec k tomuto
zasílání osobou zvlášť najatou
a když ten, který dodání obstarává,
neb vykonává, se nezabírá sbíráním
dopisů a časopisů pro dopravu více
odesílatelů neb adresátům za plat.
Také okresní správa politické, které
celou řadu spisů zasílají nemocenským
pojišťovnám k vyjádření,
nejednají vždy náležitě a spisy,
které by měly okresní politické správy
pojišťovnám zasílati jako věc úřední,
a tedy porta prostou, zasílají se s označením,
že porto platí adresát. Tento případ
zjištěn byl u okresní správy politické
v Náchodě při styku s nemocenskou pojišťovnou
"Budoucnost" v Hornově n. Met.
Tážeme se pánů ministrů pošt
a telegrafů a ev. financí:
1. Ví pan ministr o okolnostech, které odporují
zákonu?
2. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti tyto naše
stížnosti a přičiniti se o to, aby byla
sjednána náprava?
V Praze dne 14. června 1927.
Podle zprávy, kterou dalo ministerstvo financí dennímu
tisku, bude v nejbližší době předložena
senátu Národního shromáždění
vládní osnova o silničním fondu.
V návrhu osnovy, který byl předložen
poradnímu sboru pro otázky hospodářské,
je v osnově ustanovení, že základem
fondu silničního má býti půjčka
1 miliardy Kč. kterou bude Ústřední
sociální pojišťovna povinna zapůjčiti
k účelům tohoto fondu.
Toto ustanovení je dalekosáhlého významu
pro hospodářství a příspěvky,
vybranými od dělníků a zaměstnavatelů
na sociální pojištění dělnické.
Je opravdu ojedinělým zjevem, že ministerstvo
předkládá takovou osnovu, ale před
tím nejednalo s Ústřední sociální
pojišťovnou a že do veřejnosti dostane se
oficielní zpráva, až když osnova je úplně
hotova, bez vědomí - a v některých
ustanoveních proti vůli - odpovědných
činitelů Ústřední sociální
pojišťovny.
Podle dosavadních našich zkušeností nebylo
nikdy takto jednáno se žádným peněžním
ústavem, který sleduje zájmy výdělečné
a tento postup zakouší na sobě teprve veřejnoprávní
sociálně-pojišťovací ústav
s veřejně-prospěšnými tendencemi.
Osnova neobsahuje ani žádných ustanovení
o tom, jakým způsobem bude zápůjčka
ta zaručena. Neustanovuje bližších dat
o způsobu, v kolika letech a jak velkými obnosy
měla by býti zápůjčka sociální
pojišťovnou realisována.
Máme prozumění pro určité produktivní
účely silničního fondu. Nechápeme
však, proč k uskutečnění této
akce má býti povolána jedině Ústření
sociální pojišťovna, representující
pojištění dělnické a to byvši
k tomu donucena bez slyšení jejich zákonných
zástupců.
Upozorňujeme, že zákon o sociálním
pojištění má v § 180 zvláštní
ustanovení, jednající o ukládání
jmění Ústřední sociální
pojišťovny. Tento paragraf byl k podnětu a za
účasti ministerstva financí formulován
a prospívá zájmůmů státním
tím, že stanoví povinnost Ústřední
sociální pojišťovny, aby aspoň
30% měla uloženo v čsl. státních
papírech, neb v těch, které určí
ministr sociální péče v dohodě
s ministrem financí.
Otázka ta mohla býti vyřešena tím
způsobem, kdyby k účelům stavění
silnic byly vydány státní obligace, které
by Ústřední sociální pojišťovna
mohla kupovati podle § 180, a to tím spíše,
poněvadž některé odborné kruhy
uvádějí, že v budoucnu nebude dostatečné
množství státních papírů,
aby v nich mohla Ústřední sociální
pojišťovna 30% nashromažděných premiových
reserv ukládati.
Ustanovení o silničním fondu v dnešní
formě bylo by s to ohroziti nejen možnost splnění
tohoto zákonného ustanovení, ale také
ohroziti účely, ke kterým v prvé řadě
má býti použito jmění sociálně-pojišťovacích
ústavů, totiž k vybudování sociálně
zdravotních ústavů, věnovaných
pojištěncům, k podporování všeobecných
i zvláštních akcí, směřujících
k odvrácení předčasné invalidity
pojištěnců a jich rodinných příslušníků,
k potírání sociálních chorob
(tuberkulosy, nervosy, alkoholismu, pohlavních chorob,
rakoviny a pod.), kteréžto úkoly musí
býti v prvé řadě respektovány.
Úplně bude zamezeno, aby Ústřední
sociální pojišťovna podporovala svými
zápůjčkami úvěr komunální
a hypotekární a tím i stavební ruch,
jehož rozvinutí je předpokladem pro zlepšení
zdravotního stavu obyvatelstva republiky.
Protestujeme proti uvedenému postupu ministerstva financí,
shledávajíce v něm zásah do autonomie
ústavů sociálně-pojišťovacích
a tážeme se pana ministerského předsedy,
pana ministra financí a pana mnistra sociální
péče, proč o této důležité
věci nebylo jednáno s povolanými činiteli
ve stadiu přípravném a tážeme
se dále, zda jsou uvedené páni ministři
ochotni dáti zákonu o silničním fondu
takové znění, které by zajišťovalo,
aby úkoly Ústřední sociální
pojišťovny nebyly rušeny?
V Praze dne 14. června 1927.
Diskuse i známé záležitosti bývalého
generála p. R. Gajdy zúčastnil se loňského
roku také p. Fr. Kurfirst byl jako záložní
čs. důstojník členem "Nezávislé
jednoty legionářů". Pro tento spisek
byl nyní - podle novinářských zpráv
- p. Kurfirst ze jmenovaného spolku vyloučen a vylučovací
nález podepsal velitel 12. pěší divisa
p. generál Prchala.
Z toho je zřejmo, že spolek, k jehož členům
náleží aktivní důstojníci,
zabývá se spornými politickými otázkami
a zasahuje do nich. Tážeme se proto:
1. Pokládá pan ministerský předseda
s panem ministrem národní obrany za vhodné,
aby aktivní důstojníci byly členy
spolku, který sleduje jednostranné politické
cíle a který - jak plyne z valoučení
Kurfirstova - ostentativně se staví za osobu, která
byla armádní správou z trestu zbavena své
vojenské hodnosti?
2. Důvěřuje vláda a vojenská
správa důstojníkovi, který takový
politický čin podpisuje svým jménem,
jak to učinil p. generál Prchala?
V Praze dne 14. řervna 1927.