II. volební období. | 4. zasedání. |
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Mzdy a platy buďtež vypláceny předem
a to, jsou-li mzda nebo plat vyměřeny podle měsíců
nebo období delších, vždy prvního
dne měsíčního období; jsou-li
vyměřeny podle období kratších;
podle hodin, kusu neb jednotlivých výkonů,
prvního dne každého týdenního
období.
(2) První mzdu (plat) jest vyplatiti vždy v den nastoupení
služby nebo práce a to ještě před
jejím započetím. Nespadá-li den nastoupení
v jedno s dnem, stanoveným pro výplatu mzdy (platu),
jest vyplatiti její poměrnou část.
(1) Nelze-li výši mzdy (platu) předem přesně
stanoviti; zejména vyměřuje-li se podle hodin,
kusu neb jednotlivých výkonů, jest vyplatiti
mzdu průměrnou (plat průměrný).
(2) Průměrnou mzdou (průměrným
platem) je mzda (plat), kterou vydělá dobře
zapracovaný zaměstnanec téhož oboru
a téže kategorie v témž závodu
po př. jeho oddělení a není-li takového
v závodě, tedy v témže obvodu, v němž
závod leží.
(3) Průměrnou mzdu (průměrný
plat) stanoví podle zásad předchozího
odstavce pro různé druhy práce (služby)
závodní výbor a kde ho není, důvěrnický
sbor a kde není ani toho, závodní schůze
zaměstnanců.
(4) O námitkách zaměstnavatelových,
pokud byly podány do 3 dnů ode dne, kdy mu písemné
usnesení závodního výboru o výší
průměrné mzdy bylo doručeno, rozhodne
rozhodčí komise s konečnou platností,
zřízená podle zákona o závodních
výborech.
Zjistí-li se dodatečně rozdíl mezí
skutečně docílenou mzdou (platem) a mzdou
průměrnou (platem průměrným),
přičte se tento rozdíl k průměrné
mzdě (průměrnému platu) neb se od
ní odečte pří nejblíže
příští výplatě dle toho;
zda průměrná mzda je nižší
neb vyšší nežli mzda skutečně
docílená.
(1) Veškerá ujednání odporující
tomuto zákonu jsou právně neúčinná,
(2) Zaměstnavatel, jenž by naváděl zaměstnance
k jích porušení, dopouští se přestupku,
který se trestá vězením od 1 do 3
měsíců a pokutou od 500 Kč do 10,000
Kč.
(3) Použije-li pří tom zaměstnavatel
vůči zaměstnanci vyhrůžek, dopouští
se přečinu, který se trestá vězením
od 2 do 6 měsíců a peněžitou
pokutou od 5,000 Kč do 50,000 Kč;
(4) Peněžité pokuty musí být
uloženy vždy vedle trestu na svobodě a plynou
do fondů okresní nemocenské pojišťovny,
v jejímž obvodu leží závod,
(5) Příslušným je okresní soud,
v jehož obvodu leží závod.
(1) Zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Současně pozbývají
platnosti všechna ustanovení, jež odporuji tomuto
zákonu.
(2) Zákon provede ministr sociální péče
v dohodě s ministrem spravedlností.
Bezprostředním podnětem k podání
návrhu zákona o způsobu vypláceni
a účtování mezd a platů je
prodlužování nejen účetních,
ale i výplatních období, jež zavádí
pří dělnických mzdách v poslední
době řada velkých podniků. V kapitalistických
poměrech je dělník nucen nejen prodávati
pracovní sílu, ale i dávati ji zaměstnavateli
na úvěr. Nezaměstnaný dělník,
jenž vyčerpal úspory, měl-li jaké;
když nalezne konečně zaměstnání,
pracuje první dobu na úvěr, aniž se
někdo stará, kde sežene prostředky nutné
k výživě. Zatím co vytváří
nové hodnoty, je dělník odkázán
úplně sám na sebe; z jakých prostředků
obnoví svou pracovní sílu. Je nucen se dále
zadlužiti, zatím co podnikatel vedle nadhodnoty shrábne
také úroky ze zadržené mzdy. Čím
delší je výplatní období, tím
větší je celková suma úroků,
jež musí platit dělník ze svého
dluhu a tím větši jsou také úroky,
jež shrábne ze zadržené mzdy podnikatel.
Škodovy závody v Plzní ku př. vyplácejí
asi 2 mil. Kč mzdy týdně. První výplata
pro nastoupivšího dělníka jest až
v sobotu v druhém pracovním týdnu čili
po 14 dnech, Pří 5%ním úroku vyzíská
podnik na zadržené týdenní mzdě
ročně 100,000,- Kč, ježto se pak mzda
v tomto závodě vyplácí o 14 dnů
pozadu, získává tímto způsobem
200,000,- Kč ročně. Nejinak je tomu v jiných
podnicích jako ku př. u Pražsko-železářské
Společnosti.
Pokud se účtování mezd týče,
má předně pro dělníka ten význam,
že čím delší je účetní
období, tím nepřehlednějším
se stává pro dělníka zjištění
úhrnné sumy vydělané mzdy, takže
těžko může kontrolovati případné
nesprávnosti, jichž se zaměstnavatel pří
výpočtu mzdy dopustil.
Mimo to systém záloh má mzdu dosud nesúčtovanou
znamená zpravidla nové zkracování
dělníka, poněvadž zálohy bývají
nižší nežli skutečně docílená
mzda, takže úrok ze zadržené diference
shrabuje opět na úkor dělníka zaměstnavatel.
Racionalisační snahy vedou právě nyní
podnikatele k tomu, že prodlužují výplatní
a účetní období pro výplatu
mezd, čímž ovšem daný stav ještě
zhoršují.
Z těchto praktických a pro dělnictvo svrchovaně
nepříznivých zkušeností a ze
skutečnosti, že platné zákonodárství
neposkytuje v této otázce dělníkům
patřičné ochrany, vychází náš
návrh, jenž je vybudován na těchto zásadách:
1. mzdy a platy se vyplácejí předem;
2. kde nelze výší mzdy předem zjistiti,
vyplácí se tak zv. mzda průměrná,
jejíž výší stanoví podle
určitých zákonem předepsaných
zásad závodní výbor;
3. období výplatní se řídi
dle období, podle nichž se mzda (plat) vyměřuje;
vyměřuje-li se podle období kratších
nežli měsíc, nebo podle hodin, kusu neb jednotlivých
výkonů, vyplácí se týdně;
4. předpisy navrhovaného zákona jsou povahy
donucovací a nesmějí býti smlouvou
vyloučeny.