II. volební období. | 4. zasedání. |
Pražská telefonní ústředna byla
zařízena bezprostředně po převratu
asi na 10.000 účastníků v systému
manuelním - ústřední baterie - což
byl, ve srovnání s jinými městy světovými
a vzhledem k jevící se potřebě, počet
naprosto nedostačující.
Aby bylo vyhověno v dobách popřevratových
aspoň částečně žádostem
o telefon a aby mohly býti narychlo připojeny jmenovitě
také všechny státní úřady
na pražskou telefonní síť, byla přizpůsobena
a rozšířena pražská místní
ústředna provisorně pomocí tak zvaného
systému roztřiďovacího na 13.500 účastníků.
Na dlouhou dobu nebylo však lze s tímto počtem
vystačiti, zvláště když počet
přihlášených účastnických
stanic den ode dne značně stoupal. Kromě
toho při tak velikém počtu účastníků
zapojených na ústřednu v systému manuelním
kladou se na telefonní personál tak značné
požadavky, že se nelze diviti, jestliže tento v
dobách silné frekvence nebyl s to, aby se svého
úkolu řádně zhostil. To zase bylo
ovšem předmětem stálých stížností
na telefonní poměry v Praze.
Bylo tedy nutno uvažovati o rychlé odpomoci, to jest
buď vybudovati další 10.0000vé ústředny
v systému manuelním a tyto navzájem spojiti
zprostředkovacími vedeními (tím ovšem
trpí rychlost odbavování rozhovorů),
aneb přejíti k systému automatickému,
který si v té době již v jiných
zemích vítězně razil cestu.
Po bedlivém studiu různých telefonních
zařízení v cizině rozhodla se proto
státní poštovní a telegrafní
správa v roce 1921 zavésti v Praze osvědčený
systém automatický podle patentů firmy Siemens
a Halske. Podle téhož systému bylo již
té doby zřízeno mnoho telefonních
sítí ve větších i menších
městech Německa, Švýcar a Italie (Řím,
Milán, Janov, Turin), jakož i v mnohých jiných
městech evropských i zámořských.
Dlužno poznamenati, že podobné rozsáhlé,
komplikované a nákladné projekty automatických
ústředen lze svěřiti jen několika
málo světovým firmám, které
po dlouholetých zkušenostech jsou schopny převzíti
za přesná provedení úplnou záruku
a jichž vědecké laboratoře i velký
počet vynikajících odborníků
zajišťuje dokonalé teoretické i praktické
propracování.
Systém automatický skytal podle zkušeností
největší záruku bezvadného telefonního
provozu a vzhledem k místním poměrům
pražským jevil se nejvýhodnějším.
Zaručoval totiž možnost naprosto nutné
decentralisace telefonního provozu, která již
z ohledu rychlého rozšiřování
Velké Prahy nedala se odkládati a bylo nutno počítati
s možností zříditi v Praze v dohledné
době několik ústředen s celkovým
počtem as 50.000 hlavních účastnických
stanic. (Budapešť buduje automatické ústředny
pro 65.000 účastníků, Mnichov pro
50.000 účastníků atd.).
Jest přirozeno, že projekt takového rozsahu
a takové důležitosti jest třeba řešiti
jednotně a na témž podkladě, nedoporučuje
se však budovati vše najednou, nýbrž v po
sobě jdoucích etapách. Státní
poštovní a telegrafní správa postupovala
v tomto případě velmi obezřetně
a rozdělila celý rozsáhlý projekt
vybudování pražských telefonních
ústředen v systému automatickém i
příslušné kabelové sítě
na několik do sebe zapadajících period a
jak bude lze seznati z dalších vývodů,
byl postup tento jak v ohledu provozním, tak i pokud úspornosti
se týče, volen šťastně.
Ve směru provozním byla volba tohoto způsobu
vhodna do té míry, že bylo lze po důkladném
propracování v první etapě - započaté
roku 1921 a skončené koncem roku 1925 - přepojiti
účastníky z ústředny manuelní
bez poruch na ústředny automatické a pokud
úspornosti se týče, byly další
etapové části telefonního automatického
zařízení v Praze cenově stlačeny
tak, že při druhé části výstavby
objednané u firmy Siemens a Halske v roce 1925 byla cena
objednaného zařízení nižší
o 35% a cena části další, uskutečněné
v posledních dnech, jest o 53% nižší ceny
části objednané z roku 1921, ačkoli
budou tentokráte dodána zařízení
v detailech techniky ještě dokonalejší
a prostorově výhodnější. Výhodnost
ceny této nejnovější části
telefonních automatických zařízení
v Praze vysvítá mimo jiné ve srovnání
s obdobným zařízením na př.
ve Francii, kde byla zadána poštovní a telegrafní
správou první část automatických
telefonních zařízení pro Paříž
- pro 40.000 účastníků - firmě
International Standard Western Electric Company v systému
ťRotaryŤ za přibližně stejnou cenu
nejnověji objednaného zařízení
pražského, ačkoli se jednalo ve Francii o zadávku
svým rozsahem daleko větší.
Uváží-li se, že provedení první
části automatických zařízení
pro Prahu pro 16.000 účastníků zadaného
firmě Siemens a Halske v roce 1921 mohlo býti realisováno
až koncem roku 1925, druhá pak část
zařízení z roku 1925 na dalších
16.000 účastníků jest rozvržena
na tři roky, tedy až do roku 1928, jest samozřejmo,
že také při třetí části
tohoto programu na dalších 20.000 účastníků
nutno počítati s dobou aspoň 3-4 roků,
nežli tato komplikovaná zařízení
se v továrně vyrobí, v ústřednách
zmontují a předají provozu.
První dvě etapy výstavby zahrnují
v sobě zařízení automatických
ústředen v Jindřišské ulici na
20.000 účastníků, na Vinohradech a
na Smíchově po 6000 účastnících.
Tato zařízení vystačí podle
výpočtu v některých částech
města pouze asi na 3 roky. Státní poštovní
a telegrafní správa musí však dbáti
toho, aby vyhověla podle možnosti zvýšeným
požadavkům, které na ni klade rozvíjející
se obchod a průmysl a tudíž aby v brzké
době vyhověla všem žádostem nově
přihlašovaných uchazečů o telefon
ve všech částech Velké Prahy. Podle
toho musí včas zaříditi další
vybudování pražských automatických
ústředen i s potřebnou sítí
kabelovou a to tím spíše, ježto s chystaným
zavedením počítadel jednotlivých hovorů
zamýšlí státní poštovní
a telegrafní správa provésti i vhodnou reformu
telefonního tarifního systému, která
bude míti zcela nepochybně velmi příznivý
vliv na rychlý příliv telefonních
účastníků ve všech částech
Velké Prahy.
Po důkladných poradách v ministerstvu pošt
a telegrafů bylo rozhodnuto, aby se s největším
urychlením zřídila další okrajová
ústředna na Letné na kapacitu 6-10.000 účastníků.
na kterou budou zapojeny účastnické stanice
na Letné, v Bubenči, v Dejvicích, Holešovicích,
aby nebylo nutno klásti stále nákladné
kabely s velkým počtem žil z ústředny
v Jindřišské ulici až do těchto
vzdálených míst. Podobně jest tomu
i s projektovanou ústřednou na 4-10.000 účastníků
v Libni, na kterou budou připojeny účastnické
stanice z Vysočan, Libně a částečně
i z Karlína. Na Starém Městě, v centru
obchodního ruchu, bude vybudována další
automatická ústředna na 6000-10.000 účastníků,
aby bylo odlehčeno automatickým ústřednám
v Jindřišské ulici. Podobně i pro obvod
Vršovic a Nuslí nestačí pro budoucnost
automatická ústředna vybudovaná pro
6000 účastníků v Moravské ulici
na Vinohradech a třeba počítati se zřízením
další 4000ové automatické ústředny
- jako doplňovací ústředny vinohradské
- v novostavbě poštovní budovy ve Vršovicích.
Tím ovšem nebudou v budoucích letech práce
spojené s vybudováním telefonu ve Velké
Praze skončeny, nýbrž nutno ještě
uvažovati o zřízení dalších
okrajových ústředen v různých
částech Velké Prahy podle toho, v kterém
směru se bude město nejrychleji rozšiřovati.
Bude samozřejmě i pak nutno z důvodů
technických i provozních voliti zase tentýž
jednotný systém.
Jelikož v úvahu přicházející
zařízení automatická má firma
Siemens a Halske patentována, a ježto se jednalo podle
vylíčeného stavu věci pouze o pokračování
v rozšíření stávajících
zařízení doplněním dodávek
a prací, jež jsou nerozlučně spojeny
s původní zadávkou a při nichž
jest prokázáno, že v zájmu věci
mohou býti provedeny toliko původním dodavatelem,
nebylo nutno v této záležitosti - aniž
by bylo potřeba učiniti úchylku od zásad
zadávacího řádu, kterou pro státní
podniky, spravované podle zásad obchodního
hospodaření, při pouští §
12 prováděcího nařízení
Sb. z. a n. c. 206 ex 1924 k zákonu podnikovému
z 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n. - vypisovati veřejnou
neb omezenou soutěž, nýbrž bylo lze s
použitím § 5, bod a) i b) (nařízení
vlády republiky Československé ze dne 17.
prosince 1920 o zadávání státních
dodávek a prací Sb. z. a n. 667/20) firmu vyzvati,
aby předložila příslušné
nabídky, na jichž podkladě byla objednávka
na další část automatických zařízení
vypracována a se souhlasem Správního sboru
podniku ťČeskoslovenská poštaŤ schválena.
Z uvedeného vysvítá, že postup státní
poštovní a telegrafní správy byl podle
platných předpisů správný,
do všech důsledků promyšlený a
zajišťuje dokonalé a spolehlivé řešení
obsáhlého a velmi odpovědného problému
vybudování pražské telefonní
sítě.
Při rozhodování o tak důležité
a komplikované záležitosti, jako jest výstavba
pražských automatických ústředen,
vyžadující v celku velkých peněžních
obětí, jsou si příslušní
činitelé plně vědomi své velké
zodpovědnosti, zvláště když jsou
jim známy neblahé následky, které
by se dostavily, kdyby byl učiněn nesprávný
krok, v důsledku jehož by snad telefon ve Velké
Praze nedokonale fungoval a k jakým škodám
národohospodářským by to mohlo vésti.
Stejně obezřelým způsobem postupují
proto také poštovní a telegrafní správy
v jiných státech.
Automatická telefonní zařízení
doposud v Praze podle patentů firmy Siemens a Halske vybudovaná,
fungují přes svou oproti jiným městům
nadměrnou přetíženost bezvadně
a světové jméno firmy zajišťuje
již samo úspěch při vybudování
dalších tak dalekosáhlých zařízení.
Kromě toho zavázala se firma Siemens a Halske vyráběti
zařízení určená pro Prahu v
míře pokud možno nejvyšší
v republice Československé a užívati
pokud lze hmot tuzemského původu.