II. volební období. | 4. zasedání. |
Die Unterzeichneten stellen den Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik
hat folgendes Gesetz beschlossen:
Der Punkt 1, des 1. Absatzes des § 4 des Gesetzes Nr. 267/21
wird aufgehoben.
Der erste (1.) Absatz des § 7 hat zu lauten:
ťDer Staatsbeitrag kommt dem eineinhalbfachen Betrage gleich,
der dem Unterstützten von der Fachorganisation aus ihren
Mitteln gezahlt wird.Ť
Der Punkt 4 des § 6 hat zu lauten:
ť4. wer den Staatsbeitrag während der Arbeitslosigkeit
durch 7 Monate im Jahre gerechnet von dem ersten Tage der Arbeitslosigkeit,
für den ihm der Beitrag ausgezahlt wurde, bezogen hat oder
wer den Beitrag in derselben Periode durch 6 Monate ununterbrochen
bezogen hat;Ť
Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister für
soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern
betraut.
Der Punkt 1 des 1. Absatzes im § 4 des Gesetzes Nr. 2671921
besagt, daß Gewerkschaftsorganisationen gezwungen sein können,
jede sich anmeldende Person als Mitglied aufzunehmen. Diese Bestimmung
hat schon in vielen Fällen zu Schwierigkeiten geführt,
da bekanntlich fast alle Gewerkschaftsorganisationen neben ihrer
Unterstützungstätigkeit bestimmte ethische und soziale
und nationale Weltanschauungsrichtungen vertreten. Gerade diese
bestimmte geistige Einheit der Gewerkschaften in Bezug auf ihre
Mitgliederzusammensetzung ist die Grundbedingung ihrer inneren
Geschlossenheit. Das ist auch der Grund, warum die Gewerkschaften
ihre Mitglieder nicht wahllos aufnehmen, sondern in ihren Satzungen
fast allgemein die Bestimmung haben, daß die Aufnahme neuer
Mitglieder ohne Angabe von Gründen abgelehnt werden kann.
Aber nicht nur die weltanschaulichen Unterschiede bedingen eine
Aufhebung dieser Bestimmungen des 1. Absatzes im Punkt 1 des §
4. Bekanntlich haben z. B. einige Angestelltengewerkschaften die
Satzungsbestimmung, daß sie nur männliche Mitglieder
aufnehmen; diese müßten auch weibliche Mitglieder von
nun ab aufnehmen. Aber nicht nur die Geschlossenheit der Organisation,
auch ihre einheitliche Bildungsarbeit müßte leiden
wenn sie wahllos Mitglieder aufzunehmen gezwungen würden.
Der im Gesetz vorgesehene Ausweg der Schaffung von Sondergruppen
mit geringerem Werte als Mitglieder vollen Ausmaßes ist
nicht nur unglücklich gewählt, sondern auch eine schwere
Belastung der Organisation mit Mehrarbeit. Da genügend Organisationen
aller Art vorhanden sind, bedarf es einer derartigen Bestimmung
im Gesetze nicht. Im Sinne der Aufrechterhaltung der Selbstverwaltung
des Gewerkschaften wird deshalb die Aufhebung des Punktes 1, im
1. Absatz des § 4 gestellt.
Die Abänderung des § 7 zeigt sich ebenfalls als nötig.
Bisher wird der Staatsbeitrag im gleichen Ausmaße wie er
seitens der Gewerkschaft gezahlt wird, vom Staate bezahlt und
zwar durch 13 Wochen. Dieses Ausmaß hat sich als unzulänglich
erwiesen. In zahlreichen Industrien währen die Krisen viele
Monate lang. Aber schon nach 3 Monaten endet die Unterstützung
der Arbeitslosen, so daß diese bei längerdauernden
Arbeitslosigkeit ohne jede Fürsorge bleiben. Die Gewerkschaften
können auf keinen Fall eine größere Last aus diesem
Unterstützungszweige auf ihre Schultern nehmen. Deshalb will
der vorliegende Antrag, daß es den Gewerkschaften ermöglicht
werde, ihre bisherigen Unterstützungssätze auf die Hälfte
herabzusetzen während der Staatsbeitrag auf das eineinhalbfache
des Gewerkschaftsbeitrages gesteigert würde. Die Gewerkschaften
könnten, mit den gleichen Summen wie bisher ihre Mitglieder
bis zu 6 Monaten mit Arbeitslosenunterstützung versehen und
dadurch unendliches Elend verhindern. Andererseits würde
die Höhe des Gesamtbezuges der Arbeitslosen außerordentlich
erhöht werden, d. h. bei gleichbleibender Wochenunterstützung
um die doppelte Zeit - von 13 Wochen auf 26 Wochen - ausgedehnt
werden.
Der staatliche Aufwand für diese Mehrleistung wäre nicht
so erheblich, umsomehr, als der Staat durch die Einführung
des Genter Systems große Ersparnis aus dem Konto der Arbeitslosenunterstützung
machen konnte.
Aus einer Statistik des Ministerialsekretärs Dr. Rosenkranz
vom Ministerium für soziale Fürsorge entnehmen wir,
daß der Staat nachfolgende Beträge für Arbeitslosenunterstützung
leistete:
1919..... | 260,532.480.- | |
1920..... | 94,978.185.- | |
1921..... | 76,156.845.- | |
1922..... | 209,398.718.- | |
1923..... | 392,227.160.- | |
1924..... | 140,056.921.- | |
1925 bis März. | 35,536.380.- | |
1925 vom 1. April bis 31./3. 1926 |
3,675.572.- |
Aus diesen Ziffern geht hervor, daß der Staat durch Einführung
des Genter Systems geradezu ungeheuerliche Ersparnisse gemacht
hat. Die Änderung, wie sie der vorliegende Antrag vorsieht,
beinhaltet eine Vermehrung der Staatsleistung um 100%, d. h. die
staatlichen Beiträge würden auf etwa 7 Mill. Kronen
steigen - einen Betrag, der im Verhältnis zu den ehemaligen
Leistungen des Staates noch immer außerordentlich gering
ist. Und doch könnte auch diese geringe Vermehrung der Staatsleistung
tausenden Arbeitslosen Hilfe bringen. Die ebenfalls im vorliegenden
Antrag verlangte Änderug des § 6 hängt mit obigem
Abänderungsantrag zusammen.
In formaler Hinsicht wird beantragt, den vorliegenden Gesetzesantrag
dem sozialpolitischen Ausschuß und dem Budgetausschuß
des Abgeordnetenhauses zu raschesten Beratung zuzuweisen.
II. volební období. | 4. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
československé usneslo se na tomto zákoně:
Bod 1. odstavce 1., §u 4 zákona číslo
267/1921 se ruší.
Odstavec 1. §u 7 nechť zní takto:
ťStání příspěvek rovná
se půl druha násobku podpory, kterou podporovanému
vyplácí odborová organisace ze svých
peněz.Ť
Bod 4. §u 6 nechť zní takto:
ť(4) Kdo požíval státního příspěvku
v nezaměstnanosti po dobu 7 měsíců
v jednom roce, počítaje ode dne, za který
mu byl příspěvek vyplacen jako za prvý
den v nezaměstnanosti, nebo kdo příspěvku
požíval v témže období po 6 měsíců
nepřetržitě.Ť
Provedením tohoto zákona pověřuje
se ministr sociální péče v dohodě
se zúčastněnými ministry.
V 1. bodě 1. odstavce §u 4 zákona číslo
267/1921 se praví, že odborové organisace mohou
býti nuceny, aby přijaly za clena každého,
kdo se přihlásí. Toto ustanovení způsobilo
již často potíže, neboť, jak známo,
téměř všechny odborové organisace
vedle poskytování podpor hájí také
určité etické, sociální a národní
směry světového názoru. Právě
tato určitá duchovní jednota odborových
organisací ve složení jejich členů,
jest prvou podmínkou jejich vnitřní jednoty.
To jest také důvodem, proč odborové
organisace nepřijímají své členy
bez volby, nýbrž ve svých stanovách
téměř všeobecně mají ustanovení,
že při jetí nových členů
lze odmítnouti bez udání důvodů.
Avšak nejsou to jen rozdíly ve světovém
názoru, které vyžadují, aby toto ustanovení
bodu 1. v odstavci 1., §u 4 bylo zrušeno. Jak známo,
na příklad některé odborové
organisace zaměstnanců mají ve stanovách
ustanovení, že přijímají za členy
jen muže; ty musily by nyní přijímati
za členy také ženy. Ale tím, kdyby musily
bez výběru přijímati členy
trpěla by nejen jednotnost organisace, nýbrž
i jednotná osvetová práce. Východisko,
na něž jest pamatováno v zákoně,
aby se utvorily zvláštní skupiny s menšími
právy, než mají plnoprávní členové,
jest nejen nešťastně voleno, nýbrž
organisaci těžce také zatěžuje
větší prací. Poněvadž jest
dosti organisací všeho druhu, takovéhoto ustanovení
není v zákoně třeba. Proto, aby zůstala
zachována samospráva odborových organisací,
navrhujeme, aby bod 1. v odstavci 1., §u 4 byl zrušen.
Rovněž jest třeba změniti § 7.
Až dosud vyplácí stát stejný
státní příspěvek, jako odborové
organisace a to 13 týdnu. Ukázalo se, že v
tomto rozsahu nestačí. V mnoha průmyslových
odvětvích trvají krise mnoho měsíců.
Avšak podpora nezaměstnaných končí
již po třech měsících, takže
trvá-li nezaměstnanost déle, zůstávají
bez jakékoliv sociální péče.
Odborové organisace nemohou již na žádný
způsob vzíti na svá bedra větší
břemeno vyplývající z tohoto podporování.
Proto tento zákon usiluje umožniti odborovým
organisacím, aby mohly snížiti dosavadní
sazby podpor na polovici, kdežto státní příspěvek
aby se zvýšil na půl druha násobku příspěvku
odborové organisace. Odborové organisace stejnými
částkami jako dosud mohly by poskytovati svým
členům podporu v nezaměstnanosti do šesti
měsíců a tím zabrániti nekonečné
bídě. Na druhé straně by se výše
celkového příspěvku nezaměstnaných
neobyčejně zvýšila, to jest, kdyby zůstalo
při stejné týdenní podpoře,
zvýšila by se dvojnásobně ze 13 týdnů
na 26 týdnů.
Státní náklad na toto větší
vydání nebyl by tak značný, tím
spíše, když stát zavedením gentské
soustavy dosáhl velkých úspor na účtu
podpory v nezaměstnanosti. Ze statistiky ministerského
tajemníka dra Rosenkranze z ministerstva sociální
péče vidíme, že stát vyplatil
na podpoře nezaměstnaných tyto částky:
1919..... | 260,532.480.- | |
1920..... | 94,978.185.- | |
1921..... | 76,156.845.- | |
1922..... | 209,398.718.- | |
1923..... | 392,227.160.- | |
1924..... | 140,056.921.- | |
1925 do března. | 35,536.380.- | |
1925 od 1. dubna do 31./3. 1926 |
3,675.572.- |
Z těchto číslic vysvítá, že
stát zavedením gentské soustavy ušetřil
přímo ohromné částky. Změna
podle tohoto návrhu znamená zvýšení
státního příspěvku o 100%,
to znamená, že státní příspěvky
stouply by asi na 7,000.000 Kč na částku,
která jest v poměru k tomu, co stát kdysi
platil, stále ještě neobyčejně
malá. A přece i toto nepatrné zvýšení
státního příspěvku mohlo by
přinésti tisícům nezaměstnaných
pomoc. Změna §u 6, jíž se rovněž
dožadujeme v tomto návrhu, souvisí s hořejším
pozměňovacím návrhem.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh zákona byl přikázán výboru
sociálně-politickému a rozpočtovému
poslanecké sněmovny, aby jej co nejrychleji projednaly.