II. volební období. | 4. zasedání. |
Zemědělský výbor projednal ve schůzi
dne 30. března 1927 konané vládní
návrh zákona o zatímní ochraně
lesů, který má nahraditi zákon ze
dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n. Tento krátce
po politickém převratu vydaný zákon,
maje na zřeteli veliký národohospodářský
význam lesů, omezil provádění
těžeb stanovením jednak minimálního
stáří porostů k mýtní
těžbě určených, jednak nejvyšší
přípustné výměry těžební
plochy; možno právem říci, že vykonal
pro zachování lesů velice cenné služby.
Osnova, opírajíc se o zkušenosti získané
při provádění tohoto zákona,
buduje ochranu lesů dále, aby zabezpečila
racionelní lesní hospodaření a stala
se tak vhodnou průpravou pro příští
jednotný lesní zákon. Zemědělský
výbor uznal tudíž ustanovení vládního
návrhu, jichž význam a dosah jest blíže
vylíčen v důvodové zprávě
vládou vypracované, účelnými,
současně však dospěl k názoru,
že v zájmu ochrany lesů, zejména se
zřetelem na nastávající provádění
lesní reformy na zabraném majetku, dále pro
účely prakse nutno osnovu v některých
směrech doplniti a pozměniti.
1. Především třeba zjednati zákonný
podklad jednak pro rozšíření povinnosti
hospodařiti podle hospodářských plánů
v případech, které nejsou zachyceny předpisy
§ 1, odst. 1-3, jednak pro jednotnou úpravu předpisů
o hospodářských plánech vůbec.
Toho bylo docíleno zařazením nových
dvou odstavců v § 1 (odst. 4 a 5).
2. Nutno se postarati o t. zv. hospodářské
nutnosti při plánovitém lesním hospodaření,
jak stanoví nový odst. 2 § 3.
3. § 4 upravující rozsah roční
mýtní těžby byl částečně
změněn a doplněn, zejména ustanovením,
že u lesů tvaru vysokého, je-li pro majitele
stanovena povinnost hospodařiti podle plánu, jest
nejvýše přípustná míra
těžby (1/80) vázána dalším
předpokladem, že roční mýtní
těžba nesmí činiti více než
kolik činí celkový roční mýtní
přírůstek. Výpočet tohoto přírůstku
jest podstatnou náležitostí každého
hospodářského plánu a jeho zjištění
nebude tudíž činiti v praksi nesnáze.
4. Ani v zákoně č. 82/1918 Sb. z. a n., ani
ve vládní osnově nebyla řešena
otázka, jak nazírati na t. zv. těžby
předmýtní a těžby nahodilé.
Těžby tyto unikaly často kontrole úřadů
a majitelé lesů mnohdy zneužívali, ježto
tu nebylo positivní úpravy zákonné,
obou těchto druhů těžeb na úkor
racionelního lesního hospodaření.
Proto zemědělský výbor zařadil
do vládní osnovy celý jeden nový paragraf
(§ 5), který tuto otázku vystihuje.
5. Aby nebylo pochybnosti v otázce, možno-li pro obor
tohoto zákona sčítati různé
lesní majetky téhož subjektu i tehdy, jsou-li
polohou na sobě nezávislé (na př.
jsou-li v různých oblastech státu), vyslovena
v souladě s dosavadní praksí v posl. odst.
§ 4 zásada, že jest rozhodnou výměra
toho kterého lesního majetku, tvořícího
hospodářský celek.
6. Způsob výběru důvěrníků
jakožto pomocných orgánů státní
lesní služby dohlédací bylo třeba
blíže určiti doplňkem nynějšího
§ 7, neboť jen od kvalifikovaných sil dá
se očekávati zdárný výkon důvěrnické
funkce.
Ostatní změny a doplňky jsou již rázu
podružného nebo stilistického.
Ve shodě s názory v debatě pronesenými
vyslovuje zemědělský výbor přání,
aby ministerstvo zemědělství a úřady
lesopolicejní aspoň čtvrtletně publikovaly
úřední výkazy o povolených
mimořádných těžbách, dále
aby v případech, ve kterých bez viny majitele
lesa, na př. následkem sucha, se nezdaří
provedené zalesnění, byla složená
zalesňovací kauce uvolněna a aby státní
správa v takových případech vycházela
postiženému vstříc poskytnutím
podpory na zalesnění, zejména z výnosu
pokut, jež plynou podle osnovy do státní pokladny.
Zemědělský výbor navrhuje poslanecké
sněmovně, aby schválila předlohu v
připojeném znění. Zároveň
doporučuje níže uvedené resoluce.
Za účelem účinného dohledu
nad lesy a možnosti důsledného provádění
ustanovení platných právních norem
lesního zákonodárství budiž věnována
veškerá péče a pozornost státní
lesní službě dohlédací (ministerstvo
zemědělství odd. XIV.).
Péče budiž projevena:
1. Ustanovením dostatečného poctu personálu;
2. zmenšením dohlédacích obvodů,
jež v přítomné době se zřetelem
k citelnému nedostatku personálu státní
lesní služby dohlédací zaujímají
výměru naprosto znemožňující
důkladný, důsledný a účinný
dozor;
3. ve státním rozpočtu budiž pamatováno
na řádnou a dostatečnou dotaci lesnických
potřeb (zalesňování), aby se strany
státní lesní služby dohlédací
mohla býti věnována co nejúčinnější
péče zvelebování lesů, hlavně
malého lesního majetku;
4. na velkém lesním majetku budiž až do
provedení lesní pozemkové reformy povolování
mimořádných těžeb lesních
zastaveno a jen zcela výjimečně připuštěno
v případech z důvodů hospodářských
zcela nezbytných.
5. Vládě se ukládá, aby ve vládním
nařízení podle § 1 (odst. 4. a 5.) zákona
o zatímní ochraně lesů rozšířila
povinnost hospodařiti podle hospodářských
plánů na ony majitele lesů, jichž majetek
lesní převyšuje výměru 50 ha;
majetek lesní menší rozlohy než 50 ha
by povinností hospodařiti podle hospodářských
plánů nepodléhal.
6. Ministerstvu zemědělství se ukládá,
aby při chystaném zákoně o lesním
hospodaření bylo pamatováno na zákonná
opatření týkající se prodeje
dříví užitkového a palivového
domácímu obyvatelstvu.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Majitelé lesů, hospodařící
podle hospodářských lesních plánů,
jsou povinni dále hospodařiti podle těchto
plánů, pokud se nepříčí
ustanovením §§ 3 a 4.
(2) Projde-li doba, na kterou byly plány ty stanoveny,
jsou povinni je obnoviti a to s obmýtní dobou ne
kratší, než byla dosavadní; ani tyto obnovené
plány nesmí býti v odporu s předpisy
§§ 3 a 4.
(3) Ustanovení předchozích odstavců
platí též pro majitele lesů, kteří
si za účinnosti zákona ze dne 17. prosince
1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně
lesů, pořídili nebo za účinnosti
tohoto zákona pořídí hospodářské
lesní plány.
(4) Vláda se zmocňuje, aby nařízením
rozšířila povinnost hospodařiti podle
hospodářských plánů i na majitele
lesů, kteří podle dosud platných předpisů
nemají té povinnosti, a aby stanovila dobu, do které
nutno hospodářské plány poříditi.
(5) Vládní nařízení určí
podrobnosti o hospodářských plánech
v tomto paragrafu dotčených, zejména jejich
náležitosti, způsob schvalování
a obnovování.
(1) Majitelé lesů, kteří nehospodaří
podle hospodářských plánů,
jsou, pokud nejde o výjimku v odst. 5. uvedenou, povinni
oznámiti každou mýtní těžbu.
Odporuje-li mýtní těžba předpisům
§§ 3 a 4, jsou povinni vyžádati si k ní
povolení (§ 6, odst. 2., 3. a 4.).
(2) Oznámení, pokud se týče žádosti
třeba před započetím mýtní
těžby podati u úřadu v § 10 uvedeného.
(3) Neodporuje-li mýtní těžba předpisům
§§ 3 a 4, vezme úřad oznámení
k vědomosti a zpraví majitele lesa; nedojde-li tato
zpráva do 30 dnů ode dne, kdy oznámení
došlo úřadu, jest majitel lesa k mýcení
oprávněn.
(4) Odporuje-li mýtní těžba předpisům
§§ 3 a 4, jest majitel lesa povinen vyčkati úředního
povolení.
(5) Nepřesahuje-li v lesích, náležejících
témuž majiteli, celková roční
těžba mýtní 25 m3, není tu oznamovací
povinnosti, v prvé větě odst. 1. ustanovené.
(1) V lesích tvaru vysokého nesmí býti
prováděna mýtní těžba
v porostech mladších 60 let, v lesích tvaru
středního (spodní porost) a nízkého
v porostech mladších 20 let. Pouze při loupenictví
dubovém možno těžiti i v porostech aspoň
15tiletých a v akátových pařezinách
aspoň 10tiletých.
(2) Mladší porosty smějí se těžiti,
a to v mýtní těžbě jen tehdy,
připouští-li těžbu takovou schválený
hospodářský plán jako nezbytnou pro
řádné lesní hospodaření;
těžba ta se započítává
do roční mýtní těžby.
(1) Jde-li o lesy tvaru vysokého, u nichž není
pro majitele stanovena povinnost hospodařiti podle hospodářských
plánů, smí roční mýtní
těžba činiti nejvýše šedesátý
díl plochy. V ostatních lesích tvaru vysokého
smí roční mýtní těžba
činiti nejvýše osmdesátý díl
plochy, při čemž však nesmí přesahovati
celkový roční mýtní přírůstek.
(2) V lesích tvaru nízkého nesmí roční
mýtní těžba přesahovati v akátových
pařezinách desátý díl, v loupenictví
dubovém patnáctý díl a v ostatních
tvarech lesa nízkého dvacátý díl
plochy.
(3) Pokud jde o lesy tvaru středního, platí
pro vrchní porost (výstavky), jejž možno
však těžiti jen na ploše mýtební,
předpisy o lesích tvaru vysokého, pro spodní
porost předpisy o lesích tvaru nízkého.
(4) Při určování roční
mýtní těžby jest rozhodnou celková
výměra toho kterého lesního hospodářství,
tvořícího hospodářský
celek.
(1) Za mýtní těžbu podle tohoto zákona
se nepokládá a do roční mýtní
těžby se nazapočítává
těžba předmýtní (to jest těžba
v porostech nedosáhnuvších mýtního
stáří, jako jsou probírky, čištění
porostů od nežádoucích dřevin,
odstraňování potlačených a
nahnilých stromů a pod.), nečiní-li
více než 20% roční mýtní
těžby (§ 4).
(2) Rovněž se za mýtní těžbu
nepokládá těžba nahodilá (těžba
dříví kalamitního), nepřesahuje-li
5% roční mýtní těžby a
nevzniknou-li v porostu těžbou tou souvislé
hodiny nad 0.2 ha. Přesahuje-li tuto mez, jest majitel
lesa povinen učiniti před započetím
těžby oznámení úřadu,
který po případném šetření
určí rozsah a způsob jejího provedení
a stanoví podmínky podle obdoby § 6, odst.
3; těžba posléz zmíněná,
rovněž i těžba v porostech dospěvších
mýtního stáří se započítává
v celém rozsahu do roční mýtní
těžby, a přesahuje-li ji, budiž zašetřena
omezením příštích ročních
mýtních těžeb. Povinnosti, které
ukládají platné předpisy o hubení
lesních škůdců, zůstávají
nedotčeny.
(1) Snížení obmýtní dob v případech
obnovy hospodářských plánů
může povoliti ministerstvo zemědělství.
(2) Mýtní těžby, přesahující
omezení daná předpisy §§ 3 a 4,
a to bez rozdílu, zda se hospodaří podle
hospodářského plánu či bez
něho, dále mýtní těžby,
odporující ustanovením § 1, odst. 1.,
může povoliti, je-li celková rozloha lesů
téhož majitele větší než 50
ha, ministerstvo zemědělství. Při
lesích rozlohy menší rozhoduje o takových
mýtních těžbách s konečnou
platností politický úřad II. stolice,
v Podkarpatské Rusi státní lesní úřad.
(3) Udíleje povolení v předcházejících
odstavcích zmíněná, ustanoví
úřad podmínky zabezpečující
spořádané lesní hospodářství,
zejména obnovu lesa a další trvalost hospodaření.
(4) V případech uvedených v odst. 2, může
povolující úřad, aby zajistil řádné
a včasné zalesnění vykácených
ploch, uložiti majiteli lesa poskytnutí přiměřené
záruky, jejíž výši určí,
přihlížeje k očekávaným
výlohám zalesňovacím. záruka
poskytuje se buď v hotovosti, nebo ve státních
nebo jiných cenných papírech, požívajících
sirotčí jistoty, hodnocených podle posledního
bursovního záznamu, nebo ve vkladních knížkách
tuzemských peněžních ústavů,
uzná-li úřad vkladní knížku
za dostatečnou záruku. Majiteli lesa možno
uložiti, aby záruku složil buď najednou
nebo postupně podle prodeje dříví.
Úroky plynou ve prospěch majitele lesa. záruka
se uvolní podle postupu řádně provedeného
zalesnění. Nevyhoví-li majitel lesa řádně
a včas povinnosti zalesňovací, může
úřad dáti zalesnění provésti
na jeho náklad ze složené záruky.
Politický úřad I. stolice může
ustanoviti, pokud se tak již nestalo, pro svůj obvod
důvěrníka z praktických lesníků,
možno-li z lesních hospodářů
státně zkoušených nebo z osob s rovnocennou
kvalifikací, aby dozíral k plnění
předpisů tohoto zákona.
(1) Majitelé lesů, po případě
osoby, které mají právo těžiti
dříví v cizím lese, budou, jednají-li
proti předpisům tohoto zákona, jakož
i nařízení podle něho vydaných,
potrestáni politickým úřadem (policejní
administrativní vrchností) I. stolice trestem vězení
(uzamčení) až do tří měsíců
nebo pokutou až do 100.000 Kč; tyto tresty mohou býti
uloženy též současně. Je-li pokuta
nedobytnou, změní se v přiměřený
trest vězení (uzamčení). Trest vězení
(uzamčení) spolu s náhradním trestem
za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než
tři měsíce.
(2) Týmž trestem budou stíháni lesní
úředníci, kteří o své
újmě provedou mýtní těžbu
odporující tomuto zákonu; totéž
platí o lesních úřednících,
kteří v dorozumění s majitelem lesa
nebo osobou, mající právo těžiti
v cizím lese dříví, připustí
provedení takové těžby, neprokáže-li
se, že včas upozornili majitele lesa na to, že
těžba jest v odporu s předpisy tohoto zákona.
(3) Pokuty plynou do státní pokladny; výtěžku
jich bude použito pro účely zalesňovací
v těch zemích a župách, ve kterých
byla pokuta zaplacena.
Jsou-li předpisy tohoto zákona hrubě porušeny
a je-li důvodná obava, že by se porušování
takové mohlo opakovati, může ministerstvo zemědělství
uvaliti na lesy, pokud nejde o zabraný velký majetek
pozemkový, vnucenou správu na náklad jich
majitelů.
Úřadem, o němž se mluví v §
2, odst. 2. a 3. a v § 5, odst. 2., rozumí se politický
úřad I. stolice, na Slovensku župní
úřad a v Podkarpatské Rusi státní
lesní úřad. U týchž úřadů
podávají též majitelé lesů,
hospodařící podle hospodářských
plánů, žádosti za povolení podle
předpisů § 6, odst. 1. a 2.
Ve věcech tímto zákonem upravených
jest pořad instancí omezen na dvě, pokud
zvláštní jeho předpisy nestanoví
jen instanci jedinou.
(1) Tímto zákonem zrušuje se zákon ze
dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní
ochraně lesů.
(2) Předpisy zákona ze dne 12. února 1920,
č. 118 Sb. z. a n., o hospodaření na zabraném
majetku pozemkovém, nejsou tímto zákonem
dotčeny.
(3) Zákony lesní zůstávají
v platnosti, pokud zákon tento nemá odchylných
ustanovení.
Zákon tento nabývá účinnosti
čtrnáctým dnem po vyhlášení;
provede jej ministr zemědělství v dohodě
se zúčastněnými ministry.