II. volební období. | 4. zasedání. |
Der Regierung wurde durch § 3 des sog.
ťAbbaugesetzesŤ vom 22. Dezember 1924, Zahl 286, die
Pflicht auferlegt, eine zweckmäßige Reform der öffentlichen
Verwaltung durchzuführen und in der Frist eines Jahres, das
ist bis 31. Dezember 1925, den Entwurf eines diesbezüglichen
Gesetzes vorzulegen. Das Gesetz bestimmt, daß ťIm Zusammenhange
mit der Durchführung dieser Aufgabe, die Regierung einen
Gesetzesantrag einzubringen hat, der die Bezüge der Staatsbediensteten
regeltŤ. Es heißt ausdrücklich die Bezüge
der Staatsbediensteten und nicht etwa nur die Regelung der Bezüge
der Aktiv-Bezüge, sondern der Bezüge schlechtweg, sohin
die Aktiv- und Ruhebezüge der Staatsbediensteten. Die Regierung
hat zwar das Gehaltsgesetz für die aktiven Staatsbediensteten
zeitgerecht dem Abgeordnetenhause vorgelegt, in dieser Regelung
aber dem obzitierten Gesetz widersprechend der Altpensionisten
vollständig vergessen. Der Motivenbericht des Gehaltsgesetzes
erwähnt allerdings auch die Frage der Altpensionisten. Es
heißt dort: ťDie neue allgemeine Regelung der Pensionsvorschriften
ist in Vorbereitung und wird- in absehbarer Zeit Gegenstand parlamentarischer
Verhandlung seinŤ.
Trotzdem nach § 3 des Abbaugesetzes die
Vorlage eines Gesetzentwurfes, der die Pensionsbezüge regelt
zu gleicher Zeit, wie jener, der die Bezüge der aktiven Bediensteten
regelte, vorzulegen gewesen wäre, ist das nicht geschehen
und auch die Bestimmung des Motivenberichtes, eine Gesetzesvorlage,
die die Pensionsbezüge regelt ťin absehbarer ZeitŤ,
vorzulegen, nicht erfüllt worden.
Wir fragen die Regierung daher:
1. Ist die Regierung bereit, die Regelung der
staatlichen Pensionen damit zu beginnen, daß die Auszahlung
der 20%igen Erhöhung der Pensionsgrundlagen an die Ältestpensionisten
aus der Zeit vom 1. Sept. 1919 unverweilt erfolgt?
2. Das neue Pensionsgesetz sofort einzubringen
und dadurch die endgiltige und gerechte Regelung der berechtigten
Forderungen der Pensionisten zu erfüllen?
II. volební období. | 4. zasedání. |
§ 3 tak zvaného ťrestrikčního zákonaŤ
ze dne 22. prosince 1924. č. 286 Sb. z. a n., uložil
vládě za povinnost, aby provedla účelnou
reformu veřejné správy a ve lhůtě
jednoho roku, to jest do 31. prosince 1925, předložila
návrh příslušného zákona.
Zákon ustanovuje. že ťV souvislosti s provedením
těchto úkolů budiž vládou předložen
návrh zákona upravující požitky
státních zaměstnancůŤ. Praví
se výslovně, požitky státních
zaměstnanců a nemluví se jen o úpravě
požitků činných zaměstnanců,
nýbrž zaměstnanců vůbec, tedy
o požitcích státních zaměstnanců
v činné službě a ve výslužbě.
Vláda sice předložila včas poslanecké
sněmovně platový zákon pro státní
zaměstnance v činné službě, při
této úpravě však - proti uvedenému
zákonu - úplně zapomněla na staropensisty.
Důvodová zpráva platového zákona
zmiňuje se sice také o otázce staropensistů.
Praví se tam: ťNová všeobecná úprava
pensijních předpisů se připravuje
a v dohledné době bude předmětem sněmovního
projednávání.Ť
Ačkoliv podle §u 3 restrikčního zákona
měl býti návrh zákona upravujícího
pensijní požitky předložen stejně
se zákony, které upravovaly požitky činných
zaměstnanců, nestalo se to a nebylo splněno
ani ustanovení důvodové zprávy, že
ťv dohledné doběŤ bude předložen,
návrh zákona o úpravě pensijních
požitků.
Tážeme se tedy vlády:
1. Jest vláda ochotna přikročiti k úpravě
státních pensí tím, že neprodleně
bude vyplaceno 20%ní zvýšení pensijních
základen nejstarším pensistům z doby
před 1. zářím 1919?
2. Předložiti ihned nový pensijní zákon
a tím provésti konečnou a spravedlivou úpravu
oprávněných požadavků pensistů?