II. volební období. | 3. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Déle sloužícímu poddůstojníky
podle tohoto zákona třeba rozuměti příslušníky
branné moci, kteří konají podle §
19 branného zákona dobrovolně další
činnou službu, do níž byli za déle
sloužící přijati podle služebního
předpisu o déle sloužících; dobrovolné
konání další činné služby
podle § 19 branného zákona, jež nevyhovuje
ustanovením předpisu o déle sloužících,
nelze pokládati za službu déle sloužícího
poddůstojníka podle tohoto zákona.
Déle sloužícím poddůstojníkům
vyhrazují se v rozsahu a za podmínek stanovených
tímto zákonem:
I. ve státní službě služební
místa:
a) vojenských gážistů mimo služební
třídy, četnických gážistů
mimo služební třídy, zřízenců
uniformované stráže bezpečnosti a pohraniční
finanční stráže;
b) manipulačních (kancelářských)
úředníků, zřízenců
a státních zaměstnanců v pomocné
kancelářské nebo pomocné zřízenecké
službě u státních úřadů,
soudů, státních nebo státem spravovaných
ústavů, podniků a fondů (počítajíc
v to i podniky spravované podle zásad obchodního
hospodaření);
II. ve službě veřejnoprávních
korporací a ústavů, na které se vztahuje
§ 212 platového zákona, jejich nebo jimi spravovaných
podniků, fondů a zařízení;
služební místa manipulačních
a kancelářských úředníků,
zřízenců, dohlížitelů
a zaměstnanců v pomocné kancelářské
nebo pomocné zřízenecké službě;
III. ve službě:
a) soukromých podniků sloužících
veřejné dopravě železniční
a paroplavební,
b) závodů a podniků, u nichž stát
je převážnou měrou podílníkem,
c) závodů a podniků státem trvale
subvencovaných anebo zaručených, k jichž
zřízení je třeba státního
povolení, u těch pak, které jsou již
povoleny, jsou-li podle svých stanov, koncesních
listin nebo jinak povinny, aby při obsazování
míst přihlížely k déle sloužícím
poddůstojníkům neb legionářům;
služební místa, jež budou určena
dohodou mezi ministerstvem národní obrany a příslušným
ministerstvem.
(1) Pokud pro služební místa té neb
oné služby uvedené v § 2 jsou zřízeny
dvě nebo více platových stupnic, vztahuje
se výhrada pouze na místa, která se neobsazují
povýšením nebo postupem z nižší
platové stupnice. Kde podle platných předpisů
předchází propůjčení
služebního místa čekatelská služba,
ustanovují se déle sloužící poddůstojníci
nejprve čekateli.
(2) Doplňují-li se služební místa
úřednická z řad zaměstnanců
nižší kategorie, vztahuje se výhrada na
služební místa v této kategorii.
(1) Z uprázdněných služebních
míst, která přicházejí v úvahu
podle ustanovení § 2 a 3, jsou vyhrazena:
a) služební místa vojenských gážistů
mimo služební třídy a služební
místa civilních zaměstnanců vojenské
správy plným počtem,
b) služební místa četnických
gážistů mimo služební třídy,
zřízenců uniformované stráže
bezpečnosti a pohraniční finanční
stráže nejméně jednou polovinou a
c) služební místa ostatní jednou třetinou
volných míst.
(2) Při tom třeba postupovati v případech
uvedených za písm. b) tak, že se propůjčí
z míst téhož druhu, jež se zároveň
nebo za sebou obsazují týmž propůjčovatelem,
nejméně vždy každé druhé
místo vyhovujícímu déle sloužícímu
poddůstojníku a v případech uvedených
za písm. c) tak, že se z každých tří
služebních míst téhož druhu, jež
se zároveň nebo za sebou obsazují týmž
propůjčovatelem, propůjčí vždy
první místo déle sloužícímu
poddůstojníku. Při tom nečiní
se rozdílu, propůjčuje-li se služební
místo definitivně či provisorně.
Ustanovení § 2 až 4 neplatí, propůjčí-li
se služební místo zaměstnanci již
ustanovenému v činné službě,
na dovolené s čekatelným (čekaným)
nebo na dočasném odpočinku.
(1) Na propůjčení služebních
míst, vyhrazených podle ustanovení §
4 pro déle sloužící poddůstojníky,
mají nárok toliko ti déle sloužící
poddůstojníci, kteří splnili podmínky
uvedené v následujícím odstavci a
jichž nárok nezanikl podle § 15.
(2) Podmínkou propůjčení vyhrazeného
služebního místa jest, že žadatel
a) je československým státním příslušníkem,
b) sloužil v československé branné moci
nejméně osm roků jako déle sloužící
poddůstojník a je dobře kvalifikován,
c) vyhovuje všeobecným i zvláštním
podmínkám stanoveným pro propůjčení
služebního místa, o něž jde.
(3) Vládním nařízením může
býti se zřetelem na zvláštní
poměry té neb oné služby (zvláště
u četnictva, finanční stráže
a stráže bezpečnosti) stanoveno, že v
dotčených služebních oborech lze propůjčiti
služební místa vyhovujícím déle
sloužícím poddůstojníkům,
kteří sloužili v československé
branné moci nejméně pět let jako déle
sloužící poddůstojníci.
(1) Vládní nařízení stanoví,
za jakých podmínek a v jakém rozsahu lze
se zřetelem na dobu ztrávenou ve vlastnosti déle
sloužícího poddůstojníka zkrátiti
dobu, jež je podle § 7, odst. (7), platového
zákona a podle předpisů na jeho základě
vydaných předepsána jako podmínka
pro ustanovení kancelářským úředníkem;
o hodnocení služby déle sloužícího
poddůstojníka do doby čekatelské platí
ustanovení prvé věty odst. (6) § 7 platového
zákona.
(2) Doba ztrávená ve vlastnosti déle sloužícího
poddůstojníka se považuje za předchozí
státní službu podle § 25, odst. (1); platového
zákona a příslušných obdobných
předpisů na jeho základě vydaných
(§ 205 platového zákona).
(3) Výhody podle předchozích odstavců
příslušejí ve stejném rozsahu
i déle sloužícím poddůstojníkům,
kteří byli podle tohoto zákona ustanoveni
čekateli v nestátním služebním
poměru nebo se ucházejí podle tohoto zákona
o zřízenecké nebo jemu na roveň postavené
místo v nestátní službě.
(1) Déle sloužícím poddůstojníkům,
převzatým do některé služby uvedené
v § 2, se neposkytuje výpomoc, kterou jinak déle
sloužící dostávají při
svém odchodu z další činné služby
(při vystoupení z poměru déle sloužících).
(2) Byla-li by taková výpomoc již poskytnuta,
je příjemce povinen jí vrátiti státní
pokladně, jakmile mu bylo propůjčeno vyhrazené
služební místo, a to srážkami se
služebních platů, plynoucích z propůjčeného
místa. Zaměstnavatel je povinen tyto srážky
provésti, státní pokladně odevzdati
a ručí za správné provedení.
Podrobnosti budou určeny vládním nařízením.
Nebylo-li déle sloužícím poddůstojníkům
propůjčeno některé z vyhrazených
služebních míst ihned po jejich vystoupení
z poměru déle sloužících, zmenší
se částka, jíž mají státní
pokladně při pozdějším udílení
místa za poskytnutou výpomoc vrátiti, o tolik
polovin vyplacených půlletních přídavků
(premií), kolik pololetí uplynulo od vyplacení
výpomocí do udělení místa;
toto zmenšení stanoví se podle sestupné
výše vyplacených částek.
Zaměstnavatelé jsou povinni jednotlivé druhy
služebních míst, uvedených v §
2, omámiti ministerstvu národní obrany, které
sestaví úhrnný seznam takových míst
a jej čas cd času vyhlásí. Podrobnosti
budou určeny vládním nařízením.
(1) Déle sloužícím poddůstojníkům,
kteří vyhovují podmínkám §
6, odst. (2), vydá ministerstvo národní obrany
na žádost o tom příslušný
průkaz.
(2) O vydaných průkazech vede ministerstvo národní
obrany zvláštní seznam.
(3) Podrobnosti o vydání průkazů stanoví
ministerstvo národní obrany.
(4) Ztratí-li žadatel svůj průkaz, oznámí
to ministerstvu národní obrany, jež ztrátu
vyhlásí způsobem uvedeným ve vládním
nařízení. Vydání nového
průkazu povolí ministerstvo národní
obrany podle výsledku vykonaného šetření;
nový průkaz má text původní,
ale dostane nové pořadové číslo
podle pořadí seznamu a jest označen jako
duplikát.
(1) Má-li býti propůjčeno služební
místo vyhrazené podle § 4, je propůjčovatel
povinen vyhlásiti veřejně konkurs, vyměřiti
přiměřenou lhůtu k podání
žádosti a zároveň o tom zpraviti ministerstvo
národní obrany.
(2) Konkurs podle ustanovení předcházejícího
odstavce vyhlašovati netřeba, jsou-li pro uprázdněné
volné místo již zaznamenáni oprávnění
žadatelé - déle sloužící
poddůstojníci a bude-li uprázdněné
místo uděleno některému z těchto
žadatelů; udělení místa jest
v takovém případě oznámiti
do jednoho měsíce ode dne propůjčení
ministerstvu národní obrany.
(1) Žádost za propůjčení služebního
místa vyhrazeného podle § 4 může
se týkati
a) určitého místa již uprázdněného
(volného), nebo
b) místa, jež se teprve uprázdní; v
tomto případě se žadatel zaznamená.
(2) Každý žadatel jest povinen, aby kromě
dokladů žádaných pro dotčené
místo přiložil ke své žádosti
doklad o své domovské příslušnosti
a žadatelský průkaz uvedený v §
10.
(3) Koná-li žadatel ještě činnou
službu vojenskou, je povinen předložiti žádost
prostřednictvím svého vojenského útvaru
přímo ministerstvu národní obrany;
tento úřad ji pak zašle, kam náleží.
(4) Propůjčovatelé služebních
míst, vyhrazených podle § 4, jsou povinni vésti
seznam docházejících žádostí
a vydati každému oprávněnému
žadateli potvrzení, že žádost podal,
a uvésti počet oprávněných
žadatelů, kteří na totéž
místo byli již dříve zaznamenáni.
(1) Propůjčovatel služebního místa
vyhrazeného podle § 4 je povinen oznámiti ministerstvu
národní obrany, jak bylo místo obsazeno.
(2) Pokud lze déle sloužícím poddůstojníkům,
ucházejícím se o propůjčení
místa podle tohoto zákona, dáti přiměřenou
dovolenou (s platem neb bezplatnou) pro předchozí
přípravnou praxi, pokud je snad tato praxe pro místo
dotčeného služebního oboru předepsána,
bude stanoveno vládním nařízením.
(3) Nežádají-li za služební místo
vyhrazené podle § 4 způsobilí uchazeči
z řad déle sloužících poddůstojníků,
není závazku k propůjčení dotčeného
služebního místa podle tohoto zákona.
(1) Zjistí-li úřad, jenž bude určen
vládním nařízením, na podanou
stížnost oprávněného žadatele
(§ 6), nebo na jiný popud, anebo z moci úřední,
že místo bylo propůjčeno proti ustanovením
tohoto zákona, jest povinen prohlásiti propůjčení
místa za neplatné a naříditi, aby
byl propuštěn bez nároku na jakékoli
odškodnění ten, kdo místo obdržel,
a aby bylo dotčené místo propůjčeno
podle ustanovení tohoto zákona; nařízení
tomu musí propůjčitel místa vyhověti
a dotčeného zaměstnance ihned ze služby
propustiti. Stížnost proti nezákonnému
udělení místa podává oprávněný
žadatel prostřednictvím ministerstva národní
obrany.
(2) Udělení místa nelze podle ustanovení
předcházejícího odstavce prohlásiti
za neplatné, uplynula-li doba jednoho roku ode dne, kdy
místo bylo propůjčeno, do dne podání
stížnosti u ministerstva národní obrany,
po případě do dne, kdy úřadu
uvedeného v předcházejícím
odstavci došlo oznámení o nezákonném
udělení místa, nebo kdy takové nezákonné
udělení místa tento úřad z
moci úřední zjistil.
(3) Propůjčí-li někdo proti ustanovení
tohoto zákona služební místo v soukromých
závodech nebo v podnicích uvedených v §
2, č. III., bude potrestán pokutou od 1000 do 10.000
Kč, a to i tehdy, kdyby propůjčení
místa nemohlo již býti prohlášeno
za neplatné; příslušný k stíhání
jest politický úřad (administrativní
policejní vrchnost) I. stolice sídla závodu
(podniku). Pokuty připadají státu. Pravoplatná
rozhodnutí úřadů, jimiž se pokuty
ukládají, jsou vykonatelna soudní exekucí
v celém státním území.
(1) Nároku na propůjčení služebních
míst podle tohoto zákona pozbývá déle
sloužící poddůstojník:
a) vzdal-li se nároku;
b) dovršil-li 35. rok věku (pokud jde a místa
úřednická), nebo 40. rok věku (pokud
jde o místa jiná);
c) přijal-li od vojenské správy odbytné,
jehož výši a bližší podmínky
výplaty stanoví vládní nařízení;
d) byl-li odsouzen a je-li s odsouzením spojena ztráta
způsobilosti k dosažení státních
a veřejných úřadů, nebo byla-li
při něm vyslovena ztráta úřadu;
e) definitivním propůjčením některého
místa uvedeného v § 2;
f) při ustanovení čekatelem nebo při
zatímním propůjčení služebního
místa tehdy, nedošlo-li k definitivnímu ustanovení
(definitivnímu propůjčení služebního
místa) z jeho viny.
(2) Nastane-li některá okolnost zmíněná
v odst. (1), poznamenává se to v seznamu průkazů
a vydaný průkaz odebere majetníku, je-li
dosud v činné službě, příslušné
velitelství, nebo byl-li již přeložen
do zálohy, politický úřad (administrativní
vrchnost) I. stolice místa pobytu a vrátí
jej ministerstvu národní obrany.
(1) Den, kterým jednotlivá ustanovení zákona
nabývají účinnosti, určí
vládní nařízení se zřetelem
k době, v níž první déle sloužící
poddůstojníci (§ 1) dokončí předepsanou
další činnou službu [§ 6, odst. (2)
písm. b) a odst. (3)].
(2) Zákon provede ministr národní obrany
v dohodě s ostatními členy vlády.
V revolučním Národním shromáždění
byl podán dne 17. prosince 1918 pod čís.
tisku 280 iniciativní návrh, aby byly zrušeny
zákony o certifikatistech, a to rakouský zákon
ze dne 19. dubna 1872, č. 60 ř. z. a uherský
zák. čl. II z roku 1873.
Tento návrh byl projednán státně-zřízeneckým
výborem ve schůzi dne 23. ledna 1919 (viz zprávu
tohoto výboru, č. tisku 441) a schválen ve
schůzi Národního shromáždění
dne 13. května 1919 (viz o tom sten. prot. o 48. schůzi,
str. 1300 až 1302). Ve Sbírce zák. a nař.
byl dotčený zrušovací zákon uveřejněn
pod č. 250/1919 a prováděcí nařízení
k němu bylo vydáno pod čís. 594/1919
Sb. z. a n.
Jak patrno z odůvodnění výborové
zprávy, jež byla podána o uvedené osnově
zákona, mělo se zrušením zákonů
o certifikatistech dosíci toho, aby "příště
všechnu sluhovská, dozorčí a úřednická
místa u všech státních úřadů,
ústavů, soudů, věznic, státních
podniků, které z části nebo zcela
stát spravuje, tedy také u železnic, pošt
atd., jakož i u podniků, které podle přiznaných
koncesí v budoucnosti vzniknou, ať již jde o
místa výpomocná nebo definitivní,
byla všem stejně veřejně přístupna"
a aby tak "znemožněno bylo napříště,
aby poddůstojníci, kteří podle vojenských
osvědčení vstupovali do státních
služeb a tím ostatním déle sloužícím
státním zaměstnancům zabraňovali
dosíci definitivy, nabývali přednostních
práv před jmenovanými zaměstnanci".
V přednesu zpravodajově v plenu Národního
shromáždění byly zdůrazněny
tytéž momenty, k čemuž bylo ještě
- vzhledem k vyskytnuvším se námitkám
- dodáno, že o umístění legionářů
ve státních (veřejných) službách
bude postaráno zvláštním zákonem,
jehož osnova byla tehdy podána a jenž se pak
později stala zákonem ze dne 24. července
1919, č. 462 Sb. z. a n.
Lze však míti za to, že zrušení zákona
u certifikatistech bylo - kromě projevu nevole proti vojenským
opatřením bývalého státu -
způsobeno také čistě poválečným
zjevem, že se vyskytlo po válce mnoho lidí,
kteří vlivem válečných útrap
utrpěli újmu na zdraví a stali se tak pro
své původní povolání méně
schopnými a hledali lehčí způsob existence,
uchylujíce se do služeb státních (veřejných).
Vzhledem k uvedeným zákonným změnám
provedeným po převratu v právní soustavě
našeho státu, pozbyla vojenská správa
možnosti, umístiti své vysloužilé
poddůstojníky v civilní státní
(veřejné) službě a zaopatřiti
jim tak trvalé životní zaměstnání
s nárokem na zaopatření starobní a
invalidní i na zaopatření jejich rodiny.
Obsazování míst ve státní a
jiné veřejné službě, pokud tato
místa nebyla vyhrazena nebo přednostním právem
zajištěna legionářům, anebo z
části býv. certifikatistům, jejichž
nároky zůstaly zachovány, bylo úplně
ponecháno volnému výběru úřadu,
ústavu a závodu místo zadávajícího.
Tato skutečnost vrhá na doplňování
poddůstojníků čsl. branné moci
reflex velice neblahý, takže není dostatečných
uchazečů o přijetí do sboru déle
sloužících poddůstojníků
a proto též nedostává potřebného
počtu instruktorů, jehož jest k výcviku
armády nezbytně zapotřebí.
Po té stránce jest především
vhodné, předeslati několik poznámek
o naprosté nezbytnosti potřebného počtu
déle sloužících poddůstojníků,
nemá-li výcvik armády a tím i bezpečnost
státu utrpěti.
Zkrácení dvouleté presenční
služební doby na 18 měsíců, jež
bylo počínajíc odvodním a nástupním
rokem 1923 provedeno vzhledem k ustanovení §§
17 a 61, posl. odst. branného zákona, a event. další
její zkrácení na 14 měsíců,
vzbudilo již před delší dobou (již
v roce 1922) obavy, že tím bude znemožněno
doplňování poddůstojníků.
Již tehdy bylo vojenské správě jasné,
že jest nemožno vycvičiti zkušené
poddůstojníky v 18 měsících
(a tím méně ve 14 měsících);
bylo jí též známo, že by při
služební době 18 měsíční
- nebyla-li by učiněna zvláštní
opatření - nastal naprostý nedostatek poddůstojníků,
a to proto, poněvadž v okamžiku, kdy se propustí
ročník, který právě ukončil
18 měsíční presenční
službu (31. března), měl by ročník,
který zůstane ve službě, teprve šestiměsíční
presenční službu za sebou, takže by měl
sám výcvik ještě zcela nepostačující,
čehož důsledkem by byl naprostý nedostatek
poddůstojníků k výcviku armády
nezbytně potřebných. Tyto poměry by
se ještě zhoršily při 14 měsíční
presenční službě, neboť starý
ročník by byl jen dva měsíce pohromadě
s nováčky, kteří by pak zůstali
jen s důstojníkem a jedním až dvěma
rotmistry. Při dvojím nástupu nováčků
by se situace nijak nezlepšila, neboť by se prvého
půlročníku po šestiměsíčním
výcviku nemohlo upotřebiti k výcviku nováčků,
protože by jeho vlastní výcvik nebyl u konce.
Již tehdy bylo jisto, že by v době po 1. březnu
(a vždy po odchodu starého ročníku)
zůstali u pěších jednotek jen instruktoři
z řad gážistů (důstojníků
a rotmistrů), a to ne všichni, neboť třeba
přihlížeti ke gážistům,
kteří z různých důvodů
jsou odkomandováni (válečná škola,
aplikační škola, různé kursy),
nebo jsou na dovolené, nemocní atd., a že u
ostatních zbraní byla by situace podobná
nebo ještě obtížnější,
a to zvláště u jezdectva, kde jest nemožno
svěřiti výcvik mladých koní
mužstvu se šestiměsíčním
výcvikem, a u letectva, kde není možno vycvičiti
v 18 měsících zkušené piloty
a mechaniky a kde by bylo ostatně též nehospodárné,
podnikati nákladný výcvik pilotů a
mechaniků, kteří se pak ihned po uplynutí
18 měsíců vrátí do občanského
zaměstnání, aniž armádě
prokáží nějaké platné
služby.
Majíc vše to na zřeteli, utvrdilo se ministerstvo
národní obrany v poznání, k němuž
již dříve došlo, že jest naprosto
nezbytné, aby si opatřilo pro jednotlivé
zbraně potřebný počet déle
sloužících.
Aby však bylo dosaženo potřebného počtu
déle sloužících, bylo zapotřebí
vybudovati tuto instituci do všech podrobností a vybaviti
ji různými výhodami.
Až do roku 1922 bylo poměrně velmi málo
výhod, jimiž by déle sloužící
byli pro službu získáni. § 19 branného
zákona naznačoval sice výslovně, že
se má uvedeným osobám dostati určitých
hmotných výhod, avšak tyto výhody záležely
vlastně jen:
a) v ustanovení § 22, druhý odst. branného
zákona, podle něhož se prominou těm,
kdož podle § 19 téhož zákona dobrovolně
pokračovali v další činné službě
nejméně po jeden rok, první dvě cvičení
ve zbrani (služební) a za další rok dobrovolné
prodloužené činné služby všechna
cvičení ve zbrani (služební), a
b) v měsíčním přídavku,
30 až 50 Kč, zavedeném zákonem ze dne
12. července 1922, čís. 224 Sb. z. a n.
Tyto výhody byly zcela nepostačující,
aby přilákaly déle sloužící
v počtu, jehož měla vojenská správa
nezbytně zapotřebí. To bylo příčinou,
že ministerstvo národní obrany podalo návrh
vládního nařízení, jímž
se upravují zvláštní přídavky
pro déle sloužící poddůstojníky
a vojíny, kteří konají podle §
19 branného zákona dobrovolně další
činnou službu; tento návrh byl misterskou radou
schválen a příslušné vládní
nařízení ze dne 20. prosince 1923 bylo uveřejněno
ve Sb. z. a n. pod č. 247.
Podle tohoto vládního nařízení
mají déle sloužící dostati mimo
požitky, které jim příslušejí
podle jejich vojenské hodnosti, a mimo zmíněné
měsíční přídavky poskytované
podle zák. č. 224/1922 Sb. z. a n. ještě
pololetní přídavek (premii), a to
1. v prvém roce po 600 Kč,
2. v druhém roce po 720 Kč,
3. v třetím roce po 840 Kč a
4. ve čtvrtém a pátém roce po 1000
Kč.
Kromě toho bylo uvedeným vládním nařízením
stanoveno, že déle sloužící dostanou
při odchodu ze služby výpomoc, rovnající
se polovici úhrnné částky půlletních
přídavků (premií), které dosavad
dostali; na tuto výpomoc nemají nároku, byli-li
převzati do vojenské nebo civilní státní
(jiné veřejné) služby nebo byli-li z
dobrovolné další činné služby
vyloučeni.
Tímto opatřením doufala vojenská správa
zjednati si potřebný počet déle sloužících,
byla však v tomto svém očekávání
zklamána.
Ačkoliv se ministerstvo národní obrany postaralo
o to, aby výnos, jímž byly stanoveny podmínky
pro přijímání déle sloužících,
vešel včas v platnost a ve známost jako mužstvu
činně sloužícímu, tak i příslušníkům
zálohy, přece ani z daleka nebylo dosaženo
onoho čísla, kterého vojenská správa
chtěla dosáhnouti.
Příčinu tohoto malého počtu
přihlášek nutno hledati hlavně v
tom, že výlohy, které se podle dosud
platných ustanovení poskytují déle
sloužícím, jsou nedostatečné.
Finanční odměna, která jest poskytována
déle sloužícím během služby,
a dále částka, která jim bude vyplácena
při odchodu do civilního života, nedávají
déle sloužícím záruku, že
naleznou povolání, které bude s to dáti
jim naději na spokojený, klidný život.
Opustí-li totiž déle sloužící
po převzatém závazku k několikaleté
vojenské službě armádu, jest jmu 28
- 29 let; byl-li před nastoupením činné
vojenské služby řemeslníkem jen poměrně
krátkou dobu po vyučení, zapomene za několikaleté
vojenské služby značně svou práci
a ve věku právě označeném stojí
před otázkou: "Co činiti?"
Jest nepochybné, že jest nutno postarati se o nějakou
nápravu, neboť bez dostatečného počtu
déle sloužících jest provádění
výcviku již při nynějším
trvání presenční služby značně
stíženo a při jakémkoliv event. dalším
snižování služební doby jest prostě
nemožné.
Vojenská správa uvážila všechny
možnosti, jak zjednati nápravu. Seznala, že nápravy
nemůže býti dosaženo nějakým
zvýšením peněžních částek
poskytovaných déle sloužícím,
poněvadž tyto částky nemohou dotčenému
percipientu nikterak zajistiti trvalé (životní)
povolání s nárokem na zaopatření.
Rovněž uvážilo ministerstvo národní
obrany námět, aby změnou úpravy premií
bylo umožněno déle sloužícímu
poddůstojníku, aby si nuceně uspořil
určitý kapitál, jehož by pak spolu
s výpomocí mohl použíti k založení
existence; ani realisace tohoto námětu nepřinesla
by pro vojenskou správu žádných podstatných
výhod, ba naopak odradila by ještě značný
počet uchazečů od vstupu do poměru
déle sloužícího, poněvadž
částky nuceně spořené nepřinášely
by mu okamžitého žádného zlepšení
jeho materielního stavu proti dřívější
službě vojenské.
Uváživši tyto i jiné prostředky,
jež by snad mohly vésti k nápravě, došla
vojenská správa k závěru, že
jediným východiskem z této vojenskou
správou na nejvýš neblahé situace jest:
určitým způsobem zajistiti déle sloužícím
po vykonané další činné, reversálně
převzaté službě umístění
v civilní státní (jiné veřejné)
službě a určité soukromé službě.
Ačkoliv jest si vědoma důvodů, z nichž
revoluční Národní shromáždění
- jak nahoře vylíčeno - přistoupilo
k zrušení rak. a uh. zákonů o certifikatistech,
odhodlává se vláda nicméně
k podání této předlohy. Činí-li
tak, je to důkazem, že navržený způsob
má za jediné možné východisko,
aby zájmy vojenské správy, a tím i
bezpečnosti celého státu, byly dostatečně
ochráněny.
Při tom lze poukázati na to, že některé
z momentů, které ke zrušení zákona
o certifikatistech spolu přispěly, již z velké
části pominuly, Tak došel umístění
v státní (veřejné) službě
značný díl válečných
poškozenců, anebo si opatřil již jiné
životní zaměstnání. Rovněž
veliké části oficiantů byl t. zv.
oficiantským zákonem umožněn přechod
do definitivní civilní správy státní
služby. Též legionáři byli již
značnou měrou umístěni v státní
(veřejné) službě. Pokud se to ještě
nestalo, může se tak státi i za platnosti navrženého
zákona, a to jednak vzhledem k tomu, že se praktické
důsledky tohoto zákona objeví nejdříve
za 5 - 6 roků (viz další poznámky sub
VIII), jednak proto, že i potom nebude umístění
ostatních kategorií vyloučeno, nýbrž
bude jim z největší části zachováno,
poněvadž pro déle sloužící
vyhrazuje se jen určitá část služebních
míst.
Avšak i kdyby snad důvody, které vedly k zrušení
zákona o certifikatistech, z části ještě
trvaly, musila by se vláda rozhodnouti pro podání
této předlohy zákona, poněvadž
jej má pro doplnění nevyhnutelného
počtu déle sloužících poddůstojníků
za nezbytný.
Má-li se podati všeobecná charakteristika této
předlohy, lze ji popsati jako snahu založiti instituci,
jež by byla jakousi obdobou instituce certifikatistů,
aniž se s ní úplně shodovala.
Liší se od ní podstatně tím,
že
1. místa v té neb oné služební
kategorii udělují se déle sloužícím
poddůstojníkům jen potud, pokud uchazeči
vyhovují zároveň všem všeobecným
i zvláštním podmínkám pro tu
neb onu kategorii služebních míst předepsaným;
2. neposkytuje nárok neomezeně (na všechna
uprázdněná místa, jichž se nárok
může týkati), nýbrž (vyjma sbor
rotmistrů, civilní služby ve vojenské
správě, četnictva, pohraniční
finanční stráž a stráž bezpečnosti)
jen do jedné třetiny obsazovaných míst.
Vojenská správa doufá, že s touto kvotou
vystačí.
Tím, že osnova žádá pro déle
sloužící poddůstojníky zásadně
jen jednu třetinu právě obsazovaných
míst, neubírá možnosti obsaditi největší
část právě obsazovaných míst
(dvě třetiny) uchazeči jinými.
Toto řešení, jež jest pro interesovanou
veřejnost přijatelné, jest pro vojenskou
správu nezbytné, nemá-li po stránce
vojenského výcviku armády dojíti pro
naprostý nedostatek déle sloužících
poddůstojníků k situaci nanejvýš
kritické.
Třeba poznamenati, že se praktické důsledky
tohoto zákona objeví vlastně teprve v
roce 1932 - 1933, uváží-li se, že by se
mohlo přihlížeti k déle sloužícím,
kteří jsou dnes již třetí rok
ve službě; ve výjimečných případech
mohl by se zákon po prvé prakticky prováděti
již v roce 1931; do té doby bude již systemisace
míst podle zák. č. 286/1924 Sb. z. a n. provedena,
takže normální přijímání
do státních služeb nebude narážeti
s hlediska zákona o úsporných opatřeních
na žádné překážky.
Po rozpočtové stránce sluší
poznamenati, že navržený zákon nezpůsobí
- nepřihlíží-li se k ustanovení
o zvláštním odbytném, jehož výše
a podmínky výplaty budou stanoveny vládním
nařízením - žádného zvýšení
nákladů; na nepatrné zvýšení
nákladů následkem uvedeného ustanovení
o odbytném bude v rozpočtu počínajíc
rokem 1931 pamatováno. S druhé strany lze očekávati
určité snížení nákladů,
jež vznikne tím, že při udělení
místa déle sloužícímu poddůstojníku
zanikne povinnost vyplatiti mu výpomoc podle vl. nař.
č. 247/1923 Sb. z. a n., anebo byla-li mu již vyplacena,
bude státní pokladně vrácena.