Musím především konstatovati, že
na zaměstnance dráhy v údolí Borži
bylo právem použito předpisů zákona
čís. 286/1924, ježto převod majetku
společnosti podle §u 2 zákona čís.
71/1924 stal se usnesením valné hromady společnosti
31. června 1924.
Při restrikci u těchto zaměstnanců
postupovala státní správa železniční
úplně stejně jako u ostatních zaměstnanců
státních drah.
Celkem bylo restringováno 56 zaměstnanců,
a to 28 pro nedostatek čsl. státního občanství,
4 pro služební závady a tresty, 5 pro slabý
a neuspokojivý služební výkon, 1 pro
značný pokročilý věk, 3 proto,
že jsou sami dosti majetkově zajištění,
2 pensisté jiných drah, kteří po svém
pensionování byli zaměstnáni u místní
dráhy v údolí Borži, a 13 pro neznalost
služební řeči. Z restringovaných
bylo 22 zaměstnanců provisorních. K tomu
musím dodati, že v oblasti správy provozu v
Beregsázu uspořádány byly 4 jazykové
kursy, v Beregsázu samém dokonce po 2 roky, takže
zaměstnanci měli dosti příležitostí,
aby se služebnímu jazyku naučili.
Tak zv. unifikaci hodlá ministerstvo železnic přiznati
zaměstnancům dráhy v údolí
Borži při definitivním provedení zákona
čís. 103/1926 pro zaměstnance železniční.
V Praze dne 2. prosince 1926.
Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností,
jehož oboru působnosti patří v první
řadě provádění zákona
ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb. z. a n. o podomním
obchodě, podniklo k přípravě prováděcího
nařízení k § 17 citovaného zákona
velice obsáhlé šetření prostřednictvím
obchodních a živnostenských komor a úřadů
politických, jehož výsledkem jest přesný
seznam nouzových krajů na celém území
republiky. Seznam byl publikován jako součást
vládního nařízení č.
216/1926 Sb. z. a n.
Při pořizování seznamu bylo přihlíženo
ke všem krajům a místům, v nichž
se podomní obchod jednak odedávna provozoval, jednak
stal se nutným prostředkem obživy obyvatelstva,
které hospodářskou krisí ztratilo
obvyklé zaměstnání a jest odkázáno
na podomní obchod.
V Praze dne 16. prosince 1926.
V dohodě se zúčastněnými ministerstvy
zemědělství, obchodu a financí a po
slyšení v úvahu přicházejících
odborných korporací a přímých
zástupců zájemců z Moravy a ze Slovenska,
mezi nimi i zástupců Svazu mlékáren
a mlékařských družstev Moravy, uplatnilo
ministerstvo zahraničních věcí při
jednání o třetí dodatkovou úmluvu
československo-rakouskou, podepsanou dne 23. června
1926, požadavek o snížení nového
cla na mléko v Rakousku.
S poukazem na to, že clo vstoupilo v platnost teprve dne
26. května 1926 a že tato věc má povahu
vyhraněné vnitropolitickou, odmítlo Rakousko
snížení cla. Po obšírných
debatách a obtížném jednání
dosáhla československá delegace aspoň
snížení vyrovnávacího zatížení
daně obratové při dovozu ze 4% na 3%.
Ministerstvo zahraničních věcí, jsouc
si vědomo toho, že jde zde s hlediska nejen postižených
krajů, avšak i s hlediska celohospodářského
o věc velmi značné důležitosti,
jejíž příznivé čili nepříznivé
vyřízení by mohlo vykonávati nepatrný
vliv na usměrnění a intensitu zemědělské
výroby v postižených krajích, hodlá
požadavek o podstatné snížení cla
na mléko při shora zmíněné
revisi uplatňovati znovu s největší
energií.
Pokud se týče vnitrostátních opatření
jež by přispěla ku zmírnění
exportu mléka, bylo dosud provedeno toto:
1. Ministerstvo železnic snížilo s platností
od 23. srpna 1926 dovozné ze stanic, jež označili
zájemníci ze stanice odesílací, do
pohraničních stanic československo-rakouských
o 30-51%.
2. Ministerstvo obchodu zrušilo s platností od 1.
listopadu 1926 dosavadní poplatek z vývozu mléka
(3 hal. za 1 l).
3. Ministerstvo financí učinilo opatření,
aby celní úřady odbavovaly vývozní
zásilky mléka (též kyselého),
jakož i smetany a yogurtu v každé době
bez předpisování poplatků za odbavování
domácími celnímu prohlídkami. Zrušením
formy domácích celních prohlídek při
odbavování takovýchto zásilek odpadá
též dávka za eventuelní generelní
povolení těchto prohlídek, podle položky
30. dávkového řádu K, vyhlášeného
vládním nařízením ze dne 4.
září 1925, čís. 185 Sb. z.
a n.
V Praze dne 4. prosince 1926.
Oba případy, o nichž se interpelace zmiňuje,
jsou na základě stížnosti, podané
spolkem "Deutscher Kulturverband", předmětem
řízení před nejvyšším
správním soudem, jemuž byly také již
zaslány spisy, věci se týkající.
Jest proto nutno vyčkati výslledku soudního
přezkoumání naříkaného
opatření.
V Praze dne 16. listopadu 1926.
Škody, které utrpělo obyvatelstvo Podkarpatské
Rusi za rumunské okupace v roce 1919 byly úředně
vyšetřeny a sepsány.
Příslušné soupisy byly zaslány
ministerstvu zahraničních věcí, která
jedná s rumunskou vládou o jejich náhradě.
Jednání toto není dosud skončeno.
Pokud jde o poskytnutí záloh na škody, neměla
vláda dosud důvodu k nějakému opatření,
ježto takové žádosti poškozenců
jí nebyly předloženy.
V Praze dne 2. prosince 1926.
Šetření bylo zjištěno, že
příslušníci reformované církve
v obci Dolní Michalany podali v listopadu 1920 žádost,
aby na tamní reformované lidové škole
byl vyučovacím jazykem jazyk maďarský.
Referát ministerstva školství a národní
osvěty v Bratislavě žádosti této
výnosem ze dne 7. ledna 1921 nevyhověl a vyučování
maďarské řeči obmezil na tři
hodiny týdně. Proti tomuto rozhodnutí nebyla
podána žádná stížnost a
proto rozhodnutí toto nabylo moci práva.
Dále bylo zjištěno, že vyučování
na dotčené reformované škole nebylo
přerušeno zaviněním státní
školské správy, nýbrž proto, že
učitelské místo na této církevní
škole nebylo po odchodu učitele Vojtěcha Rozzgonyho
příslušnými činiteli znovu obsazeno,
a dále proto, že nová školní budova
byla sice vydržovatelem školy vystavěna, ale
nebyla zařízena. Proto většina dětí
z Dolních Michalan chodí do škol jejich náboženského
vyznání v sousedních obcích, kde rodiče
těchto dětí jsou spoluvydržovateli škol.
O nynějších národnostních poměrech
v uvedené obci bylo zahájeno šetření,
podle jehož výsledku bude učiněno příslušné
opatření.
V Praze dne 30. října 1926.
Ke shora uvedené interpelaci sděluje toto:
Ustanovení, uvedená v "Ujednání"
ze dne 12. listopadu 1925 mezi odborovými organisacemi
a mezi státními báňskými a
hutnickými závody v odst. ad 2. až ad.
6. provedena byla s největším urychlením
ještě v r. 1925 a počátkem roku
1926.
Částečně bylo také již
vyhověno bodu 1., jelikož již dne 18. února
1926 bylo za spoluúčasti zástupců
6 organisací provedeno (až na několik nevyjasněných
případů) zařazení kancelářských
směnařů a výpomocných dozorců,
do jednotlivých skupin A, B, C, D, podle školního
vzdělání.
Zbývalo provésti jen vlastní platovou úpravu,
spočívající v tom, že by
na základě vyšetřených minimálních
a maximálních platů byly stanoveny platové
stupnice pro jednotlivé skupiny A, B, C, D. Po zpracování
dotyčného obsáhlého materiálu
vypracovalo ministerstvo veřejných prací
"Směrnice" pro úpravu platů zaměstnanců,
o než jde a projednalo tyto "Směrnice" dne
29. října 1925 spolupodepsanými.
O věci jednal též Správní sbor
státních dolů a hutí dne 5. listopadu
1926 a vzal ji na vědomí.
Jelikož podle "Směrnic" úprava platů
má zpětnou platnost od 1. ledna 1926, nebudou zdržením
zaměstnanci poškozeni. Tím jest "Ujednání"
ze dne 12. listopadu 1925 ve všech svých bodech a
detailech úplně provedeno.
V Praze dne 11. prosince 1926.
Měl jsem čest již v plenární
schůzi senátu dnes 26. října 1926
zmíniti se o některých věcech, které
páni interpelanti uvádějí. Tak jsem
ukázal, že ze 16 zmařených životů,
kterých vyžádalo si naše vojenské
letectví v letošním roce, když nečítáme
smrtelné zranění kapitána Ochrany
ve Francii a 2 bolestné oběti z řad
spojeneckého letectva jihoslovanského, připadá
jich 8 na vrub polních cvičení a 8 na vrub
normálního leteckého provozu. Z toho
je patrno, že polní cvičení zhoršují
velmi silně bilanci našich ztrát na poli vojenského
letectví a že letecký provoz za poměrů
normálních vykazuje poměrně daleko
menší počet nehod. Upozornil sem také,
že v poměru k ohromnému stoupnutí
vykonaných letů a nalétaných hodin
jsou naše ztráty, třebas bolestně, přece
jen rok od roku relativně menší. Na některých
číslech z ciziny ukázal jsem, že
i v jiných státech, a to i v jiných
státech, a to i ve státech se starým a vyspělým
letectvím, mají bilanci ztrát v poměru
k nalétaným hodinám a provedeným
letům horší než my.
K vývodům pánů interpelantů,
jakoby technicko-dozorčí služba v našem
letectví nebyla dostatečná a dokonce byla
postupně omezována nebo rušena, podotýkám:
Technicko-dozorčí službu provádí
především vojenská přejímací
správa, v jejíž čelo byl postaven
počátkem letošního roku jeden z nejzkušenějších
našich techniků. Orgány této služby,
zkušení technici, jsou přiděleni přímo
v továrnách na draky a motory, kde prohlížejí
a přejímají každou součástku
draků i motorů a značkují jak polotovary,
tak i hotové výrobky. Zkoušky jednotlivých
zásilek surovin, jakož i hotové součástky
zkouší jednak vojenský technický ústav,
jednak již vojenský letecký ústav studijní,
který po překonání velikých
překážek blíží se konečně
svému vybudování.
Po zahájení provozu ve vojenském leteckém
ústavu studijním bude arci možno zkoušeti
letecký materiál ještě důkladněji
než dosud pomocí nejmodernějších
strojů a přístrojů. Ale již nyní
letecká přejímací správa a
vojenský technický ústav přispívají
značnou měrou k bezpečnosti leteckého
personálu, doplňujíce přesný
a svědomitý dozor, který provádějí
již továrny o své újmě.
U pluků je dozorčí služba technická
obstarána takto: Letadla ošetřují poddůstojníci
a vojíni "ošetřovatelé letounů"
pod dozorem zkušeného rotmistra "vrchního
ošetřovatele letounů". Poněvadž
krátká služební doba dovoluje použití
nováčků vycvičených na ošetřovatele
letounů teprve v posledních měsících
jejich presenční služby, byli u každé
letky systemisováni 3 délesloužící
ošetřovatelé letounů, jejichž místa
se obsazují poddůstojníky a vojíny,
kteří se hlásí k dobrovolné
další službě. V budoucnu budou tato
místa obsazována v prvé řadě
absolventy školy pro odborný dorost letectva. Poněvadž
by však ani tento počet stálých sil
nedostačoval, jsou systematisováni u každé
letky 3 civilní ošetřovatelé letounů,
kteří jako zdatné zapracované síly
vykonali již vojenskému letectvu mnoho platných
služeb.
Dohledem na veškerou výkonnou technickou službu
letky jest zvláště pověřen jeden
z důstojníků pilotů. Vedle velitelů
dozírají ovšem na technickou službu letek
techničtí pobočníci perutí
a pluků, jakož i velitelé parků, respektive
jejich dílen a skladů. Vybudování
parků jednotlivých leteckých pluků
blíží se ke konci. Tím bude dána
možnost dalšího zdokonalení technické
služby v tom směru, že plukovní park
bude základnou technické a technicko-správní
služby u každého pluku. Dozor nad technickou
službou bude svěřen veliteli parku, staršímu
zkušenému technikovi a ulehčí se letkám,
které se budou moci plně věnovati svým
bezprostředním úkolům. U jednotlivých
parků bude zařízen přímo výcvik
ošetřovatelů letounů a případně
i jiných specialistů, kterým pak bude již
po dobu základního výcviku vojenského
možno vštípiti zároveň základní
znalosti technické služby a cvičiti je specielně
v ošetřování onoho typu draků
a motorů, který je u jejich útvaru používán.
Tento systém se výborně osvědčil
ve Francii, jak zjistili dva důstojníci-piloti,
vyslaní letos na stráž k leteckým
plukům francouzským.
Z toho je parno, že nemůže býti řeči
o omezování nebo rušení technicko-dozorčí
služby u našeho vojenského letectva, nýbrž
že usilujeme naopak o její stále vybudování.
Stav důstojnictva této služby se stále
zvětšuje, ačkoliv početné stavy
armády musily býti jinak podle restrikčního
zákona zmenšeny.
Jakou péči věnovala a věnuje vojenská
správa doplnění početného stavu
a výcviku odborného technického personálu,
je patrno z těchto dat: Aby byly získány
další vedoucí technické síly,
vyslali jsme na École supérieure aéronautique
v Paříži 6 důstojníků,
z nichž 2 absolvovali tuto školu a 4 jsou letos
v třetím (posledním) ročníku.
Jeden důstojník-inženýr byl mimo to
ještě letos vyslán, aby absolvoval poslední
ročník této školy. Pro vojenský
studijní ústav letecký získáni
byli 4 specielní letečtí inženýři.
V inženýrské koleji je 15 chovanců,
kteří studují vysokou školu technickou
se závazkem, že po složení II. státní
zkoušky vstoupí jako aktivní důstojníci
k našemu vojenskému letectvu. Aby také
v záloze byl dostatečný počet
důstojníků-techniků, jsou zřízeny
specielní technické kursy, ve kterých se
část aspirantů na hodnost záložních
důstojníků letectva cvičí pro
službu letecko-technickou. K této službě
jsou vybíráni průmyslové školy.
Poněvadž krátká služební
doba nedovoluje řádně vycvičiti specialisty
vojíny k ošetřovatelské službě
letecké, byla založena pro výcvik ošetřovatelů
letounů před nastoupením presenční
služby vojenská škola pro odborný dorost
letectva. Aby byly získány další síly
s určitou průpravou již před nastoupením
presenční služby, jedná vojenská
správa o rozšíření vyučovací
osnovy nižších škol průmyslových
také na předměty letecko-technické.
Ošetřovatelé letadel vysílají
se každým rokem do továren na letadla a motory,
aby se obeznámili s novými typy a jejich specielním
ošetřováním. Nepotřebují
připomínati, že ani jeden kvalifikovaný
inženýr nebyl od vojenského letectva propuštěn.
Technická služba u letectva, pokud se týče
dozoru odborně školených sil, nedoznala, jak
patrno, újmy, nýbrž se stále zdokonaluje.
Výkonná služba ošetřovatelská
trpí ovšem nedostatkem sil, který vzniká
jmenovitě v letní době, kdy je činnost
letectva největší, následkem ustanovení
zákona o mírovém počtu vojska a o
úlevách v branné povinnosti. Upozornil
jsem již v senátě, že letecký
výcvik nezbytně potřebuje delší
presenční služby a že při kratší
době presenční lze řádný
chod služby zajistiti jen dostatečným počtem
délesloužících, pro jejichž získávání
musí se ovšem dostati vojenské správě
lepších předpokladů než dosud.
Vojenská správa snaží se tomuto nedostatku
odpomoci alespoň částečně tím,
že zařadila do návrhu rozpočtu na rok
1927 počet civilních sil technických o 62%
vyšší než v roce letošním.
Pro bezpečnost létání byly zařízeny
od roku 1924 povinně lámací zkoušky
a statické zkoušky konstrukcí. Po dlouhé
námaze podařilo se rovněž zavésti
gumové obaly benzinových nádrží,
které letos zachránily několik životů
a cenný materiál.
Vůči tvrzení pánů interpelantů,
že letecká neštěstí postihují
zvláště síly poddůstojnické
a že jsou následkem ještě nedokončeného
výcviků letců, chtěl bych konstatovati,
že mezi obětmi převyšuje počet
důstojníků a rotmistrů, tedy letců
z povolání, daleko počet mužstva
a poddůstojníků. Od počátku
trvání našeho letectví jsou důstojníci
a rotmistři, kteří se stali obětí
nehod, k poddůstojníkům a mužstvu
v poměru 3:2.
Pokud jde o pomyslitelně nejdokonalejší výcvik
letců a kontrolu jejich osobních vlastností,
na něž se táží páni interpelanti,
odpovídám tolik: Kandidáti pilotství
jsou vybíráni z dobrovolně se přihlásivších
co nejpečlivěji. Hlavními vodítky
při výběru jsou zdraví,morální
vlastnosti, spolehlivost a vzdělání,v prvé
řadě odborné Vybrané kandidáty
posílají letecké pluky k odborně-lékařské
a psychotechnické prohlídce, která je soustředěna
v Praze a zaručuje tudíž stejné
měřítko při zkoumání
všech kandidátů. V čele zkušebního
oddělení psychotechnického při vojenském
leteckém ústavě studijním stojí
odborník na slovo vzatý. Teprve po těchto
podrobných prohlídkách, při nichž
vyhoví sotva 50% prohlížených, přiděleni
jsou kandidáti leteckému učilišti. Naše
letecké učiliště je jedním z nejlépe
zařízených a organisovaných učilišť
toho druhu. O tom svědčí fakt, že armáda
jihoslovanská vysílá po zralé úvaze
a studiu různých cizích učilišť
své důstojníky, budoucí učitele
jihoslovanského dorostu leteckého k výcviku
do našeho leteckého učiliště. Důstojníci,
kteří řídí výcvik v létání,
jsou vybíráni z nejzkušenějších
důstojníků našeho letectva a byli k doplnění
svých odborných znalostí po stránce
pedagogické vysláni do ciziny. Samozřejmě,
že k polní službě za manévrů
vybírán je toliko personál úplně
vyškolený.
Vojenské správě nelze tudíž klásti
za vinu nedostatek technického výcviku nebo nevhodný
výběr pilotů co do duševních
a morálních vlastností. Vylíčil
jsem již v senátě a páni interpelanti
to sami připouštějí, že vojenský
letec při své přípravě pro
skutečné úkoly válečné
nemůže se vyvarovati jistého zvýšeného
nebezpečí. Jisto je, že v řadě
případů jsou letecká neštěstí
zaviněna nedostatkem zkušenosti nebo nadbytkem sebevědomí
mladších pilotů. Zkušenosti možno
nabýti jen časem, ani nejlepší výcvik
nemůže ji nahraditi. Pokud se týká přebytku
sebedůvěry, snaží se vojenská
správa všemožně zameziti svévolné
konání akrobatických obratů, ostrých
zatáček, glisád atd. nízko nad zemí.
Jak jsem již v senátě uvedl, bylo letos
potrestáno 20 pilotů pro tyto zakázané
evoluce.
Chci však zde upozorniti na zjev, který je s to
opatření vojenské správy v tomto
směru paralysovati. Před nedávnem provedl
jeden vojenský pilot podlétnutím železničního
mostu pod Vyšehradem kousek se stanoviska sportovního
sice bravurní, ale jinak zbytečný a přísně
zakázaný, který v případě
nuceného přistání pro poruchu motoru
mohl míti neblahé následky nejen pro pilota,
ale i pro přihlížející pokojné
obyvatelstvo. Tehdy některé časopisy místo
aby tento nepředložený čin odsoudily,
kritisovaly velitele pluku, který pilota právem
potrestal a oslavovaly pilota jako hrdinu. Tím nabádaly
ostatní mladé piloty, toužící
po slávě, aby podobnými evolucemi ukázali
svoji vyspělost.
Stran bezpečnostních opatření letecko-technických
sděluji toto: Veškerému létajícímu
personálu je zakázáno létati bez padáku.
Útvarům jsou přiděleny padáky
v dostatečném počtu. Vojenská
letecká správa snaží se zkouškami
nejnovějších modelů amerických,
italských a francouzských získati nejúspěšnější
systém padáku. Nutno však upozorniti, že
padák dnes ještě není při všech
možnostech pádu letadla naprosto bezpečný
záchranných prostředek a že při
velké části přihodivších
se úrazů nebylo by ho ani možno použiti
(mlha, náraz na telegrafní tyč, sklouznutí
po křídle v malé výšce atd.).
Mimo to se opatřují veškeré letouny
hasícími přístroji a při nových
typech letadel opatřují se benzinové nádrže
ochranným obalem.
Všichni vojenští letci jsou podle usnesení
ministerské rady z 5. června 1924 pojištěni
jak pro případ smrti, tak zranění
a to vždy, kdykoliv létají na letadlech vojenských
nebo s povolením vojenské správy na
letadlech civilních. Pozůstalým a zrněným
letcům vyplácí se v případě
úmrtí svobodných letců Kč 20.000,-
rodičům nebo prarodičům. Pozůstalým
po ženatých: vdově Kč 40.000,- a každému
nezaopatřenému děcku Kč 10.000,-.
V případě invalidity odstupňuje
se podpora postiženému letci podle prokázané
neschopnosti k přiměřenému občanskému
povolání, při čemž béře
se za podklad: pro svobodné Kč 50.000,-, pro ženaté
Kč 80.000,- bez ohledu na počet dítek. toto
humanní opatření ministerské rady
vyvolalo v cizině příznivou odezvu a
přispělo k tomu, že i v jiných
státech bylo podobným způsobem o letce postaráno
nebo se na podobnou úpravu podpor pomýšlí.
O tom svědčí jak dotazy zástupců
cizích států u ministerstva národní
obrany, tak i zprávy v cizím tisku.
Pokud se týká občanských osob, které
při nehodě letadla nebo jeho přistání
z nouze jsou zraněny nebo zabity, je samozřejmo,
že jako při úrazech vojenskými automobily
poskytne vojenská správa postiženým,
resp. jejich pozůstalým přiměřené
odškodnění, nezavinili-li si úraz sami.
K tomu účelu má ministerstvo národní
obrany ve svém rozpočtu pro letectvo zvláštní
položku "Škody letadly způsobené".
V Praze dne 10. prosince 1926.
Městská rada v Mor. Třebové oznámila
okresní správě politické, že
německý okresní osvětový sbor
v Mor. Třebové bude konati přednášku,
při níž předvedeno bude sedm filmů.
Ježto celková délka těchto filmů
se rovnala průměrné délce celovečerního
programu v biografech, měla okresní správa
politická za to, že se nejedná o přednášku
doprovázenou filmem, nýbrž spíše
o předvádění kinematografické,
k němuž má býti přednáška
pouze doprovodem. Poněvadž však okresní
osvětový sbor v Mor. Třebové
nemá licence ku pořádání kinematografického
představení podle §u 1 min. nař. ze
dne 18. září 1912, č. 191 ř.
z., zakázala okresní správa politická
oznámené představení.
V postupu okresní správy politické nelze
spatřovati ani svévolné zasahování
do lidovýchovných prací osvětových
sborů ani nesprávný výklad ministerského
nařízení o pořádání
veřejných předvádění
kinematografických ze dne 18. září
1912, č. 191 ř. z., a není také z toho
důvodu pro ministerstvo vnitra podnětu k nějakému
zakročení.
Při nové úpravě předpisů
o veřejných produkcích biografických,
na níž se pracuje, bude však o tom uvažováno,
jakým způsobem by mohl býti vzat zřetel
i na lidovýchovnou činnost okresních osvětových
sborů.
V Praze dne 11. listopadu 1926.