II. volební období. | 3. zasedání. |
- I.min. obchodu na interpelaci posl. Šalranko a soudr. o zrušení papierni v Slavošovciach a Horke (tisk 760),
II. min. zemědělství a min. financí
na interp. posl. Hrušovského a spol. o hospodaření
na panství oravského kompossesorátu (tisk
712),
III.min. obchodu na interp. posl. Bečku, inž. Nečase,
Kleina a súdr. o hroziacem zastavenie továrni v
Slavošovciach a Horke na Slovensku (tisk 775),
IV. vlády na interp. posl. Zápotockého a
soudr. o nepořádcích v Ústředních
elektrárnách v Ervěnicích (tisk 653).
Papírna ve Slavošovcích, jež jest předmětem
interpelace, náleží k oněm podnikům
na Slovensku, které byly založeny za zcela jiných
podmínek politických a hospodářských
a za zcela jiných předpokladů ohledně
jich dalšího vývoje. Tato továrna náležela
před převratem společnosti "Ungarische
Papierindustrie A. G." a od roku 1919 přešla
v zájmovou skupinu "Moravské agrární
a průmyslové banky", jež poskytnutím
úvěru umožnila po převratu další
vedení podniku. Továrna pracovala po převratu
za velkých obtíží, neboť její
výrobní náklady byly vyšší
u srovnání s ostatními papírnami,
její dřívější odbytiště
(Maďarsko, částečně Jugoslavie
a Rumunsko) bylo z největší části
ztraceno, odbyt do ciziny následkem valutárních
poměrů znesnadněn a prodej v tuzemsku nemohl
se při konkurenci ostatních papíren a při
velké vzdálenosti od středisek konsumu nikdy
náležitě vyvinouti. Další zhoršení
situace nastalo, když v dubnu 1922 nastala čtyřnedělní
stávka, a když financující banka prohlásila,
že dalších úvěrů nemůže
povoliti. Podáním z června 1922 oznámila
papírna ve Slavošovcích služnovskému
úřadu v Rožnavě, že je vzhledem
k panující krisi nucena provoz dnem 1. července
1922 zastaviti, rovněž tak i provoz v továrně
na celulosu v Horké. Továrna stála tehdy
více než rok. Provoz byl znovu zahájen v druhé
polovici roku 1923, když slovenské papírny
přistoupily k cenové konvenci ostatních papíren.
Ministerstvo obchodu jakož i ostatní súčastněná
ministerstva, jsouce si vědoma obzvláštní
důležitosti Slavošovské továrny
pro zaměstnanost tamního dělnictva a pro
materielní zájem celého kraje, hleděla
v rámci daných možností vyjíti
podniku po tomto obnovení provozu co nejvíce vstříc.
Zejména ministerstvo železnic povolilo v roce 1925
papírně ve Slavošovcích a sdružené
s ní celulosce v Horké značné tarifní
úlevy pro dopravu surovin a hotových výrobků
jakož i pro vývoz.
Dále dostalo se papírně ve Slavošovcích
tarifární úpravou, provedenou s platností
od 1. dubna 1926, zejména propočítáním
dovozného při přepravě se stanicemi
Košicko-bohumínské dráhy jakož
i při přepravě přes tuto dráhu,
značného snížení sazeb a to především
pro přepravu uhlí, kaolínu, pyritu a papíru.
Snížení dovozného, jehož se papírně
ve Slavošovcích dostalo tarifní úpravou
platnou od 1. dubna 1926, znamená dle předběžného
odhadu ministerstva železnic pro továrnu úsporu
na dovozném asi 500.000 Kč ročně.
Ministerstvo obchodu byvší před krátkou
dobou upozorněno na nebezpeční nového
zastavení provozu v papírně ve Slavošovcích
a případně i v celulosce v Horké,
vyvolané odprodejem strojů továrny slavošovické
na několik sdružených továren papíru,
zahájilo ihned jednání jak se zástupci
kupující strany, tak i s Moravskou agrární
a průmyslovou bankou. Konečná prohlášení
obou těchto činitelů dosud nedošla.
V Praze dne 16. prosince 1926.
Dříve než bude dána odpověď
na jednotlivé body interpelace, předesílá
a zdůrazňuje se, že panství oravského
kompossesorátu není výhradným vlastnictvím
státu, nýbrž stát participuje na něm
pouze určitým podílem.
Správu panství vede správní výbor,
zvolený valnou hromadou kompossesorů a sestávající
nyní z 5 členů, vesměs státních
úředníků, z nichž 3 jsou úředníky
ministerstva zemědělství, 1 ministerstva
financí a 1 politické správy na Slovensku.
K jednotlivým pak bodům interpelace podotýká
se toto:
ad 1.) Oravské panství nezaplatilo sice dosud celou
dávku z majetku, poněvadž uvedená dávka
byla vyměřena definitivně teprve 1. února
1926 a dosud nebylo rozhodnuto o odvolání, které
bylo z výměru dávky majetkové podáno,
ale platilo na ni splátky.
Dochodková daň byla panstvím zaplacena, pokud
mu byla vyměřena. Nezaplacenou zůstává
pouze daň dochodková, dosud nevyměřená.
ad 2.) S pastvinami kompossesorát vůbec nehospodaří.
Pokud tu pastviny byly, byly buď odprodány v r. 1922
jednotlivým obcím za cenu soudními znalci
stanovenou, anebo byly dány jednotlivým obcím
neb pašienkovým družstvům na 6 roků
do nájmu za cenu předválečnou.
Prodeje dřeva konaly a konají se buď na základě
veřejné soutěže nejvíce podávajícími,
anebo s vědomím a schválením ústředního
ředitelství státních lesů a
statků. Na rok 1926 provedl se prodej dříví
veřejným ofertním řízením.
ad 3.) Nynější ředitel panství
vrchní lesní rada Ing. Hain jest státním
úředníkem; ředitelem panství
byl jmenován usnesením správního výboru
panství oravského kompossesorátu, za kterýmžto
účelem obdržel od ministerstva zemědělství
dovolenou.
K firmě Hornooravská úč. spol. v Žilině
není Ing. Hain jako státní úředník
v žádném poměru a má s ní
styky pouze čistě obchodní jako s každou
jinou firmou, která má koupené dříví
na oravském panství.
ad 4.) Ministerský rada Dr. Rouček nebyl a není
vůbec členem oravského kompossesorátu,
nýbrž jest předsedou správního
výboru, zvoleným valnou hromadou kompossesorů.
ad 5.) Oravské panství podléha, pokud se
týče jeho hospodaření v lesích,
lesnímu zákonu na Slovensku platnému (zák.
č. XXXI. z r. 1879) a specielnímu zákonu
o úpravě hospodaření na kompossesorátech
(zák. čl. XIX z r. 1898), kteréžto oba
zákony spolu se zákonem o prozatímní
ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918, č.
82 Sb. z. a n., poskytují lesním orgánům
služby dozorčí úplnou možnost kontroly
hospodaření; ostatně vykonává
ministerstvo zemědělství samo, prostřednictvím
svých úředníků dostatečnou
kontrolu hospodaření v kompossesorátních
lesích, takže není zapotřebí
činiti hospodaření na oravském panství
předmětem zvláštního vyšetřování.
V Praze dne 3. prosince 1926.
Papírna ve Slavošovcích, jež jest předmětem
interpelace, náleží k oněm podnikům
na Slovensku, které byly založeny za zcela jiných
podmínek politických a hospodářských
a za zcela jiných předpokladů ohledně
jich dalšího vývoje. Tato továrna náležela
před převratem společnosti "Ungarische
Papierindustrie A. G." a od roku 1919 přešla
v zájmovou skupinu "Moravské agrární
a průmyslové banky", jež poskytnutím
úvěru umožnila po převratu další
vedení podniku. Továrna pracovala po převratu
za velkých obtíží, neboť její
výrobní náklady byly vyšší
u srovnání s ostatními papírnami,
její dřívější odbytiště
(Maďarsko, částečně Jugoslavie
a Rumunsko) bylo z největší části
ztraceno, odbyt do ciziny následkem valutárních
poměrů znesnadněn a prodej v tuzemsku nemohl
se při konkurenci ostatních papíren a při
velké vzdálenosti od středisek konsumu nikdy
náležitě vyvinouti. Další zhoršení
situace nastalo, když v dubnu 1922 nastala čtyřnedělní
stávka, a když financující banka prohlásila,
že dalších úvěrů nemůže
povoliti. Podáním z června 1922 oznámila
papírna ve Slavošovcích služnovskému
úřadu v Rožnavě, že je vzhledem
k panující krisi nucena provoz dnem 1. července
1922 zastaviti, rovněž tak i provoz v továrně
na celulosu v Horké. Továrna stála tehdy
více než rok. Provoz byl znovu zahájen v druhé
polovici roku 1923, když slovenské papírny
přistoupily k cenové konvenci ostatních papíren.
Ministerstvo obchodu jakož i ostatní súčastněná
ministerstva, jsouce si vědoma obzvláštní
důležitosti Slavošovské továrny
pro zaměstnanost tamního dělnictva a pro
materielní zájem celého kraje, hleděla
v rámci daných možností vyjíti
podniku po tomto obnovení provozu co nejvíce vstříc.
Zejména ministerstvo železnic povolilo v roce 1925
papírně ve Slavošovcích a sdružené
s ní celulosce v Horké značné tarifní
úlevy pro dopravu surovin a hotových výrobků
jakož i pro vývoz.
Dále dostalo se papírně ve Slavošovcích
tarifární úpravou, provedenou s platností
od 1. dubna 1926, zejména propočítáním
dovozného při přepravě se stanicemi
Košicko-bohumínské dráhy jakož
i při přepravě přes tuto dráhu,
značného snížení sazeb a to především
pro přepravu uhlí, kaolínu, pyritu a papíru.
Snížení dovozného, jehož se papírně
ve Slavošovcích dostalo tarifní úpravou
platnou od 1. dubna 1926, znamená dle předběžného
odhadu ministerstva železnic pro továrnu úsporu
na dovozném asi 500.000 Kč ročně.
Ministerstvo obchodu byvší před krátkou
dobou upozorněno na nebezpeční nového
zastavení provozu v papírně ve Slavošovcích
a případně i v celulosce v Horké,
vyvolané odprodejem strojů továrny slavošovické
na několik sdružených továren papíru,
zahájilo ihned jednání jak se zástupci
kupující strany, tak i s Moravskou agrární
a průmyslovou bankou. Konečná prohlášení
obou těchto činitelů dosud nedošla.
V Praze dne 16. prosince 1926.
Na shora uvedenou interpelaci sděluje se toto:
Stavba elektrárny ervěnické byla zahájena
v době, kdy elektrárna pražská dostoupila
vrchole své výkonnosti a nedalo se již odpomoci
rekonstrukcí neb rozšířením této
elektrárny neodvratně se blížící
poruše zásobování hlav. města
Prahy elektrickou energií.
Pod tlakem této nezbytnosti bylo pracováno na díle
ervěnické elektrárny s největším
urychlením. Již od počátku bylo nutno
uspíšiti jak práce studijní sděláváním
generálního projektu nejprve s ministerstvu veřejných
prací a po ustavení se společnosti v kanceláři
Ústředních elektráren, tak i vypracováním
detailního projektu, dále vypisováním
veřejné soutěže, zadáváním
staveb a posléze jich bezodkladným prováděním.
Pro ovládnutí celé této jistě
veliké práce technické a administrativní
bylo zapotřebí značného úředního
aparátu. Opatření odborných zkušených
a spolehlivých sil pro dozor a administrativu bylo v té
době nanejvýše obtížným
a tak se stalo, že přes veškeré úsilí
nebylo možno kanceláře vybaviti kvalifikovaným
personálem tak, jak toho důležitost a rozsah
díla vyžadovaly.
Státní správa dala sice podniku k disposici
4 osvědčené síly, ale nepodařilo
se jí získati od zemského správního
výboru a obce pražské ani technického
ani administrativního úředníka.
Za těchto okolností nemohla proto společnost
Ústředních elektráren zdolati administrativu
se všemi normálními podrobnostmi, jako se to
vyžaduje ve veřejných úřadech.
Přes toto krajní napětí všech
sil nepostupovalo se bez rozvahy, ačkoliv bylo nutno rychle
rozhodovati není zjistitelná žádná
zbytečná ukvapenost, jež by byla na škodu
podniku.
Staveniště bylo včas odborníky prostudováno,
projekt vypracován tak, že i při provádění
se disposičně nic nezměnilo. Původní
disposice ukázaly se po dostavbě a uvedení
závodů v chod velice účelnými,
o čemž svědčí pochvalná
uznání domácích i cizozemských
znalců.
Stavby zadávány byly správní radou
po většině řádně dle zadávacího
řádu pro státní stavby a dodávky,
a úchylky od tohoto postupu dály se jen výjimečně,
neb kde jest to přípustno, jako u zadávání
prací architektonických a nikdy na úkor společnosti.
Zadávky dály se buď závěrečnými
listy, a kde nebylo třeba doplňovati podmínky
ofertní, obyčejnými zadávacími
dopisy.
Splátky vypláceny byly podnikatelům na podkladě
splátkových výkazů, přezkoušených
dle skutečně provedené práce, takže
se nestalo, aby firmy byly přeplaceny v celkovém
svém požadavku neb na úkor společnosti.
Veškeré úřední síly byly
přijímány výhradně správní
radou.
Jest pravda, že se vyskytly zvláště z
počátku formální chyby v administrativě
společnosti, nestalo se tak však ve zlém úmyslu,
a lze příčinu závad těch přičísti
pouze přetížení úředníků
a nedostatečné zkušenosti pomocných
sil.
Většina výtek týká se prací
nepředvídaných v případech,
kde bylo nutno ihned na stavbě provésti změny
v detailech projektu. Jde o případy, kde k uvarování
škod bylo třeba rozhodovati bezodkladně a o
kterých byla pak dodatečně správní
rada zpravena, při čemž takové vícepráce
se účtují dle všeobecných a zvláštních
podmínek pro řečenou stavbu platných.
Veškeré práce technické i účetní
byly zkontrolovány odbornými revisními komisemi,
které dosud nezjistily úmyslné poškození
zájmu společnosti se strany orgánů
úředních a správních, neb jich
hrubou nedbalostí.
Provedenou revisí bylo zjištěno, že interpelace
uvádí řadu věcí, o nichž
výtky se zakládají na mylných informacích.
To se týká zejména:
vyplacení částky 700.000 Kč podnikateli
před podepsáním závěrečného
listu, poměru k podnikatelům, slevy v nabídce
firmy Strnad a Keclík, zadání chladících
věží, vyplácení splátek
podnikatelům, přijímání sil,
informování správní rady.
K jednotlivým výtkám uvádí
se toto:
Přípravný výbor nejsa při zadávání
prací architektonických vázán zadávacím
řádem, zadal vypracování projektu
na 5 domků v kolonii architektu Hubschmannovi z volné
ruky, který ač se řídil normálními
sazbami, podal nabídku poměrně velmi nízkou.
Architekt ten poskytoval svými dřívějšími
pracemi záruku, že jeho návrhy odpovídati
budou provedením co nejúspornějším.
Ohledně nabídky firem Strnad a Dr. Keclík
bylo zjištěno, že firmy tyto poskytly slevu před
předložením nabídky.
Železný krov nad strojovnou byl nahražen železobetonovým
z důvodů technických, když se konstatovalo,
že nutno základy strojovny prohloubiti. Práce
tato souvisela bezprostředně se železobetonovou
konstrukcí postranních stěn a vícepráce
tato byla předmětem zvláštního
jednání s podnikatelstvím na podkladě
jednotkových cen s firmou při obdobných pracích
již ujednaných. Práci této věnovala
kolaudační komise zvýšenou pozornost.
Bunkry železobetonové nebylo možno odděleně
od ostatní stavby zadati z důvodu jednotné
záruky. Pro tuto vícepráci platny jsou rovněž
směrné ceny sjednané kolaudační
komisí s podnikatelem.
Pro nové uspořádání dílen,
jež bylo z důvodů technických nutno,
platily jednotkové ceny původní nabídky
podnikatele.
Základy zauhlovacího zařízení
a chladících věží bylo nutno
zadati firmě Strnad a Cons. proto, poněvadž
stavba tato byla přímo na staveništi této
firmy. Nejnižší nabídka, o níž
interpelace mluví, nebyla úplnou a nemohl se tudíž
na ni vzíti zřetel.
Rozsah zadávky desek Korfundových a lepenkové
střechy byl správní radě při
projednávání této věci znám.
Rovněž o překročení nákladu
na stavby hlavních budov elektráren jednáno
bylo velmi podrobně ve dvou schůzích správní
rady. Dlužno doznati, že výkaz o překročení
uvedený v protokole nebyl úplný, neboť
neobsahoval částky na železobetonovou střechu
strojovny, korfundové desky a účet za uspíšení
prací směnami v době noční.
Při zjištění těchto okolností
bylo konstatováno, že částky vyplacené
konsorciu byly správní radou předem povoleny.
Cena za piloty 520 Kč uváděná v interpelaci
byla sjednána kolaudační komisí dne
2. července 1924 dle nabídky.
Zesílení základových desek bylo ve
stavební komisi náležitě projednáno
dle dobrozdání odborného znalce, který
dodatečně sesílení sám navrhl.
Při tom se podotýká, že i po bedlivém
přezkoušení stavebních výkazů
nebylo zjištěno, že by firmě Strnad a
Cons, bylo v nějakém případě,
vzhledem ke skutečně provedeným pracem přeplaceno.
Firmě Nekvasil byla zadána stavba kolonie dle zvláštního
zadávacího listu ze dne 9. února 1923. Podrobného
závěrečného listu nebylo třeba,
neboť veškeré podmínky, jakož i nabídka
zůstávaly nezměněny. Domovní
příslušenství bylo správní
radou pro všecky objekty schváleno.
Poněvadž účet firmy Nekvasil za náhradní
objekt byl upraven stavební správou na částku
Kč 298.012.11, mění se tím celá
kalkulace v interpelaci uvedená. Rovněž nelze
ostatní částky v interpelaci uvedené
považovati za konečné, neboť kolaudace
dosud není ukončena.
Náklad na další různé práce,
na příklad režijní čerpání
vody, nebylo možno předem odhadnouti, neboť jsou
odvislé od nepředvídaných okolností
a tu se nutno spokojiti s dodatečným vyúčtováním
dle jednotkových cen v nabídce uvedených.
Rovněž firmě Nekvasil nebylo na stavby její
přeplaceno. Omyl v interpelaci spočívá
v tom, že nebyly vzaty v úvahu práce nepředvídané.
Pokud jde o stavbu silnice a vlečky firmou Kindl a spol.
se uvádí, že nepředvídané
vícepráce byly dodatečně správní
radě oznámeny a potřebné částky
k jich krytí touto schváleny.
Silnici a vlečku bylo nutno po jich dokončení
ihned převzíti do používání
a vlastního udržování. V interpelaci
uvedené drobné náklady, jež vyžadovaly
práce provedené firmou Kindl, týkají
se vesměs nahodilých, nepředvídaných
a neodkladných prací, které byly svěřeny
firmě z té příčiny, že
je mohla provésti s urychlením, neboť pracovala
na sousedním uhelném dole.
Firma Fischer v Letkách potvrdila řádným
způsobem zadávku komínu a obdržela I.
splátku na podkladě splátkového výkazu.
Další splátky děly se již na podkladě
účtů za hotovou práci.
S firmou Komers sepsán byl závěrečný
list dne 11. srpna 1923 a firma zadávku potvrdila listem
ze dne 13. srpna 1923 a nikoliv teprve dne 18. srpna. Tvrzení,
že by byla firma tato vydělala již při
podepsání závěrečného
listu částku 700.000 Kč a že jí
zadány byly práce ty za ceny přemrštěné,
spočívá na omylu, což ostatně
potvrzují ostatní nabídky v interpelaci samé
citované.
Náklad na stavbu holešovické transformační
stanice zadané firmě Ing. Bohumil Bellada zvýšil
se proto, že se ukázalo nutným dodatečně
podstatně rozšířiti tuto stavbu, což
vyžadovalo 500.000 Kč zvýšení nákladu.
Překročení, hlášené správní
radě zprvu částkou 300.000 Kč, bylo
později upraveno na 500.000 Kč dle přibližného
odhadu. Hlášení toto nebylo žádným
aktem zadávacím, neboť firma byla povinna provésti
i vícepráce za jednotkové ceny v původní
nabídce obsažené a také je za ceny ty
provedla. Zmíněné opravování
v protokole, jakož i v účetních knihách
bylo správní radou po jeho zjištění
zakázáno.
Tvrzení, že by účtárna podniku
byla neodborně vedena, a že by byli účetní
revisoři nekonali řádně svoji povinnost,
nesouhlasí se skutečností.
Ing. Miloslav Číha sloužil u firmy Antonín
Bellada a nikoliv u firmy Bohumil Bellada, která stavbu
v Holešovicích prováděla.
Dále se podotýká, že jest sice pravdou,
že učiněn byl u NUKU dotaz, mohl-li by jeho
technický úředník vykonávati
funkci kolaudatora v Ústředních elektrárnách.
Ježto funkce ta jest však ryze kontrolní, nelze
ji subsumovati pod pojmem služby podniku. Taktéž
není správné tvrzení, že by revisorům
nabízena byla místa v jiné elektrárně.
Budiž ještě uvedeno, že veškerá
činnost Ú. E. byla podrobena přesnému
šetření odborných komisí a že
přes veškeré potíže, které
bylo nutno překonávati, přičinila
se správní rada Ú. E. o to, aby elektrárna
ervěnická se všemi objekty byla provedena řádně
a úsporně, o čemž svědčí
ta okolnost, že preliminář na stavbu překročen
nebyl.
Ministerstvo veř. prací dbalo vždy, aby zprávy
o domnělých nesprávnostech při zbudování
ervěnické elektrárny byly objasněny
a dalo již v roce 1925 vyšetřiti závady
vytýkané ve veřejnosti do postupu vedení
při stavbě, avšak tímto šetřením
nebyly zjištěny žádné nepřístojnosti,
jež by vedly ku škodě společnost Ú.
E.
Také obsah tvrzení Dra Boučka dal podnět
k tomu, že v roce 1926 byla ustanovena zvláštní
revisní komise znalců, která dosud své
práce vzhledem k jich souvislosti s kolaudací celého
díla neskončila. Dle dosavadního průběhu
jejich šetření možno konstatovati, že
při provádění stavby ervěnické
elektrárny v žádném případě
nebylo zjištěno, že by zlým úmyslem
nebo hrubou nedbalostí společnost byla poškozena.
Závod jest od února 1926 v bezvadném chodu,
jest prokazatelně rentabilní, a ač musí
soutěžiti s podniky, které povstaly v době
předválečné a jsou z velké
části odepsané, vyrábí velmi
levnou energii a vyhovuje plně požadavkům v
něj kladeným.
V Praze dne 7. února 1927.