II. volební období. | 3. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti
na tomto zákoně:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Odstavec 3, § 47 zákona ze dne 24. června 1026,
čís. 104 Sb. z. a n., se ruší.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1926.
Provedením tohoto zákona pověřuje
se ministr školství a národní osvěty
s ministrem financí.
Krutý osud stihl staré, o národ velmi zasloužilé
učitele, otce rodin, kteří po 1. lednu 1926
byli podle restrikčního zákona přeloženi
trvale do výslužby přes to, že těšili
se pevnému zdraví a vykazovali nejvyšší
stupeň kvalifikace.
V pensijních dekretech uváděn jest jako nejčastější
důvod k pensionování, že požívati
budou plné pense a že jsou tedy hospodářsky
zabezpečeni.
Zákon požitkový platí od 1. ledna t.
r. a proto právem dosluhující učitelé
očekávali, že jim bude vyměřeno
výslužné podle norem požitkového
zákona, protože v r. 1926 byli ještě několik
měsíců v činné službě.
Avšak za celoživotní práci školní,
mimoškolní a lidovýchovnou bylo jim bezprávně
ukřivděno, neboť z výhod požitkového
zákona byli vyloučeni.
Tito starší učitelé nemohou uvěřiti,
že požitkovým zákonem měli býti
poškozeni právě jenom oni. Vždyť
veřejný tisk po schůzi kulturního
výboru dne 29. května t. r. konané přinesl
zprávu, že zástupce vlády prohlásil,
že učitelé, kteří byli a budou
po 1. lednu 1926 přeloženi do výslužby,
budou požívati výslužného podle
norem nového zákona.
V poslední chvíli byla však změněna
stylisace § 47 v ten smysl, že se vylučují
z výhod zákona ti učitelé, kteří
byli o svém pensionování na základě
zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a
n., písemně vyrozuměni.
Jaká křivda byla spáchána na ubohých
starých učitelích, kteří školní
i mimoškolní prací získali si neocenitelných
zásluh o národ, objasní tyto příklady:
Dne 1. března t. r. odešli současně
do pense 2 učitelé obecné školy. Starší
s 45letou službou školní byl pensionován
na základě restrikčního zákona
a byla mu vyměřena pense o 5.436 Kč menší
než mladšímu, který po 35leté službě
odešel do výslužby obvyklou zákonitou
cestou. U řídícího učitele
obecné školy činí tento rozdíl
již 6.336 Kč, u učitele měšťanské
školy 9.016 Kč a u ředitele měšťanské
školy dokonce 10 - 12.000 Kč ročně.
Stejně staří, 1. ledna 1926 pensionovaní
2 ředitelé občanské školy obdrželi
pense:
a) restringovaný měsíčně 1.900
Kč,
b) normálně na odpočinek odešlý
2.840 Kč měsíčně.
Dne 1. března 1926 odešly do pense 2 řídící
učitelky, stejně služebně staré,
obě s nárokem na 100% pensi, ale jedna restringovaná,
druhá šla do pense obvyklou zákonitou cestou.
Restringovaná má pense 19.304 Kč bez odvolatelného
drahotního přídavku 1.920 Kč. Druhá,
pensionovaná dle zákona č. 104/26, má
pensi 29.100 Kč. Rozdíl činí 9.796
Kč ročně.
Nebo: Restringovaná řídící
učitelka s 32 služebními roky má 16.750
Kč, bez odvolatelného drahotního požitku
2.880 Kč. Druhá, mladší, s 29 roky služby,
s pensí dle zákona č. 104/26, má 21.186
Kč, to jest o 4.616 Kč ročně více,
než učitelka starší! U učitelstva
měšťanských škol je rozdíl
10 - 12.000 Kč ročně.
Nestalo se dosud nikdy při žádné úpravě
služebních nebo pensijních požitků,
aby učitelským osobám stejně starým,
odcházejícím do pense téhož dne,
byly vyměřeny různé pensijní
požitky.
Stalo-li se tak tentokráte v důsledku provádění
odst. 3, § 47 zákona č. 104/26, činí
se restringovaným, kteří se ničím
neprovinili, křivda.
Mnozí byli úplně zdraví, měli
velmi dobrou kvalifikaci, chtěli sloužiti dále,
neboť nepřesluhovali. Nucenou restrikcí dostalo
se jim za celoživotní, poctivou práci školní,
mimoškolní i lidovýchovnou nezaslouženého
trestu, že jim vymezena nižší pense, než
jiným, nepočítaje ani škody, jdoucí
do desítek tisíců, vzniklé odchodem
z činné služby do pense.
Sloužili 30, 35 až 40 let při mizerných
platech a nyní propuštěni byli hlavně
z důvodů, že jsou hospodářsky
zabezpečeni. Tisíce jiných, lépe hospodářsky
zabezpečených, však ve službě ponecháno
a dočkalo se úpravy platů.
Nebyli to učitelé zbyteční, neboť
jejich místa byla ihned obsazena jinými silami,
povětšině na občanských školách
nezkoušenými a nekvalifikovanými učiteli.
Stal se i případ následující:
Rudolf Lichtner, zatímní řídící
učitel IV. občanské školy chlapecké
na Smíchově, byl výnosem zemské školní
rady ze dne 8. března 1926, čís. II-A. 2274/2
ai 1924, cís. z. šk. r. 6476 ai 1926 uvědomen,
že ho hodlá zemská školní rada
podle zákona č. 286 z r. 1924 dáti do trvalé
výslužby. Výnosem téže zemské
školní rady ze dne 13. března 1926, čís.
II. A. 10.079/4 ai 1925 čís. z. r. š. 28987
ai 1926 ustanoven definitivním řídícím
učitelem při téže škole a složil
slib 16. března 1926. Výnosem téže zem.
škol. rady ze dne 25. března 1926, čís.
II. A. 2274/3 ai. 1924, č. z. r. š. 32221 ai 1926
přeložen do výslužby dle § 15, odst.
4 zákona z 22. prosince 1924, č. 286.
Odstavec 3, § 47 nevyplývá ze znění
zákona restrikčního, jehož § 13,
odst. 2 o pensionování praví, že učitel
"může býti přeložen do trvalé
výslužby s příslušným výslužným."
A dle § 28 zákona pensijního vyměření
pense stane se dle platů, na které měl učitel
nárok podle §§ 15 - 28 tohoto zákona v
době, kdy odcházel do výslužby.
Takto postižených učitelů jest kolem
320.
Poněvadž odstavec 3, § 47 učitelského
zákona jest v logickém rozporu s § 32 téhož
zákona a poněvadž znění citovaného
odstavce jest v rozporu se zdravým právním
smyslem, jest zrušení tohoto odstavce plně
odůvodněno.
Finanční náklad činí přibližně
2 miliony Kč. Úhrada budiž opatřena
v rámci obnosu 700 mil. Kč, povolených na
zvýšený náklad platových zákonů
a k tomu účelu povolené již úhrady.
Navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán
výborům sociálně-politickému,
kulturnímu a rozpočtovému k projednání
a podání zprávy co nejdříve.