Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1926.

II. volební období.3. zasedání.


795.

Návrh

poslance dra Gátiho a soudruhů,

aby byl vydán zákon, kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 17. února 1922, č. 68 Sb. z. a n. a zákon ze dne 19. prosince 1924, č. 309 Sb. z. a n. o úpravě užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ........................................,

kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 17. února 1922, č. 68 Sb. z. a n. a zákon ze dne 19. prosince 1924, č. 309 Sb. z. a n. o nápravě užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Do zákona ze dne 17. února 1922, č. 68 Sb. z. a n., kterým se upravuje užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu vsunují se jako § 11 a) tato ustanovení:

1. Poměry pachtovní (podpachtovní), které byly podle § 1 prodlouženy na pachtovní rok 1923 až 1924 a které byly obnoveny zákonem ze dne 19. prosince 1924, č. 309 Sb. z. a n., obnovují se na pachtovní roky 1926/1927, 1927/1928, 1928/1929, 1929/1930, 1930/1931 jestliže pachtýř (podpachtýř) oznámí do 31. března 1927 dvojmo písemně nebo ústně do protokolu u okresního soudu, v jehož obvodě jsou pozemky o něž jde, že si je i s příslušenstvím (§ 1, odst. 3.) ponechá v pachtu (podpachtu).

2. Do téže lhůty mohou podati oznámení podle odstavce 2. § 7 i ony osoby, jež vůbec zameškaly činiti nárok po rozumu zákona č. 68 z r. 1922, anebo podati oznámení podle zákona č. 309 Sb. z. a n. z r. 1924 anebo osoby, jejichž podání nároku nebo oznámení bylo soudem odmítnuto, protože jich nepodali zavčas nebo jich nepodali na místě patřičném a vůbec také osoby, jichž žádosti nebo oznámení byly soudem odmítnuty jen z příčin formálních jen proto, že udaly nesprávné jméno majitelovo, nebo že označily nesprávnými číslicemi plochu pozemku, ač jinak byly oprávněny nárok činiti neb oznámení podati. Pokud byly hranice již neurčité, jest za tyto pozemky dáti pachtýři (podpachtyři) plochy jiné, dřívějším odpovídající.

3. Soud doručí neprodleně oznámení druhé smluvní straně, t. j. tomu, kdo jinak by byl oprávněn pozemku používati.

4. Pokud nedojde mezi stranami k jiné dohodě, platí pro pachtovní (podpachtovní) poměr podle odst. 1. obnovený podmínky platné pro pachtovní rok 1925/1926. Pro pachty vzniklé podle tohoto zákona jsou směrodatna opatření zákona č. 68 Sb. z. a n. z r. 1922 s pozměnou, že "jiná dohoda" jest jen tehdy pro pachtýře (podpachtýře) platnou, je-li proň výhodnější, nežli podmínky zák. č. 68 Sb. z. a n. z r. 1922. Každá podmínka, jež jest nevýhodnější než opatření tohoto zákona jest neplatna a přeplatky mohou býti požadovány zpět během jednoho roku, počítaje od zrušení pachtovního poměru. Jakékoliv zřeknutí se pachtýřovo (podpachtýřovo) výhod nebo uplatnění tohoto zákona jest neplatné.

5. Pro pachtovní (podpachtovní) poměr vzniklý podle odst. 2. tohoto článku platí, pokud nedojde mezi stranami k jiné dohodě, podmínky úmluvy platné pro r. 1921.

6. Osoby v odst. 1. a 2. uvedené mohou současně s oznámením prohlásiti, že hodlají plniti pachtovné podle ustanovení § 3 jestliže nebylo pachtovné podle odst. 4. § 7 již soudem určeno.

7. Pokud nedojde k jiné dohodě, jest pachtovné v takovýchto případech splatno při lukách a pozemcích uvedených v § 3, odst. 1. č. 1. podle dosavadních zvyklostí, při jiných rolích (§ 3, odst. 1. č. 2) v pachtovních rocích, polovicí měsíc po obnově pachtovního (podpachtovního) poměru, nejdříve však 1. dubna, druhou polovicí měsíc po skončení všech sklizňových prací v roce. Nedochvilné placení anebo opomíjení placení pachtovného nezrušuje pachtovní smlouvu, opravňuje však druhou smluvní stranu k uplatňování nároků na obnos pachtovného prostřednictvím soudu.

8. Podmínkou pro obnovu pachtovního (podpachtovního) poměru (odst. 1. a 2.) a jeho trvání však jest, že pachtýř (podpachtýř) vyhovuje podmínkám § 2 a že nepoužije rolí a luk, o něž jde, výhradně jako pastvy.

9. Jinak platí pro obnovu ustanovení § 7. odst. 6. až 10., § 8 odst. 1. a § 12.

10. Pro poměr mezi pachtýřem (podpachtýřem) a druhou smluvní stranou platí obdobné předpisy dané v § 10:

a) pro případ, že pachtýř (podpachtýř) učinil nebo učiní v předepsané lhůtě oznámení naznačené v 2. odst. § 7,

b) pro případ, že bylo nebo bude námitkám druhé strany vyhověno,

c) konečně pro případ, že druhá smluvní strana přede dnem, kdy jí bylo doručeno oznámení podle 2. odst. § 7, na pozemku vykonala nebo vykoná práce způsobu naznačeného v odst. 2. § 10 nebo jej takto osije (osází).

11. Rovněž pro poměr mezi druhou smluvní stranou s třetí osobou, které druhá smluvní strana přede dnem, kdy jí bude doručeno oznámení podle odst. 1. tohoto článku, dá pozemek do pachtu (podpachtu) nebo jinakého užívání, jakož i pro poměr mezi zmíněnou třetí osobou a pachtýřem (podpachtýřem) platí ustanovení obdobná daná ve 4. odstavci § 10.

12. Oznámení naznačené v 1. bodě článku 1. jest oprávněn podati netoliko pachtýř (podpachtýř) nýbrž v případě úmrtí nebo přesídlení tohoto jeho právní zástupce, nebo kterýkoliv člen jeho rodiny s ním ve společné domácnosti žijící.

13. Soudní řízení zahájené na námitky druhou smluvní stranou podané do oznámení podaného podle tohoto zákona (1. a 2. bod čl. I.) jest pro stranu oznámení podavší prosto kolků a soudních útrat. Druhou smluvní stranu však, podala-li námitky bezdůvodné a byla-li odmítnuta, jest odsouditi k úhradě soudních útrat.

Čl. II.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři zemědělství, vnitra a spravedlnosti.

Důvodová zpráva:

Široké vrstvy rolnictva v Podkarpatské Rusi jsou bezzemci neboť ještě dnes obdělávají jako za dob feudálních role větších hospodářů a statkářů tak, že polovinu nebo dvě třetiny výnosu odvádějí statkáři.

Tento nesnesitelný stav přiměl vládu. aby v důsledku plné moci dané jí zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. vydala vládní nařízení ze dne 21. července 1921, č. 240 Sb. z. a n., kterým se upravuje užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu. Toto nařízení však nepřineslo důkladné nápravy, pročež se senát koncem r. 1921 touto otázkou znovu zabýval a odůvodnil potřebu nového zákona tiskem 1123, jejž zde doslovně citujeme:

"Tisk 1123. Zpráva národohospodářského výboru o vládním návrhu zákona tisk č. 1102, kterým se upravuje užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu.

Zemědělský lid, který tvoří 90% veškerého obyvatelstva Podkarpatské Rusi, vlastní jenom kolem 10% zemědělské půdy a ostatních 90% půdy náleží těm, kteří sami ji nezdělávají. Majitelé těchto latifundií pronajímají půdu velkonájemcům, kteří ji pravidelně opět neobdělávají, nýbrž pronajímají ji dále několika jiným pachtýřům a ti teprve ji v malé výměře (po 1, 11/2 nebo 2 katastrálních jitrech) pronajímají drobnému zemědělci. Jako nájem odvádí zemědělec dávku v naturáliích. Výše této naturální dávky jest tak veliká, že musí odvésti polovinu neb dvě třetiny, někdy i ještě více celé úrody, takže jemu bez mála na živobytí ničeho nezbude. Tento poměr nájemní jest strašným vydřidušstvím a lichvou, která páše se na ubohém pracujícím zemědělském lidu a nesmí býti nadále trpěna za žádnou cenu. Vydaná vládní nařízení č. 24021 a č. 362/21, jimiž mění se naturální dávky v pachtovné peněžní, způsobila značnou nápravu, nařízení tato však byla různě vykládána a zvláště pojem "jiný" uživatel vykládán vydřidušskými a lichvářskými majiteli a velkonájemci takovým způsobem, že by byla velká část drobných pachtýřů vyloučena z dobrodiní vydaného nařízení. Rovněž jistá vada nařízení byla jak v jeho krátké lhůtě přihlašovací, tak i v pouze jednoročním trvání nájmu. Poměry hospodářské vyžadují však stabilisace a definitivního zákonného upravení pachtovného, aby bylo znemožněno jakékoliv obejití zákona. Národohospodářský výbor jednal o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu a doporučuje návrh zákona ke schválen i s navrhovanými změnami. V Praze dne 14. prosince 1921. Václav Donát v. r., předseda, F. Hybš v. r., zpravodaj."

Tento návrh zákona nabyl platnosti jako zákon ze dne 17. února 1922, č. 68 Sb. z. a n. a jeho účinnost trvala do podzimu r. 1924. Zákon ze dne 19. prosince 1924, č. 309 Sb. z. a n. prodloužil účinnost tohoto zákona na r. 1924/1925 a 1925/1926 se změnami pocházejícími asi z nabytých zkušeností.

Tento zákon má nyní pozbýti své účinnosti, ačkoliv není k tomu pražádných důvodů, aby tisíce rolníků, kteří užívali výhod citovaného zákona ztratili také pacht po vypršení lhůty účinnosti zákona, pacht, ze kterého živili sebe a své rodiny.

Kdyby se poměr nájemců odvádějících polovinu a dvě třetiny naturálního výnosu o němž senát ve svém odůvodnění praví: "tento poměr nájemní jest strašným vydřidušstvím a lichvou, která páše se na ubohém pracujícím zemědělském lidu a nesmí býti na dále trpěn za žádnou cenu" pro neprodloužení účinnosti zákona č. 309 z r. 1924, čili pro odmítnutí návrhu zákona měl vrátiti, znamenalo by to pro mnoho tisíc rolníků v Podkarpatské Rusi návrat středověké zemědělské lichvy. Znamenalo by to, že by větší hospodáři vzali a také již s tím začali - několika tisícům pracujících rolníků půdu, vrátili se od peněžního pachtovného k lichvářskému naturálnímu pachtu a mohli by voliti mezi nesčetnými zemědělskými proletáři, kteří by za dnešní zoufalé hospodářské situace převzali pacht za podmínek ještě strašnějších, než byly před rokem 1921 a byli nuceni se spokojiti s třetinou, ba i se čtvrtinou sklizně. Z dosavadních pachtýřů, na něž jsou i tak majitelé půdy nevraživí, poněvadž jim zákonodárství poskytlo jakýchsi výhod, nenechali by ani jednoho na místě ani za podmínek horších a mstili by se na nich nyní, když nemohli se dosud pomstíti pro platnost zákona a uvrhli by takto v bídu mnoho tisíc rolníků.

Provádění pozemkové reformy není tímto návrhem zákona rušeno, neboť tam, kde dojde k uskutečnění pozemkové reformy, pozbyl zákon ten i tak své účinnosti. Naopak však dostali by majitelé statků prostřední velikosti, jež zabrati nelze a majitelé statků menších neprodloužením účinnosti zákona z roku 1924, č. 309 Sb. z. a n. neodůvodněně dar a právo k lichvě přímo za souhlasu moci zákonodárné a státu.

Jelikož vláda nepodala dosud návrhu k obnovení zákona z r. 1924, č. 309, jenž pozbyl účinnosti v říjnu t. r., předstupujeme před sněmovnu s návrhem iniciativním, neboť považujeme další prodloužení účinnosti tohoto zákona za naprosto nutné a uvedenými skutečnostmi za plně odůvodněné.

Změny obsažené v návrhu jsou výsledky zkušeností nabytých za doby několika let a odůvodňujeme je takto:

1. Navrhujeme proto obnovení zákona na dobu pěti let, jelikož jen delší trvání pachtu zajišťuje pachtýři výsledek intensivního obdělávání a mrvení. Důkladné obdělávání rolí a hojnější sklizeň jsou zájmem celku a v důsledku toho jest předpokladem intensivního obdělávání trvání pachtu alespoň pětiletého.

2. Jelikož mnoho oprávněných opomenulo uplatniti nárok na výhody zákona z r. 1922, č. 68 respektive zákona z r. 1924, č. 309 a jelikož soudy odmítly skoro 50% žádostí z příčin formálních anebo z příčin jiných (pro nesprávné pojmenování majitele, pro nesprávné udání plochy pozemku atd.) jest odůvodněno, aby byla poskytnuta příležitost materielně oprávněným, kteří užití svého práva zameškali, anebo jejichž žádosti byly soudem odmítnuty, ku podání oznámení a uplatnění svých práv.

3. Jelikož mnoho statkářů (druhá smluvní strana) zneužilo nevědomosti nebo ubohého postavení pachtýřova, postrašivše je krátkým trváním zákona, uzavřelo s pachtýři smlouvy tak, že tyto smlouvy byly pro statkáře výhodné, pro pachtýře pak nevýhodné a jest proto odůvodněno, aby smluvní podmínky nevýhodnější než podmínky zákona z r. 1922, č. 68 staly se neplatnými a aby přeplatek nad podmínky zákonem a nařízením stanovený mohl býti požadován zpět. Poněvadž v mnoha krajích statkáři osoby oprávněné ku podání nároků přímo nutili, aby se práv svých vzdali, nebo je lživým předstíráním k tomu svedli, jest odůvodněno, aby zřeknutí se práv bylo prohlášeno zákonem za neplatné.

4. Jelikož jednotlivé soudy (hlavně sborový soud v Berehově) zrušily pachtovní smlouvy pro nedochvilné placení pachtovného, ač statkář může se domáhati zaplacení dlužného obnosu žalobou, ba může kdykoliv zabaviti sklizeň, je odůvodněno, aby nedochvilný pachtýř neztrácel pacht, když pachtovné může býti i tak soudně vymáháno.

5. Jelikož mohla jedna nebo druh smluvní strana od r. 1921 již umříti nebo mohla od té doby přesídliti a takový pachtýř pracoval s celou svojí rodinou na trpasličím pachtu, ukazuje se opatření bodu 12. odůvodněným.

6. Konečně jelikož nemajetní pachtýři v případě soudního sporu oprávněně se bojí případných útrat, jež jsou namnoze velmi vysoké, jest zapotřebí zákonného opatření, aby oprávněný (ponejvíce zemědělský nádeník, bývalý panský čeledín) v případě, kdy druhá smluvní strana (statkář) podá námitky do oznámení, neriskoval útrat, avšak aby naopak statkář, jenž podal námitky bezdůvodně a byl odmítnut, byl odsouzen k náhradě útrat soudních.

Navrhujeme, aby tento návrh zákona byl urychleně předložen iniciativnímu a zemědělskému výboru tím spíše, že mnoho statkářů podalo již žaloby na výpověď pachtu proti dosavadním pachtýřům.

V Praze dne 18. prosince 1926.

Dr Gáti,

Kopasz, Štětka, Chlouba, Dědič, Vobecká, Čulen, Zoufalý, Landová-Štychová, Mondok, Juran, Peter, Harus, Śliwka, Cibulka, Steiner, Muna, Vrtaník, Major, Kolláriková, Schmerda, Sedorjak.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP