Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Předmět a výše dávky.

(1) Ze šumivého vína všech druhů, zejména vyrobeného kvašením v lahvích (sektu) anebo impregnováním kyselinou uhličitou, platí se dávka

1. za láhev o obsahu nad 0.4 litru až nejvýše 0.8 litru

2. za láhev s obsahem nejvýše 0.4 litru

3. Za láhev, obsahující více než 0.8 litru, platí se dávka podle množství a ceny, a to za každých plných 0.8 litru a za zbytek nad 0.4 litru podle č. 1 a za zbytek nejvýše 0.4 litru podle č. 2.

(2) Cenou podle tohoto zákona rozumí e při dovozu z ciziny cena nákupní, t. j, cena účtovaná prodávajícím s připočtením cla a jiných výloh až na hranici, při výrobě v tuzemsku cena prodejní. Do ceny počítají se všechny příplatky, jež si prodávající vymínil. Sraziti dovoleno jest pouze dávku podle tohoto zákona.

Nejde-li ani o cenu nákupní ani o cenu prodejní anebo nelze-li tyto ceny zjistiti, nebo jsou-li nižší, než obecná cena obchodní, anebo vzejde-li spor o cenu, řídí se dávka obecnou cenou obchodní, kterou k žádosti finančního úřadu s konečnou platností ustanoví politický úřad I. stolice, v jehož obvodu se víno nalézá.

(3) Za láhve podle tohoto zákona pokládají se mimo láhve obvyklého tvaru též veškeré jiné nádoby, v nichž by se šumivé víno z ciziny dováželo, nebo v tuzemsku vyrábělo.

(1) Dávku ze šumivého vína jest povinen platiti:

1. Kdo vína uvedená v §u 1. dopravuje z ciziny,

2. kdo vína uvedená v §u 1. vyrábí pro vlastní potřebu, nebo pro prodej, nebo jakýkoli jiný odbyt,

3. kdo vína uvedená v §u 1., z nichž dávka podle bodů 1, 2 nebo 3, předepsaným způsobem nebyla zaplacena, převezme bez zřetele na to, jak s nimi dále naloží.

(2) Povinnost k zapravení dávky vzniká

v případě bodu 1. dopravením vína přes celní hranici,

v případě bodu 2. prodejem nebo jakýmkoli jiným odbytem z výrobny, a při výrobě pro vlastní potřebu skončením výroby.

Kdy pokládá se výroba za skončenou, stanoví prováděcí nařízení.

V případě bodu 3. vzniká povinnost k zapravení dávky převzetím vína.

(3) Dávka jest splatna:

v případě bodu 1. před vypravením z úředního celního řízení,

v případě bodu 2. před prodejem nebo jakýmkoli jiným odbytem z výrobny a při výrobě pro vlastní potřebu nejpozději příštího všedního dne po ukončení výroby,

v případě bodu 3. nejpozději příštího všedního dne po dni převzetí, avšak vždy ještě dříve než se vína užije k dalšímu odbytu nebo ke spotřebě.

Za podmínek, stanovených v prováděcím nařízení jest osvobozeno od dávky

1. víno vzorkové a

2. víno do ciziny vyvážené.

(1) Dávka se platí nalepením berních známek, které lze koupiti u úřadů označených v prováděcím nařízení.

(2) Berní známky nalepují se na láhve způsobem, stanoveným v prováděcím nařízení.

(3) Berní známky musí býti při otevření láhve přetrženy, zbytky známek nutno však na láhvi ponechati neporušeny, dokud nebyl spotřebován obsah láhve a musí býti odstraněny dříve, než se láhve použije k novému plnění vínem.

Víno, tomuto zákonu podléhající, propadá bez ohledu komu náleží a zda bylo zavedeno důchodkové trestní řízení proti určité osobě či nikoli, když

1. buď vůbec není opatřeno berními známkami, nebo jest jimi opatřeno v míře nižší než odpovídá ustanovení §u 1,

2. nebo jest opatřeno berními známkami; které nejsou nalepeny předepsaným způsobem, anebo jsou padělány; nebo jichž bylo již dříve použito.

Propadnutí vína možno zabrániti dodatečným nalepením berních známek, dokud ještě nebylo zavedeno důchodkové trestní řízení.

(1) Nezaplacené dávky vymáhají se lak jako dlužné přímé daně.

(2) O promlčení dávky platí ustanovení o promlčení daní spotřebních.

Veřejné dopravní podniky jsou povinny ohlásiti finančnímu úřadu každou zásilku těchto nápojů podle ustanovení prováděcího nařízení.

Kdo po živnostensku vyrábí nebo prodává vino, uvedené v §u 1, jest povinen podle ustanovení prováděcího nařízení tento podnik, jakož i každou pozdější změnu ohlásiti finančnímu úřadu, a o výrobě, příjmu a výdeji vína konati zápisy.

(1) Kdo po živnostensko vyrábí nebo prodává víno, uvedené v §u 1, podroben je důchodkovému dozoru.

(2) Orgánové, tímto dozorem pověření, jsou oprávněni ve dne kdykoliv a jindy, když je podnik v činnosti, do obchodních a s nimi spojených místností vstupovati, postup výroby sledovati, zásoby vína prohlížeti, do účtů, ceníků, dopravních listin a předepsaných zápisů nahlížeti a vpisy si činiti.

(1) Přestupky tohoto zákona, pokud tento zákon jinak neustanovuje, stíhají se podle důchodového trestního zákona z r. 1835, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle ustanovení třicátkových řádů z r. 1754 a 1788 s instrukcí r. r. 1842 a zák. čl. XI/1909 se všemi změnami a dodatky.

(2) Trestnost důchodkových přestupků promlčuje se ve třech letech.

Těžkého důchodkového přestupku dopouští se:

1. kdo víno opatří padělanou nebo již jednou použitou berní známkou, nebo víno, takovou známkou opatřené, v držení má, ačkoliv o této okolnosti věděl, nebo podle svého zaměstnání při náležité pozornosti vědomost míti měl,

2. kdo víno, které mělo býti opatřeno berní známkou, bez náležité berní známky převezme a ve lhůtě ustanovené v §u 2 dávku z něho nezaplatí.

(1) Kdo má zásoby šumivého vína, podléhajícího této dávce, je povinen ohlásiti je příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu, v místech s potravní daní na čáře úřadu, jemuž svěřena jest kontrola této dávky, a to do 8 dnů po tom, kdy nabyl tento, zákon účinnosti, a musí dříve než vína použije k prodeji nebo spotřebě opatřiti je příslušnou berní známkou.

(2) Víno, které již dříve, než zákon tento nabyl účinností, bylo odevzdáno k dopravě veřejnými dopravním podnikům, musí býti berními známkami opatřeno hned po převzetí.

(1) Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Tímto dnem pozbývají platnosti zákon ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb. z. a n. a ustanovení čl. I, zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 677 Sb. z. a n. o zvláštní dávce z vína v lahvích.

(3) Ministr financí se zmocňuje, aby obchodníkům vínem za berní známky zvláštní dávky z vína v lahvích, jichž buď dosud nebylo použito nebo jež v době, kdy zákon tento nabude účinností, nalepeny budou neporušené , na lahvích s vínem, povolil náhradu buď v hotovosti, nebo vydáním berních známek podle tohoto zákona stejné úhrnné hodnoty, bude-li žádost za náhradu podána nejdéle do 3 měsíců počínajíc dnem účinností tohoto zákona bude-li vyhověno podmínkám, jež stanoví prováděcí nařízení.

(4) Ministru financí se ukládá, aby tento zákon provedl v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a při §u 7 v dohodě s ministry železnic a pošt a telegrafů.

Rozpočtový výbor projednávaje ve své dne 13. prosince 1926 konané schůzi vládní návrh zákona o dávce ze šumivého vína (tisk 727), přijal zásady tohoto vládního návrhu, jímž stanoví se dávka (pásková daň) pouze na víno šumivé, kdežto ostatní vína lahvová dávce této se nepodrobují. Tím pozbývají tedy platnosti zákon ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb. z. a n. a ustanovení čl. I. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 677 Sb. z. a n. o zvláštní dávce z vína lahvích. Rozpočtový výbor uznal, že daňové zatížení vinařství jest nepoměrně vysoké a že zejména zvláštní dávka z vína v lahvích, t. zv. pásková daň, značně ztížila pěstování kvalitních sort révy vinné a omezila spotřebu kvalitních vín, zejména v lahvích, na minimum. Skutečnost tuto potvrzuje zvlášť jasně stále klesající výnos páskové dané, který z původních asi 50,000.000 Kč klesl pod 10,000.000 Kč.

Pásková daň vedle toho, že poškodila výrobce a obchod, poškodila též různá jiná odvětví s vinařstvím spjatá (sklárny, korkárny, tiskárny a j.), zapříčinila tím vzrůst nezaměstnanosti dělnictva a konečně poškozovala i konsumenty samy, ježto nutila dávati do konsumu vína méněcenná za ceny nepřiměřené.

Zrušení páskové daně na vína lahvová vyjma víno šumivé může tudíž mnoho napravit, může přispěti vydatně k rozvoji čsl. vinařství, jehož národohospodářský význam je nepopiratelný, může umožniti větší výrobu kvalitních vín, zvýšiti zaměstnanost dělnictva, a konečně zvýšením konsumu vína zjednati státní pokladně náhradu úbytku asi 6,000.000 Kč, vyplývajícího ze zrušení páskové daně.

Důvody tyto rozhodly, že rozpočtový výbor projevil souhlas se zrušením páskové daně vyjma víno šumivé, které už spíše možno považovati za nápoj luxusní. K §u 1. zákona se poznamenává: Pojem šumivého vína bude nutno stanoviti v prováděcím nařízení,

Cenou rozuměti dlužno u dovozce šumivého vína z ciziny tu cenu, kterou účtuje prodávající se všemi příplatky až na hranici, u tuzemského výrobce nutno přihlížeti k ceně účtované výrobcem přímo při odbytu vína z výrobny odběrateli jeho.

Ve sporných případech o cenu vína ustanoví tuto politický úřad I. stolice po předchozím slyšení příslušného státního nebo zemského výzkumného ústavu vinařského.

K §u 13. Obchodníky vínem podle ustanovení tohoto §u dlužno rozuměti i hostinské, kteří již podle ustanovení §u 8 zákona o všeobecné dani nápojové jsou nositeli této daně.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby se osnově zákona o dávce ze šumivého vína ve znění zprávy výborové dostalo ústavního schválení.