Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

František Hřebík, státní cestmistr v Poljaně u Svaljavy, byl přijat dekretem referátu veřejných prací v Užhorodě ze dne 20. června 1920, čís. 3106a) do státní stavební služby Podkarpatské Rusi jako cestmistr se zařazením do kategorie úřednické tím způsobem, že nastoupí-li službu v Podkarpatské Rusi, bude zařazen o 1 dietní třídu výše a přiznána mu denní dieta 40 Kč.

Dekretem téhož referátu ze dne 12. srpna 1920, čís. 3106/20 byl na základě svého nastoupení služby přijat prozatímně jako cestmistr s požitky XI. hodn. třídy v Podkarpatské Rusi s denními dietami 40 Kč se slibem, že po dojití jeho dekretu od zemské politické správy v Praze v příčině voj. let bude definitivně zařazen a válečná léta budou mu započítána.

Zmíněný má legionářský průkaz čís. 41038 ze dne 12. dubna 1921, pro legionáře s kvalifikací úřednickou s potvrzením, že vstoupil do čsl. legií v lednu 1916 a měl tudíž podle zákona ze dne 28. května 1919, čís. 307 Sb. z. a nař. býti jmenován definitivním úředníkem skup. E státních úředníků, když 22. listopadu 1924 složil odbornou zkoušku.

Byl však proti výslovnému znění dekretu čís. 3106a) ze dne 20. června 1920 a čís. 3106 ze dne 12. srpna 1920 zařazen do 12. platové stupnice podúřednické dekretem ze dne 16. dubna 1925, čís. 54/3 pres. ai 1925 referátu minist. veřejných prací v Užhorodě, ačkoliv byl přijat v hodnosti úřednické.

Dekretem referátu veř. prací v Užhorodě ze dne 27. říjan 1920, čís. 8984, adresovaným Frant. Hřebíkovi, cestmistru XI. hodn. třídy, byl mu přiznán po čas novostavby silnice Akna-Slatina-Bočkov měsíční přídavek 700 Kč, který mu však pak vyplacen nebyl. Rovněž byly mu zastaveny denní diety per 40 Kč.

V hodnosti podúřednické byl také převeden do nového platového zákona. Vše, co mu bylo při nástupu služby na Podkarpatské Rusi dekretálně přiznáno, bylo mu zas vzato bez ohledu na to, že měl na to právo nejen nabyté, ale i právní nárok dekrety přiznaný.

Námitky jeho byly dekretem ze dne 5. listopadu 1926, čís. 17854 pres. ai 26 kanceláří víceguvernéra Podkarpatské Rusi zamítnuty.

Proti převodovému dekretu č. 54/25 pres ai 1926 referátu veř. prací podal 18. srpna 1926 odvolání k ministerstvu veř. prací, jež dosud vyřízeno nebylo.

Poněvadž zmíněný cestmistr již po celá 2 léta marně domáhá se svého práva, táži se podepsaní pana ministra veř. prací:

1.) Ví o tomto případu pan ministr a jest ochoten zaříditi, aby záležitost cestmistra Františka Hřebíka v Poljaně byla znovu podrobně prostudována a aby bylo uznáno právem, co mu dekretálně při nástupu služby na Podkarpatské Rusi bylo zaručeno, jak pokud se týče hodnosti úřednické, diet, přídavků, tak i započítání služební doby?

2.) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 14. prosince 1926.

Vládním nařízením ze dne 18. června 1925, čís. 139 Sb. z. a n. byla obec Hust na Podkarpatské Rusi zařazena do III. třídy (80%) místního přídavku se zpětnou platností a s finanční účinností od 15. února 1921.

Ve všech resortech státní správy byly doplatky z titulu citovaného nařízení vyplaceny již v červenci a srpnu 1925, jen u železnic se tak nestalo.

Železniční zaměstnanci v Hustu podali si společnou žádost za výplatu těchto doplatků. Proti jasnému znění citovaného vládního nařízení, které jest pro všechny obory státní správy závazné, byla však stanice Hust Věstníkem ministerstva železnic čís. 55 ze dne 19. prosince 1925, č. j. 63040 zařazena do III. tř. místního přídavku teprve s účinností od 1. července 1925, bezprávně a protizákonně, neboť vl. nař. čís. 139/1925 výslovně stanoví účinnost přeřazení od 15. února 1921.

Na osobní intervenci u ředitelství stát. drah v Košicích bylo zaměstnancům řečeno, že není nikde psáno, že co dostali státní zaměstnanci, že musí dostati i zaměstnanci státního podniku. Tento názor překvapuje, neboť neuznává platnost všech dosavadních zákonů, nařízení, pravidel i vl. nař. č. 139/1925.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra železnic:

1.) Ví o tomto případu pan ministr?

2.) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby i železniční správa uposlechla nařízení vlády ze dne 18. června 1925, čís. 139 Sb. z. a n. a vyplatila železničním zaměstnancům v Hustu jim náležející doplatky na místním přídavku, plynoucí z přeřazení Hustu do III. třídy místního přídavku, s účinností ode dne 15. února 1921?

3.) Jest pan ministr ochoten poučiti své podřízené orgány, že mají poslouchati a dbáti vydaných nařízení vládních?

4.) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci učinil, neb učiniti hodlá?

V Praze dne 14. prosince 1926.

Dcera poštovního zřízence Josefa Nattala v Uhlířských Janovicích, Josefa, provdaná za srávce hospodářského družstva marka v Mukačevě, byla přednostkou poštovního úřadu v Ilnici na Podkarpatské Rusi.

Na tamějším poštovním úřadě byl zjištěn schodek, jehož výše jest neznáma a Josefa Marková byla zaň činěna zodpovědnou.

Pan poštovní tajemník JUDr. Jan Sigmund dostavil se na pošt. úřad Janovice na Úhlavou a přemluvil se na pošt. zřízence Josefa Nettala tamtéž, otce zmíněné provdané dcery Josefy Markové, že se uvolil na úhradu onoho schodku splatiti obnos 20.000 Kč a dáti ho knihovně zavtěliti na svůj domek s ujednáním, že bude spláceti ze svého služného částku 500 Kč měsíčně. Částka 94 Kč byla mu měsíčně strhována účtárnou ředitelství pošt a telegrafů v Praze a částku 406 Kč měsíčně měl zasílati složenkou ředitelství pošt a telegrafů v Košicích.

K tomuto kroku nebyl pan Dr. Sigmund nijak oprávněn, neboť za provdanou dceru, která nebyla již v péči otcovské, nemůže být otec donucován k náhradě. O tom také nebyl pošt. zřízenec Josef Nettal panem Drem Sigmundem informován.

V září 1926 byl k tomu všemu předepsán Nettalovi k náhradě obnos 2648 drahotního přídavku na syna Karla, který studoval na soukromém Husově učelišti v Plzni, z důvodů, že mu drahotní přídavek na studenta na soukromém učelišti nepřináleží, ačkoliv § 6 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n. tento nárok nevylučuje a zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. byl teprve v červenci 1926 vyhlášen.

Na vrácení tohoto drahotního přídavku bylo mu ihned strženo 500 Kč, takže mu zbylo pro výživu rodiny na celý měsíc pouhých 100 Kč.

To působilo na jeho mysl tak, že se 9. října 1926 na půdě svého domku oběsil, jako oběť naší myslivé a myslící byrokracie, zanechav zde svou rodinu s nepatrnou pensí a se zadluženým domkem.

Případ tento jest zdrcující obžalobou poštovní správy, která ani po té nezrušila vymámený závazek na zemřelém, váznoucí na domku pozůstalé rodiny.

Za těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra pošt a telegrafů:

1.) Ví o tomto případu pan ministr?

2.) Jest pan ministr ochoten nešťastné rodině zemřelého pošt. zřízence Josefa Nettala v Janovicích n. Úhlavou dáti vrátiti splacených 13.000 Kč, neprávem na krytí schodku Josefy Markové vynucených a zrušiti knihovní vtělení 20.000 Kč na domku č. p. 22 v Janovicích n. Úhlavou, jako neoprávněné?

3. Jest pan ministr ochoten poučiti pana JUDra. Jana Sigmunda, že svým nesprávným postupem vehnal Nettala do zoufalství a dáti mu výstrahu, aby si podruhé počínal opatrněji?

4.) Jest pan ministr ochoten poučiti své podřízené orgány, aby lidštěji si počínaly a pamatovaly vždy také na důsledky svého jednání?

5.) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1926.

Velká Ostrava, jež s nejbližším okolím čítá 1/4 mil. obyvatel a jež s přilehlým Těšínskem, Hlučínskem, částí Opavska, částí Valašska a podbezkydskou částí Slovenska a jich více než 1/2 mil. obyv. jest odkázána na nemocnice ostravské, je už po léta v nejsvízelnější kalamitě nemocniční.

Potíže a nesnáze jsou všeobecně známé, byly nesčíslněkrát veřejně a i tiskem projednávány a byly také vládou republiky plně uznány. V zákonu ze dne 9. dubna 1920, čís. 242 Sb. zák. a nař. bylo nominelně uznáno, že Ostrava se svými ubohými nemocničními poměry nejvíce potřebuje státní pomoci a na základě téhož zákona byly 2 z ostravských nemocnic postátněny. to byl první záslužný krok k nápravě, který byl uskutečněn v r. 1921. Více se však nestalo nic, jakkoliv od té doby se poměry jednak vzrůstem počtu obyvatelstva, hlavně však tím, že stále větší okruh vyhledává v ostravských nemocnicích pomoci, tak podstatně zhoršily, že se staly skutečnou útrapou a trýzní obecenstva.

Některé z těchto nemocnic jsou po stránce budov a vnitřního zařízení tak nedostatečné a prostě nemožné, že jest stydno se na ně podívat. Nejhorší a nepřekonatelná obtíž je v tom, že nemocnice jsou neustále tak přeplněny, že jest nutno klásti nemocné po 2 na lůžko, že se obkládají jimi chodby, koupelny, že nemocní léhají po zemi, že není možno ústavy čistiti a plnit nejprimitivnější zásady čistoty a že přes všechna tato v hygieně nepřípustná opatření, jest nutno velkou část nemocných ku velké jich škodě propouštěti nedoléčeny a každodenně přečetným nemocným přijetí do nemocnice odpírati.

Státní správa už po léta projektuje vybudovati na Ostravsku řádnou nemocnici, tak jak ji tento ohromně lidnatý, produktivní a svým velkým průmyslem zdraví lidské nadmíru ohrožující kraj potřebuje. K tomu cíli zakoupila státní správa vhodné pozemsky v Ostravě-Zábřehu n. O. a na jaře 1926 vypsala ideovou soutěž na projekt nemocnice. Projekt ideový již jest hotov. Jakkoliv již v několika státních rozpočtech minulých let byly vloženy určité obnosy na výstavbu státní nemocnice na Ostravsku, nebylo těchto obnosů užito a stále se výstavba neuskutečňuje.

Jest skutečně svrchovaně na čase, aby státní správa přistoupila bezodkladně k uskutečnění projektu, jí samou za nanejvýš potřebný uznaného a dovolujeme si proto na pana správce ministerstva zdravotnictví dotaz,

1) zda ví o těchto poměrech?

2) jaké jsou příčiny stálého průtahu s novostavbou státní nemocnice na Ostravsku a

3.) je-li ochoten naříditi urychlené definitivní skoncování příprav a plánů této novostavby a její vypsání k ofertnímu podávání nabídek, jakož i zadání prací včasně tak, aby aspoň do konce roku 1927 prvá stavební etapa této nemocnice byla provedena?

V Praze dne 16. prosince 1926.

Od té doby, co v německých městech republiky byla zřízena státní policie, jest tam politický život tak rdoušen, že to připomíná temné doby poloabsolutismu. Jak v poslanecké sněmovně, tak také v senátě bylo již několikráte na to poukázáno, že policie soustavně provokuje, že, soustřeďujíc spoustu státních strážníků při schůzích mladistvých dělníků, nebo dokonce válečných poškozenců, přímo úmyslně roztrpčuje obyvatelstvo a že velmi často jen pro disciplinovanost davu lidu nedošlo ke srážkám s policií.

Avšak ani na tomto způsobu policejní činnosti ještě ne nepřestává. Došlo to již tak daleko, že státní policie dohlíží na soukromý život politicky činných osob, svádí jejich domácí, aby špehovali své nájemníky a tímo způsobem zavádí stav, který jest výsměchem názvu tohoto státu "svobodná demokratická republika".

Z mnoha takovýchto příkladů uvedeme tento případ: Dne 24. října 1926 konal se v Chebu jako i v jiných městech západních Čech projev socialistické mládeže proti zamýšlené předvojenské výchově. Na chebském projevu mluvil mezi jinými tako soukromý úředník Adolf Palme z Karlových Varů a když užil ostrého slova o zamýšleném návrhu zákona, policejní komisař úplně nezákonně schůzi prostě rozpustil. Palmova domácí vypravuje mu, bohužel teprve dnes, tuto věc:

Druhého týdne po této schůzi přišel do bytu Palmovy domácí nějaký pán a tázal se, je-li Palme právě ve svém bytě. Když řekla, že nikoliv, legitimoval se náhle jako policejní agent karlovarské státní policie a prohlásil, že se jí má v několikerém směru dotázati na jejího nájemníka. Tak především, kde byl poslední neděle, zda často vychází, zda někam odjíždí a za jakým účelem, kde jest nyní zaměstnán, jaké jest jeho zaměstnání atd.

Nelze pochybovati, že se tato šetření děla na základě výsledku oné schůze, poněvadž se Palme nedopustil žádného jiného poklesku, že tedy jsme již skutečně tak daleko, že politicky činné lidé jsou dáváni pod policejní dohled.

Tážeme se pana ministra vnitra, je-li ochoten poučiti státní policii, že státní občané, i když nejsou příslušníky některé vládní strany, nejsou divokou zvěří, již lze na každém místě pronásledovati?

Tážeme se pana ministra, je-li ochoten postarati se, aby se ve svobodné demokratické republice příště upustilo od policejních metod obvyklých v carském Rusku?

V Praze dne 15. prosince 1926.

Československý konsulát v Saské Kamenici již před delší dobou přerušil styk se Svazem válečných poškozenců, vdov a sirotků v československé republice. Teprve oklikou podařilo se zvěděti důvod přerušení styků. Z dopisu dřívějšímu okresnímu vedení Svazu válečných poškozenců - které však již dávno neexistuje - bylo možno seznati, že dokud bude Svaz říditi předseda Svazu Gustav Zahm, jakýkoliv styk se Svazem bude přerušen. Další dopis konsulátu, zaslaný všem místním skupinám Svazu, předložil Svaz válečných poškozenců v Saské Kamenici dne 20. listopadu 1926 se stížností ministerstvu pro věci zahraniční.

Pan Zahm řídí Svaz od jeho vzniku a dne 12. září t. r. byl na sjezdu Svazu jednomyslně opětž zvolen, požívá tedy důvěry všech členů. O státu nepřátelském smýšlení Zahmově nikdo nic neví. Kamenický konsulát chce tedy asi rozbíti organisaci československých válečných poškozenců v Německu na základě udavačství, neboť jde tak daleko, že proti vůli válečných poškozenců navrhuje za důvěrníky funkcionáře, kteří byli zbaveni svého úřadu, poněvadž nedbali usnesení sjezdu Svazu. Tento postup působí ovšem mezi válečnými poškozenci zmatek a vzrušení.

Podepsaní táží se tedy pana ministra pro věci zahraniční:

1.) Ví o tomto postupu kamenického konsulátu?

2.) Jest ochoten vyšetřiti, proč kamenický konsulát sáhl k tomuto neobyčejnému postupu proti organisaci válečných poškozenců, která za něho koná neobyčejně velkou práci?

3.) Jest ochoten hájiti práv válečných poškozenců a kamenickému konsulátu zakázati, aby se nevměšoval do spolkových záležitostí Svazu válečných poškozenců?

V Praze dne 9. prosince 1926.

Zákonem ze dne 22. prosince 1924 číslo 286 Sb. z. a n. bylo vládě v §u 3 uloženo podati návrh zákona o právní reformě a do 31. prosince 1925 podati poslanecké sněmovně návrh zákona o reformě veřejné správy. Vláda podala sice v uložené jí lhůtě návrh platového zákona na konečnou úpravu existenčních základů státních zaměstnanců, opomněla však v tomto zákoně provésti úpravu zaopatření staropensistů.

V důvodové zprávě k platovému zákonu se praví do slova: "Nová všeobecná úprava pensijních předpisů se připravuje a v dohledné době stane se předmětem sněmovního projednávání." Sociálně-politický výbor upustil proto od rozšíření předpisů na ostatní pensijní otázky. Avšak vláda, jejíž povinností by bylo bývalo, aby po návrhu zákona o požitcích státních zaměstnanců co nejrychleji podala vládní návrh o nové úpravě požitků pensistů, dosud toho neučinila. Jest jisté, že § 3 zákona z 23. prosince 1924 jí tuto povinnost ukládá.

Tážeme se tedy vlády:

1.) Jest vláda ochotna co nejrychleji podati poslanecké sněmovně návrh zákona na novou úpravu požitků pensistů?

2.) Podá vláda tento návrh ještě v podzimním zasedání poslanecké sněmovny - jak by to bylo její povinností?

V Praze dne 9. prosince 1926.

Město Cvikov jest se svým obyvatelstvem hospodářsky úplně odkázáno na textilní průmysl, již dlouhá léta tam zdomácnělý, a krise textilního průmyslu, která se dosud projevovala jen občas, působí tam od počátku roku 1926 přímo zhoubně.

Z tamějších závodů dva stojí úplně, sedm částečně. Z 1800 mechanických stavů bylo již na podzim 1420 úplně zastaveno. Poněvadž provoz je přerušován a trvá jen 3 až 4 dny týdně, byla podle ustanovení gentské soustavy o podpoře v nezaměstnanosti většina nezaměstnaných dělníků již z podpory vyřazena. Mezi těmito vyřazenými již uprostřed léta následkem krise byli dokonce již stavební dělníci. Kdežto roku 1914 pracovalo v cvikovském textilním průmyslu dohromady 2440 dělníků a dělnic, roku 1926 bylo jich 1667 a v červenci jejich počet klesl na 975. Dnes jest téměř veškeré dělnictvo bez práce.

Obec sama, poněvadž vleklá hospodářská krise úplně nikdy nezmizela, přináší po léta velmi značné oběti pro strádající dělnictvo. Téměř 100.000 Kč, to jest čtvrtina všech přirážek nebo 200% přímých daní, bylo naposled zařazeno a vydáno pro tyto účely na zmírnění nejkrutější nouze.

Při tom přímé daně jako přirážková základna, poněvadž se hospodářský stav stále zhoršoval, klesly ze 120.000 Kč v roce 1923 na fiktivní částku 53.000 Kč pro rok 1926. Ve skutečnosti však na konci roku bude činiti nejvýše 20.000 Kč.

Daňové odpisy se zpětnou platností, poskytované pro obchodní krisi, dále běžně povolované sečkávání daní atd., vesměs činitelé, na něž obec naprosto nemá vlivu, způsobily, že přirážkový schodek nabyl zhoubného rozsahu.

V poměru k rozpočtům, sestaveným podle výkazů berních úřadů, sešly se přirážky již v předcházejících dvou letech částkou jen velmi nepatrnou, avšak roku 1926 byly poukázány tak nepatrné přirážky, že město z těchto nepatrných částek nemohlo vůbec uhraditi ani nejjednodušší potřeby.

Částka, která měla býti uhrazena přirážkami pro rok 1924 činila

Na to se sešlo 322.000 Kč přirážek.

Pro rok 1925 činil schodek

kdežto na přirážkách sešlo se pouze 316.365,- Kč. (asi o 139.000 Kč méně).

Pro rok 1926 činí schodek

Avšak na tuto částku sešlo se do konce září 1926 jen asi 72.500 Kč a nyní měsíční příjem přirážek klesl na 2.000 Kč místo 40.000 Kč.

K tomu ke všemu cvikovský berní úřad oznámil obci, že bude se musit počítati s většími odpisy asi 200.000 Kč, sáhajícími do dřívějších let. Při tom však takováto částka musila přece již dávno býti uhrazena úbytkem v roce 1925 a počátkem roku 1926, kdežto berní úřad vedle toho ještě prohlašuje, že tyto odpisy mají trvati téměř ještě rok.

Předpis daní, jenž se jinak konal každoročně, v posledních létech se tak opozdil, že výdělková daň byla předpisována vždy teprve o dva roky později a stranám se placení daní ztěžuje.

Finanční stav města Cvikova jest dnes již tak zoufalý, že brzy již nebude moci vypláceti ani platy svým zaměstnancům ani chudinské podpory a bude musiti zastaviti veškerou činnost.

Tato finanční pohroma zhoršuje se nejen vinou berního úřadu a celou praxi daňových předpisů, odpisů atd., nýbrž také tím, že od ministerstva veřejných prací a od ministerstva sociální péče přes všechna zakročení nelze dosíci, aby vyplatila dávno již povolené subvence.

Také dosud výsledku nemělo podání, zaslané dne 7. října pražskému zemskému finančnímu ředitelství, v němž se žádalo,a by obecní přirážky byly přikazovány hojnější měrou a aby dosud nevyřízené daňové předpisy byly provedeny.

Již v létě pokoušela se obec a okres Cvikov opatřiti si půjčku, aby mohla čeliti finanční pohromě, zaviněné státními činiteli, a čeliti do nebo volající bídě vyřazených nezaměstnaných. Půjčku však dostati nemohla. Pro samosprávu, která se octla v tísni, a pro hladovějící dělnictvo jsou pokladny peněžních ústavů zavřeny.

Podepsaní majíce na mysli tento zhoubný stav, táží se:

1.) Pana ministra sociální péče:

a) Jest pan ministr ochoten poskytnouti hladovějícím vyřazeným nezaměstnaným z Cvikova, jejich ženám a dětem přiměřenou mimořádnou podporu, jak již několikráte, bylo žádáno písemně a jak žádaly deputace ústně?

b) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby městu Cvikovu byla konečně vyplacena dávno již povolená subvence na stavbu obytného domu?

2.) Pana ministra financí:

a) Jest pan ministr ochoten podporovati město a samosprávný okres Cvikov, aby dosáhly půjčky, již by se zabránilo úplné finanční zkáze?

b) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby přirážky byly přikazovány ve větším množství, nebo postarati se o větší příděl jiných výtěžků daní, které přísluší městu?

c) Chce pan ministr naříditi, aby cvikovský berní úřad konečně provedl nevyřízené daňové předpisy pro rok 1925 a 1926?

3.)Pana ministra veřejných prací:

a) Chce pan ministr naříditi, aby městu Cvikovu byla konečně vyplacena dávno již povolená subvence 92.000 Kč na dláždění?

b) Jest pan ministr ochoten zaříditi, aby veřejné stavby, dávno již projektované v okrese cvikovském (stavba údolní přehrady, regulace potoka atd.) byly pojaty do stavebního programu roku 1927 jako stavby nouzové, aby aspoň část dělnictva našla výdělek?

4.) Pana předsedy vlády:

Jest pan předseda vlády ochoten z fondu 8 milionů Kč "na nepředvídané výdaje", povoleného rozpočtem (kapitola 3, titul 1, § 2), poskytnouti nouzi trpící samosprávě a hladovějícímu dělnictvu v městě Cvikově a v okrese přiměřený peníz a tak ukázati, že se tohoto fondu neužívá jen pro temné a nekontrolovatelné účely?

V Praze dne 10. prosince 1926.