II. volební období. | 3. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Ustanovení zákonná. o okresních zastupitelstvech
v Čechách a okresních silničních
výborech na Moravě a ve Slezsku mění
a doplňují se takto:
Okresní zastupitelstvo se usnáší, které
služby ve správě okresní a podniků
okresních mají býti konány zřízenci
trvale ustanovenými a jakých zvláštních
způsobilostí jest pro jednotlivá místa
zřízenecká třeba.
Neučiní-li tak okresní zastupitelstvo do
3 měsíců ode dne kdy byl tento zákon
vyhlášen, rozhodne o tom s konečnou platností
nadřízený samosprávný úřad.
Obdobně rozhodne nadřízený samosprávný
úřad, jestliže vzniknou nové obory služby,
vyžadující ustanovení trvalých
zřízenců.
Zřízencem podle tohoto zákona jest ten, kdo
jest u okresu celoročně zaměstnán
a nepožívá mimo svého platu od okresu
žádných jiných platů a příjmů
služebních. Není-li možno takového
zřízence okresního v jednom oboru dostatečně
zaměstnávati, může jemu okresní
zastupitelstvo přikázati jiné jeho schopnostem
odpovídající práce, aby výkon
tohoto zaměstnance odpovídal pojmu celoročně
zaměstnaného.
Stejně tak po smyslu tohoto zákona i cestáři
zaměstnaní u okresů a okresních silničních
výborů jsou okresními zřízenci.
Trvalým zřízencem okresním může
býti platně ustanoven toliko:
1. kdo jest státním občanem republiky Československé;
2. kdo jest svéprávným.
Zřízencem podle tohoto zákona nemůže
však býti ustanoven:
1. kdo není podle § 6 zákona ze dne 15 listopadu
1867 čís. 131 ř. z., dále podle §
2 zákona ze dne 25. května 1883 čís.
78 ř. z. způsobilý nabýti státní
nebo jiné služby veřejné, zemské
neb obecní, kdo je podle § 3 volebního řádu
do obcí ze dne 31. ledna 1919 čís. 75 Sb.
z. a n. vyloučen z práva volebního a podle
§ 22 zákona ze dne 17. října 1919 čís.
588 Sb. z. a n. o trestání válečné
lichvy vyloučen z práva volebního a volitelnosti,
zvláště však i ten, kdo pro přestupky
označené §§ 460, 461, 463 a 464 ob. trest.
zák. byl odsouzen a to po dobu tří let od
dokonaného trestu;
2. kdo byl pro čin spáchaný ze zištnosti
neb z jiných nízkých pohnutek trestán
disciplinárně propuštěním ze
služby veřejné. Tato nezpůsobilost pomine
však uplynutím tří let ode dne propuštění.
Zřízence volí po provedeném veřejném
konkursu okresní výbor prozatímně
na jeden rok.
Prozatímní ustanovení zřízence
nesmí trvati déle jednoho roku.
Pokud ustanovení zřízence není trvalým,
může býti zřízenec usnesením
okresního výboru propuštěn a to, nebylo-li
při jeho přijetí smluveno jinak, po šestinedělní
výpovědi. Výpověď může
býti dána nejdéle do ukončení
roku prozatímního.
Více jak jeden rok sloužícímu zřízenci
doručí se listina o jmenování zřízencem
trvalým, obsahující ustanovení o tom,
pro který obor služby byl zřízenec jmenován,
jaké mu náležejí služební
příjmy a jaký má nárok na jejich
zvýšení, jaký má nárok
na výslužné a jaké požitky zaopatřovací
jsou zabezpečeny po jeho úmrtí jeho manželce
a dítkám. Zároveň budiž jemu
vydán okresním zastupitelstvem usnesený služební
řád, kterým vytčeny jsou všeobecné
povinnosti vyplývající z poměru služebního,
jakož i práce služební, jež náleží
zřízenci vykonávati.
Pro zvláštní úkony jednotlivých
zřízenců může okresní
zastupitelstvo vydati zvláštní služební
předpisy.
Zřízenec jmenovaný a trvale ustanovený
složí do rukou okresního starosty neb jeho
náměstka slib, kterým slíbí,
že bude přesně plniti povinnosti služební.
O vykonaném slibu sepíše se protokol.
Jmenovaný, tudíž trvale ustanovený zřízenec
může býti propuštěn usnesením
okresního výboru toliko na základě
provedeného disciplinárního řízení
podle obdoby služební pragmatiky pro státní
zřízence, o čemž bližší
ustanovení budou vydána zvláštním
vládním nařízením.
I. Zastupitelstvu okresnímu přísluší
ustanoviti, jaké příjmy služební
mají míti zřízenci a cestáři
okresní.
II. Platy těchto zaměstnanců rozdělují
se do 4 stupnic platových a to jednak podle velikosti,
průmyslovosti a frekvence okresu, podle finanční
síly a platební schopnosti okresu, konečně
podle toho, kolik dnů v týdnu jest podle usnesení
okresního zastupitelstva povinen ten který cestář
na silnici pracovati.
Do I. a II. platové stupnice zařaďují
se zaměstnanci okresní největších
průmyslových okresů, kde jest cestář
plných 48 hodin v týdnu na silnici zaměstnán.
Do III. stupnice platové zařaďují se
cestáři pracující jen 4 dny v týdnu
na silnici.
Do IV. stupnice platové zařaďují se
cestáři nejmenších a finančně
nejslabších okresů, kde pracují cestáři
toliko tři dny v týdnu na silnici. O tom, do které
platové stupnice mají býti cestáři
na tom kterém okrese zařazeni, rozhoduje zemský
správní výbor.
Neustanoví-li okresní zastupitelstvo služného
vyššího, činí základní
služné:
v | I. | stupnici platové | 4.800 Kč ročně, |
v | II. | stupnici platové | 4.000 Kč ročně, |
v | III. | stupnici platové | 2.800 Kč ročně, |
v | IV. | stupnici platové | 1.600 Kč ročně. |
Okresní zastupitelstvo zařadí nejdéle
do 3 měsíců ode dne vydání
tohoto zákona cestáře do příslušné
platové stupnice.
III. Zřízenci, kteří službu svou
nepřetržitě konají, mají nárok
na pravidelné automatické zvyšování
počátečního základního
služného (bez drahotních a jiných přídavků)
v trienálkách, činících vždy
12.5% počátečního základního
služného, po tak dlouho, až se služné
zvýší o 100% proti počátečnímu
služnému základnímu. Trienálky
počítají se ode dne nastoupení služby.
IV. Po dobu mimořádných drahotních
poměrů náleží zaměstnanci
50% drahotního přídavku z jeho celkového
služného.
V. Zaměstnanec definitivní má nárok
na naturální byt nebo příbytečné,
jež se vyměřuje 20% z celkového ročního
služného bez drahotních a jiných přídavků.
VI. Všem zaměstnancům budiž každého
roku poskytnuta dovolená na zotavenou a to podle délky
služebních let v trvání od 10 dnů
do 3 týdnů.
VII. Zaměstnanci, pracujícímu v týdnu
plných 48 hodin, náleží jeden den klidu.
Vyžaduje-li toho služba, může býti
zaměstnanec povolán do služby také v
den klidu nebo v době mimopracovní, začež
jemu přísluší zvláštní
odměna, jejíž výši stanoví
okresní zastupitelstvo tak, aby obnášela nejméně
tolik, kolik připadá z požitků zaměstnance
na normální pracovní hodinu.
VIII. Plat zaměstnanci vyplácí se měsíčně
předem.
Povinná doba služební stanoví se zásadně
35ti lety.
Nárok na výslužné nabývá
zřízenec trvale ustanovený nepřetržitou
službou u téhož okresu nejméně
10tiletou, prokáže-li, že stal se bez vlastního
zavinění k další službě
neschopným. Průkazu toho netřeba u zaměstnance,
který, maje již nárok na výslužné,
dosáhl 60 let věku.
Prozatímní služební rok započítává
se do pense.
Stane-li se zřízenec, který již aspoň
5 let, ale méně než 10 let služby vykonával,
bez vlastního zavinění pro nemoc, poranění
neb jinou pohromu, kterou utrpěl při zastávání
své služby, neschopným k dalšímu
vykonávání služby, budiž s ním
naloženo tak, jako by již plných 10 let byl sloužil.
Požívá-li zřízenec v takovém
případě důchodu úrazového,
započítá se tento do zaopatřovacích
požitků, jimiž by okres byl povinen.
Nároků na výslužné pozbude:
1. Zřízenec, který vzdal se služby dobrovolně,
nebo vystoupí z ní o své vůli, neprokázav
neschopnosti ke službě, je-li k podání
takového průkazu povinen podle § 12 tohoto
zákona.
Není-li jiného ustanovení, může
se zřízenec vzdáti své služby
teprve po šestinedělní výpovědi.
2. Zřízenec, který disciplinárním
nálezem byl služby zproštěn.
Trvalé i dočasné výslužné
vyměřuje se zaměstnancům tím
způsobem, že za prvních 10 let ve službě
ztrávených, připadá jim kvota 40%
platu ročního, který ve službě
činné posléze brali s příbytečným,
nepočítaje do toho drahotní přídavky
a jakékoli příjmy vedlejší. U
těch, již mají naturální byt,
započítává se příbytečné,
na něž by měli nárok.
Každým dalším rokem služebním
kvota tato vzrůstá a to o 2% jejich celkového
služného bez drahotních a jiných přídavků,
nejvýše však na 100% posledních požitků
zřízencových do pense vpočitatelných.
Byl-li zřízenec dočasně dán
na odpočinek a vstoupí-li pak opět do služby
a odejde později na trvalý odpočinek, počítají
se při vyměření definitivního
výslužného toliko léta, která
v činné službě ztrávil a nikoliv
doba, po kterou byl na dočasném odpočinku.
Vdově po zřízenci přísluší
plat vdovský, když:
a) zemřelý již v době smrti měl
nárok na výslužné nebo sám již
výslužné měl;
b) sňatek uzavřen byl před vstoupením
do služby nebo po čas služby a zemřelý
tenkráte nepřekročil 55. rok svého
věku.
Plat vdovský nepřísluší vdově,
která v čase, když zřízenec zemřel,
byla z vlastního provinění již soudně
rozvedena.
Nároky vdov rozloučených upravuje zvláštní
zákon.
Výslužné a pense vdov po těch zaměstnancích,
kteří do pense byli dáni, aneb vdovám,
jichž mužové zemřeli před vydáním
tohoto zákona, vyměřuje se pense nejméně
50% podle ustanovení z tohoto zákona plynoucích.
Vdovský plat vyměřuje se podle služebních
požitků, které by pro vyměření
služného manželova byly počitatelny tím
způsobem, že vdově náleží
jako plat vdovský 50% z platu manželova včetně
do 3000 Kč a z toho co nad to bral 15%.
Plat vdovský vyplácí se měsíčně
předem.
Vdovský plat přestává, jakmile se
vdova provdá.
Každému zůstalému manželskému
dítěti zaměstnance, který měl
právo na výslužné, nebo již byl
ve výslužbě, přísluší
po smrti otcově příspěvek na vychování.
Příspěvek tento přísluší
dítěti pokud nedovrší 20. rok svého
věku, pomine však, nastalo-li dříve
zaopatření. V případech zvláště
ohledů hodných, zejména navštěvuje-li
vysoké školy, může okresní zastupitelstvo
povoliti příspěvky výchovné
do 24 roků.
Příspěvek na vychování jednoho
dítěte vyměřuje se sumou rovnající
se 1/5 vdovského platu, který
náleží jeho ovdovělé matce, anebo
který by jí podle § 17 tohoto zákona
náležel, nikdy však nemá příspěvek
na vychování dohromady převyšovati výměru
vdovského platu a to ani tehdy, když pozůstalé
děti pocházejí z několika manželstev.
Není-li matka na živu, nebo byl-li její plat
vdovský zastaven, buďtež příspěvky
na vychování zvýšeny, zvýšení
však nemá přesahovati 50% příspěvku
prvotního.
Zůstalé vdově nebo dítkám po
zaměstnanci, nechť zemřel v činné
službě nebo ve výslužbě, přísluší
na zapravení útrat nemoci a pohřbu 1/4letní
úmrtné, rovnající se 25% ročního
platu nebožtíkova, do výslužného
vpočitatelného, nebo výslužného,
jež měl.
Všichni zřízenci, kteří mají
nárok na výslužné, jsou povinni, dokud
jsou v činné službě, platiti do pensijního
fondu okresního, po případě dokud
fond takový zřízen není, do fondu
okresního roční příspěvek
ve výši 3% svého platu vpočitatelného
do výslužného.
Příspěvek tento sráží
se v měsíčních lhůtách
ze služného počítaje od měsíce
následujícího po tom, kdy tento zákon
nabude platnosti.
Zřízenec, který byl podle § 10 tohoto
zákona propuštěn, má nárok na
vrácení bezúročné sumy 3% příspěvků,
jež sám zaplatil.
Pensionovaní zřízenci a jejich pozůstalí
neztrácejí nároků na zaopatřovací
požitky odsouzením pro jakýkoliv trestný
čin.
Spory o příjmy služební a výslužné
zřízence, o zaopatřovací požitky
vdov a sirotků, jakož i ostatní spory vzešlé
ze služebních poměrů, rozhodují
se pořadem instančním.
Zřízenci, kteří byli ustanoveni dříve
něž tento zákon nabyl platnosti, zůstanou,
jsou-li státními občany republiky Československé
i nadále ve svém služebním postavení.
V každém případě přísluší
jim však do 2 měsíců ode dne účinnosti
tohoto zákona právo vysloviti se, má-li pro
budoucnost jejich služební poměr býti
posuzován i nadále podle ustanovení tohoto
zákona či nic, jinak platí jejich dosavadní
smlouva.
Zřízenci, který se podrobí ustanovení
tohoto zákona, započítají se všechna
léta ztrávená v dosavadní službě.
Nehledě k tomu zůstávají zvláštní
výhody, přiznané takovýmto zřízencům
jich služební smlouvou, nadále v platnosti.
Pokud zřízenci ti nebyli již dříve
ustanoveni definitivními, náleží okresnímu
zastupitelstvu učiniti opatření, aby prozatímní
ustanovení jich netrvalo déle nežli po dobu
jednoho roku ode dne, kdy zákon tento nabyl účinnosti,
ačli podle dřívější úmluvy
nenabývají nároků na ustanovení
trvalé již dříve.
Kde mluví zákon tento o okresním zastupitelstvu
neb okresním výboru, rozumí se tím
pro Moravu a Slezsko silniční výbor.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Nároky z tohoto zákona vyplývající
počítají se ode dne vyhlášení
zákona. Tímto dnem pozbývá platnosti
zákon ze dne 17 prosince 1919 č.17 Sb. z. a n. z
roku 1920, jímž upravují se poměry trvale
ustanovených zřízenců a cestářů
okresních zastupitelstev v Čechách a okresních
silničních výborů na Moravě
a ve Slezsku.
Ministru vnitra se ukládá, aby zákon tento
provedl.
Poměry okresních cestářů upraveny
byly zákonem ze dne 17. prosince 1919, čís.
17 Sb. z. a n. z roku 1920. Zákon ten byl různě
okresy vykládán, čímž vznikala
velmi častá nedorozumění, ba i spory,
čemuž novým zákonem má býti
zabráněno.
Po stránce finanční nutno konstatovati, že
zákon, podle něhož zařazovali se cestáři
do 3 platových tříd, neodpovídá
naprosto dnešním dosud trvajícím drahotním
poměrům. V celé řadě okresů
nebyl zákon tento dodnes proveden. Okresy velké,
jevící se jako střediska průmyslová,
uznávají, že platy z citovaného zákona
plynoucí jsou nedostatečné, že však
nemohou vyšších platů cestářům
přiznati, dokud nebude k tomu dána možnost
novým zákonem, který by vyšší
platy povoloval. Okresy chudé zejména v horských
krajích neměly pak dostatek finančních
prostředků, aby mohly zákon ten provésti
vzhledem k tomu, že cestáři na těchto
okresích nejsou plných 48 hod. týdně
na silnicích zaměstnáni a že pracují
v týdnu toliko několik dnů. Poměry
a příjmy služební v těchto okresích
byly upraveny zvláštními kolektivními
smlouvami, podle kterých činí plat cestáře
50 nejvýše 190 Kč měsíčně.
Návrh nového zákona řeší
tuto otázku tím způsobem, že rozděluje
platy cestářů do 4 platových stupnic,
jichž výše řídí se podle
toho, zda jest cestář plných 48 hod. týdně
na silnici zaměstnán aneb zda pracuje v týdnu
jenom určitý přesně stanovený
počet hodin neb dnů. Při tom ve třídě
prvé zvyšují se základní platy,
kdežto ve třídě II., III., a IV. nevykazují
zvýšení podstatného, ba dokonce plat
navrhovanou IV. třídou rovná se téměř
dosavadní třídě III. a při
tom snižuje se dosavadní 100% drahotní přídavek
toliko na 50%.
Tímto návrhem umožňuje se i nejchudším
okresům, aby provedly úpravu podle návrhu
tohoto zákona.
Dosavadní stav jest nadále naprosto neudržitelný,
jak pro okresní cestáře jako zaměstnance,
tak i pro samotné okresy. Tuto okolnost nelze přehlížeti
vzhledem k velké důležitosti veřejné
komunikace silniční.
Zejména v budoucnu jest nutno, aby silnicím okresním
věnována byla péče co možno největší,
což ovšem předpokládá, že
cestář, jemuž jest silnice v opatrování
svěřena, musí býti honorován
tak, aby povinnostem na něho kladeným mohl dostáti
v plném rozsahu.
Na silnicích státních jsou za podmínek
daleko výhodnějších cestáři
státní honorováni daleko lépe. Platy
a příjmy jejich jsou sice také jen minimální
z ohledu na neutěšené poměry hospodářské,
ovšem cestářům okresním ani zdaleka
těchto platů a příjmů se nedostává.
V tomto nepoměru zračí se veliká nespravedlnost,
kterou návrh nového zákona neodstraňuje
plně, ale přece jen do značné míry
zmírňuje.
Poznamenati sluší, že právě okresní
cestáři jsou nuceni velmi často pracovati
mimo stanovenou dobu pracovní, zejména při
živelních pohromách, jako povodních,
sněhových vánicích atd. Službu
svoji konají s láskou a svědomitostí
namnoze až bezpříkladnou a sami kojí
se nadějí, že přece jen poměry
jejich budou konečně upraveny a zlepšeny. Dožadují
se již plných 6 roků zlepšení svého
hospodářského postavení, avšak
až dosud nebylo požadavku tomuto vyhověno. Z
toho důvodu předkládáme návrh,
obsahující minimální požadavky
okresních zaměstnanců a očekáváme
proto, že budou také splněny. Vyhovujíce
ustanovení § 41 úst. list. poznamenáváme,
že okresy mohou náklady vyplývající
z tohoto zákona v celkovém obnosu as 7 milionů
korun ve své působnosti uhraditi. Připomínáme,
že o návrhu tomto, pokud jest již znám
několika okresům, vyslovily se tyto jako o návrhu
nejvýhodnějším, jak pro cestáře,
tak i pro okresy samé. Tím spíše očekáváme
uzákonění tohoto návrhu a žádáme,
aby bezodkladně návrh tento přikázán
byl k projednání sociálně politickému
výboru, aby tak dostalo se velmi důležité
této otázce co nejrychlejšího a spravedlivého
rozřešení.