II. volební období. | 3. zasedání. |
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik
hat folgendes Gesetz beschloßen:
Der § 168 des Gesetzes vom 23. Dezember 1917 RGBl. Nr. 501
über den Versicherungsvertrag hat zu lauten:
"Die Vorschriften dieses Gesetzes, die nicht gemäß
§ 167 bereits am 1. Jänner 1918 in Kraft getreten sind,
treten am 1. Jänner 1927 in Kraft.
Die folgenden Vorschriften samt den dazugehörigen Beschränkungen
der Vertragsfreiheit finden auch auf die am 1. Jänner 1927
bestehenden Versicherungsverhältnisse Anwendung.
1. Die Vorschriften des § 29 über den Verzug der Prämienzahlung
nach Beginn der Versicherung und die damit im Zusammenhange stehende
Vorschrift des § 124, Abs. 3 Diese Vorschriften finden jedoch
keine Anwendung auf eine vor dem 1. Jänner 1927 fällig
gewordene Prämie.
2. Die Vorschriften der §§ 43 - 46 über die Befugnisse
der Versicherungsagenten, jedoch nur, soweit Rechtshandlungen
in Betracht kommen, die nach dem 1. Jänner 1927 vorgenommen
wurden; ferner die Vorschriften des § 47, Abs. 1, über
die Bedeutung der Kenntnis der Versicherungsagenten. soweit diese
Kenntnis nach dem 1. Jänner 1927 erlangt wurde; endlich die
Vorschriften des § 47. Abs. 2.
3. Die Vorschriften der §§ 79 - 88 über die Feuerversicherung
von Gebäuden."
Die Durchführung dieses Gesetzes obliegt dem Justizminister
im Einvernehmen mit dem Minister des Innern, des Handels- und
des Finanzministers.
Das Gesetz über den Versicherungsvertrag v. 23. Dezember
1917, RGBl. Nr. 501 ist bisher nur zum Teil in Wirksamkeit getreten.
Laut § 167 des genannten Gesetzes trat ein Teil der Bestimmungen
dieses Gesetzes am 1. Juni 1918 in Kraft. die übrigen Bestimmungen
sollten mit 1. Jänner 1919 in Kraft treten, die Rechtswirksamkeit
dieser Bestimmungen wurde jedoch mit Verordnung des Justizministeriums
v. 28. Dezember 1918, Zl. 102 Slg. d. G. u. V. auf ein weiteres
Jahr und mit Regierungsverordnung v. 9. Dezember 1919. Zl. 652
Slg. d. G. u. V. auf unbestimmte Zeit aufgeschoben.
Die Verzögerung der Inkraftsetzung aller Bestimmungen dieses
Gesetzes ist aber um so bedauerlicher, als trotz des ungemein
ausgebildeten Versicherungswesens in der Čechoslovakei
auf dem Gebiete des Versicherungsrechtes nur sehr dürftige
und unzusammenhängende Normen bestehen. Außer den bereits
in Kraft getretenen Bestimmungen des Gesetzes über den Versicherungsvertrag
kommen noch die Bestimmungen des a. b. G. B.. sowie ein altes
Hofdekret aus dem Jahre 1828 (J-G-Slg. 2354) in Frage.
Daß diese mangelhafte gesetzliche Regelung weite Zweige
unserer Volkswirtschaft recht bedeutend gefährden kann, hat
in letzter Zeit ein auf dem Gebiete der Gebäudeversicherung
erflossenes Urteil des Obersten Gerichtes in Brünn erwiesen.
Mit Entscheidung v. 1. Juni 1926, Rv II 140/26 hat dieses Gericht
mangels entgegenstehender anderer gesetzlicher Regelung, wie eine
solche der bisher nicht in Kraft getretene § 82 des Gesetzes
über den Versicherungsvertrag trifft, entschieden, daß
bei der Gebäudeversicherung der Versicherer von der Verpflichtung
zur Leistung auch dem Pfandgläubiger gegenüber frei
ist, wenn der Versicherte den Schadensfall vorsätzlich herbeigeführt
hat, es wäre denn. daß in den Versicherungsbedingungen
ausdrücklich eine gegenteilige Verbindlichkeit vereinbart
worden wäre. Hiebei macht es keinen Unterschied, ob der Pfandgläubiger
sein Pfandrecht beim Versicherer angemeldet hat und vinkulieren
ließ oder nicht.
Diese Entscheidung bedeutet eine große Gefährdung des
in der Čechoslovakischen Republik sehr ausgebildeten Hypothekarkredites.
Während nämlich der § 82 des Gesetzes über
den Versicherungsvertrag festsetzt, daß der Versicherer
auch in dem Fall, daß er wegen des Verhaltens des Versicherungsnehmers
von der Verpflichtung zur Leistung frei sei, außer dem Falle
der Unterlassung rechtzeitiger Prämienzahlung einen Pfandgläubiger
gegenüber gleichwohl zur Leistung verpflichtet bleibt, gilt
jetzt, wenn nicht ausdrücklich andere Vereinbarungen in den
Versicherungsbedingungen bestehen, das gerade Gegenteil. Der Versicherer
wird daher heute dem Pfandgläubiger gegenüber, auch
wenn er sein Pfandrecht vinkulieren ließ, von der Leistung
nicht nur dann frei, wenn der Schuldner den Versicherungsfall
vorsätzlich oder durch grobes Verschulden herbeiführte,
sondern auch dann, wenn der Versicherte eine der sonstigen Bestimmungen
der Polizze nicht erfüllt hat, wenn von deren Einhalten nach
den Versicherungsbedingungen die Leistung des Versicherers abhängt,
ohne daß der Pfandgläubiger (das Kreditinstitut) die
Möglichkeit hätte die Einhaltung dieser Bestimmungen
durch den Versicherten überwachen zu können.
II. volební období. | 3. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 168 zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 501
ř. z. o smlouvě pojišťovací zní
takto:
"Předpisy tohoto zákona, jež podle §u
167 nenabyly účinnosti již 1. ledna 1918, nabývají
účinnosti dnem 1. ledna 1927.
Následující předpisy i s příslušnými
omezeními smluvní svobody vztahují se též
na pojišťovací poměry platné dne
1. ledna 1927:
1. Předpisy §u 29 o prodlení při placení
premie, když se započalo pojištění
a předpis §u 124, odst. 3 s tím souvislý.
Tyto předpisy nevztahují se však ku premii
splatné před 1. lednem 1927.
2. Předpisy §u 43 až 46 o oprávněních
pojišťovacích agentů, avšak jen,
pokud jde o právní jednání, jež
byla provedena po 1. lednu 1927; pak předpisy §u 47,
odst. 1. o významu vědomosti pojišťovacích
agentů, pokud této vědomosti nabyli po 1.
lednu 1927; posléze předpisy §u 47, odst. 2.
3. Předpisy §§ 79 až 88 o pojištění
budov proti ohni."
Provedení tohoto zákona přísluší
ministrovi spravedlnosti v dohodě s ministrem vnitra, obchodu,
průmyslu a živností a financí.
Zákon o pojišťovací smlouvě ze
dne 23. prosince 1917, č. 501 ř. z. nabyl dosud
účinnosti jen z části. Podle §u
167 uvedeného zákona část ustanovení
tohoto zákona nabyla účinnosti dne 1. června
1918, ostatní ustanovení měla nabýti
účinnosti dnem 1. ledna 1919, avšak právní
účinnost těchto ustanovení byla nařízením
ministerstva spravedlnosti ze dne 28. prosince 1918, č.
102 Sb. z. a n., odsunuta na další rok a vládním
nařízením z 9. prosince 1919, č. 652
Sb. z. a n. na neurčitou dobu.
Že se prodlévá s tím, aby všechna
ustanovení tohoto zákona nabyla účinnosti,
lze tím více litovati, když přes neobyčejně
vybudované pojišťovnictví v Československu
v oboru pojišťovacího práva máme
jen velmi nedostatečné a nesouvislé normy.
Vedle ustanovení zákona o pojišťovací
smlouvě, která již nabyla účinnosti,
jsou to jen ještě ustanovení všeobecného
občanského zakoníka a starý dvorní
dekret z r. 1828 (Sbírka právních zákonů
2354).
Že by tato nedostatečná zákonná
úprava mohla velmi značně ohroziti další
odvětví našeho národního hospodářství,
dokázal v poslední době rozsudek nejvyššího
soudu v Brně, vydaný v oboru pojištění
budov. Rozhodnutím ze dne 1. června 1926 Rv II 140/26
tento soud rozhodl, poněvadž nebylo opačné
jiné zákonné úpravy, jak ji provádí
§ 82 zákona o pojišťovací smlouvě,
který však dosud nenabyl účinnosti,
že při pojištění budov pojišťovatel,
jestliže pojištěnec škodu způsobil
úmyslně, jest prost závazku k plnění
i vůči zástavnímu věřiteli,
ledaže by v pojišťovacích podmínkách
výslovně byl smluven opačný závazek.
Při tom nerozhoduje, zda zástavní věřitel
ohlásil své zástavní právo
u pojišťovatele a dal si je vinkulovati či nikoliv.
Toto rozhodnutí nesmírně ohrožuje velmi
vybudovaný hypotekární úvěr
v Československé republice. Kdežto totiž
§ 82 zákona o pojišťovací smlouvě
ustanovuje, že pojišťovatel, i když pro chování
pojistníkovo jest prost závazku k plnění,
kromě případu, že nebyla včas
zaplacena premie, zůstane přes to vůči
zástavnímu věřiteli zavázán
k plnění, nyní platí, nebylo-li výslovně
v pojišťovacích podmínkách smluveno
něco jiného, právě opak. Pojišťovatel
bude tedy dnes vůči zástavnímu věřiteli,
i když si dal své zástavní právo
vinkulovati, nejen prost svého závazku k plnění,
jestliže dlužník pojistný případ
přivodil úmyslně nebo hrubým zaviněním,
nýbrž také tehdy, jestliže pojištěnec
nesplnil ostatních ustanovení pojistky, závisí-li
na jejich dodržení podle pojišťovacích
podmínek plnění pojišťovatelovo,
aniž zástavní věřitel (úvěrní
ústav) mohl dozírati, aby pojištěnec
toto ustanovení zachovával.