II. volební období. | 3. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Mírový počet československého
vojska stanoví se od 1. října 1927 vždy
pro období od 1. října do 31. března
počtem 140.000 vojenských osob a pro období
od 1. dubna do 30. září počtem 100.000
vojenských osob. Do tohoto počtu počítají
se nejen vojenské osoby vykonávající
presenční (další činnou) službu,
nýbrž též vojenské osoby z povolání
činně sloužící a vojenské
osoby ve výslužbě povolané přechodně
k činné službě v míru.
(2) V době od 1. října do 30. listopadu každého
roku jest dovoleno překročiti stanovený mírový
počet, pokud je toto překročení způsobeno
nastoupením nováčků do presenční
služby.
Stanovení mírového počtu uvedené
v předcházejícím paragrafu má
ten význam, že průměr vyplývající
ze skutečných početních stavů
v příslušném kalendářním
roce nesmí převyšovati číslici
120.000. Tento průměr smí býti překročen
jen nastoupením nováčků do presenční
služby (§ 1, odst. 2).
Přebytečné brance třeba z činné
služby propustiti. Při propouštění
přebytečných třeba přihlížeti
ke služebním zájmům, jakož i k
chování branců po dobu jejich činné
služby a k jejich rodinným a hospodářským
poměrům tak, aby byly, pokud možno, především
propuštěny osoby, jež jsou živiteli rodiny;
podrobnosti stanoví vládní nařízení.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a provésti jej ukládá
se ministru národní obrany.
Zákon ze dne 2. července 1924, č. 176 Sb.
z. a n., stanovil mírový počet československého
vojska na dobu od 1. října 1924 do 30. září
1927, a to pro období od 1. října do 31.
března počtem 150.000 vojenských osob, a
pro období od 1. dubna do 30. září
počtem 90.000 vojenských osob; při tom bylo
stanoveno, že v době od 1. října do
30. listopadu každého roku je dovolena překročiti
stanovený mírový počet, pokud je toto
překročení způsobeno nastoupením
nováčků do presenční služby.
Ježto tento zákon pozbude působnosti dnem 30.
září 1927, jest potřebí zákonem
upraviti mírový počet od 1. října
1927. Proto předkládá vláda tuto osnovu,
jež souvisí úzce s osnovou zákona o
délce presenční služby, předloženou
pod číslem tisku 438/1926 posl. sněm.
Osnovou naposled uvedenou navrhuje se přechodné
další podržení úhrnné povinné
služby 18měsíční; bylo by tudíž
na snadě prostě působnost dosavadního
zákona o mírovém počtu č. 176/1924
Sb. z. a n. na další dobu nezměněně
rozšířiti. To předložená
osnova zákona o mírovém počtu od 1.
října 1927 skutečně též
činí, při čemž provádí
na dosavadním obsahu zákona č. 176/1924 Sb.
z. a n. menší změny, jež podle nabytých
zkušeností je účelno provésti.
Změny tyto jsou:
1. Osnova přijímá místo dosavadních
číslic 150.000 a 90.000 číslice nové,
a to 140.000 a 100.000, což děje se z důvodů
vojenských, aby stavy v letních měsících
nebyly proti zimním měsícům tak slabé,
jak je tomu dnes. Na celkovém výsledku se však
tím nic nemění, poněvadž průměrná
číslice z nových navržených stavů
resultující jest táž jako při
číslicích původních (120.000).
2. Osnova vymezuje v § 2 význam stanovení mírového
počtu určitými číslicemi způsobem,
který potřebám vojenské správy
daleko lépe vyhovuje. Kdežto podle dosavadních
ustanovení měly se propočítati v každém
rozpočtovém roce vlastně trojí průměry
faktických stavů, a to za dobu od 1. ledna do 30.
března (150.000), za dobu od 1. dubna do 30. září
(90.000) a za dobu cd 1. prosince do 31. prosince (150.000), navrhuje
předložená osnova, aby průměr
za uvedená tři údobí počítal
se jednotný a sice 120.000. Tím se věc podstatně
pro vojenskou správu usnadní a při tom s
celkového rozpočtového hlediska zůstane
věc nezměněna, poněvadž průměr
120.000 v měsících lednu až září
a v prosinci zůstává zachován.
3. Aby nebylo pochybnosti, že také vojenské
osoby z povolání činně sloužící
a vojenské osoby ve výslužbě povolané
přechodně k činné službě
v míru (dočasně aktivované a za remuneraci
sloužící) se počítají
do mírového počtu, pojímá se
o tom příslušné ustanovení do
§ 1 osnovy. S druhé strany ovšem, pokud mužstva
se týče, nelze do mírového počtu
počítati osoby na trvalé dovalené,
poněvadž tyto osoby jsou vojenskými osobami
mimo činnou službu.
4. V § 3 podává osnova všeobecné
směrnice pro propuštění přebytečných,
jež budou pak blíže provedeny ve vládním
nařízení. Nyní po té stránce
platí vládní nařízení
č. 187/1924 Sb. z. a n., které pamatuje na to, aby
jako přebyteční byli z presenční
služby propouštěni především
branci, kterým - ačkoliv byli označeni za,
vyhovující - nemohla býti poskytnuta výhoda
v plnění branné povinnosti podle zákona
č. 370/1922 Sb. z. a n., poněvadž byl vyčerpán
stanovený počet branců, jimž bylo lze
výhodu poskytnouti, pak branci, jichž žádost
za poskytnutí výhody nebyla sice zcela vyhovující,
avšak vzhledem k určité zřetelehodnosti
byla podržena a konečně branci, kteří
prokáží zřetelehodné poměry
rodinné, hospodářské nebo existenční
anebo jiné zřetelehodné okolnosti (např.
osoby, které se připravují k určitému
povolání a nastoupením do presenční
služby utrpěly by újmu).
Pokud se týče navržené výše
mírového počtu, odpovídá tato
skutečné potřebě branné moci
a tudíž i celého státu, k čemuž
se ještě poznamenává, že navržené
početné stavy jsou zcela přiměřené,
i když se srovnají branné síly jiných
států.
Dalších vysvětlivek k jednotlivým ustanovením
osnovy netřeba.
Vláda doporučuje, aby tato její předloha
byla v obou sněmovnách Národního shromáždění
přikázána brannému výboru
k podání zprávy ve lhůtě
nejkratší.