Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V obci Hrabském přestoupila v roce 1923 větší část obyvatelstva od církve řecko - katolické k církvi řecko - východní, nesplnivši při tom podmínky stanovené pro přestup zákonným článkem LIII. z r. 1868. Zároveň s přestupem příslušníci církve řecko - východní zabrali řecko - katolický kostel, faru, ludovou školu a příslušenství v Hrabském pro církev řecko - východní. Na podané stížnosti rozhodl okresní úřad v Bardiově dne 22. května 1924, čís. 4100, že zabraný majetek patří po právu církví řecko - katolické, a rozhodnutí to bylo potvrzeno župním úřadem v Košicích rozhodnutím ze dne 24. října 1924, č. 11.345.

Proti tomuto rozhodnutí župního úřadu podali zástupci církve řecko - východní v Hrabském stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, podle jehož nálezu bude nyní župní úřad znovu o věci rozhodovati.

Zúčastněná ministerstva neměla dosud důvodu k zakročení. Přes to se případ znovu vyšetřuje a nebude opomenuto zjednati nápravu, kdyby se zjistily nějaké nesprávnosti.

Povšechně se podotýká, že opatření bohoslužebných místností jest věcí jednotlivých církví. Státní správa má pro takové potřeby porozumění, jak o tom svědčí též stavební podpory, až dosud církvi řecko - východní poskytnuté, její finanční účast jest však vázána výší prostředků, které jsou jí dány státním rozpočtem k disposici.

Pokud se v interpelaci vede stížnost do domnělého pronásledování příslušníků církve řecko - východní se strany státních úřadů, tož nemá stížnost tato podstaty.

Co do jednotlivosti v té příčině v interpelaci uvedených dlužno konstatovati toto:

K oznámení řecko - katolického faráře v Hrabském, že byly odcizeny z řecko - katolického kostela bohoslužebné předměty, jež se nacházejí částečně v bytě řecko - východního duchovního Vasila Horochovského, částečně pak v budově, kde příslušníci církve této mají zařízenu motlitebnu, nařídil okresní úřad v Bardiově na den 8./5.1925 domovní prohlídku, při které na označených místech většina bohoslužebných předmětů byla nalezena..

Poněvadž se jednalo o odcizení cizích předmětů, dodal okresní úřad duchovního, jakož i nalezené předměty a předmětné spisy okresnímu soudu v Bardiově, který duchovního, jenž jest cizím státním příslušníkem, ponechal v preventivní vazbě do 13. května 1925, kdy byl propuštěn na svobodu. Od té doby ani proti němu, ani proti jiné osobě pro tento případ nebylo trestně zakročeno.

Co se tkne stížnosti do rozpuštění voličské schůze čsl. strany socialistické v listopadu 1925, tož spočíval postup notáře v této příčině na mylném předpokladu, že schůze nebyla okresním úřadem vzata na vědomí. Stalo se tudíž opatření, aby v budoucnosti nebylo takovýmto nesprávným způsobem postupováno.

Snahou všech úřadů školských jest a bude, aby školních budov bylo používáno pro účely školské a aby všechny školní místnosti, tedy i v Hrabském, byly pokud možno nejdříve vráceny svým účelům, jakož i aby všechna uprázdněná místa učitelská byla podle možnosti obsazena tak, aby řádné vyučování bylo všude podle možnosti zabezpečeno.

Na svrchu uvedenou interpelaci podanou ministru s plnou mocí pro správu Slovenska a ministru vnitra dovolují si dáti následující odpověď.

Ani reklamační komise ani volební soud nejsou povolány k tomu, aby rozhodovaly o státním občanství. Volební soud také nálezem v interpelaci citovaným nevyslovil, že osoby v něm uvedené jsou československými státními občany, nýbrž zamítl pouze podané stížnosti z formálního důvodu, že reklamant pokud se týče stěžovatel omezili se na prostý návrh na výmaz reklamovaných osob ze seznamu voličského z důvodu, že nemají státní příslušnosti, aniž toto svoje tvrzení blíže precisovali, po případě, aniž k opodstatnění svého tvrzení uvedli skutečnost, kterými by vyvraceli stanovisko reklamační komise.

Nelze tedy v nálezu volebního soudu spatřovati zásadní rozhodnutí, že osoby v něm uvedené jsou skutečně československými státními občany a otázka jejich státní příslušnosti zůstala i po vydání zmíněného nálezu spornou.

Ministerstvo vnitra intimujíc nález volebního soudu dalo samo okresnímu úřadu v Komárně příkaz, aby vhodným způsobem vyšetřil, mají-li osoby v nálezu uvedené skutečně státní občanství čili nic. Příkaz ten neměl, jak se páni interpelanti mylně domnívají, za účel obtěžovati dotyčné osoby, nýbrž účelem jeho bylo zjistiti nad pochybnost jejich státní občanství a to jak v zájmu veřejném tak i v zájmu těchto osob samotných, aby nebyly vydány v omyl, že nálezem volebního soudu je již o jejich státním občanství rozhodnuto.

Vzhledem k tomu není důvodů, abych z podnětu interpelace učinil nějaké opatření.

Zákon ze dne 17. února 1922, čís. 68 Sb. z. a n., o úpravě užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu, doplněný a částečně změněný zákonem ze dne 19. prosince 1924, č. 309 Sb. z. a n.- upravil, resp. prodloužil a obnovil pachtovní poměry, na něž se vztahuje, za podmínek v něm uvedených až do konce pachtovního roku 1925/1926.

Ministerstvo zemědělství zabývalo se samozřejmě vzhledem k tomuto termínu platnosti zákona otázkou, zda bude třeba dalšího prodloužení jeho či jinaké úpravy jím řešených, dospělo však, uváživši situaci, k přesvědčení, že konsolidace hospodářských poměrů v Podkarpatské Rusi postoupila tak dalece, že nejeví se již další prodloužení platnosti tohoto zákona nutným a to zejména vzhledem ke změnám pozemkové držby, nastalým v Podkarpatské Rusi prováděním pozemkové reformy.

Přehlídku tiskopisů "Karpatská Pravda” vykonává státní zastupitelství v Užhorodě, tedy úřad, podřízený ministerstvu spravedlnosti. Převzal jsem proto zodpovědění interpelace, ježto obsah její nedotýká se vůbec pana ministra vnitra.

Podle zprávy státního zastupitelství v Užhorodě ze dne 17. října 1926, čís. Tlz 15/1926 zabaveno bylo číslo 40. periodického tiskopisu "Karpatská Pravda” ze 17. října 1926, celkem pro sedm míst a to:

I. "Po Košutově povstání nejlepší země .... až .... eráru.” Z tohoto projevu zabaveno bylo: "Zakarpatské Ukrajině”.

II. Úřad pokouší se seskupiti kolem tohoto časopisu ..... až zmatek v našem národě.”

III. "Nic nesvede pracující lid .... až nezapomenutelný soudruh Lenin.”

IV. "Rusofilové roztrubovali na všechny strany .... až zakarpatskou inteligenci”.

V. "Kramářova strana "Ruské Národní sjednocení” .... až "Na Zakarpatské Ukrajině”.

VI. "ukrajinských buržoasních stran”.

VII. "Výbor XXIV. župy .... až K. S. Č. zabaveno: "Zakarpatské Ukrajiny”.

Další místa, jež jsou uvedena v interpelaci, nebyla podle zprávy státního zastupitelstva v Užhorodě v č. 40 uvedeného časopisu zabavena a také nepřicházejí v nálezu soudu, jímž nařízená konfiskace byla potvrzena.

Místa I. - VII. jak byla shora uvedena, zabavilo státní zastupitelství v Užhorodě z toho důvodu, že shledalo v jich obsahu skutkovou podstatu přečinu § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky. V soustavném užívání názvu "Zakarpatská Ukrajina” spatřovalo státní zastupitelství tendenci, aby byla označena "Podkarpatská Rus”, jež jest podle § 3 úst. listiny nedílnou částí Československé republiky jako teritorium, jež by mělo náležeti "Ukrajině” a tím, aby pobuřováno bylo proti ústavní jednotě státní.

Že názvu "Zakarpatská Ukrajina” bylo užíváno soustavně, vysvítá nejlépe z té okolnosti, že státní zastupitelství v Užhorodě, pokud název ten objevoval se nahodile, nezakročovalo proti němu, nýbrž zakročilo zabavením až tehdy, když tisk komunistické strany na Podkarpatské Rusi počal názvu užívati soustavně, takže oficielní označení "Podkarpatská Rus” z tisku úplně vymizelo.

Soud, na nějž se státní zastupitelství v Užhorodě obrátilo o potvrzení konfiskace, potvrdil zabavení z týchž důvodů a tím uznal, že státní zastupitelství postupovalo při zabavení podle zákona. Také námitky proti potvrzujícímu nálezu soudu, podané odpovědným redaktorem časopisu, byly soudem zamítnuty až na to, že ze zabavení VI. místa vyloučena byla slova: "buržoasních stran”.

Posuzuje otázku veřejného zájmu na zabavení neváhám uznati, že státní zastupitelství v Užhorodě počínalo si ohledně některých míst příliš úzkostlivě a že nebylo ve veřejném zájmu nutné, aby veškerá místa v tomto rozsahu, jak se stalo, byla zabavena. Tak v místě IV. a V. stačilo zabaviti jedině slova "na Zakarpatské Ukrajině” a zabavení místa VI. mohlo zcela odpadnouti.

Proto také již při přezkoumání zabavení čís. 40 per. tiskopisu "Karpatská Pravda” ze dne 17. října 1926, upozornil jsem výnosem z 9. listopadu 1926, č. K 821/26 státní zastupitelství v Užhorodě na toto pochybení.

Pokud jde o místa v interpelaci uvedená, jež podle zprávy státního zastupitelství v Užhorodě nebyla zabavena, zahajuji šetření, jehož výsledek dodatečně sdělím.

Za daného stavu věci nemám podkladu pro jakékoliv další opatření, jež jsou pp. interpelanty na mně žádána.

Podle vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 298 Sb. z. a n., mohly býti odpočivné a zaopatřovací požitky upraveny jen těm příslušníkům bývalého uherského četnictva, resp. jejich pozůstalým, kteří prokázali svůj nárok na převzetí odpočivných, resp. zaopatřovacích požitků na vrub čsl. státu.

Bylo tudíž potřeba konati šetření a rozhodnutí o otázce, mohou-li jednotliví percipienti převzati do evidence československých četnických pensistů, čímž se nutně úprava požitků podle nařízení vlády č. 298 z r. 1921 Sb. z. a n. pozdržela.

Dále dlužno podotknouti, že někteří percipienti teprve za delší dobu po vydání vládního nařízení č. 298/1921 Sb. z. a n. podali žádost o převzetí do evidence čsl. četnických pensistů, jako na př. František Barát, v interpelaci uvedený, který žádost v tom směru podal teprve v roce 1924, a že staly se i případy, že nebyla podána přihláška k úpravě požitků podle vládního nařízení čís. 298/1921 Sb. z. a n.

Tak tomu bylo zejména u Theodora Zungovského, rovněž v interpelaci uvedeného.

Ve všech případech v interpelaci zmíněných jest však již úprava požitků podle vládního nařízení čís. 298/1921 Sb. z. a n. provedena, - u Theodora Zungovského, který jak uvedeno, potřebné přihlášky nepodal, s prozatímní platností.

Není tudíž příčina k nějakému dalšímu opatření v interpelované záležitosti.

Jak jsem již v rozpočtovém výboru dne 3. listopadu 1926 prohlásil, pracuje se pilně na sbírání obsáhlého materiálu pro normalisaci a organisaci ve státní správě. Jakmile materiál tento bude systematicky zpracován, bude ihned přistoupeno k sestavení komise pro organisaci veřejné správy ve smyslu zákona ze dne 22. prosince 1924 č. 286 Sb. z. a nař. Vzhledem na nynější stav těchto prací doufám, že bude se moci již nyní státi tak co nejdříve.

V téže schůzi rozpočtového výboru zmínil jsem se také o tom, že i práce k provisorní systemisaci míst státních zaměstnanců podle platových zákonů ze dne 24. června 1926, č. 103, 104, 105 Sb. z. a n. pokročily již tak daleko, že budou v blízké době návrhy vládě k rozhodnutí předloženy. Práce ty jsou přirozeně velice obtížné a nelze se tedy diviti, že nemohly býti i při největším napětí sil dosud zdolány. Při tom vynasnaží se vláda, aby v rámci platového zákona a nosnosti státních financí vyšla vstříc přáním vysloveným v resolucích k platovému zákonu usnesených.

Udati číselně přesný náklad, jehož si vyžadoval převod zaměstnanců do nových platů a zejména rozčlenění tohoto nákladu na jednotlivé zaměstnanecké kategorie je toho času naprosto nemožno, ježto převod proveden býti mohl dosud jen u zaměstnanců pragmatikálních soudců, osob učitelských a vojenských i četnických gážistů, kancelářského pomocného personálu, a pomocných zřízenců ve státních úřadech a ústavech, kdežto převod ostatních zaměstnanců zejména podnikových, bude lze provésti teprve po schválení a vydání služebních řádů. Zálohově vyplacené částky nemohou proto podati ani přibližného obrazu o skutečném nákladu. Z téhož důvodu nelze také udati přesný počet zaměstnanců, jimž při převodu vyplynuly resp. vyplynou vyrovnávací přídavky. Tím méně lze ciferně přesně udati zvýšený celkový náklad všech s platovým zákonem spojených opatření, neboť nemohla dosud býti provedena systemisace a s tím spojené jmenování, a nemůže býti ani přibližně odhadnut náklad, jenž vznikne značným zvýšením pensijních základen.

Jakmile po schválení služebních řádů proveden bude převod i podnikových zaměstnanců do nových platů a po schválení systemisace bude provedeno i jmenování zaměstnanců na volná systemisovaná místa, bude lze již učiniti si obraz o nákladu spojeném s platovými úpravami a jsme ochoten pak o tom Národnímu Shromáždění podati zprávu.

Zachování slovenské výhody udělené již zaměstnancům na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi jest vyřešeno v sedmé části platového zákona samého, a u podniků, mezi něž patří i železnice, jichž interpelace zejména se dotýká, bude vyřešeno předpisy služebních řádů vydaných na základě § 210 odst. 1 plat. zákona.

Mimořádný drahotní přídavek na Slovensku (50%) a na Podkarpatské Rusi (150%) vyplácí se dále do konce t. r. O otázce, zda a za jakých modalit má býti výplata tato ještě nějakou dobu prodloužena, se uvažuje a bude o tom včas rozhodnuto.

Pokud se týká novelisace nařízení vlády ze dne 7. července 1926, čís. 113 Sb. z. a n. o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě, ubezpečuji, že úprava ta odpovídá plně zásadám a duchu platového zákona a že sazby platové byly stanoveny úměrně k platům kategorií státních zaměstnanců, upraveným platovým zákonem samým.

Veškeré nápisy, vyhlášky, nařízení atd. na Slovensku jsou napsány slovensky, při čemž se zvláště dbá na jazykovou ryzost. Jest nutno při této příležitosti upozorniti, že před převratem byly na bývalé Košicko - bohumínské dráze četné varovné tabulky s textem maďarským a českým, které teprve československá státní správa že,ezniční nahradila zněním slovenským.

Rovněž úřadování na Slovensku děje se podle možnosti slovensky. Za všech okolností nutno odmítnouti tvrzení, že snad železniční orgánové hodlají úmyslně používati českého znění státního jazyka, aby prováděli akci počešťovací, anebo smíšeniny češtiny a slovenštiny. Na druhé straně ovšem nelze přehlédnouti ustanovení §u 4. jazykového zákona podle kterého slovenské úřední vyřízení k podání českému neb úřední vyřízení české k podání slovenskému pokládá se za vyřízení, jež se stalo v jazyku podání.

Stížnosti na to, že v obvodu ředitelství státních drah v Olomouci a Brně byla žádána od slovenských zaměstnanců zkouška ze státního jazyka, a že frekventanti odborné železniční školy byli nuceni vyjadřovati se česky, byly zevrubně vyšetřeny, avšak výsledek šetření jest zcela negativní. Od žádného Slováka nebylo žádáno, aby konal zkoušku státního jazyka, pokud vůbec se ke své národnosti hlásil. Staly se ovšem případy, že někteří zaměstnanci v obvodu ředitelství státních drah v Olomouci přihlásili se za Němce, takže bylo jim ovšem potom nařízeno vykonati zkoušku ze státního jazyka. Teprve dodatečně, když obdrželo ředitelství jejich osobní doklady, přesvědčilo se, že navštěvovali tito zaměstnanci slovenské školy. Avšak tito lidé nemohou býti pokládáni za Slováky. Frekventanti železničních odborných škol pak mají vždy na vůli vyjadřovati se slovensky. Jest ovšem pravda - že mnozí z nich snažili se osvojiti si i českou řeč a s oblibou konali zejména písemné práce česky, ač byli vždy upozorňováni na to, že mohou použíti slovenštiny. Interpelace ovšem neuvádí konkrétní případy, takže jest obtížno zjistiti, které zaměstnance má na mysli; avšak dotazem u zaměstnanců, o které by mohlo jíti, bylo zjištěno, že v žádném směru si nestěžují na to, že by byli nuceni vypovídati nebo psáti česky.

Pokud jde o zvláštní učebné kursy ze slovenštiny, pokládá ministerstvo železnic především za důležité, aby slovenští zaměstnanci, mezi kterými jest dosti značný počet lidí zcela negramotných, naučili se čísti a psáti. Tyto kursy hodlá státní železniční správa uvésti v život ještě v tomto roce.

Ministerstvo železnic pokládá za samozřejmé, že při obsazování míst na Slovensku nutno přihlížeti především k zaměstnancům ze Slovenska. Nezbytným předpokladem však tu jest, aby byli tito slovenští zaměstnanci pro příslušná místa dobře kvalifikováni. Až bude dostatek slovenských zaměstnanců, způsobilých na všechna místa ve státní správě železniční, nebude také třeba ponechávati na Slovensku zaměstnance české.

Pokud jde specielně o Podkarpatskou Rus, nutno konstatovati, že vzhledem ke zvláštnímu státoprávnímu postavení tohoto území není případné vztahovati na ně předpisy platné pro území Slovenska. Konkrétní případ o přednostovi staničního úřadu v Hustu, byl zjištěn. Přednosta zakázal dopravnímu úředníkovi zapisovati do telegrafního denníku české telegramy slovensky. V tomto směru ovšem jednal správně a nelze mu nic vytknouti.

Na konec jest třeba podotknouti, že státní železniční správa věnuje vždy bedlivou pozornost tomu, aby u státních drah na Slovensku bylo úřadováno slovensky a může s uspokojením konstatovati, že pokrok v tomto směru jest za poslední léta značný.

In der Sache der Verstaatlichung des deutschen evangelischen Realgymnasium in Kesmark hat das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur einen neuen Vertragsentwurt ausgearbeitet, der eben zwischen den interessierten Ministern verhandelt wird. Nach diesem Entwerte soll die Anstalt nach der Verstaatlichung als staatliche Mittelschule mit deutscher Unterrichtssprache erhalten werden, und den bisherigen Erhalten soll die Möglichkeit belassen bleiben, die evangelische Mittelschule in Kesmark neu zu errichten, wenn in der Slovakei andere neue evangelische Mittelschulen oder Mittelschulen anderer Religionsgesellschaften entstehen würden und dieselben staatliche Subventionen erhalten sollten. Die Bestimmung des Vertrages über die Bedingungen für die Übernahme der Lehrpersonen ist dem Wortlaufe angepaßt. der in dem Vertrage über die Verstaatlichung des protestantischen Realgymnasiums in Rimavska Sobota enthalten ist, und der die Möglichkeit der Aufhebung oder Verlegung der Schule zulassende Absatz wird ausgelassen werden.

Hiedurch wird im wesentlichen den Wünschen bisherigen Erhalten der Anstalt entsprochen.

Der Grund für die kleinen Zuteilungen von Zuschlägen liegt hauptsächlich in der anzureichernden Steuerzahlung. Zur Eintreibung der Steuerreste wurden bei den Steuergemeinden des Bezirkes Bensen Mahnungen und Pfändungen vorgenommen, und in der letzten Zeit wird die Eintreibung der Rückstände energischer betrieben, so daß sich eine ausgiebigere Zahlung und hiedurch auch eine Besserung der Zuschlagzuteilung erwarten läßt.

Was die Beschwerden bezüglich der Einbeziehung der Einkommensteuer in den Verteilungsplan betrifft, so verweise ich auf die gleichzeitige Antwort auf die Interpellation des Abgeordneten Vojta Beneš und Genossen vom 16. Jänner 1926, Druck XIII./92.

Es muß neuerdings darauf aufmerksam gemacht werden, daß die Zuteilungen der Zuschläge an die autonomen Verbände sich nach den tatasächlichen Steuerzahlungen richtet, und nicht nach der Höhe der Vorschreibung. Aus diesem Grunde sollten auch die autonomen Verbände im eigenen Interesse auf die Steuertrüge einwirken, daß dieselben ihre Steuerpflicht immer rechtzeitig und genau erfüllen. Es liegt auch im Interesse dieser autonomen Verbände, daß sie durch eine gehörige Wirtschaft und Sparsamkeit sich bestreben, das Gleichgewicht in der Wirtschaft aufrechtzuerhalten.

Beschwerden und Gesuche von Gemeinden und Bezirken hinsichtlich der Umlagenwirtschaft werden sowohl vom Finanzministerium als auch von den unterstellten Behörden mit der größten Bescheinigung erledigt und in besonders begründeten Fällen werden auf besondere Gesuche angemessene Vorschüsse bewilligt.

Ich erlaube mir zu konstatieren, daß in den Fällen, welche die Interpellation scheinbar im Auge hat, es sich absolut um keine besondere Maßnahme sondern um eine ganz regelmäßige Erscheinung handelt, die sich alljährlich im ganzen Bereiche der Staatseisenbahnverwaltung wiederholt.

Die Arbeiter, welche bei den einzelnen Sektionen für die Bahnerhaltung zur Aushilfe für vorübergehende Arbeiten aufgenommen werden, werden nach Beendigung dieser Arbeiten wieder entlassen. Selbstverständlich betrifft diese Entlassung nicht nur die Arbeiter einer nestimmten Nationalität sondern alle Bediensteten dieser Kategorie. Damit keine Zweifel aufkommen, muß ich bemerken, daß alle Aushilfsarbeiter schon bei ihrer Aufnahme ausdrücklich darauf aufmerksam gemacht werden, daß sie nach Beendigung der Arbeiten werden entlassen werden. Es ist übrigens eine Selbstverständlichkeit, daß sie nicht im Dienste belassen werden können, wenn keine Arbeit für sie vorhanden ist.

Wenn in der Interpellation besonders darauf verwiesen wird, daß etwa gerade auf den Stracken Bodenbach - Komotau und in Falkenau bloß deutsche Bedienstete entlassen worden sind, kann ich hiezu nur bemerken, daß über die Aushilfsarbeiter, die allerdings gerade in den angeführten Abschnitten Angehörige der deutschen Nationalität sind, im eigenen Wirkungskreise jeweils der betreffende Vorstand der Bahnerhaltungssektion entscheidet, der sowohl in Teplitz - Waldtor, als auch in Falkenau ein Beamter deutscher Nationalität ist.

Gemäß der Regierungsve Ordnung vom 25. August 1921, S. d. G. u. V. Nr. 298, konnten die Ruhe- und Versordnungsgenüsse nur jenen Angehörigen der ehemaligen ungarischen Gendarmerie bezw. ihren Hinterbliebenen bemessen werden, welche ihren Anspruch auf die Übernahme der Ruhe- bezw. Versordnungsgenüsse zu Lasten des čechoslovakischen Staates nachgewiesen haben.

Es war somit nötig, zuerst Erhebungen zu pflegen und die Frage zu entscheiden, ob die einzelnen Perzipienten in die Evidenz der čsl. Gendarmeriepensionisten übernommen werden können, wodurch die Regelung der Bezüge nach der Regierungsverordnung Nr. 298, aus dem Jahre 1921, Slg. d. G. u. V. notwendigerweise aufgehalten wurde.

Ferner muß bemerkt werden, daß einige Perzipient erst längere Zeit nach Erlassung der Regierungsverordnung Nr. 298/1921 S. d. G. u. V das Gesuch um Übernahme in die Evidenz der čechoslovakischen Gendarmeriepensionisten eingebracht haben, wie z. B. der in der Interpellation angeführte Franz Barát, der das bezügliche Gesuch erst im Jahre 1924 überreicht hat, und daß auch Fälle vorkamen, daß überhaupt keine Anmeldung behufs Regelung der Bezüge nach der Regierungverordnung Nr. 298/1921 S. d. G. u. V überreicht worden ist.

Dies war besonders der Fall bei dem in der Interpellation angeführten Theodor Zsungovsky.

In allen in den Interpellation angeführten Fällen ist jedoch die Regelung der Bezüge gemäß Regierungsverordnung Nr. 298/1921 Slg. d. G. u. V. bereits erfolgt - bei Theodor Zsungovsky, der wie oben erwähnt, die erforderlichen Beilagen nicht eingebracht hat, mit provisorischen Wirksamkeit.

Es liegt sohin kein Anlaß zu einer weiteren Verfügung in der von der Interpellation verhandelten Angelegenheit vor.