Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1926.
II. volební období. 3. zasedání

613.

Návrh

poslanců F. Zeminové, V. Mikuláše, dra Patejdla a spol.

ve věci zaručení zásob cukru pro tuzemskou potřebu, jakož i stanovení přiměřené ceny rafinovaného cukru.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .................... 1926,

jímž se stanoví kontingent rafinovaného cukru pro tuzemskou potřebu a přiměřené ceny řepového cukru.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Úhrnné množství rafinovaného cukru, které jest pro domácí (tuzemskou) spotřebu ve výrobním období 1926/27, t. j, od 1. října 1926 do 30. září 1927 zajistiti, stanoví se množstvím 3,500.000 q. Z toho jsou povinny rafinerie cukru (smíšeně továrny) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dodati 3,100.000 q a podniky slovenské 400.000 q.

§ 2.

Rafinerie cukru (smíšené továrny) jsou oprávněny prodávati cukr ve výrobním období 1926/27 pro domácí spotřebu za cenu 440 Kč za 100 kg, základ křišťál z továrny.

Cena cukru krystalového a homolového v tomto období nesmí převyšovati 510 Kč za 100 kg a cukru kostkového 520 Kč za 100 kg.

§ 3.

Kontingent domácí spotřeby rozdělí se na rafinerie dle norem, jež byly platny ve výrobním období 1925/26 s přiměřeným odstupňováním.

§ 4.

Ustanoveni smluv, pokud předpisům tohoto zákona odporují, jsou po dobu trvání zákona neplatná.

§ 5.

Přestupky tohoto zákona trestají se pokutou od 10.000 Kč do 100.000 Kč, nebo vězením od 3 do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti uloženy též současně.

§ 6.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení jeho ukládá se ministrům zásobování, vnitra, financí a obchodu.

Důvodová zpráva.

Vzhledem k trvalé nadprodukci cukru v našem státě přikročilo se k úplnému uvolnění téhož. Počítalo se všeobecně, vzhledem k rostoucí výrobě také v jiných státech, s klesající cenovou hladinou na trhu cukerním. V posledních dvou obdobích vedle krytí domácí spotřeby vyváželo se téměř 3/4 produkce do ciziny. Nedůvěra, s jakou sledují socialistické strany každé uvolnění v hospodářství, ukázala se bohužel plně oprávněnou.

Cukerní kartel, ačkoliv letošního roku má o plnou třetinu levnější surovinu, než v období 1925/26, a o celých 50 procent je levnější řepa než v období 1924/25, zneužil okamžitě uvolnění vázaného hospodářství cukrem a přes odpor ministerstva zásobování začíná diktovati ceny zjevně neoprávněné.

Cukrovarnický kartel hájí se poukazem na zmenšený osev cukrovky, jakož i na menší cukernatost. Současně poukazuje na nově zavedenou daň cukerní ve výši 60 Kč na 1 q cukru, z kteréžto daně jsou pravděpodobně placeny výlohy zákona kongruového.

Již při začátcích jednání mezi řepaři, cukrovarníky a vládou prohlásil ministr financí dr. Engliš, že i při zavedení cukerní dané, vzhledem ke značně snížené ceně cukrovky, nebude cukr dražší, než o 20 Kč na 1 q. Zástupci měšťanských stran vzali tyto proposice na vědomí. Dle těchto proposic měla se daň přiměřeně rozvrhnouti na řepaře, cukrovarníky a konsumenty. Stalo se však něco docela jiného. Pěstitelé řepy, protože nebyli agrárními řepařskými organisacemi náležitě hájeni, přinesli skutečně značnou obět, slevivše více jak 1/3 z ceny cukrovky. Kartel cukrovarnický však tuto slevu zemědělců shrábl prostě do kapsy a převaluje celou daň, ano i ještě s vlastními svými přirážkami, na konsumenty. Konsumentem jest tu vlastně celý národ, stejně venkov jako města.

Ministr zásobování činil sice na cukrovarnický kartel nátlak, ale marně, protože kde není plného oprávněni vlády, aby proti libovůli a diktování cen jednotlivými kartely mohlo se s úspěchem zakročiti, jsou bezbranní i konsumenti. Nezbývá tedy nic jiného, než zákonem omeziti výstřelky cukrovarnického kartelu.

Zástupci Ústředního spolku čsl. průmyslu cukrovarnického udávají, že sklizeň cukrovky je letos až o 29 procent menší. Odborníci, jako F. O. Locht, dr. Mikusch a samy Národní Listy ukazují na přehnanost těchto zpráv a odhadují letošní naši cukerní výrobu na 12-12,5 milionů metr. cent cukru, proti loňské výrobě 13,5 milionů q. Pro tuzemskou spotřebu bylo ve výrobním období 1925/26 zaručeno vázaným hospodářstvím cukerním 3,200.000 q cukru. Vzhledem k rostoucímu počtu obyvatelstva navrhujeme vázanou zásobu pro tuzemskou potřebu na 3,500.000 q. Zbývá tedy na vývoz množství 9 milionů q cukru. Vzhledem k naplnění světového cukerního trhu nebude snadnou otázkou, veliké toto množství cukru výhodně za hranicemi umístiti. Absolutně však nesnese obyvatelstvo tohoto státu, aby mělo platiti přehnané ceny cukru u nás doma, jen proto, aby bylo možno sleviti někde na cenách pro cizozemsko. Chápeme, že průmysl cukrovarnický je důležitou složkou našeho národního hospodářství, ale nemůžeme akceptovati pokusy, aby dodavatelé surovin i konsumenti plnili pokladny kteréhokoliv kartelu.

Jestliže si cukrovarnický kartel započítával do své výrobní kalkulace při pohyblivých cenách cukru 11 procent interkalárního úroku, což jindy nebývalo v tom rozsahu, potom prostě stačí vládě, aby při částečném vázání cukerního hospodářství tuto položku škrtla a cena cukru klesne o 50 hal. na 1 kg.

Celá veřejnost československá, venkov i města sledují zápas o ceny cukru s nebývalým zájmem. Již i strana, která svými kongruálními požadavky dala první podnět k zavádění dané cukerní, píše v Lidových Listech poslanecké úvodníky, že zlodějnu s cukrem v tomto státě trpěti nebude. Socialisté dávají tento návrh proto s důvěrou, že i měšťanské strany pro obnovu vázaného hospodářství cukerního budou v příslušných výborech i plénu sněmovny hlasovati.

Kdyby strana lidová hlasovala proti tomuto zákonu, nebo jeho projednávání sabotovala, dokáže tím, že s vysokými cenami cukru souhlasí, protože zaručují předlohu o kongrue. Republikánská strana zemědělského lidu, jejíž stoupenci na cenách řepy značně slevili, jistě je povinna se za tuto předlohu zákona postaviti. Kdyby tak neučinila, dokumentuje tím, že nehájí zájmy širokých vrstev lidových na venku, ale cukrovarnické kartely, v nichž našly útulek i přečetné porolničené cukrovary. Také na stanovisko strany nár. dem. a živnostenské bude celá veřejnost v tomto případě zvědava.

Návrh budiž přikázán výboru zásobovacímu a rozpočtovému.

Finanční úhrady návrh zákona nevyžaduje.

V Praze dne 14. října 1926.

Zeminová, Mikuláš, dr. Patejdl,

Riedl, Tučný, Bergmann, Moudrý, Buříval, Hrušovský, Lanc, Pechmanová, inž. Záhorský, Langr, dr. Franke, Netolický, Červinka, dr. Gagatko, Knejzlík, Laube, Prášek, Slavíček, David.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP