II. volební období. | 3. zasedání |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Úhrnné množství rafinovaného
cukru, které jest pro domácí (tuzemskou)
spotřebu ve výrobním období 1926/27,
t. j, od 1. října 1926 do 30. září
1927 zajistiti, stanoví se množstvím 3,500.000
q. Z toho jsou povinny rafinerie cukru (smíšeně
továrny) v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku dodati 3,100.000 q a podniky slovenské 400.000
q.
Rafinerie cukru (smíšené továrny) jsou
oprávněny prodávati cukr ve výrobním
období 1926/27 pro domácí spotřebu
za cenu 440 Kč za 100 kg, základ křišťál
z továrny.
Cena cukru krystalového a homolového v tomto období
nesmí převyšovati 510 Kč za 100 kg a
cukru kostkového 520 Kč za 100 kg.
Kontingent domácí spotřeby rozdělí
se na rafinerie dle norem, jež byly platny ve výrobním
období 1925/26 s přiměřeným
odstupňováním.
Ustanoveni smluv, pokud předpisům tohoto zákona
odporují, jsou po dobu trvání zákona
neplatná.
Přestupky tohoto zákona trestají se pokutou
od 10.000 Kč do 100.000 Kč, nebo vězením
od 3 do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti
uloženy též současně.
Zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení.
Provedení jeho ukládá se ministrům
zásobování, vnitra, financí a obchodu.
Vzhledem k trvalé nadprodukci cukru v našem státě
přikročilo se k úplnému uvolnění
téhož. Počítalo se všeobecně,
vzhledem k rostoucí výrobě také v
jiných státech, s klesající cenovou
hladinou na trhu cukerním. V posledních dvou obdobích
vedle krytí domácí spotřeby vyváželo
se téměř 3/4 produkce do ciziny. Nedůvěra,
s jakou sledují socialistické strany každé
uvolnění v hospodářství, ukázala
se bohužel plně oprávněnou.
Cukerní kartel, ačkoliv letošního roku
má o plnou třetinu levnější surovinu,
než v období 1925/26, a o celých 50 procent
je levnější řepa než v období
1924/25, zneužil okamžitě uvolnění
vázaného hospodářství cukrem
a přes odpor ministerstva zásobování
začíná diktovati ceny zjevně neoprávněné.
Cukrovarnický kartel hájí se poukazem na
zmenšený osev cukrovky, jakož i na menší
cukernatost. Současně poukazuje na nově zavedenou
daň cukerní ve výši 60 Kč na
1 q cukru, z kteréžto daně jsou pravděpodobně
placeny výlohy zákona kongruového.
Již při začátcích jednání
mezi řepaři, cukrovarníky a vládou
prohlásil ministr financí dr. Engliš, že
i při zavedení cukerní dané, vzhledem
ke značně snížené ceně
cukrovky, nebude cukr dražší, než o 20 Kč
na 1 q. Zástupci měšťanských stran
vzali tyto proposice na vědomí. Dle těchto
proposic měla se daň přiměřeně
rozvrhnouti na řepaře, cukrovarníky a konsumenty.
Stalo se však něco docela jiného. Pěstitelé
řepy, protože nebyli agrárními řepařskými
organisacemi náležitě hájeni, přinesli
skutečně značnou obět, slevivše
více jak 1/3 z ceny cukrovky. Kartel cukrovarnický
však tuto slevu zemědělců shrábl
prostě do kapsy a převaluje celou daň, ano
i ještě s vlastními svými přirážkami,
na konsumenty. Konsumentem jest tu vlastně celý
národ, stejně venkov jako města.
Ministr zásobování činil sice na cukrovarnický
kartel nátlak, ale marně, protože kde není
plného oprávněni vlády, aby proti
libovůli a diktování cen jednotlivými
kartely mohlo se s úspěchem zakročiti, jsou
bezbranní i konsumenti. Nezbývá tedy nic
jiného, než zákonem omeziti výstřelky
cukrovarnického kartelu.
Zástupci Ústředního spolku čsl.
průmyslu cukrovarnického udávají,
že sklizeň cukrovky je letos až o 29 procent
menší. Odborníci, jako F. O. Locht, dr. Mikusch
a samy Národní Listy ukazují na přehnanost
těchto zpráv a odhadují letošní
naši cukerní výrobu na 12-12,5 milionů
metr. cent cukru, proti loňské výrobě
13,5 milionů q. Pro tuzemskou spotřebu bylo ve výrobním
období 1925/26 zaručeno vázaným hospodářstvím
cukerním 3,200.000 q cukru. Vzhledem k rostoucímu
počtu obyvatelstva navrhujeme vázanou zásobu
pro tuzemskou potřebu na 3,500.000 q. Zbývá
tedy na vývoz množství 9 milionů q cukru.
Vzhledem k naplnění světového cukerního
trhu nebude snadnou otázkou, veliké toto množství
cukru výhodně za hranicemi umístiti. Absolutně
však nesnese obyvatelstvo tohoto státu, aby mělo
platiti přehnané ceny cukru u nás doma, jen
proto, aby bylo možno sleviti někde na cenách
pro cizozemsko. Chápeme, že průmysl cukrovarnický
je důležitou složkou našeho národního
hospodářství, ale nemůžeme akceptovati
pokusy, aby dodavatelé surovin i konsumenti plnili pokladny
kteréhokoliv kartelu.
Jestliže si cukrovarnický kartel započítával
do své výrobní kalkulace při pohyblivých
cenách cukru 11 procent interkalárního úroku,
což jindy nebývalo v tom rozsahu, potom prostě
stačí vládě, aby při částečném
vázání cukerního hospodářství
tuto položku škrtla a cena cukru klesne o 50 hal. na
1 kg.
Celá veřejnost československá, venkov
i města sledují zápas o ceny cukru s nebývalým
zájmem. Již i strana, která svými kongruálními
požadavky dala první podnět k zavádění
dané cukerní, píše v Lidových
Listech poslanecké úvodníky, že zlodějnu
s cukrem v tomto státě trpěti nebude. Socialisté
dávají tento návrh proto s důvěrou,
že i měšťanské strany pro obnovu
vázaného hospodářství cukerního
budou v příslušných výborech
i plénu sněmovny hlasovati.
Kdyby strana lidová hlasovala proti tomuto zákonu,
nebo jeho projednávání sabotovala, dokáže
tím, že s vysokými cenami cukru souhlasí,
protože zaručují předlohu o kongrue.
Republikánská strana zemědělského
lidu, jejíž stoupenci na cenách řepy
značně slevili, jistě je povinna se za tuto
předlohu zákona postaviti. Kdyby tak neučinila,
dokumentuje tím, že nehájí zájmy
širokých vrstev lidových na venku, ale cukrovarnické
kartely, v nichž našly útulek i přečetné
porolničené cukrovary. Také na stanovisko
strany nár. dem. a živnostenské bude celá
veřejnost v tomto případě zvědava.
Návrh budiž přikázán výboru
zásobovacímu a rozpočtovému.
Finanční úhrady návrh zákona
nevyžaduje.