Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1926.

II. volební období.
3. zasedání.


Původní znění.

589.

Antrag

des Abgeordneten Windirsch und Genossen betreffend die Vergütung für den Militärvorspann im Frieden.

Die Unterzeichneten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Gesetz

vom............

betreffend die Vergütung für den Militärvorspann im Frieden.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Die Vergütung für den Militärvorspann im Frieden wird alljährlich im Frühjahre auf Grund einer Regierungsverordnung festgesetzt.

§ 2.

Die Höhe der Vergütung wird tageweise bestimmt, wobei der Tag mit 24 Stunden Dauer angenommen wird. Teile eines Tages gelten als Halbtage.

Die Vergütung richtet sich nach der Art der Gespannstiere (ein Stück Pferd, Maultier, Maulesel, Ochs, Stier, Kuh, Esel) und darnach, ob auch Wagen beigestellt werden.

Die Gespannstiere müssen je nach ihrer Art und je nach dem Verwendungszwecke beschirrt oder gesattelt beigestellt werden.

§ 3.

Die Höhe der Entschädigung wird von dem Ministerium für nationale Verteidigung im Einvernehmen mit dem Ministerium für Landwirtschaft auf Grund von Gutachten der fachlichen landwirtschaftlichen Körperschaften (Landeskulturräte, Landwirtschaftskammern) für Böhmen, Mähren, Schlesien, Slovakei und Karpatho-Rußland gesondert festgesetzt.

§ 4.

Durch dieses Gesetz werden das Gesetz vom 22. Mai 1905, R. G. Bl. Nr. 86 und der ungarische Ges. Art. IX : 1844, sowie die hierzu erlassenen Verordnungen ergänzt, beziehungsweise abgeändert und werden die Gesetze vom 20. Dezember 1922, Slg. d. G. u. V. Nr. 388 und vom 19. Dezember 1923, Slg. d. G. u. V. Nr. 255 außer Kraft gesetzt.

§ 5.

Die Wirksamkeit des Gesetzes beginnt unmittelbar nach seiner Verlautbarung. Mit seiner Durchführung sind die Minister für nationale Verteidigung, für Landwirtschaft, des Innern und der Finanzen betraut.

Begründung:

Der Militärvorspann im Frieden wurde bisher auf Grund der zurückgelegten Wegstrecken mit Entschädigungssätzen vergütet, deren Höhe zu den Kosten der Gespannstierhaltung in gar keinem Verhältnisse steht. Um die Beisteller von Gespannstieren nicht allzusehr zu schädigen, haben zwar manche Gemeinden zu der vom Staate gewährten Vergütung auch aus Gemeindemitteln Beiträge geleistet, doch stand die Höhe der Gesamtvergütung keineswegs im Verhältnis zu den tatsächlichen Kosten. Übrigens wurden durch Gewährung solcher Beiträge die Beisteller der Gespannstiere selbst mit betroffen, weil sie in ihren Gemeinden als Zahler von direkten Steuern auch Aufbringer der Gemeindeumlagen sind. Nachdem im übrigen die Leistung des Militärvorspannes fast immer in jenen Zeitraum fällt, in welchem auch der Großteil landwirtschaftlicher Arbeiten zu erledigen ist, werden Landwirte, die Militärvorspann leisten müssen, noch besonders benachteiligt und zwar nicht allein dadurch, daß sie eine ungenügende Entschädigung erhalten, sondern auch deshalb, weil sie oft dringende Arbeiten unerledigt lassen und hiefür oft teure Ersatzgespanne in Anspruch nehmen müssen.

Bezüglich der Bestimmung der Höhe der anzuwendenden Vergütungen ist weiter wichtig, daß diese im Einvernehmen mit den berufenen Fachkörperschaften der Landwirte erfolgt, weil nur diese allein die hiezu notwendige Sachkenntnis besitzen und für den Militärvorspanndienst doch nur überwiegend landwirtschaftliche Gespannstiere benützt werden. Es ist auch wichtig, daß die Entschädigungssätze nicht einheitlich für das ganze Staatsgebiet bestimmt, sondern unter Berücksichtigung der Verhältnisse der einzelnen Länder festgesetzt werden.

Die durch die Annahme dieses Antrages etwa erforderlichen Mehrausgaben lassen sich im Rahmen des Militärbudgets leicht ersparen.

Um die Zuweisung des Antrages an die in Betracht kommenden Ausschüsse wird ersucht.

Prag, am 8. Oktober 1926.

Windirsch,

Zierhut, Stenzi, Eckert, Szent-Ivány, Dr. Spina, Dr. Hanreich, Schubert, Dr. Holota, Dr. Korláth, Mayer, Wagner, Heller, Böhm, Nitsch, Koczor, Platzer,

Fischer, Füssy, Hodina, Weisser, Böllmann, Tichi.



Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1926.

II. volební období.
3. zasedání.


Překlad.

589.

Návrh

poslance Windirsche a druhů

o náhradě za vojenské přípřeže v míru.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Zákon

ze dne..............

o náhradě za vojenské přípřeže v míru.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Náhrada za vojenské přípřeže v míru stanoví se každého roku na jaře vládním nařízením.

§ 2.

Výše náhrady určuje se na jeden den, při čemž se den počítá za 24 hodin. Části dne povazují se za půldne.

Náhrada řídí se podle druhu tažných zvírat (jeden kůň, mul, mezek, vůl, býk kráva, osel) a podle toho, byl-li dodán také vůz.

Tažná zvířata musejí býti dodána s postrojem nebo osedlaná podle svého druhu a podle toho k čemu se jich má užíti.

§ 3.

Výše náhrady stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zemědělství podle posudků zemědělských sborů (zemědělských rad, zemědělských komor) zvláště pro Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus.

§ 4.

Tímto zákonem se doplňuj í nebo mění zákon ze dne 22. května 1905, č. 86 ř. z., a uherský zák. čl. IX. 1844, jakož i k nim vydaná nařízení, a ruší se zákony ze dne 20. prosince 1922, č. 388 Sb. z. a n. a ze dne 19. prosince 1923, č. 255 Sb. z. a n.

§ 5.

Zákon nabývá účinnosti ihned po svém vyhlášení. Jeho provedením se pověřují ministři národní obrany, zemědělství vnitra a financí.

Odůvodnění:

Náhrada za vojenské přípřeže v míru vyplácela se dosud podle sazeb za projetou cestu; tyto sazby nejsou v žádném poměru s výdaji na udržování tažných zvířat. Aby ti, kdož dodávají tažná zvířata nebylí příliš poškozování poskytovaly sice mnohé obce z obecních peněz příspěvky k náhradě státní než výše úhrnné náhrady nebyla v žádném poměru ke skutečným výdajům. Ostatně poskytováním takových příspěvků byli postihováni sami držitelé tažných zvířat, poněvadž platíce ve svých obcích přímě daně, musí platiti také obecní přirážky. Poněvadž ostatně vojenská přípřež dodává se skorem vždy v době, kdy nutno konati většinu hospodářských prací, jsou zemědělci kteří musí dodávati vojenskou přípřež poškozování ještě zvlášť a to nejen tím, že dostávají nedostatečnou náhradu, nýbrž také proto, že často nemohou vykonati naléhavých prací a že si na to musejí často zjednati drahé náhradní potahy.

Stran stanovení výše náhrad, jež mají býti vypláceny, jest dále důležitě, aby byly stanoveny v dohodě s povolanými odborovými organisacemi zemědělců poněvadž jen ony mají potřebnou odbornou znalost a protože se pro vojenskou přípřež užívá přece jen převážně zemědělských tažných zvířat. Jest také důležitě, aby sazby náhrady nebyly stanoveny jednotně pro území celého státu, nýbrž se zřetelem na poměry jednotlivých zemi. Větší výdaje které snad povstanou, bude-li tento návrh přijat bude lze snadno uspořiti v mezích vojenského rozpočtu.

Žádá se, aby tento návrh byl přikázán příslušným výborům.

V Praze dne 8. října 1926.

Windirsch,

Zierhut, Stenzi, Eckert, Szent-Ivány, dr. Spina, dr. Hanreich, Schubert, dr. Holota, dr. Korláth, Mayer, Wagner, Heller, Böhm, Nitsch, Koczor, Platzer, Fischer, Füssy, Hodina, Weisser, Bölmann, Tichi.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP