Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Výrobní krise, kterou znovu ve značném rozsahu trpí průmysl našeho státu od počátku letošního roku, způsobuje jako nutný důsledek také značnou nezaměstnanost dělníku i zřízenců. Nejsou to už tisíce, ani desetitisíce, nýbrž statisíce pracovníků, kteří se ocitají bez výdělku a desetitisíce rodin hledí s příchodem zimy vstříc nejtemnější budoucnosti. Protože zima na zlé situaci nezaměstnaných nejen nic nezmění, ale zkruší je do zoufalství.

Spolehlivé statistiky o stavu nezaměstnanosti není. Je nemožnou proto, poněvadž ani úřední odborně instituce nemohou částečnou zaměstnanost zhodnotiti pro stav nezaměstnanosti. Co bylo možno spolehlivě označiti jako nezaměstnanost, jeví se i ve světle úřední statistiky svými rozměry nebezpečným zjevem pro hospodářský stav našeho státu a pro posuzování situace naší výroby průmyslové. Státní úřad statistický zaznamenal stav nezaměstnanosti, v lednu letošního roku 110.253, v únoru 118.056, v březnu 132.042, v dubnu 142.392 až do srpna, kdy počet stoupl až na 198.500 osob. Statistka ministerstvem obchodu používána uvádí číslice daleko menší, na př.: duben 66.098, květen 66.991, červen 69.372 a červenec 71.548. Ale tu je hned patrno, že tyto údaje opřeny jsou o statistické číslice ministerstva sociální péče, které má přehled jen o podporovaných nezaměstnaných a že tu nejsou zahrnuty desetitisíce převážně nezaměstnaných, jichž pracovní doba týdní byla omezena od 36 až také na 12 hodin týdně.

Jak rychle nezaměstnanost od měsíce k měsíci rostla, ukazuje přesvědčivě jediný příklad z odboru textilního, kde podporovaných nezaměstnaných bylo v dubnu 20.156, v květnu 25.538, v červnu 29.812, a v červenci už 35.975. Poměrně stejně rostla nezaměstnanost v průmyslu sklářském, kde však odcestováním značného počtu zapracovaných sil do Francie a Německa záznam počtu nezaměstnaných v srpnu (2400) vyvrcholil, ale také se upevnil. Jen v kovoprůmyslu držela se nezaměstnanost od měsíce dubna (8513) až do července (7693) na přibližně stejné výši, ve všech ostatních pracovních odvětvích rostla.

Netřeba už snad ani připomínati, že hrozivému číselnému vyjádření rozsahu nezaměstnanosti zabránila jinak rozumná opatření, že se totiž pracovní doba v podnicích omezuje, aby se nemuselo sahat k masovému propouštění zaměstnanců. Ale přece jsme v letošním roce byli svědky tak značného hromadného propouštění, že jsme podobných zjevů od r. 1922 nezažili. Zastavovaly se podniky s tisícem zaměstnanců naráz, propouštělo se v jednom týdnu po stech, ba i 600 zaměstnanců najednou. A to nebyli hromadně propouštěni jen dělníci, nýbrž také úředníci (Škodovka).

Jestliže v některém pracovním oboru byla krise překonána a tím odstraněna nezaměstnanost, je to zásluhou jen nahodilých okolností. Platí to zejména a průmyslu uhelném. Oproti roku 1922 je zde dnes stejně o více než 37.000 osob zaměstnáno méně, ale i tak by dnes vykazoval uhelný průmysl nezaměstnanost a značné omezování pracovní doby, kdyby vedle vlivu kampaně cukrovarnické neobjevily se - bohužel - také vlivy hornické stávky v Anglii, kam přes všechen smysl našich horníků pro mezinárodní solidaritu dělnickou se uhlí od nás vyváží.

Zaměstnanci, kteří propouštěním z práce byli postiženy hned v dubnu, jistě za tohoto stavu nezavinili, že dosud nového zaměstnání nenašli. Jejich, i těch, kteří byli v květnu a červnu propuštěni, nezaměstnanost přesáhla již dubnu tří měsíců, po kterou měli nárok na podporu z odborové organisace i na státní příspěvek k ní ve smyslu zákona 267/24. Po uplynutí tříměsíční lhůty vydáni jsou krutému osudu úplně na pospas, protože ani nemají té skrovné podpory ani státního příspěvku. A poněvadž na okamžité zlepšení, tím spíše pak odstranění výrobní krise není naděje, s nadcházející zimou čeká na ně doba nejžalostnější. Radostné dny vánočních svátků budou pro ně dny žalu a kleteb, pro jejich děti dny hladu a mrznutí.

Odborové organisace oněch pracovních odvětví, jež byla krisí citelně zasažena, bez ohledu na to, jak byly finančně zabezpečeny, výplatou podpor mimořádnému počtu nezaměstnaných nejen že již spotřebovaly všechny hotovosti fondu pro výplatu těchto podpor, ale musely, nechtíce výplatu zastaviti, veliké - milionové - dotace těmto fondům z jiných prostředků organisačních poskytnouti. Vykonaly tedy v této době krise pod tíhou břemene gentského systému podporování nezaměstnaných nejen plně svoji povinnost, ale nad ní všechno, co bylo v jejich silách až do skutečného ohrožení vlastní existence. Více na nich nemůže býti žádáno.

Co na druhé straně státní pokladna změnou podporovacího systému ušetřila za jediný rok působení zákona o státním příspěvku, zvláště v měsících zjevné krise, vysvitne velmi jasně ze srovnání, kolik vyplatila nezaměstnaným v letech předchozích a kolik od 1. dubna 1925. Stát vyplatil na podporách přímo a prostřednictvím refundací:

Od 1. dubna 1925 až do 31. března 1926, tedy za celý první rok platnosti nového systému podpůrného vyplatila podle statistiky, otištěné ministerstvem sociální péče v "Sociální revui", pouze 5,867.000 Kč.

Z tohoto porovnání však je patrným jiný zásadní fakt, že gentský systém podporovací může býti uplatňován pouze v dobách normálního stavu výrobního a na pracovním trhu a že pro doby mimořádné konjunktury musí býti také mimořádná opatření ochranná. Stát nemůže a nesmí šetřením na výdajích šířiti hlad a zmírání hladem rodin zaměstnanců, ocitnuvších se bez vlastního zavinění v tísni.

Žádáme tedy vládu republiky Československé, aby učinila, v otázce nezaměstnanosti tato opatření:

Novelisaci zákona o státním příspěvku k podporám v nezaměstnanosti tak, aby i po tříměsíční lhůtě byla nezaměstnaným dána pomoc ze státních prostředků bez vázanosti na podpory z odborových organisací.

Zásadní zákaz jakékoliv zbytečné práce přes čas.

Přísnou kontrolu dodržování osmihodinové denní doby pracovní.

Zamezování dvojího zaměstnání a odstranění řemeslné práce z trestnic a polepšoven.

Povinné hlášení uprázdněných míst se strany zaměstnavatelů a ochranu domácího trhu práce.

Účelnou odbornou úpravu prostředkování práce.

Stravování oněch zapsaných nezaměstnaných a jejich rodin, pokud nemají již nároku na pomoc z prostředků státních ani organisačních a ošacení školní mládeže těchto nezaměstnaných na zimu.

Dělnictvu nezaměstnanému a částečně jen zaměstnanému buďtež odepsány dlužné daně z příjmu a pokud se ještě provádějí srážky, tyto zastaveny.

A tážeme se vlády:

Je ochotna naznačená zde opatření učiniti ihned?

Navrhujeme, aby rozprava byla zahájena ihned.

V Praze, dne 14. října 1926.