Senát Národního shromáždění
republiky Československé přijal ve 24. schůzi
dne 14. června 1926 tuto osnovu zákona:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Soud povolí zahlazení soudního odsouzení
nebo jiného odsouzení, jež se zapisuje do rejstříku
trestů a nezní na přísnější
trest než na trest na svobodě jednoho roku, napravil-li
odsouzený podle možnosti škodu trestným
činem způsobenou a nebyl-li v době uvedené
v 2 znovu odsouzen.
(2) Soud však může za podmínek uvedených
v odst. 1. povolili zahlazení odsouzení, nezní-li
rozsudek na přísnější trest než
na trest na svobodě pěti roků, jsou-li tu
zcela mimořádné okolnosti, jež činí
odsouzeného zahlazení jeho odsouzení hodným,
jak co do povahy a pohnutky trestného činu, tak
co do chování odsouzeného od doby, kdy trest
odpykal.
(3) Do doby trestu na svobodě se včítá
i náhradní trest uložený pro případ
nedobytnosti vedlejšího peněžitého
trestu.
(4) Výše trestu nerozhoduje:
a) jde-li o odsouzení jen za čin trestný
spáchaný výlučně z politické
pohnutky nebo jen za čin trestný podle druhého
dílu vojenského trestního zákona,
leč by šlo v obou případech o trestné
činy, na které zákon stanoví trest
smrti nebo doživotní ztráty svobody,
b) jde-li o odsouzení za čin trestný spáchaný
ve věku do dvaceti roků.
(1) Doba zkušebná (§ 1, odst. 1.) činí:
a) patnáct roků, jde-li o odsouzení k trestu
na svobodě delšímu jednoho měsíce
(§ 1, odst. 3.) za jiný zločin, než který
uveden v § 1, odst. 4. lit. a),
b) deset roků, jde-li o odsouzení za zločin
k trestu na svobodě jednoho měsíce nebo kratšímu
(§ 1, odst. 3.) nebo, jede-li o odsouzení za zločin
uvedený v § 1, odst. 4. lit. a), nebo o odsouzení
pro přečin k trastu na svobodě přes
jeden měsíc (§ 1, odst. 3.),
c) pět roků ve všech ostatních případech.
(2) Byl-li čin spáchán ve věku do
dvaceti roků a nezněl-li rozsudek na trest na svobodě
delší jednoho roku, zkracuje se doba v odst. (1.)
uvedená na polovinu, činí však nejméně
tři roky.
(3) Při posouzení otázky, zda jde o zločin,
přečin nebo přestupek, rozhodnou je kvalifikace
činu podle zákona a ne podle rozsudku. Při
odsouzení za čin, který je jinak podle zákona
zločinem nebo přečinem, avšak proto,
že byla užito § 9 zákona že dne 22.
prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., nebo zákonů
jeho účinnost prodlužujících
a rozšiřujících, kvalifikuje se jako
přečin nebo přestupek, rozhoduje tato kvalifikace
činu.
(4) Doba zkušebná se počíná,
jakmile byl trest na svobodě a na penězích
vykonán, prominut nebo promlčen. Do ní nebudiž
vpočten čas, po který byl odsouzenec zadržen
v uzavřeném ústavě.
(1) Byl-li kdo odsouzen více než jednou, povolí
soud zahlazení všech odsouzení zároveň,
jsou-li tu podmínky pro zahlazení každého
jednotlivého z nich (§ 1, odst. 1.) a je-li z chování
odsouzeného po výkonu posledního trestu patrno,
že se úplně polepšil.
(2) Stalo-li se však poslední odsouzení jen
pro přestupek nebo pro přečin nepatrného
významu a nespočívající na
nízké nebo nečestné pohnutce, povolí
soud zahlazení předcházejících
odsouzení i bez zahlazení tohoto posledního
odsouzení.
(3) Jde-li nejvýše o tři odsouzení jen
pro přestupky nebo přečiny nepatrného
významu a nespočívající na
nízké, nebo nečestné pohnutce, povolí
soud zahlazení všech těchto odsouzení,
když uplynula aspoň od posledního z nich zkušebná
doba.
Je-li odsouzení zahlazeno, pokládá se odsouzený
nadále za osobu soudně bezúhonnou, pokud
tomu nepřekáží jiné ještě
nezahlazené odsouzení. Odsouzený jest sproštěn
povinnosti vyjeviti odsouzení na dotaz před soudem
nebo před jiným úřadem. Práva
třetích osob, jež se zakládají
na odsouzení, zůstávají nedotčena.
Že odsouzení bylo zahlazeno, buď poznamenáno
v trestním spise, na trestním listě úřadu
rejstříku trestů, v záznamech správních
úřadů a ve všech jiných záznamech,
které se vedou o odsouzení. Zahlazené odsouzení
nesmí býti pojato do výpisu z rejstříku
trestů, zpráv podávaných úřadem
rejstříku trestů nebo do vysvědčení
bezúhonnosti, ani jakýmkoliv jiným způsobem
v nich vyznačeno:
Je-li v rejstříku trestů zapsáno jen
jediné odsouzení a nezní-li rozsudek na přísnější
trest než trest na svobodě jednoho roku (§ 1,
odst. 3.), nebudiž toto odsouzení, i nebylo-li zahlazeno,
pojato do výpisu z rejstříku trestů,
zpráv nebo vysvědčení bezúhonnosti,
uplynula-li od doby, kdy byl trest na svobodě, na penězích
vykonán, prominut nebo promlčen, doba patnácti
let, a jde-li a odsouzení pro čin spáchaný
ve věku do dvaceti roků, doba desíti let.
1) O zahlazení odsouzení rozhoduje sborový
soud I. stolice (divisní soud), v jehož obvodě
jest úřad vedoucí rejstřík
trestů o odsouzeném.
(2) Jde-li o zahlazení odsouzení vyslovených
soudem občanským nebo současně s nimi
o zahlazení odsouzení vyslovených soudem
vojenským, jest příslušný soud
občanský. Jen tehdy, jde-li výhradně
a zahlazení odsouzení vyslovených československými
soudy vojenskými nebo vojenskými soudy bývalého
mocnářství rakousko-uherského, jest
příslušný soud vojenský.
(1) Zahlazení odsouzení se povoluje jen k návrhu.
(2) Návrh (žádost) mohou podati mimo odsouzeného
jeho manžel, zákonný zástupce a příbuzní
v linii vzestupné a sestupné.
(3) Také státní zástupce (vojenský
prokurátor), nabude-li z jiného podnětu vědomost
o skutečnostech, které mohou bez dalšího
šetření odůvodniti, aby odsouzení
bylo zahlazeno, navrhne sám zahlazení odsouzení.
(4) V případě odst. 2. postoupí soud
věc státnímu zástupci (vojenskému
prokurátorovi), který vykaná potřebná
šetření o žádosti. Potřebná
šetření jest všemi orgány provésti
s veškerou šetrností pra odsouzeného.
(5) Jde-li o současné zahlazení odsouzení
vysloveného soudem vojenským, vyžádá
si státní zástupce dobré zdání
vojenského prokurátora.
(1) Soud rozhodne usnesením v neveřejném
sedění tří soudců (tří
důstojníků justiční služby,
z nichž pořadím nejstarší předsedá),
vyslechna dříve státního zástupce
(vojenského prokurátora).
(2) Má-li soud za to, že škoda nebyla ještě
podle možnosti napravena, oznámí odsouzenému
před rozhodnutím částku, kterou má
ještě nahraditi, a stanoví mu k tomu konci
přiměřenou lhůtu.
(3) Vyjdou-li o rozhodnutí soudu na jevo taková
odsouzení, pro která by zahlazení odsouzení
nebylo bývalo možno povoliti, zruší soud
(odst. 1.) na návrh státního zástupce
(vojenského prokurátora) usnesení o zahlazení
odsouzení.
(4) Proti rozhodnutím odst. (1.) - (3.) přísluší
oběma stranám stížnost (rekurs) na sborový
soud II. stolice (nejvyšší vojenský soud)
do osmi dnů s účinkem odkladným.
(5) Jinak, pokud není v tomto zákoně nic
jiného ustanoveno, platí o řízení
předpisy trestních řádů.
V případě úhrnného nebo sjednoceného
trestu (§ 517 býv. uh. trestního řádu)
nebo v případě trestu dodatečného
(§ 265 býv. rak. trestního řádu
a § 311 vojenského trestního řádu)
buďtež veškery rozsudky považovány
za rozsudek jediný. Zahlazovací doba se počíná,
jakmile byly ony tresty vykonány (§ 2, odst. 4.),
do doby té včítá se i čas mezi
výkony všech trestů.
(1) Není-li podmínek tímto zákonem
stanovených pro zahlazení odsouzení, může
je naříditi jen president republiky (§ 103
ústavní listiny).
(2) Řízení při žádostech
za takové zahlazení koná se podle ustanovení
trestních řádu pro řízení
o žádostech za milost, žádá-li
se však jen o zahlazení odsouzení, přísluší
konati řízení soudu uvedenému v §
7.
Zrušuje se:
1. Zákon ze dne 21. března 1918, č. 108 ř.
z. o odčinění odsouzení,
2. čl. I. zákona ze dne 10. dubna 1919, č.
208 Sb. z. a n., kterým se mění odst. 1.
§ 5 zákona 21. března 1918, č.108 ř.
z. a doplňuje § 411 tr. ř.
Provésti tento zákon ukládá se ministrům
spravedlnosti národní obrany a vnitra v dohodě
se zúčastněnými ministry.