Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. spravedlnosti na interp. posl. Koczora a druhů o nedbání práv maďarského jazyka u sedrie a okresního soudu v Komárně (tisk 229/II),

II. min. financí na interp. posl. Koczora a spol. o výměně dluhopisů válečných půjček osob, které mají méně majetku než 25.000 Kč, a o vyplácení úroků z nich (tisk 144/VI),

III. min. vnitra na interp. posl. Ježka a druhů o zabavení duchcovského časopisu "Krušnohorský Obzor" (tisk 358/X),

IV. min. vnitra na interp. posl. Muny a soudr. o zasahování pražské policie do mzdových bojů dělnictva (tisk 181/XXI),

V. vlády na interp. posl. dra Gagatko a spoil. o vládním nařízení, jímž se provádí zrušení žup na Podkarpatské Rusi a jich sloučení v jedinou župu se sídlem v Mukačevě (tisk 453),

VI. vlády na interp. posl. dra Korlátha a druhů o vládním nařízení, vydaném ohledně velžupy, která má býti prý zřízena dnem 1. července 1926 v Podkarpatské Rusi (tisk 419),

VII. min. vnitra na interp. posl. Muny a soudr. o poměrech na policejním komisařství v Kladně (tisk 144/IX),

VIII. min. předsedy a min. vnitra na interp. posl. Hakena, Hrušky a soudr. o zločinném chování se státní policie při dělnických projevech (tisk 498),

IX. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Fedora a spol. v penzijnej záležitosti prepustených profesorov býv. maďarskej vyššej reálnej školy v Bratislave (tisk 249/VI),

X. min. financí ne interp. posl. Netolického, Slavíčka, Práška a spol. o předpisování a vymáhání daní i reformě daňové (tisk 68/I),

XI. min. vnitra a min. zemědělství na interp. posl. Koudelky a soudr. o protizákonné správě nadačního velkostatku Cerhenice (tisk 144/VIII),

XII. min. financí na interp. posl. Bergmanna a spol. o opožděném poukazování odpočivných požitků finančními úřady státním zaměstnancům, jejich vdovám a sirotkům (tisk 229/X).

Dal jsem vyšetřiti případy, na něž interpelace ukazuje, a zjistil jsem podle zpráv soudů, že obsílky, k interpelaci připojené, vyhotoveny byly slovenským jazykem pouze proto, že soud neměl právě po ruce tiskopisů maďarských. Aby se vyřízení nezdržovalo, až zádoba maďarských tiskopisů bude doplněna, použil soud slovenského jazyka, nebylo však jeho úmyslem porušiti práva, která maďarské menšině zaručuje jazykový zákon a vládní nařízení 17./1926 Sb. z. a n."

Strana mohla ostatně snadno dosíci nápravy. kdyby se byla podle čl. 21 uvedeného vládního nařízení 17/1926 Sb. z. a n. obrátila na soud, aby jí dodal vyřízení i v jejím jazyku nebo dodané vyřízení do jejího jazyka přeložil.

K mému příkazu učiní nadřízené soudy opatření, aby se podobné případy neopakovaly a aby soudy, u nichž je vyřizování v jazyku maďarském přípustno, měly stále potřebné zásoby maďarských tiskopisů.

V Praze, dne 12. června 1926.

Výměna válečných půjček za odškodňování dluhopisy jest zákonem vázána na více podmínek, které musí býti úřadem zjištěny na základě průkazů stranou předložených. Finanční správa vydala pro přihlášky a průkazy jednotlivých náležitostí jednotné vzorce, čímž se řízení sjednotilo a tím i urychlilo. Přihlášky podávané u berních úřadů byly však většinou neúplné nebo nesprávné, což způsobilo rozsáhlou a zdlouhavou korespondenci se stranami. Z části provedly toto doplnění přihlášek již berní úřady samy, větším dílem však teprve úřady rozhodující, když při vyřizování přihlášek zjistily neúplnost nebo nesprávnost dokladů. Řízení před úřady finančními bylo v některých případech mimo to třeba doplňovati přísežnou výpovědí před řádnými soudy. Rozhodování o přihláškách jest svěřeno okresním finančním ředitelstvím, u kterých následkem rozsáhlosti jejich obvodu soustředil se veliký počet přihlášek, dosahující výše i několika tisíc. Jde tu o akci velkého rozsahu, neboť celkem bylo podáno 294.218 příhlášek a přihlášeno k výměně 1.310,717.942 K jmenovité hodnoty válečných půjček a mimo to 1,176.310 Kč jmenovité hodnoty 3¹/₂% dluhopisů IV. státní půjčky. K provedení této akce bylo nutno použíti úřadů pro nepřímé dávky, které jsou přetíženy svými vlastními úkoly a které se teprve musily zapracovati do agendy jim zcela nové. Poněvadž pak při prosté výměně válečných půjček vydávají se státní dluhopisy, za které stát nedostává žádné protihodnoty jsko při upisování státních půjček, pokládala finanční správa za nutno učiniti opatření, aby dluhopisy byly vydány skutečně jen v případech zákonem přesně odůvodněných. Za tím účelem byla zařízena censura všech schválených půjček.

Rozhodování o výměně, kterou zákon váže na více podmínek, předpokládá již podle povahy věci řízení složité a tím i pomalé, ve kterém mimo to byly způsobeny průtahy neúplností nebo nesprávností podaných přihlášek. Jakmile finanční správa získala přibližný přehled o výši přihlášených válečných půjček, zařídila tisk odškodňovacích dluhopisů, které v počtu 631.620 kusů a ve jmenovité hodnotě 881,514.750 Kč jsou již vytištěny a byly již většinou zrevidovány, takže s jejich rozesíláním stranám, jichž přihlášky byly schváleny, bude moci ředitelství státního dluhu co nejdříve započíti.

Vzhledem k tomu není třeba zvláštního opatření k výplatě úroků ještě před vydáním odškodňovacích dluhopisů, což by ostatně technicky nebylo možno a odporovalo by zákonu, který výslovně stanoví, že s výplatou úroků se počne po vydání dluhopisů.

V Praze, dne 1. července 1926.

Okresní správa politická v Duchcově, provádějící tiskovou prohlídku časopisu "Krušnohorský Obzor", zabavila číslo 9. tohoto časopisu ze dne 30. května 1926, shledavši v jednom místě článku "Čemu se říká u nás fašism?" skutkovou podstatu trestného činu podle čl. VIII. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863.

Dlužno však podotknouti, že zabaveno bylo nikoli 33, nýbrž pouze 7 závadných řádek a to od slov: "Provokací jest alarmování . . . až . . . . potrestáním vedoucího železničního úředníka", tedy jen část textu článku v interpelaci otištěného.

Zabavení toho bylo krajským jako tiskovým soudem v Mostě z týchž důvodů potvrzeno; jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině řádným pořadem instancí soudních.

V Praze dne 8. července 1926.

Za stávky dělnictva továren na prádlo v Praze učinila policie, jejímž úkolem jest také předejíti nezákonným činům, v nekolika případech opatření, nezbytná k udržení veřejného klidu a pořádku. Opatření ta byla odvolána jakmile bylo zjištěno, že jich není více potřeba. Do mzdového boje stávkujícího dělnictva policie nezasahovala.

V Praze dne 13. července 1926.

o vládním nařízení, jímž se provádí zrušení žup na Podkarpatské Rusi a jich sloučení v jedinou župu se sídlem v Mukačevě (tisk 453).

Župa, které se týká interpelace, byla zřízena vládním nařízením ze dne 4. června 1926, čís. 84 Sb. z. a n. o reorganisaci župní správy v území Podkarpatské Rusi.

Důvody tohoto nařízení byly vládou vylíčeny v odpovědi na interpelaci poslanců dra Gáti, Sedorjaka, Mondoka a soudruhů o vládním nařízení, jímž se zamýšlí zrušení žup v Podkarpatské Rusi a jich sloučení ve velkou župu, pročež se na tuto odpověď poukazuje. Pokud interpelace vytýká, že vláda nevyhověla podmínkám zákona ze dne 19. prosince 1924, č. 298 Sb. z. a n. nutno poznamenati, že citovaný právě zákon nelze na daný případ vztáhnouti, neboť nešlo o změnu hranic žup vyplývající ze sloučení nebo rozloučení obcí neb změny hranic obcí, okresů správních a soudních podle tohoto zákona.

V Praze dne 24. června 1926.

Župa, které se týká interpelace, byla zřízena vládním nařízením ze dne 4. června 1926, čís. 84 Sb. z. a n. o reorganisaci župní správy v území Podkarpatské Rusi.

Důvody tohoto nařízení byly vládou vylíčeny v odpovědi na interpelaci poslanců dra Gáti, Sedorjaka, Mondoka a soudruhů o vládním nařízení, jímž se zamýšlí zrušení žup v Podkarpatské Rusi a jich sloučení ve velkou župu, pročež se na tuto odpověď poukazuje.

V Praze dne 17. června 1926.

Ladislav Slabý udal, byv po intervenci pana poslance Muny na policejním komisařství v Kladně protokolárně vyslechnut, že mu dal policejní agent Šén v úřední budově políček a šlápl mu na nohu.

Stalo-li se tak úmyslně nemůže prý říci.

Šén to popírá. Poněvadž by jednání Šénovi za vinu kladené zakládalo skutkovou podstatu trestného skutku, bylo proti němu zavedeno trestní a disciplinární řízení, které dosud není skončeno.

Josef Smola udal při protoklárním výslechu, že mu dal jeden strážník dva políčky a že mu spílal. Dotčený strážník to popírá. I v tomto případě bylo zavedeno trestní a disciplinární řízení, které dosud není skončeno.

Provedeným šetřením nebylo prokázáno, že by byli na policejním komisařství v Kladně ztýráni Josef Kameš a Karel Kaška.

Platnými zákona i předpisy je každé týrání vězňů policejních úřadů zakázáno a v každém případě, kdy se vyskytne podezření, že se to stalo, jest podezřelý volán soudně i disciplinárně k zodpovědnosti.

Článek časopisu "Svoboda", nadepsaný "Balkánské poměry na policejním komisařství v Kladně", není v interpelaci uveden ani doslovně ani úplně. Právě místa v interpelaci neuvedená byla příčinou konfiskace, která byla soudem potvrzena jako odůvodněná.

V Praze dne 13. července 1926.

Četnictvo a stráž bezpečnosti jsou strážné sbory, jež mají udržovati veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost podle stávajících zákonných předpisů a nařízení příslušných úřadů.

Nikde a nikdy nezakročily tyto sbory, nebyl-li porušen veřejný pořádek a zákon, nikde a nikdy neútočily na klidně manifestující dělnictvo, nikde a nikdy nebylo v jejich úmyslu vyvolávat srážky a krveprolití. Tento úmysl byl ale bohužel často na druhé straně a vedl k násilnostem proti orgánům bezpečnosti, které konaly jen svou těžkou povinnost.

Došlo-li při tom někde k použití zbraně, bylo vždy s největší důkladnosti vyšetřeno, bylo-li použití zbraně oprávněno, a není mi znám ani jediný případ, kde by se nebylo dokázalo, že příslušníci zmíněných sborů při velkých výtržnostech použili zbraně jedině v nutné obraně, aby odvrátili násilný útok, který byl na ně učiněn, anebo aby překonali odpor, směřující k zmaření jejich služebních výkonů. Byly tudíž splněny předpoklady, za kterých použití zbraně jest přípustno.

Zakročení stráže bezpečnosti v Praze dne 11. června 1926 týká se mé prohlášení ve schůzi poslanecké sněmovny ze dne 12. června 1926 a odpověď na interpelaci pánů poslanců Antonína Hampla a soudruhů (č. tisku 416). O zakročení stráže bezpečnosti v Praze dne 15. června 1926 podaů jsme zprávu odpovídaje na interpelaci poslance Dra Czecha a druhů o postupu policie proti klidným demonstrantům (čís. tisku 445).

Odmítám s největším důrazem útoky obsažené v interpelaci, že policie je vedena k vyvolávání zmatků, paniky a masakrů, že určitá část policie dopouští se surovostí a vyvolává bitky, že jsou u policie jednotlivci, kteří patří mezi zločince, že se vrhají ve skupinách na jednotlivce a ubíjejí svou oběť, až klesna, že policejní agenti rozšiřují nepravdivé zprávy o zranění policistů, že se dopouští policie surových výpadů, že jsou u policie zločinecké skupiny a zločinecká individua, že jsou tam živly provokatérské atd.

Stráž bezpečnosti i četnictvo skládá se vesměs z poctivých a zachovalých státních občanů, kteří vykonávají svou těžkou a zodpovědnou povinnost v zájmu zachování veřejného pořádku přečasto za velmi obtížných okolností a nevšední obětavostí, s uznání hodnou rozvahou a umírněností, dávajíce takřka denně v sázku své zdraví, ba svůj život, a nezasluhují, aby byli předmětem neoprávněných útoků, proti kterým se nemohou dovoláním ochrany soudu brániti.

Ti, kdož byli při výtržnostech zatčeni, dopustivše se činů soudně stíhatelných, bylo předáni anebo udáni příslušnému trestními soudu, který o jejich vazbě rozhoduje na základě předpisů trestního řádu. Je tedy věcí soudů, aby rozhodly o propuštění anebo ponechání obviněných ve vyšetřovací vazbě.

V Praze dne 15. července 1926.

Profesori maďarských státných stredných škôl v Bratislave ako aj na ostatnom Slovensku, pokiaľ vyhoveli zákonným podmienkám a najmä osvedčili znalosť slovenčiny, boli po prevrate prevzatí do činnej státnej školnej služby. Ti však z nich, ktorí jednak pre nedostatok miest na maďarských pobočkách státných stredných škôl, jednak pre neznalosť státného jazyka nemohli a tiež aj nechceli byť ustanovení na státných stredných školách a učiteľských ústavoch s vyučovacím jazykom československým, boli zo státnej školskej služby prepustení podľa ustanovení § 2. zákona zo dňa 10. decembra 1918, čís. 64 Sb. z. a n. Týmto prepustením nenabudli uvedení profesori nijakých nárokov proti státu československému, najmä nie nároku na to, aby boli prijatí do státnej školskej služby. Pomer učiteľských osôb na státných vyučovacích ústavoch bývalého státu uhorského na terajšom Slovensku k státu československému bol upravený na základe § 10. zákona čís. 269/1920 Sb. z. a n.; vládnym nariadením zo dňa 29. novembra 1923, čís. 226/1923 Sb. z. a n.; teprv odo dňa právnej platnosti tohoto nariadenia bolo možno započať s úpravou ich pomeru k štátu.

Pokiaľ boli uvedení profesori podľa tohoto vládneho nariadenia penzionovaní, bol deň ich preloženia na odpočinok stanovený podľa ustanovenia § 8. citovaného vládneho nariadenia; vo väčšine prípadov boli penzionovaní dňom 1. decembra 1924. Skutočný poukaz ich odpočinkových pôžitkov sa zdržal tým, že bolo nutné vopred si vyžiadať doplnenie potrebných dokladov, najmä o státnom občianstve podľa ustanovenia § 6 uvedeného vládneho nariadenia. Odpočivné pôžitky boly im do konca decembra r. 1924 vymerané referátom ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave po dohode s generálnym finančným riaditeľstvom v Bratislave podľa ustanovenia § 6 zákona čís. 269/1920 Sb. z. a n. a § 8 vládneho nariadenia čís. 226/1923 Sb. z. a n., v tej miere a potiaľ, pokiaľ mali na ne nárok podľa zákonov uhorských, platných dňa 28. októbra 1918, t. j. podľa uhorského zákonného článku LXV z r. 1912. S platnosťou od 1. januára 1925 boly im odpočivné pôžitky zvýšené podľa ustanovenia § 7 zákona zo dňa 19. decembra 1924, čís. 310 Sb. z. a n. a zákona zo dňa 22. decembra 1924, čís. 287 Sb. z. a n. Touto úpravou boli na roveň postavení státnym profesorom československým, penzionovaným za obdobných podmienok. Preradenie celkom podľa zákona čís. 541/1919 Sb. z. a n., u nich nie je možné previesť, poneváč nikdy neboli aktívnymi státnymi zamestnanci československého státu.

Uvedeným profesorom bola po dobu ich zastavenia plných pôžitkov do ich penzionovania poukazovaná a vyplácená výpomoc do výške 60% posledných ich aktívnych pôžitkov uhorských. Na túto výpomoc, ktorá im bola poskytovaná len z dôvodou humanych, nemali uvedení profesori právneho nároku (vidz. nález najvyššieho správneho súdu zo dňa 21. februára 1925, čís. 3235/25). Nemajú tedy ani právneho nároku na doplatok 40% posledných aktívnych pôžitkov uhorských za dobu od svojho prepustenia a zastavenia svojich aktívnych pôžitkov až do dňa penzionovania a preto nemôžu im byť tieti doplatky poukázané.

V Prahe dňa 13. júla 1926.

"Důvody, proč berní správy ukládají a vyměřují daně, zejména daně osobní za několik roků najednou, jsou všeobecně známy.

Za války byly finanční úřady zatíženy různými úkoly, jež s vlastní jich působností nikterak nesouvisely. Následkem toho a také následkem nedostatku zapracovaných sil žačaly se hromaditi daňové nedoměrky. Stav tento se v prvních letech poválečných ještě zhoršil, kdy soupisovou akcí a ukládáním dávky z majetku a z přírustku na majetku, jakož i jinými naléhavými novými úkoly, jež nově tvořící se stát jim ukládal, byla běžná agenda t. j. ukládání daní zdržena měrou nebývalou. Po skončení prací spojených s ukládáním dávky z majetku a z přírustku na majetku bylo veškeré úsilí finanční správy v oboru přímých daní obráceno na odstranění nedoměrků, čítajících u každého téměř poplatníka a každého téměř druhu daně několik berních let, v době co možná nejkratší, dále a na současné vyřízení velikého množství opravných prostředků, tedy na zdolání pracovního pensa, které normálně mělo býti vykonáno za celou řadu let. Jest přirozeným důsledkem této akce, že zejména v poslední době dostávají poplatníci současně platební rozkazy za více let najednou, a to bez rozdílu jak poplatníci velcí, tak i poplatnícimalí; nelze se tomu vyhnouti, má-li finanční správa přijíti konečně do běžného stavu své agendy. Ministerstvo financí sleduje bedlivě chod těchto prací a doufá, že bude do konce roku 1926 tento veliký úkol zdolán.

Pro poplatnictvo řádné, které plnilo vždy svoji zákonnou povinnost uloženou mu v § 3, zákona z 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., t. j. platilo daně a přirážky samosprávných svazků pro běžný berní rok ve výši známého mu posledního předpisu v době, kdy mu tyto dávky nebyly ještě berní správou předepsány, neznamená však doručení platebních rozkazů za několik let najednou nějaké zvláštní zatížení daňové, zejména v těch případech, kde výsledky výdělečné činnosti resp. důchody nebyly již za poslední léta jisté stability; neboť doručení platebních rozkazů za několik let najednou znamená pro řádného poplatníka pouze uvědomění si, zda a kolik má on na kontě u berního úřadu na příslušné dani nedoplaceno resp. přeplaceno. Jistou úlevu pro poplatnoctvo, které nedbalo zmíněné zákonné povinnosti, povolilo ministerstvo financí ve svém vynesení z 3. února 1926, čís. 23131/26-III/9a, v němž se stanoví v případech doručení platebních rozkazů za několik let najednou o dani téhož druhu delší lhůty splatnosti, než by zákonem byly odůvodněny.

Pokud interpelace vytýká, že některé berní správy nekonají své povinnosti s dostatečným taktem vůči poplatnictvu, nelze se o této stížnosti vysloviti, ježto nejsou uvedeny konkrétní případy. Ministerstvo financí vybízí při každé příležitosti podřízené úřady, aby vycházely oprávněným žádostem stran co nejvíce a se vším možným urychlením vstříc.

Tvrzené nestejné poskytování úlev ve vymáhání daní poplatníkům velkým oproti polatníkům malým neodpovídá skutečnosti. Úlevy poskytují se dle individuelních poměrů žadatelových s ryze věcných hledisek. Je přirozeno, že úlevy poskytované velkým poplatníkům jsou ciferně absolutně větší a více tudíž postranními pozorovateli bijí do očí. To však neznamená, že by velcí poplatníci byli favorisováni oproti poplatníkům malým. Interpelace měla patrně na mysli úlevy podle zákona čís. 235/24; tyto jsou přirozeně přístupny a také povolovány za stejných podmínek poplatnictvu veškerému. Poplatnictvu hospodářsky slabému byly poskytnuty v poslední době všeobecně ještě další dalekosáhlé výhody při placení a vymáhání daní (daně z příjmu) za léta 1926 a předcházející.

Pokud se týče konkrétních případů v interpelaci uvedených, sděluji, že v prvém případě, t. j. Karlu Löwu, továrníku v Heleníně u Jihlavy, nebyly dosud poskytnuty vůbec nějaké mimořádné slevy na předepsaných přímých daních. Jmenovaný poplatník podal odvolání, jichž výsledkem není dosud znám. Také v druhém případě, t. j. firmě G. Deutsch ve Dvoře Králové n. Labem nebyly poskytnuty mimořádné slevy; žádost podaná podle zákona z 8. října 1924, čís. 235 Sb. z. a n. nebyla dosud vyřízena.

Bezvyjímečnému použití krajních exekučních prostředků, zejména exekučních dražeb a vnucených správ brání často mnoho okolností. Poměry hospodářské jsou dnes takové, že exekučním prodejem dociluje se za prodávaný předmět ke škodě dlužníka i vymáhajícího věřitele nepoměrně malý peníz; při tom může se ochromiti ne-li úplně, tedy na dlouhou dobu platební schopnost, ba i existence dlužníkova. Podobně jest i při vnucené správě, která kromě toho je exekučním prostředkem nejen poměrně drahým, nýbrž dle zdejších zkušeností pravidelně také bezúčinným.

O snaze finanční správy likvidovati také všechny opravné prostředky v době co nejkratší zmínil jsem již výše v odpovědi týkající se likvidace daňových nedoměrků."

Pokud se v interpelaci žádá, aby se projednání daňové reformy uspíšilo, sděluji, že návrh daňové reformy jest v ministerstvu financí připraven a že zamýšlím jej podati ještě před skončením jerního zasedání.

V Praze, dne 1. července 1926.

Nadační velkostatek Cerhenice, zatížený povinnostmi ke třem patronátním kostelům, jednak v důsledku plnění značných patronátních břemen, jednak následkem nepříznivých místních hospodářských poměrů stal se již před léty pro nadaci objektem pasivním, a v zájmu nadace se ukázalo nutným, aby tato zbavila se ho za podmínek co nejvýhodnějších.

Okolnost, že v důsledku pozemkové reformy dle plánu Státního pozemkového úřadu prováděné, bylo nadačnímu fundu z veškeré zemědělské půdy ve výměře 954 ha (jež byla vždy propachtována a nikdy nebyla - jak páni interpelanti uvádějí - obhospodařována ve vlaství režii), odňato k účelům pozemkové reformy a zejména pro potřebu malých zemědělců 619 ha půdy a že Státní pozemkový úřad právě tak jako obec cerhenická - jejíž nabídky ostatně i jinak nebyla pro nadační fond příznivou - nebyly ochotny s půdou převzíti i patronátní břemena velkostatek Cerhenice tížící, byla příčinou toho, že ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem vnitra, majíce na zřeteli zájmy finančně značně poškozeného nadačního fondu, rozhodla se co nejrychleji a nejvýhodněji odprodati velkostatek Cerhenický.

Předání statku Cerhenice do držby a užívání Jaroslavu Liskovi jest pouhým důsledkem zrušení správy dotyčného velkostatku. Opatření toto jest provisorním a vázáno jest na souhlas Státního pozemkového úřadu.

Není pochyby o tom, že odprodej velkostatku Cerhenice v celku je nejen v zájmu nadačního fondu, nýbrž i v zájmu místních drobných zemědělců, kteří o zemědělskou půdu tohoto statku se ucházejí, přehlížejíce, že se získanou půdou spojena by byla i tíživá patronátní břemena, jež byla by případně s to jednotlivce hospodářsky vážně ohroziti.

Zemědělská půda jmenovaného velkostatku, pokud toho času se nalézá v drobném pachtu, má býti dle závazného prohlášení nového nabyvatele velkostatku i nadále v drobném pachtu ponechána, takže existence drobných zemědělců, pokud ovšem jedině snad o pacht dotyčných pozemků se opírá, nezdá se býti provedeným opatřením nijak ohroženou.

Odhodlalo-li se ministerstvo zemědělství s ministerstvem vnitra odprodati prívě velkostatek Cerhenice z volné ruky, nejze v tomto postupu, nepřihlížejíc ani k zájmům nadace, spatřovati nic nelegálního, naopak na opatření toto dlužno pohlížeti jako na účelné, ježto za poměrně nepatrnou výměru velkostatku Cerhenice byly pozemkové reformě věnovány jiné, daleko značnější výnosné hospodářské nadační objekty, a to s ohledem na to, že místním drobným zemědělcům v Cerhenicích byla od parcelovaného sousedního dvora Radim přidělena zemědělská půda ve výměře, jež téměř se rovná výměře velkostatku Cerhenice.

V Praze dne 10. července 1926.

V roce 1925 uložen byl odborům obstarávajícím u zemských finančních úřadů pensijní agendu zcela mimořádný úkol tím, že k pravidelné běžné agendě přibyla rozsáhlá agenda nová: provádění restrikce státních zaměstnanců podle zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., dále provádění všeobecné úpravy pensijních a zaopatřovacích platů podle zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 287 Sb. z. a n. Aby mimořádný příliv spisů mohl býti co nejrychleji zpracován, bylo třeba největšího napjetí sil úřednictva přiděleného pensijním odborům a mohi prohlásiti, že v zájmu urychlení bylo úřednictvem co nejúsilovněji pracováno i v hodinách mimoúředních. Vzhledem k zcela mimořádným poměrům jest snadno vysvětlitelno, když v ojedinělých případech došlo snad k opožděnému vyřízení. K těnto ojedinělým případům dlužno připočísti i případy, o nichž se v interpelaci děje zmínka. Ihned po podání interpelace byly zemské finanční úřady na tyto konkrétní případy upozorněny a případy ty jsou již vesměs vyřízeny.

Úřadům bylo znovu připomenuto, aby pensijní spisy vyřizovaly s největším urychlením.

V Praze, dne 22. července 1926.