Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920 č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922 č. 394 Sb. z. a n. se mění, případně doplňují jak následuje:

V odst. (2) buďtež vypuštěna slova:

ťv dohodě s ministrem financíŤ.

V odst. (1) na místě slov: ťKč 6000,-Ť buďtež všude vložena slova: ť18.000.KčŤ. Poslední věta tohoto odstavce budiž vypuštěna.

Odstavec (4) bude zníti takto:

ť(4) Ustanovení předcházejících tří odstavců se nevztahují na válečné invalidy, jichž výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 85%Ť.

Jako nový odstavec (5) budiž zařazeno toto ustanovení:

ť(5) Válečným poškozencům, žijícím v zemi s hodnotnější valutou, přepočítává se příjem tak, aby představoval v Kč stejnou hodnotu reální vzhledem k poměru cizí valuty k československé a k poměru československých i cizích indexů potravinových a indexu životních nákladů.Ť

Místo slov ťo 10%Ť buďtež vložena slova ťo 30%Ť. Místo slov ťnejvýše však o Kč 4000,- ročně, v případech zvláštního zřetele hodných o 5000 KčŤ, buďtež vložena slova: ťnejvýše však o 9000,- Kč ročněŤ.

Odstavec (2) budiž celý vypuštěn a místo něho zařazen odstavec tohoto znění:

ť(2) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahují na válečné invalidy, jichž výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 85%.Ť

V odstavci (1) buďtež vypuštěna slova: ťv dohodě s ministerstvem financíŤ.

budiž doplněn slovy: ťe) důchod sourozencůŤ.

Místo slov ťKč 2400,-Ť budiž zařaděna číslice ťKč 6000,-Ť a místo: ťKč 1800,-Ť jest zařaditi: ťKč 3600,-Ť.

V odst. (1) buďtež místo: ťKč 2400.-Ť vložena slova: ťKč 6000.-Ť.

bude zníti:

ťInvalidům, kteří jsou tak bezmocni, že potřebují stálé péče cizí, zvyšuje se důchod o 50% v případech vyžadujících zvláštního ohledu a u všech úplných slepců o 100%.Ť

Odst. (1) bude zníti:

ť(1) Invalidovi přísluší příplatek 30% k základnímu důchodu (§§ Z a 8) na každé nezaopatřené dítě do 18 let, pokud invalida pečuje o jeho výživu a příplatek ten přísluší i na dítě starší 18 let pokud není schopno samo se živiti.Ť

V odst. (2) budiž místo slov: ť10%Ť vloženo: ť30%Ť.

Odstavec 3. a 4. budtež vypuštěny.

Odstavec (2) bude zníti:

ť(2) Po dobu ošetřování v léčebném ústavě odpočívá nárok na důchod invalidní, rodině invalidově přísluší však po doby ošetřování invalidy polovina úhrnných požitků invalidy úplně výdělku neschopného (§ 8 odst. 1) s tím, že příplatky podle § 10 budou vypláceny nezkráceněŤ.

V odst. 9. buďtež připojena k poslední větě tato slova:

ťInvalidům jest však vypláceti přiměřený příspěvek na drobné potřeby.Ť

budiž vložen nový § 12 a) tohoto znění:

ť(1) Na vybavení prothesami a jinými orthopedickými pomůckami a obnovu jich mají nárok všichni invalidé bez ohledu na svůj příjem na státní útraty.

(2) Váleční slepci mají nárok na přidělení psa-vůdce, na jehož vydržování jest jim vypláceti přiměřenou paušální částku.Ť

ť(1) Důchod vdovský přísluší vdově po padlém, nebo zemřelém manželu, u něhož jsou splněny podmínky § 1 lit. a) zákona ze dne 8. dubna 1919 č. 199 Sb. z. a n. a za těchže podmínek manželce manžela nezvěstného a vdově po invalidovi.

(2) Vdova (manželka) bez své viny rozloučená má nárok na důchod vdovský za stejných podmínekŤ

§ 14 budiž vypuštěn.

§ 15 budiž vypuštěn.

ťDůchod vdovský činí 1800,- Kč ročně, u vdov, jejichž výdělečná schopnost je snížena aspoň o 50%, nebo starších 50 let anebo pečujících aspoň o jedno nezaopatřené dítě Kč 2400,- ročněŤ.

§ 18 budiž vypuštěn.

budiž vypuštěn.

ťDůchod sirotčí přísluší nezaopatřeným dětem padlého, zemřelého, nebo nezvěstného otce, u něhož jsou splněny podmínky § 1 lit. a) zák. č. 190/1919 a dětem zemřelého válečného poškozence, dokud nedosáhli věku 18 let; po dosažení tohoto věku pokud nejsou schopny samy se živitiŤ.

V odst. (2) buďtež vypuštěna slova: ťv dohodě s ministrem financíŤ.

bude zníti:

(1) Důchod sirotčí činí 1800,- Kč ročně pro každé dítě.

(2) Sirotkům, ztrativším oba rodiče, nebo matkou zcela zanedbaným zvyšuje se důchod o 100%.Ť

budiž vypuštěn.

ť(1) Důchod předků náleží rodičům zemřelého, padlého a nezvěstného syna, u něhož jsou splněny podmínky § 1 lit. a) (zák. č. 199/1919), dále rodičům zemřelého válečného poškozence, pokud osoba ta přispívala podstatně k jejich výživě anebo lze-li důvodně míti za to, že by tak činila kdyby byla na živu a pokud rodiče sami jsou aspoň 50% k výdělku neschopni nebo dosáhli-li 50. roku věku.

(2) Nejsou-li rodiče na živu, mají za stejných podmínek nárok na důchod další předkové (při čemž bližší mají přednost před vzdálenějšími), není-li ani těchto, nevlastní rodičové nebo pěstouni, osoby uvedené v předchozím odstavci.

(3) Důchod předků činí pro každého z nich 1800,- Kč ročně.Ť

bude zníti:

ťSourozenci, osoby uvedené v § 2 odst. (1) mají nárok na důchod rovnající se důchodu předků, jsou-li k výdělku úplně neschopny a prokáží-li, že jedině osoba ta jim poskytovala výživu z důvodů výdělečné neschopnostiŤ.

buďtež vloženy nové paragrafy 25 b) a 25 c) tohoto znění:

(1) Zemře-li důchodce a nejsou-li pohřební náklady hrazeny z prostředků veřejných, vyplácí se pohřebné ve výši Kč 1500,-, z něhož je nejprve uhraditi výlohy pohřbu do rukou osoby, jež pohřeb obstarala.

Na zbylou část mají postupně nárok: manželka (družka), děti, rodiče, další předkové a sourozenci, příbuzní stejného stupně vždy rovným dílem.

(2) Po smrti důchodcově jest vypláceti neztenčený důchod ve výši, v jaké byl důchodci před smrtí vyplácen, ještě po tři měsíce další jeho pozůstalým, kteří s ním aspoň tři měsíce před jeho úmrtím žili ve společné domácnosti a sice v pořadí uvedeném v předchozím odstavci. Nežil-li důchodce ve společné domácnosti se žádnou z uvedených osob, určí zemský úřad pro péči o válečné poškozence, komu jest důchod za úmrtní kvartál vyplatitiŤ.

ťVálečným poškozencům, žijícím v zemích s hodnotnější valutou než je československá, jest vypláceti důchod a ostatní požitky tak, aby měly stejnou nákupní sílu. Jako - pokud se týká životních potřeb - obdobné důchody vyplácené v tuzemsku.Ť

(1) bude zníti:

ť(1) Nárok, jenž byl dán již v době vyhlášení původního zákona o požitcích válečných poškozenců (zákon ze dne 20. února 1920 č. 142 Sb. z. a n.) jest přihlásiti nedéle do 31. prosince 1927.

V odst. č. 2 budiž místo slov: ťdo jednoho rokuŤ vloženo ťdo dvou letŤ.

V odst. (3) buďtež škrtnuta slova: ťnejdéle však v době do deseti let od přiznání původního důchoduŤ.

V odstavci (1) lit. b) buďtež škrtnuta slova: ťnebo přijmouti zaměstnání uvedené v § 4 tohoto zákonaŤ.

V témže odstavci lit. e) z nějž:

e) byl-li důchodce rozsudkem trestním zbaven práva volebního do obce, po dobu odpykání trestu. Nevinná rodina důchodcova má v tomto případě nárok na polovinu jeho důchodu s tím, že příplatky podle § 10 budou vypláceny nezkráceně.Ť

Odstavec (2) čl. II. zák. č. 39/1922 bude zníti:

ťDůchody podle tohoto zákona náleží též válečným poškozencům, kteří získali státní občanství československé opcí, zřeknuvše se prohlášením svým nebo svých zákonných zástupců nároků na tento důchod.Ť

Váleční poškozenci, kteří předchozími zákony o válečných poškozencích byli z nároků na důchod vyloučeni a kteří mají nyní nárok podle tohoto zákona, jsou povinni uplatniti jejdo tří let od počátku účinnosti tohoto zákona přihláškou.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministru sociální péče v dohodě se súčastněnými ministry.

Požitky válečných poškozenců byly upraveny zákonem ze dne 20. února 1920 č. 142 Sb. z. a n. Podle důvodové zprávy u návrhu tohoto zákona (tisk čísla 1871/1919) pohybují se důchody v takových mezích, že poskytují prostředky k nejnutnější výživě a ponechávají důchodcům schopným ještě výdělku, aby si je doplnili vlastní prací.

Tato úprava se velmi krutě projevila jako naprosto nedostatečná. Vláda sama musila to přiznati a podati návrh na novelisaci, který se stal zákonem ze dne 25. ledna 1922 č. 39 Sb. z. a n. V důvodové zprávě (tisk č. 3265/1921 posl. sněmovny) byla vláda nucena konstatovati, že původní návrh zákona předpokládal stabilisaci a návrat mírových poměrů, že však ani stav zaměstnanosti, ani drahotní poměry daleko nejsou normální.

Tímto zákonem byly požitky válečných poškozenců zvýšeny, avšak opět měrou zcela nedostatečnou. Přes to od té doby je možno pozorovati stálé snahy i tyto nedostatečné požitky ještě omeziti. To se dálo jednak revisními prohlídkami, jimiž byly tisíce válečných poškozenců připraveny o své nároky a jež proto váleční poškozenci nazývají rozsudky smrtiŤ, jednak rigorosním prováděním předpisů o lhůtě k přihláškám, čímž bylo opět tisícům válečných poškozenců znemožněno se o důchod vůbec ucházeti. V obou směrech podal náš klub již řadu interpelací a dotazů; v těchto dnech pak podává návrh, aby byla lhůta pra přihlášky znovu stanovena (tisk č.......). Mimo to od r. 1924 (zákony č. 79 a 279 z r. 1924) byla snížena podstatně hranice, vylučující z nároků na důchod a tak připraveno další ťodbouráníŤ péče o válečné poškozence. Protestovali jsme a protestujeme i nyní. důrazně proti těmto snahám, zvláště proti nové osnově připravované v ministerstvu sociální péče, kterou mají býti nároky válečných poškozenců téměř zrušeny a tak i v tomto oboru dokonána kapitalistická ťstabilisaceŤ, jež se veskrze provádí na účet pracujících.

Podáváme naproti tomu návrh zákona, jímž má býti zákon o požitcích válečných poškozenců opraven a přizpůsoben daným poměrům. Úmyslně ponecháváme strukturu dosavadního zákona, aby nemohlo býti proti našemu návrhu namítáno, že je neproveditelný, a sazby důchodů navrhujeme takové, jaké by podle zásad hlásaných samotnou vládou ve výše uvedených důvodových zprávách měly býti. Poznamenáváme, že návrh tento jest vypracován na základě podnětů organisací všech válečných poškozenců, bez rozdílu příslušnosti a doufáme, že zejména strany socialistické se rozpomenou svých slibů, které při různých příležitostech válečným poškozencům činily a budou náš návrh podporovati.

Nejdříve je třeba konstatovati, že očekávání vlády o možném doplnění důchodů vlastní prací válečných poškozenců se nesplnilo. Ve svém resolučním návrhu na vydání zákona o povinném zaměstnání válečných poškozenců uvádíme podrobnější důvody k tomuto tvrzení. Tím odpadá do značné míry jeden ze základních argumentů, proč byly zavedeny tak nízké důchody.

Důvod tento nemá vůbec platnosti u válečných poškozenců výdělků úplně neschopných. Na příkladě lze nejlépe ukázati, jak je dnešní úprava nedostatečná.

Průměrnou mzdu v dnešní době možno odhadnouti asi na 200,- Kč týdně, u lépe placených kategorií (Mezinárodní Úřad práce udává normální mzdu v Praze k 1. únoru 1925 ve stavebních živnostech mezi 237,5 až 180,- Kč, ve strojnickém průmyslu mezi 240 až 155,- Kč, u typografů mezi 290 až 187,- Kč, v průmyslu nábytkovém mezi 267 až 170,- Kč týdně) nepřihlížíme ani k tomu, že ještě dnes výše cen je nepoměrně vyšší než stoupnutí mezd a platů. Není možno ani zdaleka tvrditi, že by tyto mzdy byly existenčním minimem pro dělnickou rodinu a nebudou ani v budoucnu vzhledem k tomu, že vláda provádí systematickou zdražovací politiku, zavedením pevných agrárních cel, zvýšením daně z cukru, lihu a daně opravní, odbouráváním ochrany nájemníků atd.

Avšak i když bez ohledu na tyto všechny okolnosti srovnáme tyto mzdy a důchody válečných poškozenců, objeví se jejich naprostá nedostatečnost. Válečným poškozencům, kteří nejsou zcela práce neschopni, se říká, aby si doplnili důchody vlastní prací. Nuže, jak je to u válečných poškozenců, kteří jsou úředně (za více než přísných prohlídek) uznáni za výdělku úplně neschopné a odkázáni tedy pouze a jedině na důchod?

Válečný invalida, úplně neschopný (85 až 100%) ženatý, se dvěma dětmi dostane ročně:

Je-li úplně bezmocný a potřebuje-li pomoci osoby třetí, může (!) dostati milostí ministerstva financí - ještě Kč 1200,-, v nejřidších případech Kč 2400 ročně (tedy měsíčně o 100,- resp. o 200 Kč více).

Počítáme-li průměrnou týdenní mzdu na 200,- Kč, tedy měsíčně asi 800,- Kč, vidíme, jak nepatrný je to obnos. Je-li pro zdravého dělníka s rodinou uvedená mzda nedostačující, jak teprve částka Kč 376,66 měsíčně pro úplně neschopného člověka, jenž má živiti ženu a děti! V ostatních případech je ještě hůře.

Vdova úplně neschopná výdělku dostane v nejlepším případě

Z toho přece nemůže žíti žádný lidský tvor!

Sirotek, má-li ještě matku, dostane:

ročně, t. j. Kč 50.- měsíčně. Je-li matkou zcela zanedbán, nebo ztratí-li oba rodiče, zvyšuje se tato částka o 50%, t. j. 900 Kč ročně, anebo 75 Kč měsíčně.

Při tom třeba uvážiti, že je-li sirotků více, nesmí důchod vdovský a všechny sirotčí dohromady překročiti částku Kč 2400,- ročně.

Předek neschopný k výdělku dostane ročně nejvýše

t. j. měsíčně Kč 50,-. Předkové mají nárok na důchod jen a pokud důchod vdovský a důchody sirotčí nepřesahují Kč 2400,- ročně.

Je jasno, že částky tyto určené pro osoby úplně výdělku neschopné, nestačí ani k nejubožejšímu živoření. Důchody určené pro poškozence, částečně výdělku neschopné. Jsou ovšem přiměřeně sníženy. Poněvadž již základna, z níž se snížený důchod počítá, je naprosto nedostatečná, je jasno, že tyto snížené důchody nemohou nahraditi úbytek schopnosti k výdělku, zvláště když při panující nezaměstnanosti je válečným poškozencům těžko nalézti práci. Třeba ještě upozorniti, že všude jsme počítali také s drahotní přirážkou, která je míněna pouze jako přechodné opatření a již několikráte se objevily snahy. tuto přirážku restringovati. Pak by ovšem požitky válečných poškozenců byly výsměchem jakékoliv sociální péči.

Ve svém návrhu vycházíme ze základních sazeb, které jsou kalkulovány, byť ne z existenčního minima, tedy aspoň z výše mezd, která jest dnes co do reální hodnoty nižší než před válkou - a nižší než v celé řadě států (Mezinárodní úřad práce zařazuje Československo ve své statistice až na 14 a 13 místo). Vycházíme, jak řečeno, úmyslně, abychom znemožnili námitky o demagogii z těchže zásad, které si vytkla (avšak neprovedly) vládní osnova. Má-li péče o válečné poškozence míti vůbec nějaký smysl, nutno pro úplně výdělku neschopné poškozence stanoviti důchody postačující aspoň ke skrovnému živobytí. Podle našeho návrhu dostal by invalida úplně neschopný, obyčejně se ženou a dvěma dětmi ročně:

ročně, t. j. 1200,- Kč měsíčně, tedy částka nijak přehnaná, má-li se z ní živiti rodina, jejíž živitel je práce úplně neschopen.

Podobně s ohledem na skutečnou potřebou jsou navrženy ostatní důchody. Je jasno, že důchody odstupňované z těchto sazeb pro poškozence s částečnou ztrátou výdělečné schopnosti mohou býti opravdu doplňkem toho. co si sami vydělá.

Z ostatních změn námi navrhovaných jsou nejdůležitější tyto: Všude námi vypuštěná zmínka o ministerstvu financí, ježto zasahování tohoto ministerstva do sociálně politických záležitostí a zvláště do záležitostí válečných poškozenců vedlo k nejtrapnějším případům. Je to také jednomyslné přání všech válečných poškozenců. V § 2 jest stanovena hranice, při které má ještě poškozenec nárok na důchod. Zvyšujeme tuto hranici, ježto byla naprosto nedostatečná, za to odstraňujeme rozdíl, jaký se dělal mezi příjmy z činnosti hospodářsky samostatné a nesamostatné. Jsme toho názoru, že malý živnostník nebo rolník jest stejně vážně ohrožen je-li válečným poškozencem, daňový šroub jej tiskne stejně jako dělníka a proto dnes není vhodno dělati tento rozdíl.

Navrhujeme však, aby u těch nejubožejších - 85 až 100%ních invalidů se hranice vůbec neuplatňovala.

Dále obsahuje náš návrh ustanovení vztahující se k poškozencům, žijícím v zemích s vyšší valutou [§ 2. odst. 5. § 25 c)] jejichž situace byla přímo zoufalá, jejichž důchody měly na př. ve Spojených Státech, v Anglii, nepatrnou hodnotu.

Zařazujeme nový § 12 a), který upravuje vybavení invalidů prothesami a orthopedickými pomůckami, což dosud úplně v zákoně chybělo. Úprava byla ponechána administrativě a byla namnoze nedostatečná. V témž paragrafu stanovíme návrh slepců na přidělení psa-vůdce, čímž se má vyhověti dávnému přání slepců. Psi byli některým slepcům sice přiděleni, nám jde však o to, aby to bylo ustanoveno jako zákonný nárok.

Jako nový požitek zavádíme pohřebné a výplatu pohřebního kvartálu, což je obvyklé ve všech sociálně pojišťovacích a zaopatřovacích zákonech.

Náklad bude vyšší ročně přibližně o 400 milionů Kč než jak je uváděno v kapitole XXI. titul 4. § 2 státního rozpočtu na rok 1926. Tedy pro druhou polovici r. 1926 pouhých 200 milionů Kč.

Úhrada budiž opatřena z příslušných položek rozpočtu ministerstva sociální péče, schodek pak budiž uhražen úsporami v rozpočtu ministerstva národní obrany.

Po stránce formální žádáme, aby návrh byl přidělen výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému.