| lI. volební období. |
I. Die wirtschaftliche Lage der čechoslovakischen Kriegsbeschädigten wird von Tag zu Tag trauriger. Die Renten reichen nicht im mindesten zur Bestreitung der Lebenserhaltungskosten. Die Kriegsbeschädigten sind gezwungen, zu arbeiten, sie können aber trotz des guten Willens oftmals keine Arbeit finden, weil freiwillig ein Großteil der Arbeitgeber Kriegsbeschädigte nicht einstellt. Die Kriegsbeschädigten aber, die in einem Arbeitsverhältnis stehen, sind der ständigen Gefahr der Entlassung ausgesetzt. Sie bedürfen des Schutzes. Dies betrifft nicht nur die privaten Arbeitgeber, sondern auch den Staat, die Gemeinde, den Bezirk usw.
Beide Fragen können nur durch gesetzliche Maßnahmen geregelt werden.
Pflichtbeschäftigungsgesetze besitzen schon: Deutschland, Österreich, Polen, Italien und Frankreich. Ein gleicher Antrag liegt zur Behandlung augenblicklich der englischen gesetzgebenden Körperschaft vor. Dies ist ein Beweis dafür, daß die angeführten Staaten die dringende Notwendigkeit eines Pflichtbeschäftigungsgesetzes und des Schutzes der Kriegsbeschädigten am Arbeitsplatze erkannt haben. England war gezwungen, die freiwillige Einstellung in eine Pflichteinstellung umzuwandeln.
Die čechoslovakischen Kriegsbeschädigten, wohnhaft im Ausland, bedürfen ganz besonders dieses Pflichtbeschäftigungsgesetzes. In die Heimat können sie nicht zurückkehren, weil sie hier keine Arbeit finden, auf ihren Arbeitsplätzen sind sie nicht geschützt, sodaß sie als Ausländer meist zuerst entlassen werden. Sie können eine weitere Beschäftigung nicht finden, können auch von ihrer Kriegsbeschädigtenrente nicht leben, sodaß ihnen die Entlassung, die Ausweisung, der Transport in die Heimatsgemeinde und dadurch ein trauriges Schicksal bevorsteht. Fremde Staaten können aber inbezug auf die Pflichtbeschäftigung der Kriegsbeschädigten Gegenseitigkeitsverträge mit der Čechoslovakei nicht abschließen, trotzdem sie dazu bereit wären, weil die Čechoslovakei ein solches Pflichtbeschäftigungsgesetz nicht besitzt.
II. Zehntausende von Kriegsbeschädigten wurden durch die Landesämter aufgefordert, sogenannte Übergebühren zurückzuzahlen. In sehr vielen Fällen ist es ganz ausgeschlossen, daß die Invaliden die hohen Vorschreibungen zurückzahlen. Im Sinne einer vom Senat einstimmig angenommenen Resolution fordern wir, daß diese Rückzahlungen eingestellt werden.
III. Bezirksämter für Kriegebeschädigte haben sich in der Praxis als überflüssig erwiesen. Die Auflassung dieser Ämter liegt im Interesse der Kriegsbeschädigten und im Interesse der Staatsfinanzen.
Die Unterzeichneten beantragen: Die Regierung wird aufgefordert:
1. ehestens einen Gesetzesantrag vorzulegen, der die Einstellung von Kriegsbeschädigten im öffentlichen und im privaten Dienste und den Schutz ihre Arbeitsplatzes beinhaltet;
2. anzuordnen, daß den Kriegsbeschädigten die von den Landesämtern vorgeschriebenen ťÜbergebührenŤ erlassen werden;
3. die Bezirksämter für Kriegsbeschädigte
aufzulassen. Die Agenda dieser Bezirksämter geht an die politischen
Behörden I. Instanz über.
|
lI. volební období. | ||
I. Hospodářský stav československých válečných poškozenců stává se den ze dne smutnější. Důchody ani v nejmenším nestačí na živobytí. Váleční poškozenci musí pracovati, avšak přes nejlepší vůli nemohou často práci nalézti, poněvadž většina zaměstnavatelů dobrovolně válečné poškozence nepřijímá. Váleční poškozenci však, kteří mají nějakou práci, žijí ve stálém nebezpečí, že budou propuštěni. Potřebují ochrany. Platí to nejen o soukromých zaměstnavatelích, nýbrž i o státu, obcích, okresích atd.
Obě otázky lze upraviti jen zákonnými opatřeními.
Zákony o povinném přijímání válečných poškozenců malí již: Německo, Rakousko, Polsko, Italie a Francie. Stejný návrh byl nyní právě předložen anglickému zákonodárnému sboru. Jest to důkazem, že uvedené státy uznaly, že jest naléhavě třeba zákonů o povinném přijímání válečných poškozenců a aby váleční poškozenci byli ve svém pracovním místě chráněni. Anglie musila dobrovolné přijímání válečných poškozenců přeměniti v povinné.
Českoslovenští váleční poškozenci, bydlící v cizině, potřebují tohoto zákona
o povinném přijímání válečných poškozenců zcela zvláště. Do vlasti se vrátiti nemohou, poněvadž zde nenaleznou práci, na svých pracovních místech chráněni nejsou, takže jako cizinci bývají propouštěni většinou první. Jiné zaměstnání nalézti nemohou a nemohou také žíti ze svého důchodu, takže očekává propuštění, vypovězení, dodání do domovské obce a tím smutný osud. Cizí státy pak, pokud jde o povinné zaměstnávání válečných poškozenců, nemohou uzavříti s Československem vzájemné smlouvy, ačkoliv by k tomu byly ochotny, poněvadž v Československu takového zákona o povinném zaměstnávání nemáme.
II. Zemské úřady vyzvaly desetitisíce válečných poškozenců, aby vrátili tak zvané přeplatky. Ve velmi mnoha případech jest však úplně vyloučeno, aby invalidé vrátili vysoké částky, které jim byly předepsány. V duchu resoluce, která byla v senátě přijata jednomyslně, žádáme, aby toto vrácení přeplatků bylo zastaveno.
III. Okresní úřady pro péči o válečné poškozence ukázaly se v praxi zbytečnými. V zájmu válečných poškozenců a státních financí jest třeba, aby tyto úřady byly zrušeny.
Podepsaní navrhují: Vláda se vyzývá:
1. aby co nejdříve podala návrh zákona o ustanovování válečných poškozenců ve veřejných a soukromých službách a o ochraně jejich pracovního místa;
2. aby: nařídila, že se válečným poškozencům slevují ťpřeplatkyŤ, které jim předepsaly zemské úřady;
3. aby zrušila okresní úřady pro péči
o válečné poškozence. Činnost
těchto okresních úřadů přechází
na politické úřady I. stolice.