Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Patrný nedostatek vysokého studia obchodního pociťován byl dávno v dobách předválečných a jevil se tím více, čím více mohutnělo naše národní hospodářství, obchod, průmysl, naše bankovnictví a pojišťovatelství.

Poměry vynutily si obchodní oddělení při vysoké škole technické v Praze již v r.1907. Ale tyto skromné počátky nikterak nedostačovaly a tak zvláště "Spolek posluchačů věd obchodních", stavovsky organisovaní posluchači tohoto obchodního učení při vysoké škole technické v Praze, vytrvale ukazovali na nedostatky ať věcné ať formální, s nimiž toto obchodní oddělení vytrvale zápasilo, a dožadovali se nápravy.

Všechno toto usilování bylo marné až do roku 1918. Tehdy, již několik týdnů po převratu, rozhodl se řečený Spolek posluchačů dožadovati se energicky nápravy a našel pro své snahy pomoc určitých politických kruhů.

Tehdy ovšem došlo k pokusům o dvě vysoké školy obchodní: v Praze a Olomouci. Podání pražské k Národnímu shromáždění, aby Vysoká škola obchodní byla zřízena zákonem, učiněno bylo v lednu 1919. Z důvodů věcných, ale zvláště také pro nedostatek nutných učitelských sil, nebylo možno pomýšleti na dvě vysoké školy. A tak dne 23. července r. 1919 přijat byl Národním shromážděním zákon, kterým "jako samostatný odbor při české vysoké škole technické v Praze" zřizuje se československá státní vysoká škola obchodní s tříletou dobou trvání studia a s českou řečí vyučovací.

Současně pak byly otevřeny dva prvé ročníky a to od 15. října roku 1919. Od tohoto času Vysoká škola obchodní působí a za řadu sedmi let prošla mnohými zkušenostmi, které nemohly býti bez vlivu ani na její dosavadní ani budoucí vývoj.

Do vývoje školy velmi blahodárně zasáhla změna, jež byla provedena v organisaci vysokého učení technického vůbec. V studijním roce 1920/21 totiž se ustavily dosavadní odbory vysoké školy technické jako samostatné školy s vlastními, samostatnými sbory učitelskými, zůstávajíce však současně ve svazku českého vysokého učení technického v Praze.

Tato nová organisace technického učení velmi se osvědčila jak po stránce vnitřní svobody, tak po stránce právní. Proto, když podle jasného znění §u 3 zákona ze dne 23. července 1919 měla býti ode dne 1. října 1922 Vysoká škola obchodní, do té doby míněná jako odbor české techniky,

přeměněna na školu zcela samostatnou, z vážných důvodů se tak nestalo.

Jednak vysoká škola obchodní sama, jednak také senát vysoké školy technické projevil přání, aby z hospodářských, formálních i školských důvodů přestalo se na změně provedené v organisaci vysokého učení technického počátkem studijního roku 1920/21, jehož prospěšnost se dosavadní šestiletou praksí plně potvrdila.

Proto z kruhů vysoké školy obchodní a za souhlasu ostatních činitelů, zvláště pak za souhlasu vlády republiky bylo rozhodnuto podati této slavné sněmovně vládní návrh, kterým by dosavadní poměr, jímž vysoké učení obchodní zůstává sice školou samostatnou a se samostatným sborem učitelským zůstává ve svazku vysoké školy technické - byl zákonodárnou cestou upevněn. Děje se tak pro organisační i praktické a hospodářské výhody, jež toto spojení jednak škole, jednak pokladně státní poskytuje.

Odpadne v prvé řadě nákladná administrativa, již by si nově vyžádala škola úplně samostatná, spojení toto umožňuje výhodné uplatnění koncentrace řady vysokých škol na sebe do značné míry ať materií ať učiteli odkázaných, připouštějíc výhodnou ekonomisaci času, přednášek i látky.

Ale návrh zákona nepřestává jen na zákonném vtělení vysoké školy obchodní do svazku vysoké školy technické. Ustanovení jeho §§ 3 a 4 jde mnohem dále a znamená; skutečnou jeho a účinnou reformu, na niž ukazovaly všechny získané zkušenosti z minulých let.

Je to v prvé řadě rozšíření studia ze šesti na osm normálních semestrů školských. Důvodová zpráva, jež ve stručné formě přece výstižně osvětluje všechny tyto otázky, uvádí velmi instruktivní statistiku. Z ní vysvítá, že více než dvě třetiny posluchačů Vysoké školy obchodní potřebovalo na ukončení svého studia nejméně sedm, ponejvíce pak osm až jedenáct semestrů. I když připustíme jisté potíže poválečné, je přece příliš patrno, že v prvé řadě ohromná míra studijní materie stává se závadou studia a nepřipouští normálnímu studentovi, aby obsáhlou látku v šesti semestrech zdolal. Ani metodicky nelze látku tak mnohostrannou stráviti a škola nemůže potom svému posluchači dáti dosti metodické průpravy, aby všechnu tu látku zažil.

Materii na vysoké škole obchodní pak dle úsudku znalců omezovati nelze, má-Ji škola plniti dobře úkoly vysoké školy. Všude v cizině jsou tyto školy organisovány časově výše. Nebylo proto možno řešiti problém reformy vysoké školy obchodní jinak, než rozšířením tohoto vysokého učení tak, jak to řeší předložený návrh: změnou organisace v tom smyslu, že dosavadních šest normálních semestrů rozšiřuje se na plná čtyři studijní leta.

Výhoda takového řešení je na snadě: umožní se jím nová organisace studijního materiálu, nové rozvržení studijní látky. Studium podloží se seminární praksí, která ovšem vzhledem k odborným zkouškám na konci osmého semestru musí býti přeložena do třetího, nikoli pak, jak důvodová zpráva omylem praví, do čtvrtého roku studijního. Touto úpravou jednak seminární práce, jednak student k odborné zkoušce budou míti více nutného času.

Bude proto také možno i nutno přesunouti do odborného studia posledních dvou let materii všeobecného rázu z oboru národního hospodářství, některé partie z obchodního práva a techniky, aby se prvým dvěma studijním letům trochu ulevilo a nastalo určité vyrovnání v podávané látce.

§ 3. Velmi důležité ustanovení obsahuje § 3 ve zmocnění, jehož se má dostati ministerstvu školství a nár. osvěty, resp. ministru vyučování v tom, že vedle studijních a zkušebních řádů může stanoviti studijní směry vysoké školy obchodní. To právě v našich poměrech a v počátcích vysokého studia obchodního má význam zvláštní. Vysoká škola obchodní obstarává až do této doby převážně zájmy velkoobchodu, bankovnictví, pojišťovatelství a průmyslu, tedy zájmy více individuelní, zájmy soukromého podnikání.

Ale náš státní a veřejný život velmi těžce pociťuje nedostatek odborně připravených odborníků, pracovníků pro činnost veřejnohospodářskou. Je to v prvé řadě národohospodářská žurnalistika, věci vědecké reklamy, jejichž potřeby vyžadují také vědeckého studia a odborné přípravy. Vytrvale vyrůstá mohutné hnutí odborové s potřebou vědecké organisace. To všecko je nutno opříti o národohospodářské studium stejně jako četné syndikáty volají po vědecky připravených sekretářích a úřednících. Jde o disciplinu národohospodářské politiky. Jde o zájmy mohutnících hospodářských kolektivů, které pociťují potřebu takto nově organisovaného studia vysoké školy obchodní.

Je konečně také nutně třeba vědecké kontroly našeho soukromého i veřejného hospodářství národního. Není třeba popírati, že v těchto otázkách trpíme dobrovolnictvím, jehož nejvážnějším nedostatkem je nedostatek vědeckého podkladu, na němž by mohla býti kontrola našeho národního hospodářství bezpečně konána.

Tato potřeba specielně vzdělaných mužů a žen pro zkoumání hospodářských jevů za účelem veřejné kontroly je tím nutnější, že není dosti pochopení pro tyto funkce ve spořádaném státním hospodářství tolik nutné. Vinou určitého nepochopení a z toho vznikající neochoty některých zájmových organisací staví naše zákonodárství - často ovšem pochybně - na generalisacích jednotlivých jevů tam, kde by se mělo opírati o důkladné statistické znalosti všeobecné, o znalosti "velkých čísel".

Nemáme také školy pro službu zahraniční a není ani naděje, že bychom s ní mohli v blízké budoucnosti počítati. Je proto jen přirozeno, když příslušné hospodářské i po litické discipliny pro službu konsulární a zahraniční převezme vysoká škola obchodní.

Předložený návrh zákona nejen že neznamená nijaké finanční zatížení státní pokladny. Naopak, proti znění zákona z roku 1919 znamená určité ulehčení vzhledem k tomu, že škola zůstává ve svazku vysoké školy technické. Některé pak náklady, kdyby vznikly nové organisace seřízením IV. ročníku, uhrazeny budou v mezích dosavadního rozpočtu. Finančních závad teď není.

Pokud pak se týká §§ 4 a 5, jsau ustanovení jeho prostým důsledkem výše uvedených změn.

Poslední § 6 má svůj závazný význam v účinnosti zákona, která, uzákoněnou reformu uvádí v život již dnem 1. září 1926.

Vládní návrh zákona vyhovuje životním nutnostem našeho národohospodářského života v této době a touto formou co nejlépe a navrhuje proto kulturní výbor poslanecké sněmovně, aby navrženou reorganisaci Vysoké obchodní školy v Praze ve svazku české Vysoké školy technické i resoluci přijala v nezměněném znění.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Vysoká škola obchodní v Praze včleňuje se do svazku českého vysokého učení technického v Praze.

Studijní doba rozšiřuje se na 4 roky pro všechny řádné posluchače, kteří vstoupí do I. ročníku počínajíc studijním rokem 1926/27 nebo později, jakož i pro ony posluchače, kteří nevykonají druhou státní zkoušku do konce studijního roku 1929/30.

Pro posluchače uvedené v § 2 vydá ministr školství a národní osvěty, stanově příslušné studijní směry, nové studijní a zkušební řády.

Vládním nařízením bude vydán řád pro dosažení doktorátu věd obchodních.

Stavovského označení "inženýr" (Ing.) jsou oprávněni užívati i ti, kdož podle posavadních řádů vykonali obě státní zkoušky na vysoké škole obchodní v Praze.

Zákon tento, jímž se mění zákon ze dne 23. července 1919, č. 461 Sb. z. a n., nabývá účinnosti dnem 1. září 1926. Provede jej ministr školství a národní osvěty.

Vláda se vybízí, aby jak možno nejdříve předložila návrh zákona, jímž se zřizuje na

německé vysoké škole technické obchodní oddělení.