| lI. volební období. |
Za vlády Černého r. 1920 stalo se po prvé, že státní policie v Praze učinila provokační krvavý útok na pražské dělnictvo. Od té doby pod ochranou koaliční vlády útočila policie i četnictvo v různých místech republiky na klidně manifestující dělnictvo, takže několikráte došlo i ke krveprolití. Za celého trváni rakouské monarchie nebylo tolikráte do dělnictva stříleno jako za krátkého trvání ČSR. Koaliční většina vždycky schválila brutální útoky policie i četnictva na dělnictvo a tím jejich zločinné počínání sankcionovala. V Podkarpatské Rusi a na Slovensku postupovaly ťbezpečnostníŤ orgány státní hůře než proti divoké zvěři. Prokázali jsme, že ve všech případech došlo ke krveprolití neodpovědností, provokací a surovým počínáním četnictva či státní policie. Nejposlednějším příkladem toho je útok pražské policie na dělnictvo, protestující proti zavedení zemědělských cel dne 11. a 15. června.
Postup policie ukazoval jasně, že policie není vedena k udržování pořádku, nýbrž k vyvolávání zmatku, paniky a masakrů. Ukázalo se, že její vedení je bezhlavé a neodpovědné. Máme obsáhly svědecky materiál nejen účastníků, ale i nesúčastněných diváků, svědčící o surovostech určité části policie a bitkách, jež sama vyvolávala.
Mezi policií jsou jednotlivci, jež patři mezi zločince a nikoliv k policii. Rozzuřeni vrhají se ve skupinách o 4 až 6 mužích na jednotlivce a ubíjejí svou oběť, až klesne. Policejní agenti rozšiřují hned z počátku mezi mužstvem nepravdivé zprávy o zranění policistů demonstranty, aby i klidnou část mužstva roznítili k surovostem.
Není divu, že surové výpady policie, zejména výpady zločineckých skupin, oblečených v stejnokroje policejních strážníků budí roztrpčení nejen v obyvatelstvu, ale i mezi slušnou částí stráže bezpečnosti.
Není také divu, že napadení jednotlivci sáhají k sebeobraně a chrání svůj život a zdraví proti zločineckým útokům policie jak mohou. Demonstranti nejdou se přece práti s policií, nýbrž demonstrují obyčejně za své životní zájmy. Nutno však zdůrazniti, že zprávy o zranění policie jsou úmyslně přeháněny, aby surový postup policie byl nějak zdůvodněn.
Neodstraní-li ministerstvo vnitra a policejní správa z řad stráže zločinecká individua, nebude-li zamezeno jejich zločinným výpadům, nezbude dělnictvu jiného, než sebeobrana a my budeme nuceni vyzvati dělníky, aby v zájmu ochrany svých životů se proti zločincům oblečeným v policejní stejnokroj ozbrojovali.
Tážeme se:
Je ministerský předseda jako ministr vnitra ochoten zaříditi, aby surové výpady opakovány?
Je ministr vnitra ochoten odstraniti z řad policie provokatérské a zločinecké živly?
Je ochoten ihned propustiti vězné, jež provokačním
a surovým počínáním policie
pobouřeni, dostali se s touto do konfliktu a byli za to
uvězněni?