Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Dílčích dlužních úpisů
"Jihočeské 6% investiční půjčky
elektrisační z roku 1926 v částce
Kč 20,000.000 jmenovité hodnoty se zemskou zárukou",
vydaných "Jihočeskými elektrárnami,
akciovou společností" v Čes. Budějovicích,
podle usnesení valné hromady akcionářů
této společnosti ze dne 14. srpna 1924, smí
býti užíváno k úročnému
ukládání peněz poštovního
úřadu šekového, nadací a ústavů
podléhajících veřejnému dozoru,
rovněž k uložení peněz poručenců
a opatrovanců, peněz depositních a konečně
- až do výše bursovního kursu, avšak
nikoli přes jmenovitou hodnotu - za služební
a obchodní kauce.
Zákon tento nabývá
účinnosti dnem vyhlášení a provésti
jej ukládá se ministrům financí, vnitra
a spravedlnosti.
Společnost "Jihočeské elektrárny,
akciová společnost" v Českých
Budějovicích byla založena v roce 1921 a jest
elektrickým podnikem všeužitečným
ve smyslu §u 4 a dalších zákona ze dne
22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. Její
nynější akciový kapitál činí
60 mil. Kč, z něhož po 9 mil. Kč náleží
státu, zemi České a těmto, ve formě
společností s ručením obmezeným
zbudovaným 4 elektrárenským
svazům místně příslušných
zastupitelských okresů: Lužnickému v
Táboře, Otavskému v Písku, Povltavskému
v Čes. Budějovicích a Posázavskému
v Německém Brodě; zbytek v částce
6 mil. Kč jest v rukou soukromého kapitálu.
Financování další
výstavby primérních sítí
závisí od dotčených zastupitelských
okresů; k tomu jsou však tyto okresy ochotny, dostane-li
se jim k úhradě s tím pojených nákladů
dluhopisů "Jihočeských elektráren",
nejméně šesti ze sta zúročitelných
a zaručených zemí Českou.
V důsledku toho usnesla se valná hromada společnosti,
konaná dne 14. srpna 1924, na vydání specielně
nezaložených 6%ních a během 40 let slosovatelných
dílčích dluhopisů v úhrnné
jmenovité hodnotě 20 milionů Kč, jež
by byly zaručeny zemí Českou.
Žádosti společnosti o povolení k vydání
těchto dluhopisů vyhovělo ministerstvo financí
výnosem ze dne 22. ledna 1926, čís. 158.263/25-II
A/3; ve příčině své žádosti,
aby těmže dluhopisům byla přiznána
sirotčí jistota, byla však společnost
odkázána na dobu, až podá průkaz
o platném převzetí
zemské záruky za jejich zúročení
a splacení.
Tato zemská záruka stala se skutkem, když ve
schůzi ministerské rady, konané dne 7. května
1926, bylo na základě ustanovení zákona
ze dne 9. dubna 1920, č. 280 Sb. z. a n., schváleno
příslušné záruční
usnesení zemského správního výboru
v Praze ze dne 18. listopadu 1925. Poznamenati sluší,
že zemský správní výbor převzal
záruku, až když na základě kalkulace
výrobních nákladů a příjmů
za léta 1925 a 1926, "Jihočeskými elektrárnami"
předložené, dopěl k názoru,
že v podniku nastala finanční rovnováha
v provozu, ježto rok 1925 končí se čistým
přebytkem ve výši 399.000 Kč a za rok
1926 lze důvodně počítati s přebytkem
ca 100.000 Kč, dále že společnosti se
otvírají slibné vývojové možnosti
ze splynutí s "Českobudějovickou
elektrárnou a pouliční drahou, akc. společností"
v Českých Budějovicích, a tudíž
že z převzetí záruky nehrozí
zemskému fondu nebezpečí hmotných
ztrát.
Vzhledem k povaze ručitele jest jistota výše
uvedených dílčích dlužních
úpisů nade vší pochybnost, takže
jest ospravedlněno, aby požívaly sirotčí
jistoty.
Vláda projevuje přání, aby tato osnova
byla přikázána v obou sněmovnách
výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému
k podání zprávy v době pokud možno
nejkratší.