Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vysoká škola obchodní v Praze včleňuje se do svazku českého vysokého učení technického v Praze.

Studijní doba rozšiřuje se na 4 roky pro všechny řádné posluchače, kteří vstoupí do I. ročníku počínajíc studijním rokem 1926/27 nebo později, jakož i pro ony posluchače, kteří nevykonají druhou státní zkoušku do konce studijního roku 1929/30.

Pro posluchače uvedené v § 2 vydá ministr školství a národní osvěty, stanově příslušné studijní směry, nové studijní a zkušební řády.

Vládním nařízením bude vydán řád pro dosažení doktorátu věd obchodních.

Stavovského označení "inženýr" (Ing.) jsou oprávněni užívati i ti, kdož podle posavadních řádů vykonali obě státní zkoušky na vysoké škole obchodní v Praze.

Zákon tento, jímž se mění zákon ze dne 23. července 1919, č. 461 Sb. z. a n., nabývá účinnosti dnem 1. září 1926. Provede jej ministr školství a národní osvěty.

Vysoká škola obchodní v Praze byla zřízena zákonem ze dne 23. července 1919, č. 461 Sb. z. a n. Přednášky na ní byly zahájeny 15. října 1919.

O organisaci vysoké školy obchodní v Praze a o studiu na ní bylo vydáno vládní nařízení ze dne 30. září 1919, č. 529 Sb. z. a n. Zatímní zkušební řád' první (obecné) státní zkoušky vydán byl výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 17. května 1920, č. 28.819/20 (č. 56 Věstníku ministerstva školství. národní osvěty z roku 1920). Dnes platný zkušební řád státních zkoušek byl pak vydán výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. června 1921, č. 30.098/21 (č. 97 Věstníku ministerstva školství a národní osvěty z roku 1921).

Organisace školy jest dnes ve stručnosti tato: První dva ročníky věnovány jsou všeobecné přípravě, načež se koná první čili obecná státní zkouška, při níž se zkoušejí tyto předměty: národní hospodářství, právní věda, soukromá ekonomika, účetnictví, zeměpis a dva cizí jazyky (nikoliv němčina, která jest - jak níže uvedeno - předmětem předběžné zkoušky; jedním ze zvolených cizích jazyků musí vždy býti francouzština nebo angličtina). Zkouška jazyková odkládá se kandidátovi na jeho žádost na pozdější dobu, třeba i na dobu po vykonání druhé státní zkoušky.

Má-li býti kandidát připuštěn k první státní zkoušce, musí se vykázati vysvědčeními o úspěšně vykonaných předběžných zkouškách z matematiky, fysiky, chemie a němčiny a vysvědčeními o výročních zkouškách alespoň ze dvou povinných jazyků (zkoušky tyto konají se koncem prvého a druhého roku studijního).

Státní zkouška obecná jest ústní, z jazyků písemná a ústní, ústní zkouška jest veřejná. Po vykonání I. státní zkoušky (event. i bez jazykové její části) posluchač se rozhodne pro jeden ze tří studijních směrů: A. velkoobchod zbožím, B. bankovnictví, C. průmysl. Studium na každém směru trvá rok, načež absolvent se má podrobiti druhé čili odborné státní zkoušce. Jejími předměty jsou: národní hospodářství, soukromá ekonomika a nauka právní, vždy se zřetelem k příslušnému směru, a dále ještě "nauka a zboží" při směru pro velkoobchod zbožím a "nauka o zboží a technologii" při směru průmyslovém. Tato druhá státní zkouška jest písemná (klausurní) ze soukromé ekonomiky (dvě themata) a ústní ze všech zkušebních předmětů. Ústní zkouška jest veřejná.

Dosavadní vývoj školy ukazují tato čísla:

A. Počet zapsaných posluchačů.

B. Výsledek státních zkoušek.

Celkem tedy do konce studijního roku 1924/25 činil počet zkoušených při státních zkouškách:

(Poznáka: Kandidáti zkoušení podle nového zkušebního řádu mohli, resp. mohou si odložiti vykonání jazykové zkoušky na pozdější dobu.)

K těmto údajům o výsledku studia připojuje se ještě tabulka, která ukazuje, pokolika semestrech ukončili studia ti, kdo vykonali obě celé státní zkoušky:

1. Podle starého zkušebního řádu.

110 kandidátů potřebovalo více než 7 semestrů.

2. Podle nového zkušebního řádu.

117 kandidátů, t. j. víc než dvě třetiny kandidátů potřebovalo víc než 7 semestrů.

(Poznámka k tabulce 1. a 2.: Ježto vysoká škola obchodní jest v činnosti od stud. roku 1919/20, takže zdánlivě by mohlo až do dnešní doby přijíti v úvahu nejvýše jen 14 semestrů, poznamenává se, že v tabulkách muselo býti pamatováno i na studující, kteří své studium zahájili již dříve na jiné vysoké škole směru obchodního i jiného).

Celkem 385 kandidátů vykonalo obě celé státní zkoušky incl. zkoušky jazykové. Z tohoto počtu 227 kandidátů skončilo studia druhou státní zkouškou po více než 7 semestrech. Součet kandidátů per 385 vykonavších obě celé státní zkoušky liší se od součtu per 454 těch kandidátů, kteří jsou ve statistice sub B. uvedeni, že vykonali dvě státní zkoušky, o rozdíl 69. Tento rozdíl udává počet kandidáů, kteří si jazykovou část první státní zkoušky odložili až po vykonání druhé státní zkoušky.

K jednotlivým paragrafům připomíná se toto:

Zákonem ze dne 23. července 1919, čís. 461 Sb. z, a n., bylo stanoveno, že vysoká škola obchodní vypraví se po prvá tři léta jako samostatný odbor při české vysoké škole technické v Praze a že po uplynutí této doby má býti přeměněna na samostatnou vysokou školu obchodní. Měla se tedy státi úplně samostatnou vysokou školou od 1. října 1922. (Zákon č. 461/1919 Sb. z. a n., mluví sice v 3 o době od 1. října 1921, což jest ale zřejmá početní chyba, když v témž paragrafu se hned na počátku praví, že vysoká škola obchodní vypraví se proprvá tři léta jako samostatný odbor při české vysoké škole technické v Praze a prvé tříletí počítáno od studijního roku 1919/20, jimž škola vstoupila v život, mohlo končit tep.rve studijním rokem 1921/22.) V roce 1920 provedena byla reorganisace české vysoké školy technické v Praze v tom směru, že od počátku studijního roku 1920/21 změněny byly dosavadní odbory vysoké školy technické v Praze ve vysoké školy s vlastními profesorskými sbory ve svazku "Českého vysokého učení technického v Praze". Na léta reorganisační změně participovala i vysoká škola obchodní jako odbor (§ 3 zákona č. 461/1919 Sb. z. a n.) posavadní české vysoké školy technické v Praze. Když se blížila doba úplného osamostatnění vysoké školy obchodní (t. j. doba jejího vystoupení ze svazku českého vysokého učení technického v Praze podle cit. § 3) a když později stala se vysoká škola obchodní podle cit. ustanovení de iure úplně samostatnou vysokou školou, uplatňoval profesorský sbor za souhlasu senátu českého vysokého učení technického požadavek, aby vysoká škola obchodní zůstala ve svazku tohoto učení. Tomuto požadavku doporučuje se vyhověti, ježto příčiny, pro které vysoká škola obchodní měla býti vybudována od 1. října 1922 jako škola samostatná, pominuly novou organisací českého vysokého učení technického v Praze, kterážto reorganisace umožňuje jednotlivým vysokým školám ve svazku tohoto vysokého učení dostatečnou volnost pro vývoj. Vysoká škola obchodní a ostatní vysoké školy českého vysokého učení technického jsou dále na sebe vzájemně odkázány mnohými svými přednáškami. Vysoká škola obchodní svým rázem dobře zapadne do rámce vysokého učení technického. Její posluchači budou moci doplňovati své studium na ostatních vysokých školách tohoto učení a podobně vysoká škola obchodní poskytuje příležitost posluchačům ostatních vysokých škol učení technického k doplňování jejich odborného vzdělání. Ušetří se také na administrativě školy a včlenění vysoké školy obchodní do svazku vysokého učení technického v Praze vyhoví též tendenci doby, aby se vysoké školy spíše koncentrovaly než rozptylovaly, zvláště není-li pro to důvodů věcných. Tyto tendence projevují se již značnou měrou v cizině.

Jak jest zřejmo ze svrchu uvedených, statistik, velká část posluchačů vysoké školy obchodní není s to skončiti studia ve třech letech (v šesti semestrech). Podle nového zkušebního řádu potřebovalo totiž více než dvě třetiny kandidátů nad sedm semestrů k vykonání obou celých státních zkoušek. Faktická doba studií jest tedy nejméně o dva semestry delší než doba předepsaná. Tento stav je nezdravý proto, že vzbuzuje ve veřejnosti mínění, že jest tu studium kratší a lehčí, a láká ke studiu mnohé, kteří nemají k němu zvláštních vloh. Tito studenti jsou pak přítěží školy; pro jejich velký počet jest na příklad nutno zřizovati řadu paralelních kursů jazykových a rozšiřovati administrativu školní. Dotčení studenti pak, jakmile poznají rozsáhlost studia, odpadají a již k první státní zkoušce se zhusta ani nepřihlásí. Stačí srovnati počet zapsaných v roce 1919/20 s počtem těch, kdož po čtyřech semestrech (1921/22) vůbec dělali první státní zkoušku. Ze 2452 zapsaných udělalo včas zkoušku jen 209, a i když se připočte reprobovaných 88 kandidátů, dosahujeme asi 12% všech původně zapsaných posluchačů. Tento stav se sice po překonání poválečné vlny zlepšil, ale škola ještě stále cítí důsledky toho, že ve veřejném životě resp. mínění se pro kratší studijní dobu podceňuje obtíž studia na vysoké škole obchodní a že tím vzniká nehospodárný nával do prvních ročníků, načež dochází ke zklamání a odchodu. I dobří a pilní studenti si při dnešním rozvrhu studia většinou prodlužují lhůty ke zkouškám a tím i prodlužují celkovou studijní dobu, ježto - jak výše řečeno - více než dvě třetiny posluchačů potřebovalo k vykonání celých dvou státních zkoušek podle nového zkušebního řádu dobu delší než normální. Hromadnost tohoto zjevu vzbuzuje dojem, že jest zde vada v organisaci studia.

Jest proto nutna reforma studijního řádu, která by umožnila rozvržení látky, jež by odpovídalo silám průměrného studenta bez újmy studijního účelu. To vyžaduje zákonné prodloužení studijní doby na 4 roky. Semináře mají býti soustředěny ve čtvrtých ročnících a má býti pamatováno na postupné zavádění speciálních čtení z jednotlivých odvětví téhož směru a na praktické prohloubení studia.

Pokud se týče budoucí úpravy zkoušek, bude třeba nově upraviti rozvrh předmětů a rozsah látky každého z nich pro každý časový oddíl studia. Při tom bude vedoucí myšlenkou, aby rozsah látky nebyl zvětšován, nýbrž účelněji rozdělen. Počet zkušebních předmětű při první a druhé státní zkoušce by se asi nezměnil, jen rozsah zkušební látky by byl lépe rozdělen.

Dnešní úkoly vedoucích komerčních sil ve velkých podnicích nejsou lehčí a také neposkytují horší vyhlídky platové než je tomu na vedoucích místech právnických, technických a pod. Proto navrhovaná reforma komerčního studia nemůže naraziti na námitku, že nepřiměřeně prodlužuje přípravu pro praktický život. Také v cizině, v poslední době na příklad v Terstu, zřízena byla čtyřletá obchodní universita (v Italii jsou vysoké školy obchodní vůbec čtyřleté) a v Záhřebě vysoká škola obchodní byla rozšířena na čtyřletou.

Ustanovení tato mají býti oporou pro úpravu otázek, které souvisí s reorganisací vysoké školy obchodní.

Budiž k nim jen poznamenáno, že k dosavadní shora zmíněným studijním směrům pro velkoobchod, bankovnictví a průmysl má býti vzato v úvahu přičlenění dalšího studijního směru, který by měl za účel poskytnouti speciální vzdělání studentům, kteří se připravují na veřejnohospodářskou činnost. Myslí se zde na kandidáty služby konsulární, na hospodářskou žurnalistiku, dále na rostoucí počet sekretářských míst v korporacích zájmových, odborových organisacích, na syndiky kartelů a pod. Pro tyto posice jest třeba širšího vzdělání hospodářsko-politického, než jaké jest možno poskytnouti na ostatních studijních směrech, kde převládá zřetel na soukromé podnikání. Tento studijní směr by mohl splniti v naší vyučovací soustavě úkol, který u velkých národů mají zvláštní vysoké školy. (London School of Economics, Robert Brookings Graduate School of Economics and Government a p.)

Ustanovení toto pojímá se do zákona, aby byly vyloučeny veškery pochybnosti o užívání stavovského označení "inženýr" (Ing.) kandidáty, kteří vykonali druhou státní zkoušku na vysoké škole obchodní v době, když škola tato k českému vysokému učení technickému de iure nebyla připojena.

Ze zřejmých důvodů vhodnosti stanoví se počátek účinnosti zákona na dobu hlavních prázdnin.

Po stránce nákladů nebude rozšíření studijní doby pro nejbližší léta znamenati vůbec rozpočtového zatížení, neboť čtvrtý ročník vysoké školy obchodní bude aktivován teprve za tři léta po vydání tohoto zákona. Jestliže by však aktivováním čtvrtého ročníku nebo rozmnožením posavadních tří studijních směrů měl v budoucnosti vzniknouti zvýšený náklad, hlavně osobní, bude tento náklad uhrazen v rámci již systemisovaného počtu profesur.

Pokud pak jde o otázku včlenění vysoké školy obchodní do svazku českého vysokého učení technického v Praze, znamená toto včlenění na rozdíl od vybudovávání samostatné vysoké školy obchodní velmi značné úspory na nákladech. (Společné přednášky, laboratoře, ústavy, úspora na administrativě a pod.)

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru kulturnímu, k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.