| lI. volební období. |
Národní shromážděni republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Pro zaměstnance podrobené pojištění
podle právních předpisů o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců,
čítajíc v to i osoby u pensijních
ústavů skutečně pojištěné
a dále osoby uvedené v § 2, odst. 1., č.
1, 4 a 7 zákona ze dne 5. února 1920, č.
89 Sb. z. a n., a v § 9, č. 3 vládního
nařízení ze dne 29. prosince 1921, č.
506 Sb. z. a n.,. zůstávají v platnosti ustanovení
§ 1-10, 13, 19-38 a 41, 1. odst. zákona ze dne 30.
března 1888, č. 33 ř. z., jakož i obdobná
ustanovení zákonného článku
XIX z roku 1907 a zákonů je pozměňujících
a doplňujících i přes 30. červen
1926. Jinak vztahují se i na tyto osoby ustanovení
zákona ze dne 9. října 1924, č. 221
Sb. z. a n.
Pro nemocenské pojištění členů
báňských bratrských pokladen podle
zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb.
z. a n., prodlužuje se působnost zákona ze
dne 30. března 1888 č. 33 ř. z., jakož
i obdobná ustanovení zákonného článku
XIX z roku 1907 a zákonů je pozměňujících
a doplňujících i přes 30. červen
1926.
Zákon nabude účinnosti dne 1. července
1926 a provede jej ministr sociální péče
a ministr veřejných prací.
Při projednáváni dělnického sociálního pojištění bylo právem poukazováno na zvláštní poměry pojištěni soukromých zaměstnanců, neboť jejich invalidní a starobní pojištění bylo jíž upraveno zákonem ze dne 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907, kterýžto zákon byl změněn a doplněn cis. naříz. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. a zákonem z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n.
Až dosud podléhali soukromí zaměstnanci zákonu o pojištění dělníků pro případ nemoci. Veliké dílo sociálního pojištění vyžadovalo dohody majoritních stran, kterážto dohoda končila tím, že se poprvé našemu dělnictvu dostává invalidního a starobního pojištění, avšak některé dávky nemocenského pojištění přes úsilí socialistických zástupců byly zhoršeny oproti dnešnímu stavu.
Jedná se hlavně o dvě fakultativní třídy, které zákon ze dne 9. října 1924, č. 2,21 Sb. z. a n. ruší a stejně tak jedná se o ztrátu dosavadní třídenní karenční lhůty. Jestliže v uvedeném zákoně o sociálním pojištění možno odůvodniti snížení dávek v nemocenském pojištění zaopatřením pro případ stáří a práce neschopnosti, nelze užít této argumentace pro soukromé zaměstnance, ježto tyto kategorie mají již své invalidní a starobní zajištění podle hořeji citovaných zákonů. Specielní pracovní poměr soukromých zaměstnanců mluví pro zachování dosavadních dávek, poněvadž jiného opatření v krátké lhůtě, která nás dělí od 1. července, nelze učiniti. Ministerská subkomise pro nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců nedospěla pro neshody organisačního rázu k závěru svých prací, a proto navrhovatelé iniciativním návrhem tisk č. 322 snaží se zachrániti alespoň to, co už soukromí zaměstnanci požívají.
Analogie poměrů soukromozaměstnaneckých je úplně shodná s poměry členů báňských bratrských pokladen, jichž starobní a invalidní pojištění je ještě staršího data než obdobné pojištění soukromozaměstnanecké.
Horníci jsou daleko více vysazeni chorobám, než kterákoliv jiná kategorie pracující, a bylo by křivdou, kdyby se těmto zaměstnancům nezachovaly dosavadní dávky nemocenského pojištění i přes 30. červen 1926. Toto opatření pro horníky jeví se naléhavým také proto, poněvadž 5 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. vylučuje členy báňských bratrských pokladen z nemocenského pojištění padle citovaného zákona.
Sociálně-politický výbor v uznání
vylíčených poměrů usnesl se
jednomyslně doporučiti poslanecké sněmovně,
aby návrh zákona byl schválen.