Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Nejnižší příjem (kongrua) duchovenstva kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných, činného při správě farních úřadů, jakož i jiné veřejné duchovní správě na místech systemisovaných se souhlasem státní správy kultové, stanoví se roční částkou Kč 9000,-, která se zvyšuje po každých třech rocích započitatelné služební doby vždy o 972,- Kč, nejvýše však celkem desetkrát.

(2) Duchovní mají narok na výchovné, které činí při jednom nezaopatřeném dítěti 1224,- Kč, při více nezaopatřených dětech 1800,- Kč ročně. Pro nárok na výchovné, jeho trvání a zánik, platí příslušná ustanovení patná pro státní zaměstnance.

(3) Do těchto nových platů převádějí se duchovní podle doby služební ztrávené před účinností tohoto zákona ve veřejné duchovní správě.

(4) Nárok na kongruu přísluší však duchovním jen, jsou-li československými státními občany a přiznává se jim:

a) v plném obnosu (odst. 1. a 2.) mohou-li prokázati, že vykonali s úspěchem zkoušku maturitní na tuzemském gymnasiu státním, nebo s právem veřejnosti,

b) dvěma třetinami celkového obnosu, jestliže absolvovali s úspěchem aspoň šest tříd tuzemského gymnasia státního nebo s právem veřejnosti,.

c) jednou třetinou celkového obnosu, jestliže absolvovali s úspěchem aspoň čtyři třídy tuzemského gymnasia státního nebo s právem veřejnosti.

(5) Doplněk nejnižšího příjmu (kongrua) snižuje se o jiný stálý příjem, jehož duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení nevztahuje se na odměny a cestné za vyučování náboženství a na platy členů Národního shromáždění.

(6) Duchovní, kteří podle předpisů dosud platných požívali vzhledem ke svému vzděláni (§ 5 zákon. čl. XIV. z r. 1898) kongruy jenom snížené, obdrží kongruu podle odst. 4., lit. c), leč že by vyhovovali předpisu odst. 4., lit. b), v kterémžto případě přísluší jim kongrua podle tohoto ustanovení.

(7) Duchovní, kteří podle předpisů dosud platných, požívali kongruy nesnížené, nevyhovují však podmínkám odst. 4., lit. a), obdrží kongruu ve výměře stanovené odst: 4., lit. b).

Duchovní (§ 1.) a jejich pozůstalí mají nárok na odpočivné a zaopatřovací platy podle obdoby příslušných předpisů o odpočivných a zaopatřovacích platech státních pragmatikálních úředníků s následujícími úchylkami, při čemž pensijní základnu tvoří dosažená kongrua, zmenšená o 20% a zaokrouhlená na nejblíže vyšší číslicí, dělitelnou dvanácti:

a) Průkazu o nezpůsobilostí. k dalšímu zastávání funkce je třeba i po 35tileté službě a dokonaném 60. roce věku.

b) Pensijní příspěvek platiti jest i po 35ti letech aktivní služby a to z celé pensijní základny, byt i duchovní dostával jenom doplněk kongruy, nebo vůbec ani doplňku nedostával.

c) Odpočivné a zaopatřovací platy snižují se na 2/3, resp. na 1/3 za týchž podmínek, jako kongrua duchovenstva aktivního (§ 1).

(1) Na kongruální mez (§ 1) doplňuje se ryzí příjem duchovního spojený bezprostředně s příslušným duchovním místem a funkcí a zaokrouhlený dolů tak, aby příslušný kangruální doplněk pokud se týče jeho dvě třetiny nebo jedna třetina byl dělitelny dvanácti.

(2) Tento příjem stanoví se vždy na 5 let (lustrum) napřed, podle průměru posledních tří let lustru předcházejících. První pětiletí počne běžeti ode dne účinnosti tohoto zákona.

(3) Ryzí příjem duchovního stanoví se na základě fasse, pro jejíž úpravu a příslušné další řízení jsou rozhodnými předpisy dosud platné s těmito úchylkami:

a) Výnos nemovitostí (mimo farní budovu) započítává se výnosem skutečným, který zjišťují politické úřady I. stolice. Zevrubnější předpisy určí se vládním nařízením.

b) Dávky placené u příležitosti úředních výkonů duchovních se paušalisují pro každou duchovní správu částkou 0,50 Kč za každého příslušníka dotyčného vyznání podle posledního úředního sčítání lidu a do fassovního příjmu jednotlivých duchovních započítávají se kvotou na percipienta připadající.

c) Daň důchodová (z příjmu), 6%ní pensijní příspěvek a poplatkový paušál nejsou položkami odpočitatelnými.

d) Posavadní paušál za úřední povozy (koně) odečítá se částkou 1000 Kč.

(1) Ustanovení §§ 1-3 platí také pro výměru platů a odpočivných a zaopatřovacích požitků představených kněžských seminářů, členů kapitol a kapitolníćh vikaristů (kapitolních kaplanů, na Slovensku chorových kaplanů) a konsistorních úředníků, pokud jsou duchovními, jakož i při vyšší statutární administrativě kongruálních církví a náboženských společností zaměstnaných duchovních úředníků, pokud jde o místa systemisovaná se souhlasem státní správy kultové.

(2) Platnost ustanovení článku I. a III. zákona ze dne 18. března 1920, čís. 189 Sb. z. a n., rozšiřuje se i na profesory theologických učilišť diecesních na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pokud jde a místa systemisovaná se souhlasem státní správy kultové.

(1) Církvím a náboženským společnostem zákonně uznaným před účinností tohoto zákona, avšak nekongruálním, náleží na do plnění platů a odpočivných a zaopatřovacích pažitků jejich duchovenstva, činného ve veřejné duchovní správě na místech, systemisovaných se souhlasem státní správy kultové.

(2) Tato datace, která se stanoví vždy napět let (lustrum) předem podle průměru posledních tří let lustru předcházejících, pro první lustrum 1926-1930 však padle roku 1925, a která jest splatná ve čtvrtletních předem jdoucích lhůtách, má se k souhrnu veškerých kongruových doplňků a odpočivných a zaopatřovacích platů všemu kongruálnímu duchovenstvu ze státní pokladńy skutečně vyplacených, zmenšenému o celkovou sumu zaplaceného pensijního příspěvku, a vlastní příjmy Náboženské Matice, o úhrnnou sumu výchovného jakož i vdovských a sirotčích zaopatřovacích platů tak, jako počet příslušníků jednotlivých církví a náboženských společností nekongruálních k úhrnnému počtu příslušníků všech církví a náboženských společností kongruálních dohromady, jak se příslušná čísla jeví podle výsledků posledního úředního sčítání lidu.

(3) K dotaci (odst. 1. a 2.) poskytne se ještě další obnos v takové výši, aby dotyčná nekongruální církev nebo náboženská společnost mohla svým duchovním (odst. 1.) vyplatiti výchovné jakož i vdovské a sirotčí zaopatřovací platy a to za stejných podmínek, jako kdyby byli duchovními kongruálními (§§ 1 a 2).

Všeliká právní ustanovení a kongrue se zrušují, pokud odporují tomuto zákonu. Zároveň se zrušují všechny posavadní předpisy o poplatcích štolových, a odměnách a jiných platech, poskytovaných posavadními zákony kongruovými ještě vedle kongrui, o rodinných přídavcích, separaci plodin uprázdněných nižších beneficií; pokud se týkají součinnosti administrativních úřadů při separaci a účasti náboženských fondů na výnosu zmíněných beneficií, jakož i § 5 zákona ze dne 20. května 1874, čís: 68 ř. z., pokud vyžaduje průkazu o pohotovosti hmotných prostředků k vydržování duchovního správce.

Pokud tento zákon neobsahuje ustanovení nutných k jeho provedení, buďtež vydána nařízením.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926. Provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ministrem financí a ministrem vnitra.

Iniciativním návrhem (tisk čís. 323) poslanců inž. Dostálka, dra Mičury, Zocha, Petroviče, dra Tiso a druhů, aby vydán byl zákon o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných, zabýval se rozpočtový výbor ve dvou schůzích dne 9. a 14. června, ve kterých původní iniciativní návrh téměř úplně přepracoval, nejen po stránce stylistické, nýbrž i v tom směru, že úplně změnil některé zásady, na kterých osnova spočívala.

Tak vycházela osnova ze zásady, že všechny církve a náboženské společnosti mají býti zásadně kongruální, aby tak každému duchovnímu příslušel samostatný subjektivní právní nárok na doplněk kongrui. Výbor restituoval dosavadní rozdělení na církve kongruální a dotační, pokud se týče subvenční, a vyslovil v novém §u 5 nejen právní nárok na poskytnutí dotace církvím nekongruálním, nýbrž stanovil i základ pro vyšetření její výše.

Původní osnova recipovala pra duchovenstvo prostě platové schéma IV. služební třídy a 7. platové stupnice státních zaměstnanců, kdežto výbor vytvořil vlastní platové schéma pra duchovenstvo.

Konečně pak stanovil výbor při vyšetřování výnosu nemovitostí zásadu, že se má započítávati celý čistý výnos oproti návrhu, který chtěl započítávati jen obecnou hodnotu pachtovní.

Detailní provedení zmíněných zde zásad vystoupí nejlépe z poznámek k jednotlivým paragrafům:

K § 1, odst. 1. Až dosud byl činěn rozdíl mezi samostatnými duchovními správci a kněžími pomocnými. Rozdíl ten nyní úplně mizí a pro všechny, kdož mají nárok na kongruu, platí jednotná norma a jednotná platová sazba. Padá tedy po stránce platové všeliký rozdíl mezi faráři, exposity, lokalisty, administrátory reálními a interkalárními a podobnými, jak se historicky vyvinulo různé označení pro věc podstatně touž, jakožto samostatnými duchovními správci na straně jedné, a mezi kaplany, kooperátory, vikaristy, chorovými kaplany a podobně, jakožto pomocnými kněžími na straně druhé, právě tak, jako mezi touto skupinou kleru kurátního a duchovními úředníky konsistorními a kanovníky kapitol katedrálních a kollegiátních. Pro stát jako takový jest nyní také lhostejno, zda dotyčný duchovní, působící na systemisovaném místě ve veřejné duchovní správě, je duchovní světský, nebo zda je vzat z řad duchovenstva řádového. Bude tedy napříště docela dobře možno, že samostatný duchovní správce s kratší služební dobou, bude míti menší kongruu, než pomocný duchovní s delší služební dobou a ta nejen tenkráte, když by šlo o místa v duchovní správě topograficky odlišná, nýbrž i když by oba byli u jedné a téže duchovní správy.

Pokud pak jde o rozvrstvení duchovenstva na kongruální a nekongruální, zůstává prostě zachován dosavadní stav. Aby byly vyloučeny případné pochybnosti, podotýká se, že církev pravoslavná patří do skupiny církví kongruálních, nejen na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nýbrž i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde ona se organisuje a zakládá náboženské obce.

Že se rozlišuje mezi správou farních úřadů a jinou veřejnou duchovní správou, má důvod svůj v tom, že sice každý farní úřad je duchovní správou, nikoli však každá, duchovní správa farním úřadem v pravém a přísném slova toho smyslu. Stávalo se totiž, že mnohdy z důvodů více formálních, jako na příklad, že nebylo možno prokázati, kdo přejímá funkce patrona, byly zřizovány duchovní správy, jejichž duchovní vedou matriky, vystavují veřejné listiny; asistují při uzavření sňatku atd., právě tak, jako skuteční faráři, ale jejich duchovní správa přece jen nebyla jaksi povýšena na plnohodnotnou faru, při čemž tací duchovní správci bývají jmenováni namnoze osobními faráři. Praktickým příkladem je katolická duchovní správa v Karlíně, v Nuslích a jinde.

Kongruální církve a náboženské společnosti státem uznané, případně recipované; budou ovšem moci i po účinnosti tohoto zákona zřizovati pro sebe různé instituce své duchovní správy, splní-li se při tom jinak příslušné náležitosti. Tím však ještě není uznán nárok, aby takové místo stalo se kongruálním. Má-li jím býti, musí ono býti systemisováno jako kongruální se souhlasem státní správy, což jest samozřejmé. To platí pro budoucnost; pro minulost pak je zde nasnadě analogie s ustanovením cís. pat. ze dne 5. listopadu 1855, čís. 195 ř. z., který uznal za systemisovaná pro obor státní ona místa, která až do té doby se strany církevní skutečně byla zřízena. Použití této zásady je nyní tím znažší, že nyní již nemáme žádných míst ve veřejné duchovní správě, která by nebyla zřízena za ingerence státní.

K § 1. odst. 3. Zde jest vyslovena zásada, že se duchovní převádějí do nových platů podle služební doby ztrávené ve veřejné duchovní správě před účinností tohoto zákona. Zákon tu má na mysli normální případ, že dotyčný duchovní nastoupil ve veřejné duchovní správě a v ní také bez přetržení působil. Byl-li však v určité mezidobě ku příkladu katechetou a byla-li mu tato doba, po kterou působil mimo veřejnou duchovní správu, již nyní do jeho celkové služební doby v duchovní správě započítána, pak se ovšem i na takovém vyřešení konkretního případu nynějším zákonem ničeho nemění.,

K § 1. odst. Sluší upozorniti, že podmínko-u pro dosažení plnë kongruy není absolvování gymnasia, nýbrž jenom složení maturitní zkoušky na gymnasiu. Jestliže tedy někdo studoval jako externista a pak složil maturitu na gymnasiu, nebo studoval na reálce, nebo učitelském ústavě a pak vykonal doplňovací maturitu na gymnasiu, pak musí býti posuzován právě tak, jako by od počátku byl studoval na gymnasiu. Jedná se zde o dosažení konečného efektu gymnasijního studia, zkoušky maturitní, a proto také vysvědčení maturitní v cizině dosažená, jsou-li nostrifikována, budou posuzována jako tuzemská. Dosažení maturity na některém gymnasiu rakouském, uherském nebo bosensko-hercegovském před 28. říjnem 1918, považuje se ovšem za dosažení maturity na gymnasiu tuzemském.

K § 2. lit. b): Toto ustanovení vyplývá ze sociálních tendencí, jimiž osnova jest vedena, i na jiných místech. Má-li duchovní beneficium tak dotované, že vůbec nepotřebuje doplňku kongruového, musí přes to platiti pensijní příspěvek a to tak, jako by bral kongruu, jež by naň připadala podle jeho služební doby.

K § 3. odst. 1. a 2.: Zavedení delšího správního období, v tomto případě pětiletého, vyplývá ze snahy po zjednodušení veřejné administrativy. Podle průměru tří let lustru předcházejících stanoví se pro celé následující pětiletí pro každé místo v duchovní správě systemisované onen obnos, který ono poskytuje samo ze sebe. Tato úprava jest spojena s tou velkou výhodou pro administrativu, že při osobní změně na příslušném místě přihlíží se pouze ke služební době osoby nově ustanovené. Tak když by průběhem pětiletí odešel z určitého místa duchovní s celkovou služební dobou šestiletou a přišel na místo něho jiný s patnácti služebními léty, obdrží tento nový kongruu odpovídající jeho služební době, ale výnos vlastních příjmových zdrojů s jeho místem spojených započítává se mu do kongruy týmž obnosem, jako se započítával jeho předchůdci služebními léty mladšímu.

K § 3, odst. 3., lit. a). Původní osnova navrhovala započítání výnosu pachtovního podle jednotlivých výrobních oblastí. Vzhledem k tomu však, že průměrné pachtovné zůstává přece jen za výnosem skutečným a že nejen uvnitř téže výrobní oblasti, nýbrž mnohdy i uvnitř téže katastrální obce se vyskytují odlišné podmínky výrobní vzhledem k bonitě a výškové poloze nemovitostí, a poněvadž jde také o objekty, které nelze vždy dobře taxovati podle pachtovného, jako jsou lesy, rybníky, lomy a podobně, bude se vyšetřovati výnos skutečný, a to politickými úřady I. stolice, metodami, které budou dány vládním nařízením. Sluší podotknouti, že tu nejde o individuelní fassi, nýbrž, že okresní správa politická stanoví s ohledem na místní poměry svého obvodu a na základě znaleckého dobrozdání průměrný výnos jednotlivých druhů kultur a porovnáním nemovitostí dotyčného beneficia s těmito průměry dojde ke zjištění skutečného výnosu beneficiálních nemovitostí.

K § 3, odst. 3., lit. b): Paušál, který osnova navrhovala 200,- Kč za 1.000 příslušníků dotyčné náboženské společnosti, jest nyní počítán 500,- Kč, při čemž počet příslušníků nezaokrouhluje se po 1.000,- nýbrž béře se skutečnou číslicí, a to vždy pro dotyčnou duchovní správu, jako celek. Tak počítal by se tento paušál pro duchovní správu s 12.000 příslušníků penízem 6.000,- Kč a kdyby se výtěžek štoly podle soukromoprávní úmluvy dělil mezi samostatného duchovního správce a jeho pomocného kněze v poměru 2:1, pak se do kongruy započítá prvému 4.000,- Kč a druhému 2.000,- Kč.

K § 4, odst. 2.: Normy zde obsažené neznamenají nikterak nějaké naprosté novum, nýbrž jsou spíše normou unifikační. Tak právní materie odstavce 1. upravena byla dříve aspoň částečně zákonem ze dne 7. ledna 1894, čís. 15 ř. z., který byl pozměněn zákonem čís. 115 ř. z. z r. 1918 a zákonem čís. 246 Sb. z. a n. z r. 1920, při čemž ovšem dnes nečiní se rozdílu mezi kapitolami katedrálními a kollegiátními. Odstavec 2. pak pouze deklaratorně rozšiřuje platnost norem platných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již od roku 1920, nyní také na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

K § 5. Pro všechny nekongruální církve a náboženské společnosti státem uznané před účinností tohoto zákona stanoví se tu nejen právní nárok na dotaci, nýbrž stanoví se i jeho výše, a to tak, že na hlavu každého příslušníka těchto dotálních církví připadá přesně tolik, kolik ze státní pokladny připadá na každého příslušníka, církví kongruálních. Po této stránce došla výrazu zásada naprosté spravedlnosti a objektivity vůči všem náboženským společnostem ve státě uznaným, což se jeví zejména i tím, že se ze základu pro vypočítání příslušné kvoty vylučuje onen druh platů, který by vzhledem k celibátnímu duchovenstvu římsko-katolickému snižoval státní příspěvek na výchovné a vdovské a sirotčí zaopatřovací platy ženatého duchovenstva ostatních náboženských společností.

K § 6. Rozšíření derogační klausule bylo nutné vzhledem k celé nové struktuře platové soustavy. Tak jest nutno zrušiti přídavky rodinné, poněvadž otázka jest nyní vyřešena novým způsobem, nutno také zrušiti přídavky exponovaným kaplanům na vedení samostatné domácnosti, a podobně nutno také zrušiti předpisy o odměnách placených interkalárním administrátorům, jakož i administrátorům spravujícím excurrendo jinou duchovní správu atd.

K § 7. Ustanovení tohoto paragrafu jest zmocňovací normou, nutnou k účinnému provedení tohoto zákona, a to z toho důvodu, že by nebylo možno vystačiti jenom prováděcí klausulí § 8, když bylo by třeba upraviti některé otázky, které zákon sám neřeší a jež musejí býti rozluštěny nařízením praeter legem, ovšem tak, aby se to mohlo státi s platností materielní. Tak ku příkladu ruší § 6 dosavadní normy o odměnách administrátorů, nestanoví však, jak ku příkladu excurrendo administrátor má býti odměňován. Je docela dobře možno skonstruovati věc pro budoucno tak, že se náboženské fondy vzdají tak zvaného interkaláru a přiřknou jej jako odměnu administrátoru. Odpadnou tím zvláštní platy administrátoru, ale správě kultové se věc ulehčí odpadnutím složitého a vleklého řízení při separaci plodin atd. Na první pohled je patrno, že celá otázka nesporně spadá do rámce nynějšího zákona, že však v něm konkrétně řešena není. Zde tedy nastoupí účinnost zmocňovací normy § 7, kterou samozřejmě však nelze měniti ničeho, co tímto zákonem nebo zákony jinými positivně jest rozřešeno v oboru státní správy kultové.