| lI. volební období. |
Téměř všechna pracovní odvětví jsou v přítomné době zachvácena krisí, způsobenou nedostatečným odbytem našich průmyslových výrobků.
Krise v důlním podnikání dostupuje neočekávaných rozměrů. Více než 37.000 hornictvím zaměstnaných sil musilo od roku 1921 hledati existenci v jiných oborech pracovních. Ti, kteří zůstali v těžbě uhelné zaměstnáni, pracují omezeně, jen několik směn do týdne a stále dochází k novému a dalšímu zastavování těžby na jednotlivých šachtách. Touto krisí zachváceny jsou všechny revíry v republice a situace horníků je přímo zoufalá.
V kovoprůmyslu rýsuje se krise, jaké od r. 1922 nebylo. Dochází na obmezování výroby v největších podnicích se zajištěným odbytem, jako jsou železárny vítkovické, třinecké, drátovna v Bohumíně, vozovka v Kopřivnici. V pražských a ostatních závodech pracuje se rovněž obmezený počet směn a dělnictvo se propouští každým týdnem po celých desítkách.
V textilním průmyslu mnoho továren stojí úplně, v dalších pracuje se několik směn týdně a v žádné továrně nepracuje plný počet stavů nebo vřeten. A v červenci má krise teprve vyvrcholiti. Na stejnou krisi žalují i podniky jiných oborů průmyslových a dnes je už jasně vidět, že se jedná o výrobní krisi všeobecnou, způsobenou nedostatkem odbytu.
Tato kritická situace zaviněna byla bez odporu hlavně bezesmluvním poměrem se státy, v nichž naše výrobky průmyslové měly vydatný odbyt. Ti, kteří krisí trpí, nemohou pochopiti, že by se stavovský egoism u nás mohl do té míry uplatňovati, že by jím mohla trpěti většina obyvatelstva. Nikdo nemůže pochopiti, že pro odpor jedné politické strany, sledující tento egoism, mohl náš stát býti tak dlouho v bezesmluvním poměru na př. s Maďarskem, když průmysl a stát za tu dobu přišel o miliardový obnos a desetitisíce dělníků o existenci.
Ozdravění v této krisi může způsobiti jedině správná, hlavně cílevědomá obchodní politika, založená na dobrých, státu našemu prospěšných smlouvách obchodních. Vláda má povinnost pro tuto politiku připravovati si schůdnou cestu a nedopustiti, aby bezesmluvním poměrem anebo špatnými smlouvami trpěl stát a všechno jeho obyvatelstvo. Majíce tyto zájmy na zřeteli, táží se podepsaní:
1. Jsou vládě známy poměry ve výrobě průmyslové, zvláště ono obmezování a zastavování výroby a nezaměstnanost dělnictva?
2. Je vládě známo, že jsme s Maďarskem, Rumunskem a jinými státy v bezesmluvním poměru?
3. Je vláda ochotna k ozdravění krise průmyslové ihned zahájiti správnou politiku obchodní a ihned počíti s jednáním o smlouvy nové?
4. Je vláda ochotna sděliti, zdali zavedení pevných zemědělských cel bude prospívati nebo škoditi politice při uzavírání, obchodních smluv? "
5. Co hodlá vláda učiniti, kdyby tato cla
působila nepříznivě na obsah obchodních
smluv, k odvrácení tohoto zhoubného vlivu
a co chce učiniti jako prozatímní opatření
na pomoc dělnictvu krisí postiženému?