Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

V zákoně ze dne 4. července 1923, č. 14 Sb. z. a n., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské> hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním se doplňují, po případě mění jednotlivá ustanovení takto:

(1) V § 6, odst. (4), zní druhá věta takto: "Zjistí-li vyšší představený, že uložený kázeňský trest byl nepřípustný nebo nepřiměřený, anebo že trestající nebyl oprávněn jej uvaliti, může trest pozměniti nebo zrušiti."

(2) V § 13, odst. (2), zní druhá věta takto: "Předsedu ustanovuje velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen, z důstojníků pověřených vyšším velitelstvím; členy vybírá pro každý případ zvláště velitelství (úřad), u něhož jest kárný výbor zřízen, ze způsobilých vojenských gážistů svého obvodu a co možná ze sídla kárného výboru, podle pořadu, který stanoví nařízení, a to tak, aby, pokud je to možno, byl jeden ze členů práva znalý."

(3) § 14 mění a doplňuje se takto:

a) V odst. (5) zní poslední vztažná věta takto: ".... který kárný výbor má věc společně projednati."

b) Jako nový odst. (6) připojuje se toto ustanovení:

"(6) Dopustil-li se vojenský gážista několika poklesků, o nichž nebylo ještě konečně rozhodnuto, jest všechny projednati společně u téhož kárného výboru, a to u toho, který ostatní předstihl."

(4) § 15 doplňuje se takto:

a) Odst. (2) doplňuje se touto větou: "Rozkaz nepříslušného představeného nečiní řízení před kárným výborem neplatným, vyslovil-li příslušný představený dodatečně svůj souhlas."

b) Jako odst. (3) vkládá se toto ustanovení: "(3) Je-li v téže věci obviněno několik vojenských gážistů a jsou-li představení, kteří by byli k vydání rozkazu na zavedení kárného řízení podle předcházejícího ustanovení příslušní, různí, zavede se kárné řízení, po případě se rozšíří řízení již zavedené, na rozkaz zemského vojenského velitele, po případě ministra národní obrany [§ 14 (5)]. Vzejde-li za kárného řízení podezření, že se obviněný vojenský gážista dopustil ještě jiného poklesku [§ 14 (6)], jest příslušným představeným ten velitel, na jehož rozkaz řízení před kárným výborem bylo již zavedeno."

c) Dosavadní očíslování odst. (3) až (6) se mění na očíslování (4), (5), (6), (7).

d) Jako nový odst. (8) se připojuje toto ustanovení: "(8) Příslušní představení mohou věc jednoho neb několika obviněných vyloučiti a naříditi oddělené projednání, jeví-li se vhodným k tomu účelu, aby se řízení neprodlužovalo neb neztěžovalo; z téhož důvodu mohou vyloučiti z dalšího projednávání poklesky, které nemají pro výměr trestu podstatné důležitosti. Pro případy takto vyloučené zůstává příslušným představený ten, který vyloučení věci nařídil."

(5) V § 17, odst. (1), poslední věta "porad kárného výboru se zpravodaj nezúčastní" se nahrazuje tímto: "porad kárného výboru se zpravodaj zúčastní bez poradního hlasu".

(6) § 22 mění a doplňuje se takto:

a) Odst. (1), lit. c), doplňuje se tímto ustanovením:

"Byl-li vojenský gážista obviněný pro porušení povinností úředních a služebních potrestán již soudně, může kárný výbor od uložení kárného trestu pro tentýž poklesek upustiti,:neuzná-li, že týmž pokleskem byly zároveň porušeny také stavovské povinnosti. Byl-li vojenský gážista v řízení před kárným výborem již pro některý poklesek potrestán, má kárný výbor při výměře trestu za jiný poklesek, spáchaný před uvedeným potrestáním, přihlížeti k trestu uloženému za poklesek, pro který byl již vojenský gážista potrestán."

b) V odst. (2) část poslední věty "zní-li konečné usnesení na některý z trestů uvedených v § 23,..." se nahrazuje tímto:

"zní-li konečné usnesení, že jest obviněný vinen,..."

c) V odst. (3) počátek věty "Konečné usnesení, jímž se ukládá některý z trestů uvedených v § 23..." se nahrazuje tímto:

"Konečné usnesení, že jest obviněný vinen..."

d) Odst. (4) zní takto:

"Konečné usnesení, že se řízení zastavuje, nebo že se obviněný zprošťuje, buď do 14 dní předloženo k potvrzení představenému, který nařídil řízení před kárným výborem, po případě, který nařídil jeho rozšíření. Potvrdí-li představený toto usnesení, může zaříditi podle potřeby další za účelem kázeňského potrestání podle části I. tohoto zákona. Konečné usnesení, že je obviněný vinen, předloží se, nepodá-li obviněný (obhájce) ve lhůtě stanovené v § 24 odvolaní, po uplynutí této lhůty k potvrzení:

a) bylo-li upuštěno od uložení trestu nebo byl-li uložen některý z trestů, uvedených v § 23 (1) a), (2) a), (4) a), představenému, který nařídil řízení před kárným výborem, po případě který nařídil jeho rozšíření,

b) byl-li uložen některý z trestů uvedených v § 23 (1) b) až g), (2) b) až d), (4) b) až d), ministru národní obrany."

e) Odst. (6) zní takto:

"Nebylo-li konečné usnesení kárného výboru, že se obviněný zprošťuje nebo že jest vinen, potvrzeno padle ustanovení odstavce (4), nebo podá-li obviněný proti konečnému usnesení, jímž byl uznán vinným, v stanovené lhůtě odvolání, předloží se spisy k projednání odvolacímu kárnému výboru u ministerstva národní obrany; nebylo-li potvrzeno konečné usnesení, že se řízení zastavuje, odkáže kárný výbor věc k závěrečnému projednání."

(7) § 23 mění se takto:

a) V odst. (1) ustanovení lit. f) se nahrazuje tímto:

"f) odnětí vojenské hodnosti s přiznáním menších zaopatřovacích požitků (zmenšeného odbytného);

g) odnětí vojenské hodnosti se ztrátou nároku na. zaopatřovací požitky (odbytné)."

b) Odst. (8) zní takto:

"Snížení zaopatřovacích požitků [odst. (1) e) a f) a odst. (2) c)] neb odbytného lze stanoviti nejvýše 25%."

(8) V § 24, odst. (1), počátek věty "Zní-li konečné usnesení kárného výboru na některý trestů uvedených v předchozím paragrafu," se nahrazuje tímto:

"Zní-li konečné usnesení, že je obviněný vinen."

(9) § 25, odst. (1)-(4), mají toto znění:

"(1) Odvolací kárný výbor prozkoumá po slyšení odvolacího kárného žalobce spisy především v neveřejné poradě. Má-li za to, že je třeba řízení, provedené kárným výborem I. stolice, doplniti, uloží toto doplnění kárnému výboru, který se věcí zabýval v I, stolici, nebo opatří potřebné spisové doplnění sám. Má-li však podle názoru odvolacího kárného výboru provedené řízení takové podstatné vady, že jich nelze doplněním odstraniti, usnese se odvolací kárný výbor na tom, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno a spisy zaslány příslušnému představenému k dalšímu opatření, anebo aby bylo nařízeno nové projednání, podle potřeby i před jiným kárným výborem I. stolice; usnesení toto podléhá schválení ministra národní obrany."

"(2) Nebylo-li odvolání podané opožděně neb osobou neoprávněnou zamítnuto podle § 24 (3) kárným výborem I. stolice nebo byly-li uplatňovány toliko zřejmě bezpodstatné formální vady řízení, může odvolací kárný výbor bez závěrečného projednání v neveřejné poradě odvolání zamítnouti, pokud se týče vysloviti souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice; usnesení toto podléhá schválení ministra národní obrany."

"(3) Nepokládá-li odvolací kárný výbor doplnění řízení za nutné, nebo bylo-li doplnění již provedeno, a neuzná-li, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno, nařídí závěrečné projednání. Totéž se stane i tehdy, když ministr národní obrany neschválí usnesení odvolacího kárného výboru, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno a aby věc byla znovu projednána v I. stolici, nebo neschválí-li usnesení odvolacího kárného výboru z neveřejné porady [odst. (2)], že se odvolání zamítá, nebo, že se vyslovuje souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice. Na další řízení použije se obdobně předpisů platných pro řízení před kárným výborem I. stolice."

"(4) Obviněný a obhájce může se dostaviti k závěrečnému projednání."

(10) § 33, odst. (1), lit. a) a d), mění se takto:

"a) když uprchl do ciziny, nebo nevrátí-li se neodůvodněně z ní a bylo-li z toho důvodu proti němu zavedeno trestní řízení a nemůže-li pro jeho nepřítomnost býti skončeno;"

,;d) bylo-li dodatečně zjištěno, že se vojenský gážista dopustil ještě před svým jmenováním zločinu vůbec, přečinu nebo přestupku spáchaného ze ziskuchtivosti nebo proti veřejné mravnosti a byl-li proto soudem před svým jmenováním nebo po něm odsouzen, nebo nedošlo-li k zavedení trestního řízení soudního nebo k odsouzení pro zločin spáchaný ze ziskuchtivosti nebo proti veřejné mravnosti jen proto, poněvadž tomu překážel důvod, který zrušuje trestnost činu neb vylučuje jeho stíhání. Nastalo-li odsouzení před vznikem československé republiky, lze tohoto opa, tření použíti jen tehdy, byl-li by dotčený čin trestným i podle zákonů československých platných v době odnětí vojenské hodnosti. Nedošlo-li k zavedení trestního řízení soudního nebo k odsouzení, lze opatření tohoto použíti jen tehdy, padá-li příslušný návrh souhlasně kárný výbor I. stolice a odvolací kárný výbor."

Tento zákon, jejž provésti se ukládá ministru národní obrany v dohodě s ministry vnitra, spravedlnosti a financí, nabývá účinnosti dva měsíce po vyhlášení.

Zákonem ze dne 4, července 1923, č. 154 Sb. z. a n., bylo zákonem upraveno kázeňské a kárné stíhaní vojenských osob. Účel zákonné úpravy této materie byl ten, aby byla na pevný právní podklad postavena tak závažná ustanovení, jaká nade vší pochybnost jsou ustanovení, obsahující trestní sankce na zachování jedné z hlavních podmínek zdatnosti armády - kázně - jakož i na řádné plnění služebních a úředních povinností a v neposlední řadě na zachování dobrého jména vojska. Zákon nabyvší účinnosti 26. října 1923 se v době poměrně krátké osvědčil jako spolehlivý podklad pro opatření jím zamýšlená; přes jeho značnou podrobnost ukázala však praxe, že je nutno zákon v některých směrech doplniti a případně pozměniti, aby mohly býti výsledky zákonem zamýšlené také v praxi do všech důsledků provedeny. Právní řád nemůže býti něco nezměnitelného; normy musejí vycházet ze života, z potřeb. Proto neváhá vláda předložiti zákonodárným sborům tuto osnovu, jíž má býti zákon č. 154/1923 Sb. z. a n., doplněn a částečně v některých směrech pozměněn. Předloha je výsledek téměř dvouletého sledování účinnosti a výsledků zákona č. 154/ 1923 Sb. z. a n., ve vojsku a obsahuje jen ty nezbytnosti, kterými v zájmu branné moci a jasnosti právních norem je potřebí zákon č. 154;1923 S-b. z. a n., doplniti, resp. pozměniti.

V odst. § 6 (1) zák. č. 154/1923 Sb. z. a n., slova "co do druhu nebo co do trvání" nahrazují se slovy "nebo nepřiměřený" z velmi vážných důvodů povahy vojenské. V původních disciplinárních předpisech platných v čs. branné moci do vydání zákona. bylo přiznána vyššímu představenému nejen právo trest zmírniti a prominouti, nýbrž i trest zvýšiti, po případě podmínečný odklad zrušiti, jeví-li se to nutným v zájmu služby.

Vládní návrh zákona (tisk posl. sněm. č. 3901) nepřiznal vyššímu představenému trest podle úvahy zvýšiti, nýbrž bylo mu přiznáno toliko právo trest pozměniti nebo zrušiti, byl-li uložený kázeňský trest nepřípustný co do druhu nebo co do trvání. Toto ustanovení se však v praxi neosvědčilo, ba naopak je nyní pociťována naléhavá potřeba zameziti příliš povolné, někdy skutečně povážlivé posuzování kázeňských přestupků některými veliteli nedosti ještě zkušenými. Stávají se někdy případy, že nižšímu veliteli nejsou známy všechny příčiny vzniku přečinu, a to buďto z povrchního projednání, nebo z nedostatečného vysvětlení případu, nebo z nedostatku svědectví a pod. a že novým projednáním před vyšším velitelem se věc teprve řádně vysvětlí; také mohou při výměře trestu nižšího velitele působiti různé vlivy, jako osobní a přirozený názor méně zkušeného velitele, nebo vlivné působení jiných činitelů, různost temperamentu velitele a pod. Tak stává se, že vyšší představení v přísluš. relacích shledávají mnohdy naprosto nepřípustné mírné posuzování některých přestupků kázně vojenské (jevící se v ukládání trestů bud co do druhu nebo co do trvání zcela nepřiměřených), avšak nemohou nijak zakročiti, než napomenutím velitele, které opět vzbuzuje v podřízených velitelích pocity nepřízně vyššího velitele a neporozumění účelu takového napomenutí, kázeň za takového stavu věci ovšem trpí a jediná pomoc se jeví v tom, aby vyšší velitelé mohli podle zájmů služby - posoudivše přiměřenost trestu trest event. pozměniti neb i zvýšiti. Je přirozené, že tímto právem nemůže býti sankcionována nějaká nekontrolovatelná libovůle vyšších představených po stránce zvyšování trestu, nýbrž má se jim dostati takové pravomoci, která v pojmu vyššího představeného vlastně již je zahrnuta. Postavení provinilcovo se tím nikterak nenarušuje, ježto nelze tu překročiti ani maximální výměry trestních sazeb uvedené v § 4, ani druh trestů tam vypočtených; ostatně i zde bude potrestaný míti právo stížnosti podle § 7, odst. (1), (viz i odst. (4) § 7). Vyšší představení pak tímto rozšířením své pravomoci, nebo restituováním své pravomoci původní, nabudou možnosti usměrniti v zájmu spravedlivosti a kázně trestání kázeňských přestupků tak, aby pro týž kázeňský přestupek různí představení neukládali kázeňské tresty naprosto odlišné a to zcela bez důvodu odlišné; zvláště v těch případech, kde jde o společná provinění osob podléhajících kázeňské pravomoci různých nižších velitelů; zásada zde uplatněná nebude nikterak v odporu s všeobecnými zásadami trestní politiky, poněvadž i při trestním stíhání soudním je možno trest vyšší instancí zvýšiti (na návrh orgánu obžaloby).

Poznamenati sluší, že podobné ustanovení, jaké navrhuje osnova, vyskytuje se i ve švýcarské osnově vojenského trestního zákona z r. 1918 (II. kniha, disciplinární trestní řád), jejíž čl. 205, odst. 2 zní takto: "Shledá-li představený trestajícího, že trestní opatření není přiměřené, může je pozměniti nebo zrušiti".

V § 13, odst. (2) nahrazují se slova "ze zvolených vojenských gážistů svého obvodu padle pořadu" slovy "ze způsobilých vojenských gážistů svého obvodu a to co možná ze sídla kárného výboru, podle pořadí...." z toho důvodu, že se dosavadní způsob složení kárného výboru pro závěrečné projednání nikterak neosvědčil a přináší jen zvýšené náklady na řízení. V původní vládní osnově (tisk posl. sněm, č. 3901) nebylo zamýšleno obsazovati funkce kárných výborů členy volenými, nýbrž členy nominovanými podle zvláštního pořadu.

V parlamentním projednání vládního návrhu přijal však branný výbor (tisk posl. sněmovny č. 4135) zásadu dosud platnou, t. j. princip volby. Při projednání osnovy v senátu vyskytly se sice hlasy, které odůvodňovaly princip nominační jako výhodnější, nicméně však zůstalo při principu volby. Zkušenosti s novými kárnými institucemi nabyté a zásada úspornosti ve veřejné správě sledovaná též zákonem č. 286/ 1924 Sb. z. a n. nutí však vojenskou správu, aby od principu volby, naprosto nevhodného pro vojenské poměry, bylo upuštěno a aby byl nahrazen principem nominačním. Ukázalo se, že provádění voleb do kárných výborů zatěžuje velitelství (úřady), u nichž je kárný výbor zřízen, značnou prací a povolávání zvolených členů ze vzdálených posádek je spojeno s velikými náklady. Mimo to zkušenost ukázala, že voj. gážisté zpravidla ani sami nemají velikého zájmu na volbách, poněvadž při značném počtu osob, jež mají býti z velkého obvodu voleny, jsou kandidáti z největší části voličům neznámí. Bývají zvoleni ti kandidáti, které příslušné velitelství uvedlo na kandidátní listině; tím ovšem stávají se volby formalitou, spojenou jen se značnou prací a náklady a jakéhokoli významu postrádající.

Tyto okolnosti jsou důvodem, proč vláda navrhuje změnu § 13, nahrazení principu volebního principem nominačním. To však neznamená, že by členové do kárného výboru pro každý případ byli zvlášť jmenováni, nýbrž půjde tu o automatické nastupování funkce člena kárného výboru podle určitého pořadu, jak bylo již v původním vládním návrhu zamýšleno. Členové kárného výboru mají se pak co možná bráti, gážistů posádky, kde je kárný výbor zřízen, z důvodů úsporných.

Za účelem zaručení nestrannosti kárných výborů zamýšlí vojenská správa upraviti prováděcím nařízením obsazování kárných výborů podle francouzského vzoru, a sice tak, že předseda byl by jmenován velitelem, členové by pak vybíráni byli automaticky podle přesně stanoveného pořadí ze seznamů, které se povedou pro vojenské gážisty V. a vyšší hodnostní třídy u ministerstva národní obrany, pro důstojníky VIII. až VI. hodn. tř. u zemských vojenských velitelství a pro ostatní důstojníky a gážisty mimo hodnostní třídy u velitelství divise. Seznamy tyto sestaví se podle hodností a pořadí. Pro výběr členů kárného výboru v konkrétním případě mají platiti stejné zásady, které dosud byly směrodatny pro určování členů kárných výborů pro závěrečné projednání podle vl. nař. č. 203/ 1923 Sb. z. a n. vydaného ku provedení zák. č. 154/1923 Sb. z. a n. Zásady tyto (§ 10) obsahují zejména směrnici, že tři ze členů kárného výboru v konkrétním případě mají býti důstojníci pořadím nejblíže vyšší obviněnému; čtvrtým členem pak bude hodností a pořadím nejstarší důstojník, který ještě v řízení před kárným výborem nebyl činným, nebo který přišel znovu na řadu. Takovým sestavením kárného výboru, které je dáno mimo ingerenci činitelů v kárném řízení účastněných na straně obžaloby, jakož i možností vyloučiti a zamítnouti předsedu a členy kárného výboru se strany obviněného, jest dán, úplná záruka nestranného složení kárných výborů.

Poznamenati sluší, že jest zamýšleno též při principu nominačním vhodným způsobem postarati se o zastoupení vojenských gážistů v záloze v kárných výborech, projednávajících věc vojenského gážisty v záloze.

Ustanovení, jimiž-se §§ 14 a 15 doplňují, nepotřebují bližšího odůvodnění; jde o to, aby se zjednodušilo řízení a tím dosáhlo úspornějšího postupu.

Osnova navrhuje proti dosavadnímu stavu, aby se zpravodaj zúčastnil porad kárného výboru. Účel tohoto ustanovení je zřejmý. Zpravodaj má spisovati konečné usnesení kárného výboru s jeho odůvodněním, což není prakticky dobře možné, není-li mu usnadněno aspoň jako posluchači seznati důvody, které byly v poradě kárného výboru jako podstata rozhodnutí uváděny. Obava, aby zpravodaj nevykonával vliv na členy kárného výboru, nemůže míti rozhodující význam, ježto zpravodaj se má porad účastniti bez poradního hlasu a ježto není orgánem zastupujícím žalobu, nýbrž vyšetřujícím, jenž již podle platného ustanovení § 17 (1) zák. podává při závěrečném projednání kárnému výboru vysvětlení, kde toho třeba, obzvláště pak o vyšetřování, jež prováděl.

Doplnění § 22, odst. (1) lit. c), je odůvodněno tím, že není dobře možné, aby pro tentýž poklesek s téhož. hlediska porušení povinností jen ústředních a služebních, nikoli zároveň i stavovských, byl vojenský gážista trestán dvakrát, jednou soudně a po druhé kárným výborem tam, kde se jeví potrestání soudní již úplně dostačujícím. Takový postup byl by nejen proti zásadě "ne bis in idem", nýbrž i proti obecným názorům na spravedlnost a účel trestu. Podle původní vládní osnovy mělo náležeti do kárného řízení vojenských gážistů jen vyšetřování a posuzování takových poklesků, kterými bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska (porušení povinností stavovských). Při projednávání osnovy v zákonodárných sborech bylo doplněno ustanovení § 12 osnovy též po té stránce, aby předmětem řízení kárného bylo též porušení povinností úředních a služebních. Měla tím býti zavedena konformita s předpisy platnými pro civilní státní zaměstnance. Rozdíl, jak se jeví v praxi, je však značný. Kdežto vojenští gážisté podléhají přesným sankcím II. dílu voj. trest. zákona, takže každé nepatrné porušení úředních a služebních povinností je u nich činem trestným soudně, není tomu u civilních státních zaměstnanců, u nichž různění soudně trestných služebních a úředních poklesků není tak přesné a proto ani tak určité jako u vojenských gážistů. Proto se stává, že voj. gážista je pro určitý delikt trestán jak soudně, tak před kárným výborem, kdežto civilní státní zaměstnanec je pro tentýž čin stíhán jeru disciplinárně.

Ustanovení o tom, že při výměře trestu za poklesek spáchaný před potrestáním jiného poklesku jest přihlížeti k trestu již uloženému, obsahuje zásadu obvyklou v soudních řádech trestních (§ 311 v. tr. ř. a § 265 tr. ř.); podobné ustanovení je nutné též se zřetelem k novému § 15 (4).

Změny § 22, odst. (4), jsou odůvodněny novým zněním § 15 (2) "a rozšíření" kárného řízení.

Změna § 22, odst. (6), má za účel odstraniti potíže, jež se v praxi vyskytly proto, že v případě, kdy představený nepotvrdil konečného usnesení na zastavení řízení, musila býti věc předložena odvolacímu kárnému výboru, aniž bylo v I. stolici závěrečné projednání vůbec konáno a věc byla zevrubně probrána; jest účelnější, aby v takových případech nebyla věc předkládána odvolacímu kárnému výboru, nýbrž aby byla vrácena kárnému výboru I. stolice k provedení závěrečného projednání.

Zavádí se vedle trestu § 23, lit. f), nový trest: "odnětí vojenské hodnosti s přiznáním menších zaopatřovacích požitků (zmenšeného odbytného)"; tato změna je odůvodněna tendencí umožniti existenci tam, kde není sice možno ponechati důstojnickou hodnost, avšak přes to není zcela odůvodněno neposkytnouti postiženému aspoň příspěvek na udržení existence.

Trest odnětí vojenské hodnosti tak, jak jest dosud upraven v § 23, lit. f), se v praxi neosvědčil, poněvadž v praxi bylo velmi krutě pociťováno, že u vojenských gážistů z povolání je s odnětím vojenské hodnosti spojena vždy ztráta zaopatřovacích požitků. Jest sice pravda, že ustanovení to je částečně zmírněno ustanovením § 23 (9), než toto ustanovení nepostačuje, takže se v praxi stávalo, že kárné výbory i v případech, kde by to jinak se stanoviska stavovského neb z hlediska vojenské služby za nutné pokládaly, raději od trestu odnětí vojenské hodnosti upouštěly.

Pro úplnost se poznamenává, že se nově navrženou změnou pozměňuje i zásada obsažená v § 10 voj. zák. zaop. č. 76/1922 Sb. z. a n.

Doplňky k § 25 mají usnadniti řízení a doplniti dosavadní ustanovení v takovém směru, aby bylo ihned zřejmé, jak se má v tom aneb onom případě postupovati, aniž bylo potřebí zaváděti zvláštní další šetření o kompetenci atd.

Podle dosud platných ustanovení jest odvolací kárný vy bor zatěžován a obviněnému bývají způsobovány zbytečné výdaje, mnohdy značné tím, že se musí provésti závěrečné projednání před odvolacím kárným výborem v každém případě, i když konečné usnesení kárného výboru I. stolice, jinak podle zákona správné, nebylo potvrzeno pro mylný výklad příslušného představeného o ustanoveních zákona, nebo bylo-li podáno odvolání, i když bylo toto odvolání podáno opožděně nebo osobou neoprávněnou a tato okolnost byla přehlédnuta I. stolicí nebo byly-li uplatňovány toliko zřejmě bezpodstatné formální vady řízení.

Tyto potíže má odstraniti navrhovaná změna.

K odst. (1) se ještě poznamenává, že v případech, kdy bylo nařízeno zavedení kárného řízení bud nepříslušným představeným neb neprávem neb před nepříslušným kárným výborem, nelze spisy zaslati k novému projednání kárnému výboru I. stolice, nýbrž je nutno, postoupiti je příslušnému představenému k dalšímu opatření, t. j. k event. potrestání kázeňskému nebo nařízení zavedení kárného řízení před místně příslušným kárným výborem, po případě k upuštění od dalšího stíhaní vůbec. Toto další opatření patří do kompetence příslušného představeného a nemají o způsobu tohoto rozhodování prejudikovati kárné výbory. Z toho důvodu nebylo by vhodné, aby se již odvolací kárný výbor vyslovoval o tom, jaké opatření se má státi. Vysvětlení slova "opatření" bude uvedeno v instrukci pro kárné výbory, vydané ministerstvem národní obrany.

Doplnění § 33, odst., (1), lit. c), tak, jak je navrženo, je odůvodněno okolností, že nebylo možno postupovati podle § 33 zák. proti těm osobám, které do ciziny neuprchly, nýbrž do ciziny se odebraly za šetření platných předpisů, třebas i s povolením vojenské správy, avšak z ciziny se pak neodůvodněně nevrátí (na př. k nastoupení voj. služby a pod.) a je z toho důvodu proti nim zavedeno trestní řízení.

Doplnění § 33, odst. (1), lit. d), resp. změna stylisace, je jasná a nepotřebuje proto dalšího vysvětlení. Staloť se, že se vojenský gážista dopustil trestných činů před svým jmenováním, odsouzen však byl teprve po svém jmenování voj. gážistou, na kterýžto případ se dosavadní znění § 33 (1) d) dobře nehodí.

Rovněž nutno pamatovati na případy, kdy vyjde nově najevo, že voj. gážista dopustil se před svým jmenováním trestných činů, pro něž nebyl však odsouzen jen proto, poněvadž tomu bránil některý z důvodů, který vylučuje trestní stíhání, zrušuje trestnost atd., na př. promlčení, amnestie, abolice atd. Dobré jméno vojska vyžaduje, aby v takových případech docházelo k odnětí vojenské hodnosti řízením správním potud, pokud jde o zločiny spáchané ze ziskuchtivosti nebo proti veřejné mravnosti; jde-li o jiné trestné činy, pro něž nedošlo k odsouzení, nebude lze ustanovení o odnětí voj. hodnosti řízením správním použíti. Viz § 2 odst. (4), a § 3, odst. (2), vl. nař. č. 203/1923 Sb. z. a n. Srovnati sluší též § 4 služ. pragmatiky úřednické a § 36 zák. č. 46/1868 ř. z.

Po stránce rozpočtové se poznamenává, že provádění tohoto zákona nebude znamenati žádné větší finanční zatížení, a naopak se předpokládá, že náklady na provádění zákona č. 154/1923 Sb. z. a n. se přijetím této novely sníží.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán brannému výboru k podání zprávy ve lhůtě co možná nejkratší.