Karlovarský časopis ťVolkswilleŤ přinesl 3. března zprávu o schůzi lidu, konané předchozího dne a o postupu policie proti ní. Z této zprávy byly zabaveny tyto stati:
Podtitulky: ťPolicie provokuje z formálních důvodů hrozné srážky. - Bezpříkladná surovost některých policejních činitelů, kteří jednají na vlastní vrub a činí protichůdné disposice. - Obuškem proti podatelům sociálně-demokratické resoluce - Hotové štvanice na prchajícíŤ Dále v textu statě: ťbušili, ještě nežli se lidé mohli vůbec obrátiti o ústupu nedalo se ani mluviti, poněvadž ze zadu valily se davy - jako zběsilí obušky do lidí. Nastal z toho hotový zmatek. Strážníci mlátili s bezpříkladnou surovostí do lidí, kteří chtěli utéci, ba i děti, které se jako obyčejně dostaly do této skupiny, byly bity obušky, ženy stojící v prvých řadách, byly bity pendrekem po hlavách. Konstatujeme a uvedeme pro to svědky, že jistého mladíka zahnali dva strážníci za pilíř lávky přes Teplou. tak ze nemohl vůbec uniknouti a že do něho, jak stál v koutě a bezbranný, jako šílení bušili obušky. Na doklad toho. co se u tohoto místa událo, chceme uvésti tento fakt: Poslanec de Witte pokusil se prodrati se k policii, aby zamezil ještě většímu neštěstí, byl však v hrozné tlačenici přimáčknut na automobil a šat mu byl zničen. Co natropila policie, rozestavená na různých místech a ženoucí lidi proti sobě, vysvítá i z toho, ze někteří účastníci projevu zachránili se jen tím, ze přeskočili nábřežní zábradlí. Mohli bychom uvésti spoustu surovostí jednotlivých policejních strážníků. Budiž podotknuto toto: Část demonstrantů hnala se přes most u Puppa, aby se dostala z dosahu státní policie a aby bez obtěžování došla přes Starou louku domů. Proti nim postavil se však na druhé straně Teplé opět zástup policie, aby je hnal zpátky. Lidem nezbývalo tudíž nic jiného. než aby buď na té či oné straně zakusili obušku. Zde státní strážníci ukazovali i revolver, čímž rozčilení dosáhlo bodu varu.Ť
Dále tato stať: ťJeden policejní úředník rozkřikl se naň (na posl. Hillebranda): ťJe mi zcela lhostejno, kdo jste.Ť Senátor Löw, který se pokusil zakročiti a byl odstrčen do tlačenice, upozornil, že má ještě nezhojenou zlomenou ruku, načež se mu dostalo surové odpovědi:... Měl jste zůstat domaŤ. Dlouho se zdálo, jaký by již vůbec nebylo možno zjednati pořádek. Na všech rozích a koncích objevovaly se znova zástupy policie. které lidi, chtějící jít domů, zatlačovaly v opačný směr a ohrožovaly.Ť
Pak tato stať: ťSmutnou zásluhu, že věc se důkladně změnila, může si přičísti státní policie, ta státní policie, jejíž činitelé se snažili nahraditi neslýchanou surovostí, co jim schází na rozvaze, pochopení situace a kázni. Můžeme říci, že by v starém Rakousku vojenský útvar, snad četnictvo, byl po takovém dni vedoucími místy co nejpřísněji hnán k odpovědnosti a ze by byl mnohý příslušník tohoto útvaru musil se obávati, že bude neprodleně zbaven svého služebního místa, kdyby se mu bylo dokázalo, ze poškodil takovým způsobem vážnost státu a jeho orgánů. Náš účet se státní policií není ještě uzavřen.Ť
Konečně byla zabavena následující resoluce, která byla usnesena v četných, tisíci lidí navštívených schůzích: ťV největší nouzi pracujícího lidu této země, v době snižování mezd a platů, denně rostoucího zdražování životních potřeb, chystá vláda nový útok na kapsy obyvatelstva. Nejen že jejími opatřeními znovu se zvýší ceny cukru, lihu a zboží osadnického, jakož i sazby na drahách, ale ona činí již veškeré přípravy, aby se zemědělská cla stala trvalým zařízením. aby pohyblivá cla z mouky a obilí byla nahrazena pevnými. Jen s největší námahou podařilo se ještě v posledním okamžiku zmařiti pokus vlády, aby zůstalo v platnosti clo ze pšenice, a zabrániti tak velmi nepřátelskému opatření vůči lidu. To všecko v době, kdy vláda plnýma rukama krmí kapitál finanční, bankovní a agrární a předlohou kongruovou chystá štědrý dar duchovenstvu.
Shromáždění protestují rozhodně proti všem těmto opatřením, a to tím důrazněji, že všechna se provádějí v době, kdy jest parlament vyřazen ježto hrozí nebezpečí. že parlament a obyvatelstvo budou prováděcími nařízeními vlády a parlamentními methodami koalice postaveny před věc hotovou a nezměnitelnou.
Shromáždění schvalují tudíž, že předsednictvo strany a parlamentní zastupitelstvo podnikly rozhodný krok pro svolání Národního shromáždění a protestují proti rozhodnutí sněmovního předsednictva, které se schovává za úskočné triky jednacího řádu, na němž však zákrokem naší strany bylo vynuceno předčasné svolání sněmovny a které nyní, pochopitelně úskoky jednacího řádu snaží se vykroutiti z trapného rozhodování o návrhu naší strany.
Vláda, aby odvrátila nyní pozornost od svého lidu nepřátelského počínání anebo aby také uspokojila požadavky stále více bujícího národního šovinismu, hodila v posledních dnech do politické arény prováděcí nařízení k jazykovým zákonům a tímto krokem zastínila reakcionářská opatření starého Rakouska téhož oboru. Nedbajíc práva a zákona, nehledíc ke smlouvě o ochraně menšin a k jazykovému zákonu zasáhla vláda do právní ochrany národních menšin a vybičovavši takto národní vášně, vytvořila ovzduší, v jehož žáru, jak se domnívá, mohla by si klidně uvařiti svoji polévčičku. Zákon o restrikci stal se zbytečným, neboť nyní mohou býti poslední němečtí zaměstnanci bez okolků vypuzeni se svých míst, německé obce připraveny o poslední zbytek svého sebeurčení a samosprávy, německý pracující lid vyhnán i ze svých soukromých pracovních míst. Avšak i jinak uvolněna byla cesta bezuzdnému nacionalismu a dokořán otevřeny dvéře byrokratické libovůli.
Proti tomuto násilnému činu, jímž zkráceno jest veškero německé obyvatelstvo, zvláště však německý pracující lid, jeho hmotná práva, zejména však možnost dosíci práva, ohražují se shromáždění co nejdůrazněji.Ť
Toto zabavení pobuřuje více, jelikož zabavené vývody omezují se na pravdivé vylíčení skutečných událostí. Obsahově stejné, pouze ve stylisaci poněkud stručnější vylíčení těchto fakt téhož dne prošlo v časopise ťSozialdemokratŤ bez závady.
Tážeme se tudíž pana ministra, je-li ochoten
dáti podřízeným úřadům
pokyn, aby náležitě šetřily svobodného
projevu mínění.
Žiadam o súrné a dôkladné odčinenie krivdy, svojho druhu takmer ojedinelej, spáchanej na obyvaľstve reformátskeho vyznania a čiročiste maďarského materinského jazyka v obci Michalovce (župa Zemplínska).
V obci Michalovce, v ktorej obyvateľstvo čiročiste maďarské vzoprelo sa slovenskému vyučovaciemu jazyku vo škole, jemu protizákonne a teroristicky vnucovanému a požadovalo maďarský vyučovací jazyk, zastavil školský referát bratislavský vyučovanie pod zámienkou, že školská miestnosť sa k ďalšiemu vyučovaniu nehodí. Čiročiste maďarské obyvateľstvo reformátskeho vyznania vystavalo s neslýchaným napiatím síl novú, modernú školu, ktorú prehlásil štátny stavebný úrad v každom ohľade za spôsobilú. Podľa svedectva školského denníka, zaslaného škôldozorcovi, bolo zapásané do školy v minulom roku 50 žiakov výlučne jazyka maďarského. Dňa 5. augusta 1925 podalo reformátské presbyterium prostredníctvom škôldozorcu bratislavskému školskému referátu žiadosť, podpísanú všetkými cirkevnými členy, v ktorej obec žiadala povolenie maďarskej vyučovacej reči. Napriek všetkému žiadoneniu a orodovaniu nedošla na žiadosť odpoveď ani do dneška. V obci sa už štyri roky nevyučuje jedine preto, lebo obyvateľstvo obce trvá na maďarskej vyučovacej reči.
Mám prípis bratislavského školského referátu, ktorý bol zaslaný školskej stolici obce Michalovce jako odpoveď na žiadosť už pred roky podanú, v ktorej obec taktiež žiadala o povolenie maďarského vyučovacieho jazyka. V odpovedi tejto prejavuje sa úmysel vlády, zničiť naprosto maďarskú menšinu, v tak hroznej nahote, na ktorú ešte nebolo príkladu v rade útokov, vedených proti maďarskej osvete. Obsah tohoto písma, ktoré zostane večnou pohanou vládneho režimu československého, hlásajúceho na veľkom bubne povznesenie osvetovej úrovne národností a ktoré je zároveň krikľavým dôkazom toho hriešneho vládneho systému, ktorý sa v tejto republike k utlačovaniu menšín udomácňuje, - je, že v obci Michalovce nelzä maďarský vyučovací jazyk povoliť preto, lebo žiaci rozumia pro slovensky toľko, aby sa mohli učiť v slovenskom jazyku. Referát tedy ani sa nepokúša o to, aby pochyboval o čiročiste maďarskom ráze obyvateľstva obce, ale opiera sa jedine na pochybnú sbehlosť žiakov v slovenčine a vyslovuje ortel smrti nad maďarskou školou v Michalovciach.
Toto hanobné písmo, ktoré tým najbrutálnejším spôsobom zašľapáva do blata menšinové práva toľko prizvukované a zároveň je najhrubšou a najnestydatejšou urážkou otázky národnej príslušnosti, chce zničiť nielen maďarskú reformátsku školu v Michalovciach, ale je hnusným atentátom proti každému maďarskému slovu, proti každej maďarskej osvetovej snahe. Veď písmo to znamená, že poslovenčiť treba každú maďarskú školu, v ktorej žiaci už ponekiaľ rozumia slovanskému jazyku. Pane minister! S úctou tážem sa Vás, či sa stotožňujete s týmto teroristickým činom prednostu bratislavského školského referátu, spáchaným v mocenskom šialenstve? Či pripustíte, aby jednotliví ultrašovinisti pošľapávali a predmetom výsmechu učinili sankcionované zákony republiky, a práva zabezpečené menšinám v mierových smluvách a ústavnej listine. Prípad ten znamená nielen hrubú urážku ref. cirkvi v Michalovciach, ale aj hrubú urážku maďarstva v celej republike, a za túto urážku očakávame satisfakciu. Deti reformátskych občanov v Michalovciach už štvrtý rok nemôžu navštevovať školu, lebo bratislavský školský referát pokladal za dobré zdefraudovať ich materinský jazyk. Členovia menovanej cirkvi sú všetcia Maďari a Maďari boli nielen dnes, ale i v minulosti. Aby mohli svojou školou voľne nakladať, sriadili si zo svojich lopotne nasbieraných halierov novú, modernú školu, vo svojich obetiach tedy priblížili sa až krajným medziam možnosti, avšak svoju materinskú reč obránia a nedajú si ju zdefraudovať nikdy. V poslednej hodine vyzývam Vašu pozornosť, pane minister, že trpezlivosť roztrpčeného maďarského ľudu v Michalovciach je už v koncoch a všeobecná rozhorčenosť dosiahla už vrchola.
Tážem sa Vás, pane minister, či ste
ochotní bezodkladne zahájiť prísné
vyšetrovanie vo veci tohoto kulturného škandálu,
či ste ochotní pohnať zodpovednosti duševného
osnovateľa teroristickej akcie, smerujúcej ku konfiškovaniu
práv maďarstva národnostných menšín
vôbec, dľa zásluhy ho potrestať a konečne
či ste ochotní súrne a prospešne vybaviť
žiadosť reform. obyvateľstva v Michalovciach a
vynulované obyvateľstvo uviesť zase v jeho práva?
Zároveň s vydaním nových jazdných poriadkov, ktoré nastúpily platnosť 15. mája t. r., boly jak v jazdných poriadkoch, tak na nápisoch staníc mená maďarských obcí pozmenené, počeštené, ba na mnohých miestach i naprosto zmizely. Opatrenie to hlboko uráža Maďarov, ichž storočné mená obcí boly proste zašantročené. avšak je to i smiešné, lebo jak v úradnom menoslove obcí, tak v poštovom adresári sú zároveň mená iné a tak železnice zostávajú so svojimi názvy osamotené. Poškoďuje to však nadmieru i záujmy cestujúceho a dopravujúceho obecenstva, lebo spôsobí to zmätok, znesnadňuje orientáciu, ba ju znemožňuje, kdežto železnice sú podnikom štátu, jehož povinnosťou je brať zreteľ na svoju obchodnú klientelu.
Zmeny názvov prevedné boly na všetkých územiach Maďarmi obývaných a preto nie som v stave všetky uviesť, avšak uvádzam niekoľko charakteristických prípadov. Meno ťEnyed-pusztaŤ pri Dunajskej Strede zmenil na pr. na Blažov, Odkiaľ má teraz vedieť ten, kto cestuje do Enyedu, že jeho meno zmenilo sa do rána na Blažov, ako môže vyhovieť prianiu pokladne, aby si na túto stanicu pýtal lístok? Mená obcí ťNemesócsa-TanyŤ, ktoré počítajú dovedna 3000 duší, proste zašantročili a na miesto toho dali im názov súsednej kolonisovanej dediny ťHodžovo,Ť pravdepodobne preto, aby čirému maďarskému obyvateľstvu vštepili v pamäť, ako bolo okabátené o pôdu jemu patriacu tak zvanou pozemkovou reformou.
Tážeme sa pána ministra:
1. Či vie o tomto opatrení?
2. Či je ochotný toto opatrenie ihneď zmeniť
a mená maďarských obcí jak v jazdnom
poriadku, tak na staniciach ihneď reštaurovať?
U komárňanskej expozitúry finančného riaditeľstva v Bratislave sú práve v behu pojednávania dane dôchodkov ej.
Referent vyrubujúcej komisie expozitúry navrhuje stranám, ktoré sa odvolaly proti svojmu drievejšiemu vyrúbeniu dane dôchodkovej, aby od odvolania ustúpily a prejav o tom ihneď podpísaly, v ktorom prípade budú im pri terajšom pojednávaní vyrúbené nižšie dane. Postup tento deje sa za prítomnosti prednostu expozitúry.
Tento postup finančnej expozitúry podlieha ťažkému posúdeniu, lebo poplatníkov, ktorí sú v nútenom položení a ktorých žiadosť vôči daňovým návrhom, už bez toho nemožným, bezpodmienečne oprávnená, postavuje pred dilemu, že buďto sa vzdajú svojho oprávneného odvolania, alebo im bude uložená berná sadzba nesnesitelného a každú racionalitu postrádajúceho návrhu. Spôsob tento nosí vo svrchovanej miere na sebe povahu vydierania.
Tážeme sa pána ministra:
1. Či vie o tomto jednaní?
2. Vie-li o ňom, či je ochotný urobiť mu ihneď prietrž a ho čo najprísnejšie stíhať?
3 Nevie-li o ňom, či je ochotný zistiť osnovateľa jeho a čo najprísnejšie ho potrestať?
4. Či je ochotný zakročiť, aby v budúcnosti
nemohlo dojsť k takémuto jednaniu, ktoré je
v akomkoľvek kulturnom štáte neznámé?
Das Gesetz Nr. 241 vom 11. Juli 1922 mit seiner Durchführungsverordnung Nr. 193 vom 9. Oktober 1923 ist seit mehr als 2 Jahren in voller Wirksamkeit. Wie allgemein festgestellt werden kann, hat dieses Gesetz nicht jene gute Wirkung ausgeübt, welche von den Gesetzgebern erwartet wurde. Im Abschnitt 1 des Gesetzes vom 11. Juli 1922, § 2, wird die Pflicht betont, daß sich jeder geschlechtlich erkrankte unbedingt behandeln lassen müsse. Unbemittelte, so sagt der § 3 des Gesetzes, sollen auf Staatskosten behandelt werden. Bis zum heutigen Tage wurde jedoch seitens des Staates nichts unternommen um dies zu ermöglichen.
Im Abschnitt 2, § 14, wurden die Freudenhäuser aufgehoben und ihre Errichtung und Erhaltung verboten. Die Prostituierten sollten nach § 15 in durch die Staatsverwaltung zu errichtende Anstalten kommen. Bis zum heutigen Tage wurde seitens der Staatsverwaltung in dieser Hinsicht nichts unternommen, es sei denn, daß man die offene Strasse, Gast- und Kaffeehäuser und Barunternehmungen als Besserungsmöglichkeiten betrachtet. Der Zustand, der durch diese Unterlassungssünden seitens der staatlichen Behörden herbeigeführt wurde, entspricht gewiß nicht der Absicht des Gesetzgebers.
Die Gefertigten stellen daher folgende Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, bekanntzugeben, welche Erfahrungen die politischen Behörden, grösseren Stadtverwaltungen und Sanitätsbehörden bisher mit dem Gesetze Nr. 241 vom 11. Juli 1922 gemacht haben?
2. Ist er bereit, alles zu tun, um diesem Gesetze
endlich Gültigkeit zu verschaffen, oder - falls seine Durchführbarkeit
im Sinne des Gesetzgebers zweifelhaft ist - die Novellierung zu
beantragen?
Mit dem Erlasse des Landesschulratspräsidiums vom 19. April 1926, Z. 2000 wurde die deutsche Expositur zur Volksschule in Liebthal mit dem Standorte in Silwarleut aufgelassen. Begründe t wurde die Auflassung damit, daß die Kinder aus Silwarleut, welche nach Liebthal eingeschult sind, diese Schule nicht besuchen brauchen, sondern in einer kürzeren Entfernung die deutsche Minderheitsschule in Königinhof haben, die sie auch im Einvernehmen mit dem Schulministerium besuchen können.
Diese Begründung ist in tatsächlicher Hinsicht unwahr: Die Entfernung von der deutschen Schule in Silwarleut bis zur deutschen Minderheitsschule in Königinhof beträgt Luftlinie 2,6 km, Gehweg. 3 km. Da jedoch die Schule in Silwarleut an der Ostgrenze der Stadt Königinhof liegt und die richtige Ortschaft noch ein bedeutendes Stück hinter der Schule liegt, so beträgt die Distanz vom eigentlichen Dorfe bis zur deutschen Minderheitsschule in Königinhof Luftlinie 3.4 km und Fußweg genau 4 km. Die Behauptung des Landesschullratspräsidiums zeigt, daß es über die örtlichen Verhältnisse gar nicht oder falsch unterrichtet war.
Aber auch in rechtlicher Beziehung ist die Begründung falsch. Die Expositur Silwarleut wurde wegen der schlechten Wegverhältnisse nach Liebthal errichtet. Das Oberste Verwaltungsgericht hat bereits wiederholt entschieden, daß eine ordnungsmäßig errichtete Expositur nur dann aufgelöst werden kann, wenn die Ursachen, die zu ihrer Errichtung geführt haben, behoben wurden. Dieser Umstand wurde im gegebenen Falle vom Landesschulrate gar nicht untersucht. Im Gegenteil gibt der Erlaß selbst die Möglichkeit des Weiterbestandes dieses Umstandes zu, sagt aber, daß die Notwendigkeit des Bestandes der Expositur nach § 2 des Gesetzes vom 14. Feber 1870, L. G. Bl. No. 22 weggefallen sei, weil die Kinder eine andere Schule besuchen können. Dieser Umstand ist selbstverständlich für die Beurteilung des Tatbestandes, ob die Beschwernisse des Weges zwischen Silwarleut nach Liebthal weggefallen sind, ganz bedeutungslos, da die Kinder nach wie vor verpflichtet sind, die Liebthaler Schule zu besuchen, auf welchem Wege sie den gleichen Schwierigkeiten begegnen wie seinerzeit bei der Errichtung der Expositur.
Da sich der obige Erlaß des Landesschulratspräsidiums unter anderem auch auf das Gesetz vom 3. Dezember 1924. No 286 Slg. stützt, welches Gesetz übrigens nirgends von der Auflassung von Schulen oder Exposituren spricht, muß auf bestimmte Umstände hingewiesen werden, aus denen hervorgeht. daß in ungerechtfertigter Weise gerade bei der deutschen Expositur Silwarleut von den Behörden gespart werden mußte. In Silwarleut besteht eine tschechische Minderheitsschule, welche im Gebäude der deutschen Schulexpositur untergebracht ist. Diese Schule hat nur 5 ortsansäßige Kinder, dafür aber 20 Kinder aus der Stadtgemeinde Königinhof, denen eigene Schulen genügend zur Verfügung stehen, während die deutsche Expositur 14 Kinder aus dem Orte und nur 4 aus der Stadtgemeinde Königinhof zählt, welche jedoch ganz in der unmittelbaren Nähe von Silwarleut wohnen und zur deutschen Minderheitsschule in Königinhof den ganzen Ort Königinhof durchwandern müssen. Eine tschechische Schule in Königinhof ist von der tschechischen Schule in Silwarleut 3/4 km auf einem Fußweg gemessen entfernt.
Da Silwarleut nach Königinhof eingemeindet worden ist, ergibt sich das merkwürdige Verhältnis, daß in einer der Majorität nach tschechischer Gemeinde, nebst zahlreichen tschechischen Landesvolks- und Bürgerschulen auch eine tschechische Minderheitsschule besteht, die gar keine Berechtigung aufweist.
Man muß hier wirklich fragen, ob die Anwendung des Ersparungsgesetzes, das sich bei der deutschen Expositur in einer § 9 Auflassung ausdrückte, nicht mit noch größerer Berechtigung bei dieser tschechischen Minderheitsschule am Platze gewesen wäre. Auch die tschechische Schule in Ertina bei Jaroměř ist mit 15 Kindern nur 2,5 km Fußweg von Jaroměř entfernt Auch diese Schule wird nicht aufgelassen.
Diese ungleiche Behandlung des deutschen Schulwesens und die ungerechtfertigte Anwendung des Gesetzes No. 286/24 muß mit Entschiedenheit zurückgewiesen werden.
Wir fragen den Herrn Minister, ob ihm diese
Verhältnisse, da ja die Auflassung nach der Befragung des
Ministeriums verfügt worden ist. bekannt sind und ob er gewillt
ist, die ungesetzliche Auflassung der deutschen Expositur in Silwarleut
auf Grund der eingebrachten Beschwerde zu beheben und den Weiterbestand
dieser notwendigen Expositur zu sichern?
In der jüngsten Zeit hatten sich einzelne Bezirksgerichte stark mit Fällen zu beschäftigen, die das künstliche Fleischfärben und das Erhalten der Fleischfarbe durch Zusatz von Präservesalzen betrafen. So waren am 5. August 1925 beim Bezirksgerichte in Teplitz-Schönau 32 Fleischermeister beschuldigt, dem Fleisch Präservesalz beigemischt zu haben. Ähnliche Verhandlungen fanden auch bei den Bezirksgerichten in Saaz, Trautenau, Dux und Tetschen statt. Die Fleischermeister in Trautenau, Saaz, Dux, Teplitz wurden wegen Verfälschung des Hackfleisches bestraft, während die Fleischermeister im politischen Bezirke Tetschen mit der Begründung freigesprochen wurden, daß die Verwendung von geringen Mengen roter Farbe (Präservesalz) keine gesundheitlichen Nachteile für die Konsumenten nach sich ziehe.
Diese wesentlich verschiedenen Urteile der Bezirksgerichte und die eingebrachten Berufungen gegen diese Urteile haben unter den Berufen der Fleischer und Wurstwarenerzeuger sowie unter den Konsumenten begreifliche Verwirrung hervorgerufen. Laut Verordnung des Ministeriums des Innern und des Handelsministeriums im Einvernehmen mit dem Justizministerium vom 17. Juli 1906, R. G. Bl. Nr. 142, wird die Verwendung der roten Farbmittel als im höchsten Grade gefährlich erklärt. Das künstliche Färben des Hackfleisches oder das künstliche Erhalten der Fleischfarbe durch Zusatz von Präservesalzen verhindert keineswegs die Fäulnis. Das Fleisch verliert trotz beginnender Fäulnis das gute Aussehen nicht; dieser Umstand bleibt dem ahnungslosen Käufer verborgen und kann ihm gesundheitlichen Schaden bringen. Es ist nicht unbekannt, daß schon geringe Fäulnis des Fleisches in starkem Maße schädlich ist.
Der Fleischer ist als ehrlicher Geschäftsmann bemüht, seinen Kunden das Beste zu bieten. Zweifellos bestehen in den Ansichten der Fleischer und den Auffassungen des Ministeriums für öffentliches Gesundheitswesen wesentlich verschiedene Beurteilungen in der Frage der Verwendung von Präservesalzen. Aus den verschiedenen und einander widersprechenden Urteilen der Bezirksgerichte ist deutlich erkennbar, wie notwendig eine restlose Klärung in dieser Frage im Interesse der Bevölkerung und der Fleischermeister ist, da hiedurch viele Unannehmlichkeiten und Schäden hintangehalten blieben.
Die Gefertigten stellen daher an den Herrn
Minister die Anfrage, ob er bereit ist, zur Klärung der Frage
der Verwendung des Präservesalzes eine Enquete einzuberufen,
welcher die hiezu berufenen Faktoren als auch die Vertreter der
Fachgenossenschaften der Fleischer und Wurtswarenerzeuger beigezogen
werden?