Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zákon tento upravuje služební poměry domácích zaměstnanců t. j. osob, které konají služby pro zaměstnavatelovu domácnost a které byly přijaty do jeho domácnosti.

(2) Ustanovení tohoto zákona se však nevztahují na osoby, které jsou pravidelně zaměstnány v živnostenském nebo zemědělském podniku zaměstnavatelově, i když byly přijaty do jeho domácnosti a konají pro ni příležitostné práce.

Je-li uzavřena pro práce v domácnosti kolektivní smlouva, nesmí jednotlivé pracovní smlouvy odlišovati se od kolektivní smlouvy v neprospěch zaměstnance.

(1) Do mzdy podle tohoto zákona počítá se jak plat na penězích, tak požitky naturální (strava, byt a pod.).

(2) Peněžitý plat jest vypláceti měsíčně. Není-li ve smlouvě jinak ustanoveno, má se peněžitý plat vypláceti dodatečně za předchozí měsíc nejpozději posledního dne tohoto měsíce, stravné však, bylo-li smluveno, 14denné předem. V každém případě jest mzdu vyplatiti při skončení služebního poměru.

(3) Vedlejší požitky, které zaměstnanec obdrží při službě v domácnosti, nesmí být do mzdy počítány.

(4) Pro poškození předmětů v domácnosti zaměstnanci svěřených ručí tento jen v tom případě, byl-li zde zlý úmysl nebo hrubá nedbalost. Jedná-li se o předměty zvláště cenné a které mohou snadno utrpěti škodu, ručí zaměstnanec jen v tom případě, když byl na to výslovně upozorněn a neodmítl s nimi zacházeti.

(1) Zaměstnanci přísluší jako součást mzdy také strava, která musí být zdravá a dostatečná a rovnati se zpravidla stravě dorostlých, zdravých členů rodiny.

(2) Bylo-li na místo stravy smluveno poskytování stravného na penězích, musí se jeho peněžitý obnos rovnati hodnotě přiměřené stravy.

(1) Zaměstnanec má býti ubytován vhodným způsobem a tak, aby to neohrožovalo jeho zdraví a mravnost. Místnost určenou ke pánku budiž možno z vnitřku uzavříti.

(2) Zaměstnanci má býti poskytnuta možnost, aby svoje věci mohl bezpečně uschovati a zavříti v místnosti, která mu byla určena k obývání.

(1) Zaměstnanci náleží ve 24 hodinách 12hodinný nepřetržitý odpočinek, jehož hlavní část má připadnouti na dobu od 20 do 6. hodiny. Mimo 12hodinný nepřetržitý odpočinek přísluší zaměstnanci ještě dvě hodiny odpočinku v době denní, které jest rozděliti tak, aby připadly v dobu hlavních jídel.

(2) Těžké práce nejsou přípustny po 18. hodině. Po 19. hodině jest zaměstnanec oprávněn volně disponovati svým časem.

(3) Práce přes čas je přípustna pouze v případech mimořádných a neodkladné nutnosti, přísluší za ni zvláštní odměna, předem ujednaná. Byl-li touto prací omezen noční klid zaměstnance, jest mu za to poskytnouti jiného dne náhradní odpočinek.

(1) Pracovní doba mladistvých zaměstnanců mladších 18 let nesmí přesahovati 8 hodin denně; je povinností zaměstnavatelovou, aby se postaral o to, aby část svého volného času mohl zaměstnanec použíti k svému odbornému vzdělání (hospodyňské, vychovatelské, ošetřovatelské kursy a pod.).

(2) Noční práce a práce přes čas se u mladistvých zaměstnanců nepřipouští.

(1) Jednou týdně náleží zaměstnanci nepřetržitý odpočinek ve výměře 8 hodin, který má připadnouti zpravidla na neděli.

(2) Ostatně uznaných svátcích náleží zaměstnanci volné odpůldne, počínaje 14. hodinou. Ve svátek Práce (1. května) přináleží zaměstnanci volno celých 24 hodin.

(3) Je-li nutno v neodkladných případech pracovati v době nedělního nebo svátečního klidu, jest poskytnouti zaměstnanci nepřetržitý náhradní odpočinek stejně dlouhý ve všední den.

Vedle týdenního klidu náleží zaměstnanci ještě každého týdne volné odpoledne ve všední den v trvání 6 hodin, jehož začátek má připadnouti na 14. hodinu. Den tento určí strany vzájemnou dohodou. Toho dne odpadá dvouhodinný klid v době denní.

(1) Zaměstnanec má po nepřetržité šestiměsíční službě nárok na každoroční dovolenou ve výměře 14 dnů a po nepřetržité dvouleté službě na dovolenou ve výměře 4 neděl. Po dobu dovolené přísluší zaměstnanci mimo plat ještě příplatek na dovolenou ve výši poloviny obvyklého měsíčního platu.

(2) Mladistvým zaměstnancům (§ 7) přísluší v každém případě dovolená 4týdenní.

(3) Po dobu dovolené náleží zaměstnanci stravné.

Zaměstnavatel je povinen učiniti všechna opatření, aby služební úkony nebyly na újmu zdraví zaměstnancova. Onemocní-li zaměstnanec vinou nebo opomenutím zaměstnavatele, má bez újmy nároků z pojištění nemocenského vůči zaměstnavateli nárok na náhradu škody. Totéž platí v případě úrazu.

(1) Nemůže-li zaměstnanec pro nemoc, úraz nebo jinou důležitou příčinu konati služby, podrží nárok na plat a ostatní požitky po dobu jednoho měsíce.

(2) Pro tyto překážky ve službě nesmí být zaměstnanec propuštěn po dobu, po kterou má nárok na plat.

(1) Služební poměr uzavřený na neurčito, lze zrušiti po 14denní výpovědi; trvá-li služební poměr již aspoň 6 měsíců, po jednoměsíční výpovědi. Výpověď má býti dána vždy tak, aby lhůta končila buď 15. nebo posledního dne v měsíci.

(2) Služební poměr uzavřený na zkoušku může býti zrušen v prvém měsíci po týdenní výpovědi, později jen po dodržení řádné výpovědní lhůty.

Po výpovědi jest zaměstnavatel povinen poskytnouti zaměstnanci po čtyřikrát ve všední den volnou dobu pokaždé ve výměře čtyř hodin v době mezi 8. až 77. hodinou. k hledání nového místa. V tyto dny odpadá 2hodinový odpočinek v době denní.

(1) Zaměstnanec jest oprávněn zrušiti služební poměr bez výpovědi nebo před uplynutím doby, na kterou byl smluven, z těchto důvodů:

a) když nemůže v práci pokračovati beze škody pro své zdraví nebo mravnost;

b) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce jej urazí na cti, zle s ním nakládá, dopustí se proti němu skutku porušujícímu mravnost, nebo nechrání jej proti takovým činům od jiných členů domácnosti;

c) když zaměstnavatel zadržuje mu zcela nebo z části úplatu, poskytuje-li mu nezdravou nebo nedostatečnou stravu, nezdravé ubytování nebo když ho jinak zkracuje na jeho požitcích;

d) když zaměstnavatel porušuje nebo neplní předpisy o sociálním pojištění o ochraně zaměstnanců atd. anebo když jinak zkracuje zaměstnance proti ustanovením individuelní nebo kolektivní smlouvy pracovní.

(2) Je-li zaměstnavatel vinen předčasným vystoupením zaměstnance nebo propustí-li jej bez důvodů předčasně, má zaměstnanec kromě nároku na náhradu další škody, nárok na mzdu za dobu, která by byla proběhla do skončení pracovního poměru bud uplynutím času nebo zákonné výpovědi.

(3) Dá-li se předpokládati podle okolností výpovědi, že zaměstnavatel zrušil služební poměr jen z toho důvodu, aby zmařil získání nároku zaměstnance na dovolenou, může tento žádati náhradu ve výši požitků; které by mu byly patřily po dobu dovolené.

(1) Byl-li služební poměr zrušen smrtí zaměstnancovou, může žádati zaměstnavatel vyklizení místností, v nichž tento bydlel, až v době jednoho měsíce od této události, vedl-li zemřelý v těchto místnostech vlastní domácnost.

(2) Zemře-li zaměstnavatel; trvá služební poměr ještě po dobu výpovědní lhůty počítáno od úmrtí.

Zaměstnavatel jest povinen ihned po skončení služebního poměru dáti zaměstnanci na své útraty písemné vysvědčení o trvání a způsobu služeb. Vysvědčení nesmí obsahovati údajů, které by zaměstnanci znemožňovaly nebo ztěžovaly nalezení nového místa.

Práva, která přísluší zaměstnanci podle tohoto zákona, nemohou býti ani jednotlivou pracovní smlouvou, ani kolektivní smlouvou zrušena nebo omezena.

Pro spory z poměrů, na něž se vztahuje tento zákon, jsou příslušny pracovní soudy; do té doby, než budou zřízeny, soudy okresní.

Dozorem nad prováděním tohoto zákona jsou pověřeni živnostenští inspektoři za součinnosti odborových organisací domácích zaměstnanců.

Přestupky předpisů tohoto zákona se trestají pokutami do 2000.- Kč, případně vězením do 6 neděl. Při opakování přestupků zvyšuje se pokuta do 5000.-, trest vězením do 6 měsíců.

Jak kolektivní, tak jednotlivé smlouvy pracovní vztahující se na domácí zaměstnance, nepodléhají poplatkům ze služebních smluv.

Pokud neobsahuje tento zákon jiných předpisů, platí o domácích zaměstnancích všeobecné zákony o ochraně práce a o sociálním pojištění.

Ustanovení §§ 2 až 4, 11 až 13, 15 odst. 1. a 2., 16 odst. 2., 17 až 25 platí také pro zaměstnance, kteří nebyli přijati do domácnosti zaměstnavatelovy, konají však služby naznačené v § 1, odst. 1., pro jednoho nebo více zaměstnavatelů jako své hlavní výdělečné zaměstnání.

(1) Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

(2) Současně pozbývají platnosti veškerá ustanovení dosavadních čeledních řada.

(3) Provedením zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Úprava poměrů zaměstnanců v domácnosti byla československým zákonodárstvím téměř úplně opominuta, ačkoliv jde o obor, v němž dosud platí zastaralé a nemožné zákonodárství, pocházející svým původem z doby feudální, totiž ťčelední řádyŤ. Je přímo skandálem, že tyto zákonné nestvůry nebyly jedním rázem zrušeny - zvláště v republice, která se tak ráda vychloubá novými sociálně-politickými zákony. V Německu, se to stalo revolučním způsobem bezprostředně po převratu, kdy byly nařízením lidových komisařů zrušeny najednou všechny čelední řády. Rovněž v Rakousku mají od r. 1920 nový zákon o ťdomácích pomocnícíchŤ, který znamená asi vrchol toho, co možno pro tento zanedbaný obor dosáhnouti v buržoazním státě. I v jiných státech středoevropských byly provedeny nebo připravují se nové zákony.

Pouze v Československu se po prvém slabém náběhu, jímž zrušeny, avšak jen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku čelední knížky (zákon č. 571/1919) nedostala se ani jediná vláda po sedm let trvání republiky aspoň tak daleko, aby podala návrh na novou úpravu poměrů domácích zaměstnanců, a tak u nás platí v plném rozsahu 6 čeledních řádů (pražský z r. 1857, český z roku 1866, moravský z téhož roku, slezský z roku 1867, a na Slovensku a Podkarpatské Rusi dva, jeden pro městskou ťčeleďŤ ż roku 1876, druhý pro ťčeleďŤ zemědělskou z roku 1907). Svým původem a duchem jsou vsak tyto řády daleko starší, než naznačují tato data. Jeví se v nich ještě stanovisko doby feudální, protiklad mezi ťpánemŤ a ťčeledíŤ, ťosobami poddanýmiŤ.

To je už tak všeobecně známo, že se o toto netřeba šířiti. Uvádíme pouze k ilustraci svého tvrzení, že na př. čelední řád pražsky připouští ještě jako disciplinární trest od ťpánaŤ bití; že všechny čelední řády obsahují ustanovení zakazující ťčelediŤ ťluxusŤ v šatstvě a stravě. Uherský čelední řád z r. 1876 obsahuje dokonce ponižující ustanovení, že výrazy a skutky, jež by jinak byly urážlivé, nezakládají - dopustil-li se jich ťpánŤ vůči ťčelediŤ - domněnku, že by je chtěl uraziti. Čelední řády obsahují dále celou řadu ustanovení, kde se zákon zcela brutálně a nepokrytě staví na stanovisko zaměstnavatele proti zaměstnanci. Rovněž také jen pro ťčeleďŤ zůstala zachována policejní kompetence ve sporech, ťčeleďŤ pak podléhá dosud takovým předpisům o hlášení u policie, která znamenají v dnešní době nemožné ponižování občanů.

Jsme si vědomi, že ve státě kapitalistickém není možno pronikavé a trvalé zlepšení poměrů pracujících na vykořisťovaných osob. Víme také, že poměry osob, které pracují v domácnosti a umožňují svou prací osobám jiným účastniti se na výrobě, jest možno postaviti na zcela jiný základ pouze ve státě socialistickém. V buržoasním státě třebas se těmto osobám nyní říkalo ťdomácí zaměstnanciŤ, bude tento pracovní poměr vždy hodně upomínati na bývalý poměr podřízenosti ťslužebníkaŤ vůči ťpánoviŤ. Naproti tomu v socialismu bude tento poměr založen na okolnosti, že práce osob v domácnosti umožňuje jiným osobám; aby se plně věnovaly produktivní práci. Dnes jest stav ve většině případů takový, že práce osob v domácnosti uvolňuje řadu osob pro ťpříjemnějšíŤ využívání a vykořisťování výsledků cizí práce.

Přes to podává klub poslanců KSČ. tento návrh, aby vyhověl volání domácích zaměstnanců návrhem, který by odstranil nemožné čelední řády a zlepšil jejich poměry, pokud je to možno za dnešního řádu. Návrh náš je držen zcela, v hranicích možnosti. Ježto nám jde v tomto návrhu o aktuální denní požadavek jedné části proletariátu a to o požadavek jehož oprávněnost je všeobecně uznávána, očekáváme, že ostatní strany socialistické se k nám připojí při prosazování tohoto návrhu, zvláště když některé z nich podaly své vlastní návrhy v této věci.

V souvislosti s tímto návrhem bude třeba upraviti poměry zemědělského dělnictva, kterážto kategorie se nachází v podobném postavení jako ťčeleďŤ a pro niž z velké části platí čelední řády, jichž zrušení výše navrhujeme.

Poněvadž provedení tohoto zákona nevyžaduje zvláštních nákladu se strany státu, není třeba űhradové doložky.

Po stránce formální navrhujeme, aby náš návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.