Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ministr financí se zmocňuje, aby poskytl úvěrním družstvům Podkarpatské Rusi zápůjčky až do výše 60% zjištěných pokladních přebytků, jež tato družstva Podkarpatské Rusi mají uloženy u svých dřívějších zahraničních ústředí, nejvýše však v úhrnné částce 5,000.000 Kč na úrok nejméně 3%.

Vláda stanoví podmínky výplaty, zajištění a splacení zápůjček a bude bdíti nad správným jich použitím.

Ministr financí se zmocňuje, aby místo zápůjček uvedených v § 1. převzal jménem republiky Československé záruku za splacení a zúročení výpůjček až do nejvyšší částky v § 1, uvedené, jež si ústředí družstev oprávněná ` k revisi podle § 6., odst. 2. zákona o úpravě poměrů družstev.Podkarpatské Rusi zaopatří se souhlasem ministerstva financí k účelům výše uvedeným.

Výdaj s poskytnutím zápůjček (§ 1.) spojený budiž kryt úsporami v rámci úvěru ústavně schváleného rozpočtu.

Žádosti o poskytnutí zápůjčky musí býti podány do tří měsíců ode dne vyhlášení tohoto zákona u civilní správy Podkarpatské Rusi.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho pověřují se ministři financí, průmyslu, obchodu a živností, sociální péče a zemědělství.

Úvěrním družstvům náleží v družstevní organisaci zvláštní význam zejména pokud jde o území s nepříznivými úvěrovými poměry, jakým jest nesporně Podkarpatská Rus.

Úvěrové poměry na Podkarpatské Rusi jsou dnes krajně nepříznivy. Téměř výhradným pramenem úvěrů jsou tu až na pranepatrné výjimky soukromé banky, jež opírajíce se o svůj faktický monopol, zdražují úvěr nedostupně. Není pochyby, že hlavní příčinou těchto neblahých poměrů jest ta okolnost, že tu není regulátoru úvěrního trhu.

Úvěrní družstva pocházejí z doby předpřevratově (jest jich na půl druhého sta), jsou následkem popřevratových poměrů téměř zcela odsouzena k nečinnosti, nových pak úvěrních družstev není dobře možno zakládati následkem nedůvěry obyvatelstva vzbuzené dnešními poměry, takže dnes kromě 10ti židovských úvěrních družstev financovaných z části americkým kapitálem a několika málo živnostenských záložen úvěrní družstva na Podkarpatské Rusi nevyvíjejí téměř žádné činnosti.

Třebás by úvěrní družstva ve své formě a intensitě nebyla sama sebou způsobilými plně ukojiti naléhavou potřebu levného úvěru na Podkarpatské Rusi, jest přece možno očekávati od oživení jich značný vliv na další vývoje družstevnictví a úvěrových poměra vůbec v tomto území.

Příčinou nečinnosti úvěrních družstev na Podkarpatské Rusi jest ta okolnost, že přebytky jich, jež za maďarského režimu povinně byly ukládány v uherských centrálách, po odtržení se tohoto území od bývalého uherského státu přes všechny intervence československé vlády stále ještě zůstávají mimo hranice našeho státu, následkem čehož úvěrní družstva jsou bez jakékoliv vlastní viny po více jak 7 let zbavena největší části svěřeného kapitálu. Tím jest netoliko ochromena činnost úvěrních družstev, ale i súčastněné obyvatelstvo, zejména vkladatelé jsou citelně poškozováni znehodnocením svých vkladů, ztrátou disposiční možnosti, jakož i případnou ztrátou úroků.

Třeba si uvědomiti; že tu jde z největší části o majetek a zejména o úspory chudého podkarpatského lidu (vklady), jež následkem osamostatnění a připojení se Podkarpatské Rusi k našemu státu jsou znehodnoceny a kromě toho odňaty po víceletou dobu disposici majitel. Není pochyb; že náš stát, k němuž lid podkarpatoruský projevil plnou důvěru připojením svého území, jest morálně povinným přispěti k záchraně jeho soukromého majetku v tomto nezaviněném případě, a to tím spíše, že slovenským úvěrním družstvům byla již v r. 1922 na základě zákona č. 23/1920 Sb. z. a n. v tomto směru poskytnuta aspoň částečná výpomoc ve formě nízce zúročitelné zápůjčky a že stát náš též bankám, jež často z vlastního zavinění přišly do úpadku, poskytl vydatnou pomoc.

Lid podkarpatoruský jest si jasně vědom příčiny těchto ztrát, které přivedly v individuelních případech jednotlivce do krajní bídy, ba i zoufalství; a žádá plným právem od státu, aby tento nezávisle od likvidace poměrů úvěrních družstev k uherským centrálám odčinil tyto neblahé hospodářské následky, jež jsou v příčinné souvislosti se vznikem státu. Není pochyby, že vyřešení této otázky přispělo by značně ku povznesení státní prestiže.

Vláda navrhuje, aby podobně jako na Slovensku poskytnuta byla úvěrním družstvům, jež mají uloženy přebytky u svých dřívějších zahraničních ústředí, zápůjčka nebo aspoň záruka za zápůjčku, již by si příslušné družstevní ústředí opatřilo. Prostředků těchto použilo by se v první řadě k vyplacení zadržovaných vkladů.

Jakmile družstva projeví činnost, byť i jen do jisté míry omezenou, možno se nadíti toho, že se opět vrátí důvěra k družstvům a že se vrátí družstvům též vyplacené vklady, čímž se umožní rozvinutí další činnosti v zájmu hospodářského pokroku na Podkarpatské Rusi.

Jest sice pravděpodobným, že se dostane pomoci úvěrním družstvům na Podkarpatské Rusi též ze "Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů" na základě zákona ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a n., tuto pomoc nelze však pokládati vzhledem na její formu (výplata z největší části ve 4%ních státních dluhopisech slosovatelných ve 40ti letech a jen z nepatrné části v hotovosti) za dostatečnou, ježto třeba požadovati výpomoc, která by umožňovala plnou výplatu zadržovaných přebytků. Třeba tudíž sanační akci doplniti navrhovanou akcí úvěrovou podobně jak tomu jest na Slovensku.

Podotýká se, že vláda předložila předmětnou zákonnou osnovu dle obdoby slovenského zákona č. 253/1920 již v roce 1921 Národnímu shromáždění (tisk č. 1738/sněm. I. voleb obd.). Později byla tato předloha vzhledem na zkušenosti mezitím na Slovensku získané přepracována a v změněné formě v Národním shromáždění znovu podána v r. 1925 (tisk č. 5305/sněm. I. voleb. obd.), aniž by však byla dosud tato důležitá předloha parlamentárně projednána.

Návrh předkládá se ve stejném znění jako návrh vlády ze dne 8. července 1925 (č. tisku 306/sněm. I. voleb. obd.) se změněnou důvodovou zprávou a obsahuje tato ustanovení:

V §u 1. vymezuje se státní pomoc nejvýše 60% zjištěných přebytků uložených u dřívějších zahraničních ústředí nepřekročitelným obnosem 5,000.000 Kč, kterážto částka jest určena pro provedení celé akce Státní pomoc nemohla býti tentokráte přesně ciferně stanovena z toho důvodu, že její základ - výše pohledávek a závazků úvěrních družstev za cizozemskými ústředími - nespočívá na přesném základě. Dosud nebyly totiž na Podkarpatské Rusi legislativní cestou upraveny právní poměry družstev a nebylo tudíž také žádné ústředí autorisováno prováděti revise za účelem zjištění likvidačních vztahů a sestaviti zcela spolehlivý základ pro posouzení hospodářského poměru družstev předpřevratových k bývalým jich ústředím.

Poskytnutí zápůjčky nebo záruky není vázáno na určité ústředí (§§ 1. a 3.).

§ 4. stanoví, že výdaj s poskytnutím zápůjček musí býti kryt úsporami z rozpočtu ústavně schváleného.

§ 5. upravuje podávání žádostí o poskytnutí zápůjček dle tohoto návrhu.

Podotýká se ještě, že předloha tato jest ve věcné souvislosti s předlohou o úpravě poměrů družstev Podkarpatské Rusi, jež se současně předkládá Národnímu shromáždění ku projednání.

Vláda doporučuje, aby tento návrh přikázán byl v poslanecké sněmovně i v senátě výboru rozpočtovému ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.