Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Usnesení senátu o předloženém vládním návrhu směřuje k tomu, aby ministr národní obrany mohl každoročně v dohodě s ministrem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem stanoviti, jakým způsobem a v jaké relaci jest vypláceti zaopatřovací požitky s přináležejícími drahotními přídavky, mimořádnými a nouzovými výpomocemi příslušníkům čs. zahraničního vojska a jich pozůstalým, kteří zůstali na území Spojených států amerických, jsouce vázáni rodinnými a jinými poměry (příslušenstvím k státu) k pobytu ve své druhé vlasti a nelze je proto nutiti k přestěhování do československého státu.

Opatření toto jest zamýšleno po dobu velkého rozpětí mezi kursovní hodnotou a skutečnou kupní silou amerického dolaru, aby se tím docílilo určitého vyrovnání mezi existenčními poměry země, v níž příslušníci československého zahraničního vojska žijí, a mezi kursovní hodnotou a kupní silou dolaru v Americe, vzhledem k tomu, že tato jest ku kursovní hodnotě značně nižší.

Aby nastalo vzájemné vyrovnání hod noty, zaopatření poskytnutého invalidům legionářům v našem státě a příslušníkům čsl. zahraničního vojska, žijícím na území Spojených států severoamerických, doplňuje se § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích článkem I. předloženého usnesení senátu, tisk č. 216.

Článek II. usnesení senátního stanoví zpětnou účinnost od 1. ledna 1920, aby se tato kryla s účinností zákona čís. 76/1922.

Předložená osnova vztahuje se na 42 invalidů-legionářů s trvalým zaopatřením, 19 invalidů-legionářů s dočasným zaopatřením, 5 vdov a 13 sirotků po padlých nebo zemřelých legionářích, celkem tedy na 79 osob. Celkový náklad, spojený s provedením tohoto návrhu zákona, činí ročně okrouhle 1,100.000 Kč.

§ 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., přiznává v odstavci 4 příslušníkům čs. legií, pokud se stali invalidními, právo na výslužné, a to i tehdy, když jsou příslušníky cizích států, avšak nevstoupili-li do jich služeb, a v odstavci 5. pak nároky pozůstalým po zemřelých (padlých) legionářích neodvisle na čs. státním občanství. Stát plní navrhovaným tímto doplňkem § 81 zákona čís. 76/1922 jen svou povinnost vůči těm, kteří za jeho znovuvzkříšení prolévali krev nebo ztratili svého živitele.

Sociálně-politický výbor projednal ve své schůzi, konané dne 12. května 1926, před loženou osnovu, tisk č. 216, a navrhuje, aby poslanecká sněmovna schválila usnesení senátu ve znění dole uvedeném beze změny.

Branný výbor N. S. R. Č. připojuje se ke zprávě soc.-politického výboru N. S. o usnesení senátu N. S. a doporučuje posl. sněmovně přijetí usnesení senátu v plném znění.

Přípisem ze dne 24. března 1926 čís. 126 byl rozpočtovému výboru přikázán návrh zákona, kterým se doplňuje § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích.

Zákonem čís. 76/1922 kromě jiných nároků upravují se požitky invalidních legionářů a jich pozůstalých. Fakt, že jistý počet legionářů-invalidů, event. jich pozůstalých žije v jiných státech, vynutil si pojetí odstavce 4. a 5. do § 81 citovaného zákona, jimiž se přiznávají nároky zaopatřovací příslušníkům čs. vojsk legionářských i tehdy, jsou-li příslušníky cizích států, nejsouce ovšem v jejich službách, zaopatřovací nároky se pak přiznávají dále i po zůstalým po padlých neb zemřelých legionářích, i když tito pozůstalí nebyli, event. nejsou československými státními příslušníky.

Toto přiznání nároků zaopatřovacích též osobám, nuceným k pobytu v jiných státech, vedlo pak k onomu ustanovení vládního nařízení ze dne 6. října 1923, č. 186 Sb. z. a n., jímž se výplata požitků, vše obecně stanovená v Kč, umožňuje i v kursovní hodnotě Kč k cizí valutě, přicházející v konkretním případě v úvahu.

I tato relace, přípustná citovaným vládním nařízením, v praksi se však jeví ne dostačující ve státech se zvlášť hodnotnou valutou a jest tedy přímo nespravedlivou, pokud jde o osoby, nucené rodinnými neb příslušnostními poměry žíti na území Spojených států severoamerických. Kupní síla dolaru i v relaci, vládním nařízením čís. 186/1923 přípustné, jest ve Spojených státech daleko menší než kupní síla Kč u nás, takže zaopatřovací požitky těchto osob, formálně snad s požitky osob u nás bydlících na stejnou míru uvedené, ve skutečnosti jsou nižší.

Proto stát, veden snahou po dosaženi spravedlivého ocenění zaopatřovacích požitků a uvažuje o zvláštních zásluhách těch bojovníků za československou samostatnost, kteří, když vlast volala, neváhali jíti za moře a krví zpečetiti svazky, spojující příslušníky našeho národa, po staletí ujařmeného a bojujícího za svojí volnost, činí předloženým návrhem zákona opatření, aby životní úroveň osob, zaopatřovaných podle zákona č. 76/1922 a žijících na území Spojených států, byla pokud lze stejně upravena jako životní úroveň osob, žijících ve vlasti.

Dle výkazů, předložených vládou, upravují se návrhem zákona zaopatřovací po žitky 42 invalidů-legionářů trvale zaopatřených, 19 invalidů-legionářů dočasně za opatřených, 5 vdov po legionářích a 13 sirotků legionářských, celkem tedy zaopatřovací požitky 79 osob, jež budou vyžadovati nákladu 1,100.000 Kč. Částka tato není novým zatížením státního rozpočtu, poněvadž jest na ni pamatováno již v rozpočtu na r. 1926 v kapitole VIII., tit. 2 a tit. 3 §u 2, kde zařazena část 62,045.000 Kč.

Platnost zákona udává se napět od 1. ledna 1920, a sice proto, poněvadž tímto dnem počala působnost zákona č. 76/1922 o zaopatřovacích požitcích osob vojenských, a opatření toto jest tudíž rázu formálního.

Vzhledem k nespornosti opatření, jež se vládní osnovou zákona činí, jakož i z důvodu, že senát Národního shromáždění re publiky Československé ve schůzi dne 17. března 1926 tuto osnovu zákona přijal, sociálně-politický výbor a branný výbor sněmovny pak přijetí osnovy doporučují, připojil se i rozpočtový výbor ve schůzi dne 25. května 1926 konané k návrhu, aby poslanecká sněmovna usnesení senátu (tisk č. 216) ve znění dále uvedeném schválila.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích doplňuje se takto:

Ministr národní obrany se zmocňuje, aby po dobu, pokud velké rozpětí mezi kursovní hodnotou a skutečnou kupní silou amerického dolaru nezbytně toho vyžaduje, v dohodě s ministrem financí a nejvyšším účetním kontrol ním úřadem stanovil každoročně, přihlížeje ke kupní síle amerického dolaru, jakým způsobem a v jaké relaci vypláceti se budou za opatřovací požitky s přináležejícími drahotními přídavky, mimořádnými a nouzovými výpomocemi příslušníkům čs. zahraničního vojska (pozůstalým po nich), kteří zůstali na území Spojených států amerických.

Zákonu tomuto přiznává se zpětná účinnost od 1. ledna 1920; provésti jej přísluší ministru národní obrany v dohodě s ministrem financí.