II. volební období. | 2. zasedání. |
Die Gefertigten stellen den Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Die Regierung wird aufgefordert, mit Rücksicht
auf die unerträglichen Härten, welche mit der Durchführung
des Gesetzes vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u. V., für
den arbeitslosen Arbeiter verbunden sind, die Vorarbeiten zur
Schaffung eines Gesetzes über die Arbeitslosenversicherung,
mit dessen Aktivierung das geltende Genter-System außer
Kraft zu setzen ist, zu beginnen.
Die Erfahrungen der letzten Monate lehren uns,
daß die gegenwärtige Wirtschaftskrise keine
nur zeitweilige sein wird, sondern daß sie, wie alle Anzeichen
sprechen, sich zu einer lange dauernden und noch verstärkten
Krise auswachsen wird. Die kurz zurückliegende Entwicklung
beweist das im Besonderen. Die Arbeitslosigkeit steigt von Tag,
zu Tag, Hunger und Not, Leben und Tod sind die Kennzeichen der
allgemeinen Lage, die mit vollem Rechte als eine anormale zu bezeichnen
ist. In dieser Zeit ist es Aufgabe der Staatsverwaltung, der Opfer
dieser Entwicklungen mit der nötigen Fürsorge zu begegnen;
den Arbeitslosen und den auf Kurzarbeit gestellten Arbeitern,
deren Zahl eine weit höhere ist, als wir sie aus den amtlichen
Berichten lesen. Diese Berichte zählen z. B. nicht jene Arbeitslosen,
welche wegen Organisationslosigkeit den Bedingungungen des §
2 des Gesetzes vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u. V., nicht
entsprechen, die amtliche Statistik vermerkt ferner auch jene
Arbeitslosen nicht, welche im Sinne des 6, Absatz 4, des vorerwähnten
Gesetzes nach 3monatlichem ununterbrochenem Bezuge den Staatsbeitrag
verlieren und sie zählt endlich nicht die nach Tausenden
zählenden teilweise Erwerbslosen, für die nach den gegenwärtigen
Regelungen überhaupt keine soziale Fürsorge besteht.
Wer in die Familien solcher beklagenswerter Opfer schaut, wird
Jammer und Elend wahrnehmen, wie das - seit die lebende Generation
zurückdenkt - noch nie verzeichnet wurde. An all diesen Opfern
wirkt sich die Ungelöstheit des Arbeitsproblems aus. Arbeit
ist für den Arbeiter die Voraussetzung, den Ertrag zum leben
zu verschaffen. Der gute Wille zur Arbeit genügt nicht, die
Arbeit muß tatsächlich verrichtet werden. Wenn hiezu
keine Möglichkeit besteht, der Mensch arbeitslos wird, ist
damit sein Leben gefährdet. Die Pflicht der Gesellschaft,
in diesem Falle des Staates, ist es, nach besten Kräften
zu helfen.
Die geltende Form der Arbeitslosenfürsorge
ist keine hinreichende Fürsorgemaßnahme. Es ist bei
der Darstellung der staatlichen Statistik über die Arbeitsmarktlage,
welche wegen ihrer Falschheit auch die Verantwortung nicht wach
ruft, schon gekennzeichnet worden, welche Härten mit der
Durchführung des Gesetzes für den Arbeitslosen verbunden
sind, der, wenn er 3 Monate unterstützt wurde, der öffentlichen
Mildtätigkeit preisgegeben wird, dem, wenn er auch nur einen
Tag die Woche arbeitet, ein Zuschuß zu dem nichtlangenden
Lohne keinesfalls erteilt wird.
Wir wissen, daß selbst der offizielle
Bericht zugibt, daß mehr als zwei Drittel der heutigen Arbeitslosen
keine Unterstützung empfangen. Im Jänner betrug die
amtlich zugegebene Arbeitslosigkeit 61.876; unterstützt wurden
nur 23.000 Arbeitslose. In Wirklichkeit ist das Verhältnis
noch ungünstiger. Alles in Allem ist die Lage eine solche,
daß das Gesetz vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u.
V., als ungenügende Korrektur bezeichnet werden muß.
Seine Unhaltbarkeit erkennen auch immer mehr die an, welche dieses
Gesetz geschaffen haben, zugegeben in der Meinung, daß es
für normale Wirtschaftszeiten, die sie erwarteten, genügen
werde und die heute wie wir die Relation vermissen zwischen der
Not und dem Schutze gegen dieselbe, wie er durch das Genter System
gewährt wird.
Aus solchen Erkenntnissen, zu denen sich die
Unterzeichneten schon während der Behandlung des Gesetzes
vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u. V., stellten, stellen
sie den obigen Antrag.
In formaler Beziehung wird die Zuweisung an
den sozialpolitischen und Budgetausschuß beantragt.
II. volební období. | 2. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Vláda se vybízí, aby, majíc na zřeteli
nesnesitelné krutosti spojené s prováděním
zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb.
z. a n., pro nezaměstnaného dělníka,
zahájila přípravné práce k
vydání zákona o pojištění
nezaměstnaných, s jehož uskutečněním
budiž nynější gentská soustava
zrušena.
Zkušenosti z posledních měsíců
nás učí, že nynější
hospodářská krise nebude jen dočasná,
nýbrž, že se z ní podle všech známek
vyvine dlouhá krise a ještě horší.
Nedávný vývoj svědčí
o tom zvláště. Nezaměstnanost stoupá
den ze dne, hlad a nouze, život a smrt, jsou známkami
všeobecného stavu, jejž dlužno plným
právem považovati za mimořádný.
V této době jest úkolem státní
správy, aby se náležitě postarala o
oběti tohoto vývoje, o nezaměstnané
a částečně nezaměstnané
dělníky, jichž jest daleko více, než
se dovídáme z úředních zpráv.
Tyto zprávy nezapočítávají
na příklad nezaměstnané, kteří,
poněvadž nejsou organisováni, nevyhovují
podmínkám §u 2 zákona z 19. července
1921, č. 267 Sb. z. a n., úřední statistika
nezaznamenává dále také nezaměstnané,
kteří podle u 6, odst. svrchu zmíněného
zákona ztrácejí státní příspěvek,
požívajíce jej nepřetržitě
po tři měsíce a konečně nezapočítává
tisíce částečně nezaměstnaných,
pro něž podle nynější úpravy
neplatí vůbec žádná sociální
péče. Kdo nahlédne do rodin takovýchto
ubohých obětí, spatři nářek
a bídu, jaké ještě - pokud pamatuje
nynější generace - nikdy nebylo. Na všech
těchto obětech se projevuje, že pracovní
problém není rozřešen. Práce
jest předpoklad pro dělníka, aby si opatřil
výtěžek k životu. Nepostačí
dobrá vůle pracovati, práce musí býti
skutečně také vykonána. Není-li
to možno, pozbude-li člověk práce, jest
tím jeho život ohrožen. Povinnost společnosti
v tomto případě státu, jest pomoci
mu, pokud síly stačí.
Nynější způsob péče o
nezaměstnané není postačujícím
sociálním opatřením. Již při
vylíčení státní statistiky
o situaci na pracovním trhu, která, poněvadž
jest klamná, nevzbuzuje odpovědnost, bylo pověděno,
jak krutě působí prováděni
zákona pro nezaměstnaného, který,
dostával-li podporu po tři měsíce,
jest vydán na pospas veřejné dobročinnosti,
jemuž se, pracuje-li třebas i jen jeden den v týdnu,
neposkytuje žádný příspěvek
k nepostačující mzdě.
Víme, že i úřední zpráva
připouští, že přes dvě třetiny
dnešních nezaměstnaných nedostává
podpory. V lednu činila úředně přiznaná
nezaměstnanost 61.876; podporu dostávalo jen 23.000
nezaměstnaných. Ve skutečnosti jest tento
poměr ještě nepříznivější.
Celkem vzato stav je takový, že zákon z 19.
července 1921, č. 267 Sb. z. a n. jest náprava
nedostatečná. Jeho neudržitelnost uznávají
stále více také ti, kteří tento
zákon vydali - připouštíme v domnění
- že postačí pro pravidelné hospodářské
doby, jež očekávali, a kteří
dnes právě tak jako my nevidí poměru
mezi nouzí a ochranou proti ni, jak ji poskytuje gentská
soustava.
Vycházejíce z těchto poznání,
k nimž zaujali podepsaní stanovisko, když se
projednával zákon z 19. července 1921, č.
267 Sb. z. a n., podávají tento návrh.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přikázán výboru
sociálně-politickému a rozpočtovému.