II. volební období. | 2. zasedání. |
Mezi republikou Československou a královstvím
Italským uzavřena byla v Římě
dne 23. března 1921 úmluva právně-finanční,
která mimo jiné otázky povahy právní
a hospodářské pojednává také
o vyrovnání vzájemných pohledávek
a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských
mezi věřiteli nebo dlužníky československými
a italskými. Smlouva tato byla dne 25. června 1924
ve Sbírce zákonů a nařízení
čís. 132 z roku 1924 uveřejněna a
ratifikační listiny již dříve
dne 1. března 1924 vyměněny, čímž
smlouva se stala pro oba státy závaznou. Tiskem
236 předložila vláda k ústavnímu
projednání návrh zákona, kterým
se provádí článek 1. této římské
úmluvy, jenž právě jedná o způsobu
vyrovnání pohledávek a závazků
vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi
věřiteli nebo dlužníky československými
a italskými. Vyrovnání toto děje se
přímo mezi zúčastněnými
stranami bez zprostředkování československého
zúčtovacího ústavu v Praze. Za dluhy
vyjádřené rakousko-uherskými korunami,
vzniklé z jakéhokoliv důvodu před
3. listopadem 1918 zaplatí dlužníci, sídlící
na území připojeném k Italii za každou
korunu rakousko-uherskou 0.568 liry italské, dlužníci,
sídlící na území Československém
zaplatí za každou korunu rakousko uherskou ve měně
československé částku v hodnotě
0.568 liry italské podle směnečného
kursu ženevského italské liry a československé
koruny v den placení. Pro veškeré ostatní
dluhy vyjádřené korunami rakousko-uherskými
platí zásada, že dlužník vyrovná
svůj dluh ve měně československé
"al pari" čili v poměru jedné koruny
československé za každou korunu rakouskouherskou.
Ujednání vztahují se také na dlužníky,
kteří již dříve uložili
dluhovanou částku do soudního uschování,
neplatí vsak pro pojistky, znějící
na koruny rakouskouherské mezi osobami sídlícími
v nových provinciích království Italského
a osobami sídlícími na území
Československém. Pokud jde o závazky sjednané
odbočkami jednotlivců aneb různých
druhů společností budou tito majitelé
odboček považováni tak, jako by byli v místě
odbočky, když tato existovala dne 23. března
1921 aneb dne 3. listopadu 1918 a byla u soudu zapsána
a to i tehdy, když odbočky náleží
cizozemským ústavům peněžním
nebo pojišťovacím, které v rozhodné
době měly své sídlo jinde než
v Československu nebo nových provinciích,
připojených k Italii. Osnovou zákona bylo
znění úmluvy rozšířeno,
aby bylo jasno, že platí stejné předpisy
i pro tuzemské odbočky všech cizozemských
ústavů peněžních, nebo pojišťovacích.
Zahraniční výbor porokoval o osnově
zákona ve své schůzi konané dne 7.
května 1926 a usnesl se doporučiti poslanecké
sněmovně, aby ji schválila.
Výbor rozpočtový jednal o shora uvedené
předloze v sezení dne 19. května 1926, podrobil
předlohu úvaze s hlediska finančního,
usnesl se pak připojiti se k návrhu výboru
zahraničního, aby sněmovna N. S. přijala
vládní návrh jako zákon.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Dluhy vyjádřené rakousko-uherskými
korunami, vzniklé z jakéhokoliv důvodu před
3. listopadem 1918 mezi osobami fysickými, právnickými,
obchodními společnostmi nebo ústavy práva
veřejného, které dne 23. března 1921
měly řádné bydliště (sídlo)
na území připojeném Italii mírovými
smlouvami se strany jedné a na území československém
se strany druhé, budou placeny nezávisle na dni
splatnosti podle těchto ustanovení:
a) Dlužníci na území připojeném
Italii zaplatí za každou korunu rakousko-uherskou
0.568 (pětsetšedesátosm tisícin) liry
italské.
b) Dlužníci na území československém
zaplatí za každou korunu rakousko-uherskou ve měně
československé částku v hodnotě
0568 (pětsetšedesátosm tisícin) liry
italské podle směnečného kursu ženevského
italské liry a československé koruny v den
placení.
Dluhy vyjádřené korunami rakousko-uherskými,
vzniklé z jakéhokoliv důvodu mezi stranami
výše uvedenými po 3. listopadu 1918, budou
placeny nezávisle na dni splatnosti, vyjma zvláštní
úmluvy, buď dlužníky, kteří
dne 23. března 1921 měli řádné
bydliště (sídlo) na území připojeném
Italii anebo dlužníky, kteří téhož
dne měli řádné bydliště
(sídlo) na území československém,
ve měně československé "al pari"
čili v poměru jedné koruny československé
za každou korunu rakousko-uherskou.
Dluhy jakéhokoliv druhu, vyjádřené
korunami rakousko-uherskými mezi osobami fysickými,
právnickými, obchodními společnostmi
aneb ústavy práva veřejného, které
dne 23. března 1921 měly řádné
bydliště (sídlo) na území starých
provincií italských se strany jedné a na
území československém se strany druhé,
budou placeny nezávisle na dni splatnosti ve měně
československé "al pari" čili v
poměru jedné koruny československé
za každou korunu rakousko-uherskou.
(1) Po rozumu těchto ustanovení (§ § 1
až 3) budou osoby, podniky, společnosti a ústavy
československé, které měly dne 23.
března 1921 anebo 3. listopadu 1918 odbočky u soudu
zapsané v nových provinciích, připojených
Italii, a pokud se tyče osoby, podniky, společnosti
a ústavy nových provincií italských,
které měly dne 23. března 1921 anebo 3. listopadu
1918 odbočky u soudu zapsané na území
československém, pokládány pro závazky
sjednané uvedenými odbočkami, jakoby sídlily
v místě, kde odbočka v ten neb onen rozhodný
den byla zapsána.
(2) Stejně posuzovati jest odbočky, které
liší se od svrchu zmíněných jedině
tím, že náleží ústavům
peněžním nebo pojišťovacím,
které v rozhodné době měly sídlo
jinde než v Československu nebo jinde než v nových
provinciích připojených Italii.
Ustanovení tato (§§ 1 až 4) platí
také se zpětnou působností pro případy,
ve kterých dlužník uložil dluhovanou částku
do soudního uschování.
Ustanovení tato (§§ 1 až 5) neplatí
pro pojistky znějící na koruny rakousko-uherské
mezi osobami sídlícími v nových provinciích
království Italského a osobami sídlícími
na území československém.
Vyrovnání (§§ 1 až 5) děje
se jedině přímo mezi věřitely
a dlužníky bez jakékoliv účasti
Československého zúčtovacího
ústavu v Praze.
Zákon tento provede ministr financí v do hodě
s ministrem spravedlnosti a ministrem obchodu, průmyslu
a živností.