II. volební období. | 2. zasedání. |
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Zrušiti pracovní, služební neb učňovský
(volontérský, praktikantský) poměr
bez výpovědi nebo před uplynutím doby,
na kterou byl smluven, lze jen podle ustanovení tohoto
zákona.
(2) Kdekoliv se mluví v tomto zákoně o poměru
pracovním, rozumí se jím vždy zároveň
také poměr služební a učňovský
(volontérský, praktikantský).
(1) Zaměstnanec může podle § 1 pracovní
poměr zrušiti:
a) když nemůže v práci pokračovati
beze škody pro své zdraví nebo mravnost;
b) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce urazí
zaměstnance na cti nebo se dopustí proti němu
skutku porušujícího mravnost nebo s ním
zle nakládá, nebo nechrání zaměstnance
proti takovým činům jiného zřízence
nebo svého domácího příslušníka;
c) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce zadržuje
zaměstnanci zcela nebo částečně
úplatu, která mu náleží, nebo
když mu poskytuje nedostatečnou nebo nezdravou stravu,
nezdravý byt, nebo když ho zkracuje na jakýchkoliv
požitcích, výslovně neb mlčky,
individuelně neb kolektivně sjednaných;
d) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce nemůže
nebo se zdráhá poskytnouti zaměstnanci jeho
výdělek;
e) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce porušuje
zákonné předpisy neb nařízení
úřadů o ochraně života, zdraví
a mravnosti zaměstnance, zvláště o délce
doby pracovní, o práci žen, mladistvých
dělníků, učňů a dětí,
o dnech prázdně a odpočinku;
f) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce neplní
povinností plynoucích z předpisů o
sociálním pojištění zaměstnanců,
zejména nepřihlásí-li zaměstnance
k příslušnému pojištění,
nebo přihlásí-li jej pozdě nebo do
nižší třídy, nebo zkracuje-li jakýmkoliv
jiným způsobem v sociálním pojištění
zaměstnance nebo příslušný sociálně
pojišťovací ústav;
g) porušuje-li zaměstnavatel nebo jeho zástupce
předpisy o závodních výborech (radách)
a hromadách pomocnických, jakož i výslovně
neb mlčky učiněná ujednání
o sborech důvěrnických (personálních
komisích);
h) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce jinak
zkracuje zaměstnance proti ustanovením individuelní
nebo kolektivní smlouvy pracovní.
(2) Je-li zaměstnavatel vinen předčasným
vystoupením zaměstnance, má zaměstnanec
- kromě nároku na náhradu další
škody - nárok na mzdu za dobu, která by byla
uplynula do skončení pracovního poměru
buď projitím smluvené doby neb řádnou
výpovědí.
(1) zaměstnavatel může podle § 1 pracovní
poměr zrušiti:
a) nedostaví-li se zaměstnanec bez předchozí
neb dodatečné omluvy více než 6 dnů
po sobě nebo celkem více než 12 dnů
v měsíci do práce;
b) dopustil-li se krádeže, zpronevěry nebo
jiného trestního činu ze ziskuchtivosti na
svém zaměstnavateli neb spoluzaměstnancích;
c) jedná-li při své práci vlastní
vinou tak, že ohrožuje zdraví nebo život
svých spoluzaměstnanců.
(2) Propustí-li zaměstnavatel předčasně
zaměstnance z jiného důvodu, než jaký
jest uveden v předchozím odstavci, má zaměstnanec
nároky podle § 2, odst. 2.
Ke zrušení pracovního poměru podle §
3 je třeba souhlasu závodního výboru
(rady, důvěrnického sboru, personální
komise).
Veškerá zákonná ustanovení pokud
odporují tomuto zákonu, se zrušují.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Provésti jej se ukládá
ministru sociální péče.
Návrh tento má za účel změnu
dosavadních právních předpisů
o předčasném zrušení pracovního
poměru, s nimiž se neshledáváme pouze
v živnostenském řádu, nýbrž
ve všech zákonech, které upravují pracovní
a služební poměry zaměstnanců
nejrozmanitějších kategorií a to ať
na území bývalého práva rakouského
neb uherského. Tyto právní předpisy,
pokud vymezují právo zaměstnavatelů
na předčasné zrušení pracovního
poměru, skytají jak samy sebou, tak i svou šíří
a pružností zaměstnavatelům ostrou zbraň,
které nadto ještě zneužívají
v hospodářských zápasech proti zaměstnancům
a k provádění persekuce a teroru z důvodů
nejrozmanitějších (zbavujíce se na př.
podle § 82 živn. řádu i nepohodlných
členů závodních výborů).
Na druhé straně je opět možnost, aby
zaměstnanci zrušili předčasně
pracovní poměr, omezena zákonnými
předpisy tak, že není naprosto v žádném
poměru k obdobnému oprávnění
zaměstnavatelů. Obzvláště křiklavý
je nedostatek těchto předpisů tam, kde by
právní vyhrůžka předčasného
zrušení pracovního poměru zaměstnancem
byla alespoň jakous takous zárukou proti stále
rostoucímu porušování zákonných
předpisů o ochraně práce, o sociálních
příspěvcích, o závodních
výborech a pod. se strany zaměstnavatelů.
Je proto přirozené, že zaměstnanci se
neustále dovolávají úpravy těchto
předpisů a že v prvé řadě
dělnictvo řadí náležitou novelisaci
§ 82 živnostenského řádu mezi své
nejpřednější požadavky, jak na
př. nedávno zdůraznila říšská
konference závodních výborů a rad.
Dosavadní návrhy na úpravu ustanovení
o předčasném zrušení pracovního
poměru, ať již vládní nebo iniciativní,
zůstávají daleko za skutečnou potřebou
a za požadavky zaměstnanců, dávajíce
se svésti ať již vědomě či
nevědomky falešným poukazem na zájem
výroby. Komu je ovšem jasno, že cílem
výroby v dnešní kapitalistické společnosti
není plánovité ukojování potřeb
společnosti jako celku, nýbrž jen docílení
soukomopodnikatelských zisků, pochopí, že
za falešných poukazem na zájem výroby
se skrývá zájem monopolních držitelů
výrobních prostředků.
Komunistický návrh upravuje otázku předčasného
zrušení pracovního poměru v těchto
směrech:
1. Upravuje tuto otázku jednotně pro všechny
zaměstnance ať v poměru pracovním, služebním
neb učňovském (volontérském,
praktikantském) a to pro všechny druhy zaměstnanců,
jak je výslovně řečeno již v
samém titulu zákona, takže se navrhované
změny dotýkají nejen příslušných
ustanovení živnostenského řádu,
nýbrž i obdobných předpisů zákonů
jiných, jako zákona o obchodních pomocnících,
všech čeledních řádů,
zákona horního, zákona o zemědělských
dělnících, o dělnících
lesních, právních předpisů
o dělnících zaměstnaných při
vodních dílech, stavbách cest a železnic
a ostatních podobných právních předpisů,
platných ať v českých zemích,
ať na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
2. Nedávaje se svésti falešným poukazem
na zájem výroby, omezuje počet důvodů
předčasného zrušení pracovního
poměru se strany zaměstnavatele na účelné
minimum, při čemž ještě váže
výpověď na souhlas závodního
výboru (rady), důvěrnického sboru,
personální komise. Naproti tomu rozšiřuje
možnost předčasného zrušení
pracovního poměru se strany zaměstnance o
nové důvody, jež mají býti v
prvé řadě trestní pohrůžkou
proti porušování zákonných předpisů
o ochraně práce, o sociálním pojištění,
o závodních výborech a pod. se strany zaměstnavatelů.
Provádění tohoto návrhu nevyžaduje
zvláštních nákladů se strany
státu.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.